Je leden a já sedím na okenním parapetu.

Mám trochu podváhu ,tak bych se tu klidně mohla vejít 2×.

Sedím tam jen tak opřená o polštář v tílku na gymnastiku a s takovými těmi klasickými pyžamovými kalhoty s puntíkovaným vzorem .

Hladím v náruči ještě malé králíče s bílou srstí a sleduji malé , bílé vločky padající oblohou představující pro mně smrt .

Je to zvláštní pohled. Taková malá,bílá a především ledová věc a tolik nebezpečí a zvědavosti okolo ní. Kéž bych se jí mohla dotknout a písnička od Shawna Mendese Imagination mi ten sen doprovází už nějakou tu dobu.

Ano,jsem vážně nemocná . Nesmím se dotknout ani nejmenšího náznaku chladu . Já vlastně ani nevím co to je , jelikož bych už nebyla na živu . Jenom jediná vločka sněhu na mé pokožce udělá takovou reakci že bych byla do týdne mrtvá ,jediná vločka a můj mozek začne sám od sebe usmrcovat buňky a mě začnou ochabovat svaly ,orgány prostě všechny životní funkce . Vlastně jediné co moje tělo zvládá je lehce chladný vánek ,ale u všeho jiného má problémy .....takže celý svůj život konzumuji teplou stravu a tekutiny .

Tím pádem je u nás doma stále více horko než teplo . Bydlím sama s tátou v menším domě s izolací po celé budově ,i dveře máme dvoje u hlavního vchodu aby se dovnitř nedostala žádná zima .

Nemůžu chodit do školy tak mám domácí výuku.

Učí mě táta,ale ten už to se mnou taky nezvládá ...moje máma umřela při porodu a tak jsem ji nemohla poznat ...
„ Annie , pojď...večeře je hotová" zavolal na mě táta a já spícího králíčka položila na svou postel kde dál v klidu spal .

Musela jsem se nad tím pousmát. Sundala jsem si sluchátka že kterých mi hrály písničky od Shawna z uší a šla jsem dolů do kuchyně ,kde mě už na stole čekaly palačinky s tvarohem a ovocem.

Sedla jsem si k tátovi na barmanskou židli a popřála mu dobrou chuť .

Jinak vám asi o mě něco řeknu ,protože vás určitě nezajímá jak jim takže... .

-Jmenuji se Annie Wilsonová
-Bude mi 16 a jsem nemocná ( což vlastně už víte )
-Nemám : - kamarády
-zájmy ( teda až na pozorování okolního světa z okna a hraní tátovi na nervy )
-a nemám svobodu .
- jsem hubené ,malé postavy s dlouhými , hnědými vlasy a s modrýma očima
- Můj největší sen se jednou vydat ven do padajících vloček ( vím že se mi to nikdy nesplní,ale co už. Mít sny mi nikdo nezakázal ).
- Jo a ještě bych chtěla chodit do školy

Každý den přesně ve tři hodiny se koukám z okna na kolem jdoucí lidi mého věku ...... vlastně se to stalo takhle mojí denní rutinou , protože jsem díky tomu poznala jací ti lidi jsou a kdybych náhodou někdy šla do školy ,tak s kým se bavit mám a s kým ne .

Vlastně i z jednoho jiného důvodu ...