I přes mou nelibost v nakupování jsem jako první zastavila před nákupním centrem, protože Lokiho zásoby lidského oblečení byly velice skrovné. Steve a Bucky už se chtěli nenápadně vypařit, ale odhalila jsem je takže museli jít trpět s námi. O hodinu později jsme se naprosto vycuclí vyplazili z obchoďáku, ale Loki díky naší oběti získal rifle, dvě trička, dvě košile a jedny slušnější černé kalhoty. Jelikož nás tato nezáživná povinnost vyčerpala, rozhodli jsme se jít na oběd, takže další zastávka byla před mou oblíbenou restaurací. Ne, že bych v ní byla nějak extra často, ale když se mi nechtělo vařit, bylo to první místo, kam jsem šla. Byl to malý rodinný podnik na způsob italské restaurace. Jelikož jsem blázen do těstovin všeho druhu a rajčatových omáček, tak tento podnik miluju. Mají tu i prvotřídní kávu.

 "Ahoj Sam!" pozdravila jsem hned po vstupu hoku u baru. Tohle je jedno z mála míst, kde ví kdo sem a nemusím se bát žádné odtažitosti ani přílišné podlézavosti, nebo zvláštního přístupu.

 "Ahoj Ann! Dlouho jsem tě tu neviděla. Asi jste měli napilno, že?" odpověděla s úsměvem na rtech a dál utírala nádobí.

 "Tak trochu, sedneme si dozadu, jo?"

 "Ok, za chvíli jsem u vás," odpověděla a my prošli kolem baru do zadní místnosti. Bylo v ní příjemné přítmí a hořely tu svíčky. Byl to prostor na způsob vinného sklípku s nízkým stropem. Stavět to tady v Yorku muselo stát majlant, ale stálo to zato. Propadnete se tu do úplně jiného světa. Světa, kde se nespěchá, ve kterém vás přejdou starosti. Není divu, že tu permanentně mívají několik lidí. A to nemluvím o sezóně. Za chvíli přišla Sam a podala nám menu. Objednala jsem nám džbán vody a začali jsme vybírat. Po chvíli na mě ti tři zoufale pohlédli. Jo, vybrat si je těžké.

.               .             .

 "Tak ravioli plněné špetnátem a zalité rajčaty pro Ann. Špagety se smetanovou omáčkou pro koho?" Loki si je převzal.

 "Boloňské špagety?" Ty šly ke Stevovi a Bucky dostal noky se smetanovým špenátem. Když jsme dojedli, mimochodem bylo to výborné, a zaplatili, vyjeli jsme k moři. Po zhruba hodině jsem zaparkovala u pláže. Vystoupili jsme z auta a vydali se na pláž. Já šla ruku v ruce se Stevem, vedle Steva šel Bucky a vedle mě Loki. I přes to, že se blížily Vánoce, bylo teplo. Sem tam se na mě závistivě podívala nějaká ženská, ale jinak si nás nikdo naštěstí nevšímal.

 Vyprávěli jsme Buckymu všechno, co se stalo od našeho odjezdu do České republiky včetně nynější situace s Lokim. Než jsme se nadáli, bylo půl třetí odpoledne a my se blížili k plážovému baru. Už z dálky se k nám rozléhala hlasitá hudba a hlasy lidí.

 Na okraji pláže u cesty stála menší budova, kde byly zezadu záchody a celou přední stranu tvořil obrovský barový pult s židličkami, na kterých skoro nikdo neseděl, protože všichni postávali nebo tančilii na ploše před barem. Prodrali jsme se davem k baru, abychom zjistili, co se tu děje.

 "Dobrý den, můžu se zeptat, co je to tu za párty?" snažila jsem se upoutat pozornost holky za barem.

 "Tuhle párty pořádá majitel baru. Výtěžek půjde na podporu korálových útesů, pokud chcete přispět, vpravo je krabice," ukázala na opačnou stranu pultu a dál si nás nevšímala. Díky veliké ochotě této mladé slečny jsem raději přešla k druhé polovině pultu a u přívětivě vypadajícího barmana si objednala vanilkový milkshake. Jo, tady ještě prostě nejsem plnoletá... O chvíli později si Steve s Buckym objednali nějakého panáka tvrdého alkoholu. To je tak nefér, že se nemůžou opít... blbé vylepšení. Loki si nedal nic. Potom jsem do krabice hodila sto dolarů. Necítím z krabice žádný podvod ani lež a korály pomoc potřebují.

 "Hej kluci, co se takhle bavit, když už tu jsme?" zeptala jsem se. Ta hudba prostě přímo lákala k tanci. Já a hudba jsme přátelé už dlouho. Vždy mi pomohla se uklidnit a vypustit starosti. Když slyším dobrou písničku musím se pohupovat do rytmu a broukat si. Ani teď se mi to nevyhlo a já si podupávala nohou.

 "Proč ne,"odvětil Steve a vpluli jsme do víru lidí. Musím říct, že DJ je tu dobrý.

 .                .                 .

 O pár hodin později jsme se všichni čtyři vydali po pláži zpátky. Jak už jsem řekla, Bucky a Steve se nemůžou opít, Loki nic nepil a já se taky dokážu uvolnit bez alkoholu. Člověk neví, kdy ho někdo bude potřebovat střízlivého a navíc řídím.

  Sundala jsem si boty a pobíhala po pláži, jako největší ztřeštěnec. Když jsem běžela kolem Steva, chytil mě kolem pasu a zvedl k sobě do náruče. Vyjekla jsem a schoulila se v jeho hrudi. ruku s botama jsem nechala viset dolů a Steve mě odnesl až do auta, které jsem mu odemkla.

 Obula jsem se, stáhla střechu a vyjeli jsme. Vítr mi příjemně prohrabával vlasy. Kdybych neřídila, tak slastně zavřu oči. Po chvíli nebylo po klidu a tichu pláže ani památky a hluk se září velkoměsta nás obklopily.  Díky blížícím se Vánocům se setmělo opravdu rychle a zářící světla New Yorku tak ještě více vynikly.

 Upřímně, nemám to moc ráda. Neříkám, že tu nerada chvíli pobudu, ale je tu moc lidí, hluku, rozlišných emocí a všeho možného. Mám ráda klid přírody, vůni lesů a luk.

 Zavrtěla jsem hlavou a zaparkovala zpátky v Tonyho garáži. Lokiho s Buckym jsme tu nechali, my si přesedli do BRZ a jeli domů. Najednou jsem neměla náladu na mluvení. Asi toho na mě začíná být hodně.

................................................................................................................................................................................

 Ahoj! Doufám, že kapitola působila tak, jak měla. 990 očiček, já vás miluju lidi! Taky moc děkuju těm, kteří hvězdičkují a podpoří mě tím. Doufám, že vás tento příběh dostatečně zajímá. Je příběh záživný? Baví vás? Komenty čekají! :)

 Děkuju, že tento příběh čtete.

 Ja matta!