Hrozně moc se omlouvám, že tak dlouho nevyšla kapitola. Nějak nemůžu přijít na výmluvu, takže prostě řeknu, že o víkendu jsem byla pryč a včera bylo vražedné školní pondělí...

Písničku si pusťte až napíšu a hezké čtení!

  "Hej Lestrad! Konečně jste se probraly, co se stalo? Zbělely ti vlasy, tak jsem se lekl," ptal se mě Kapitán.

  "Vyřešily jsme problém. Nic víc," řekla Wanda. Opatrně jsem vzala do ruky pramen svých vlasů. Byly úplně bílé. "Ale je pravda, že po probuzení vypadáš úplně jinak," dodala po chvíli.

  Přešla jsem k zrcadlu na zdi a koukla se na sebe. Bílé vlasy, obočí, řasy, ale oči mi přímo zářily modrou. Líčení se během výletu do mého nitra jaksi vypařilo. Rty jsem měla skoro úplně rudé a rtěnkou to nebylo. I do mých rysů jakoby se vneslo víc světla. Základ stále stejný, ale linie byly čistší, ladnější. Takovouhle změnu se teda nechám líbit!

  "Dojdu informovat ostatní. Wando, dovedeš ji do tělocvičny?" ptal se Kapitán. Wanda kývla, ale já si ještě rychle potřebovala něco vyřídit. Vytáhla jsem vítězoslavně z kapsy svoji superodolnou řasenku a linku a bleskově se namalovala. Tak. A teď je to dokonalé, zhodnotila jsem svůj odraz v zrcadle. Za život jsem se musela naučit radovat z úplně obyčejných maličkostí, jinak bych byla pořád smutná.

 "Můžeme," informovala jsem Wandu a následovala ji do tělocvičny. Otevřely se dveře a já tam spatřila několik členů Avengers. Ironmana, Kapitána, tu... agentku (moje paměť na jména, hehe) jo! Natashu a Thora. Ironman, tedy teď spíš jen Tony Stark... neměl oblek, postoupil dopředu a ptal se:

  "Co se to teda stalo, že mě a ostatní voláš za hlavní podezřelou?" Úu... ego...

  "Má úžasné schopnosti. Zatímco je probouzela, jsem si o nich něco zjistila z jejího nitra. Do teď o nich zdá se nevěděla," řekla Wanda, až mě to zaskočilo.

  "Takže za těmi dveřmi bylo něco víc, než emoce?" ptala jsem se.

  "Dokážeš manipulovat s lidskými emocemi, pocity, náladami, říkejte si tomu jak chcete. Předtím jsi  je v sobě držela, ale neuměla jim pomoct. Cizí emoce k tobě přicházely, ale místo utišení se jim dostalo nepochopení a ty jsi trpěla s nimi. Jenže potom jsi ty emoce musela vypustit a jelikož jsi svoje schopnosti neuměla ovládat, ovlivnilo to široké okolí. Teď už je ale umíš třídit, utišit a poslat pryč. A přišly i mnohem zajímavější věci," řekla Wanda. Rozhostilo se ticho přerušované jen kroky na chodbě.

 "Tak ať je tedy ukáže," promluvil po chvíli Thor. Wanda kývla a zašeptala mi do ucha.

 "Zazpívej něco smutného. První co tě napadne a dej do toho co nejvíc emocí. Uvidíš, co se stane," pošeptala mi.

 A tak jsem se nadechla a začala zpívat první, co mě napadlo.

  Pusťte písničku

  Byla to písnička z jednoho japonského příběhu. Lala's lullaby, neboli Lala no komori uta. Ve spojení s dějem přímo smrtící melodie pro lidi, kteří sou citliví. Ani jedno oko nezůstane suché. Ale u lidí, kteří děj neznají je to většinou jen normální písnička.

 Lacrimosa dies illa
Qua resurget ex favilla
Judicandus homo reus
Huic ergo parce, Deus:
Pie Jesu Domine.

Judicandus homo reus
Huic ergo parce, Deus:
Pie Jesu Domine.

  Do Zpěvu jsem vložila snad všechen smutek, který jsem našla. Cítila jsem, jak vychází ven. Společně s líbezným zvukem linoucím se z mého hrdla z něj vycházely i silné emoce.

 Když jsem dozpívala, rozhostilo se v tělocvičně ticho. Otevřela jsem oči, dosud podvědomě zavřené a spatřila, že ke mně mužské osazenstvo stojí zády. Už jsem se chtela zeptat, co se děje, když jsem spatřila v očích Natashi a Wandy slzy. Takže ty emoce ovlivňuju až tak hodně? Konečně se zase otočili čelem. Měli ještě trochu zarudlé oči.

 "Wow, tak to jsem nečekal. Holka tohle je sílaa," ozval se po chvíli Stark. "Máš pravdu, že by se to dalo využít," otočil se k Wandě.

.               .              .

 O týden později mě propustili z cely, do které jsem musela předtím být přestěhovaná, a začal tvrdý fyzický i psychický výcvik. Potom, asi za půl roku, jsem měla svou první misi. Úspěšnou. Tak to pokračovalo dál a dál, až za mnou jednoho dne přišel Steve (ano, už mu říkám jménem) a oznámil mi, že se ze mě stal oficiální člen Avengers.

 Objevením mých schopností se od základu změnil můj život. A to k lepšímu. Mám pocit, že teď konečně můžu být šťastná.

§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§

Jo. Je kratší než normálně, ale nemohla jsem ji protáhnout. Doufám, že se alespoň trochu líbila  a hvězdičky ani komentáře neuškodí.

P. S. Další kapitola bude delší ;D