Z květiny se stal náš zvyk a já zjistila, že dostávat květiny je jeden z nejnádhernějších pocitů na světě. Hydru jsme od té události neviděli, ale zato Thor už se vrátil. Donutila jsem ho vyklopit mi snad každou minutu jejich týdne.

Jednou jsem vzala Wandu s Natashou do Kavárničky za břečťanem a jednou jsem tam byla se Stevem. Upřímně, Thor si myslel, že je to vtip, když jsme všem oznámili, že spolu teď chodíme. Tony to oplakal s tím, že doufá, že se ze mě nestane taky takový nuďas. Wanda s Nat mi poblahopřály a všichni se shodli na tom, že to nikdo nečekal. Potom je tu ta stinější stránka věci. SHIELDu se pořád nedařilo najít Hydru, takže jsme začínali být opravdu nervózní.

 Rozhodli jsme se mít zbraně vždy u sebe. Já svou katanu, Tony oblek, Steve zbraň a štít, bude muset přežít bez kombinézky... Thor si v případě nouze přivolá Mjolnir a Natasha nosí zbraně i tak. Wanda zbraně nepotřebuje a kdyby něco, bude poblíž Nat.

 Ale teď k těm veselým věcem! Jsem zamilovaná (novinka) a po škole jdeme se Stevem na to staré letiště! Jupí! On si vezme motorku a já svoje STIčko! Jenom musím nějak přežít školu.

 Zaparkovala jsem a vydala se k té nudné budově, přičemž mi meč jemně narážel do nohy. Je to poprvé, co jdu do školy s mečem a doufám, že ho nebudu potřebovat. Pohledy se na mě otáčely a zastavovaly na mé kataně. Celý den jsem ignorovala zkoumavé pohledy lidí okolo, ale chápala je. Já na jejich místě, bych se asi i docela bála. Do školy začne chodit člen amerických Avengers a teď s sebou začal nosit i meč. Co se asi děje?

 Oběd zase nebyl nic moc, ale já už se těšila na naše rande. Nejsem ten typ holky, jejímž snem je pugát růží a velký plyšový medvěd. Věčeře v luxusní restauraci je možná taky fajn, ale tam mě může vzít každý. Mě jde o pocity a prožitky s danou osobou, které se skrývají ve všem.  A jelikož mě Steve už nějakou chvíli znal, našel tu nejlepší možnost. Pojedeme si zajezdit! Plánujeme si dát i závod.

 Nadšeně jsem vyšla před školu. Dnes jsem zase vytáhla svůj "obojek", dostala jsem na něj náladu. Taky černé děrované rifle, bílé tílko a červenou koženou bundu. Můj úsměv se snad ještě rozšířil, když jsem spatřila Steva opírajícího se o jeho motorku. Štít k ní měl připásaný a na sobě měl rifle, bílé triko a černou koženou bundu. Dneska jsme sladění! Rozeběhla jsem se k němu a skočila na něj. Držela jsem se co nejvíc a zmáčkla ho co nejvíc. On mi moje zmáčknutí oplatil a pohladil mě po vlasech. Seskočila jsem z něj a ještě, než se k nám někdo otravný stihl rozejít, byli jsme na cestě.

 Přijeli jsme na místo. Bylo to obrovské, budova letiště byla opuštěná, ale dráha díky pár místním nadšencům byla v prvotřídním stavu. Pomalu se to ve mně začínalo vařit vzrušením. Když jsem totiž řekla dráha, myslela jsem opravdu dráha. Na té obrovské ploše totiž opravdu byla různými čarami , kužela a pneumatikami vyznačená dráha. Jupí!

 "Začínám se tě pomalu bát," popíchl mě Steve.

 "Proč?"

 "Protože se ti v očích objevují hodně divoké ohníčky. Moc ti to s nimi sluší," vysvětlil mi a já mírně zčervenala.

 "Děkuju," řekla jsem mu a celá natěšená ho strčila do auta s tím, že mi musí plně důvěřovat a chci, aby viděl jak řídím. Jo... Bude to větší zábava, když tu bude se mnou.

 Plně svým řidičským schopnostem věřím, a proto jsem hned ze startu pořádně šlápla na plyn a rozjela to hezkým driftem. Vjela jsem na dráhu a užívala si ten nádherný zvuk motoru. Trať byla plná zatáček. Bylo vidět, že si s její tvorbou dal někdo hodně práce. Steve mírně křečovitě držel sedadlo a já s šíleným úsměvem projela celou dráhu. Začínám mít tohle letiště v oblibě. Zvuk motoru byl úžasný. Celá silná a agresivní podstata WRX STI byla úžasná. Nedávno jsem viděla video s borcem, který v něm sjel bobovou dráhu...

 Zastavila jsem a vylezli jsme z auta. Steve nasedl na motorku a naznačil, ať si sednu za něj. A kurdepele. Motorky zrovna moc nemusím, ale snad to přežiju. Pro jistotu jsem se Steva pořádně chytla kolem pasu. Slyšela jsem, jak se uchechtl a rozjel se. Ze začátku to bylo celkem v pohodě, tak jsem sevření povolila, ale nejspíš to byla chyba. V následujícím okamžiku totiž Steve vzal zatáčku driftem. Driftem! Na motorce!

 "Áááááá!!! Steveee!" ječela jsem. Měla jsem jenom trochu obavy, jestli z něho nevymáčknnu všechnu šťávu, jak jsem ho se zavřenýma očima mačkala. Tohle prostě bylo úplně jiné, než v autě. Tiskla jsem se Stevovi k zádům a nalezla na tom alespoň jedno pozitivum. Mohla jsem totiž teď jen tak osahávat jeho vypracované tělo.

 Když Steve s tichým smíchem zastavil a já mohla slézt, mírně se mi klepala kolena. Tohle opravdu nebude můj šálek kávy... Opřela jsem se o auto a vrhla po něm vražedný pohled. Vzápětí jsem se ale rozesmála, protože vypadal, že se mi snad bude chtít ještě omlouvat... Ještě jsme potom do večera jezdili a předháněli se v tom, co zvládne moje autíčko a jeho motorizna. Bylo to opravdu super, ale v sedm hodin naše žaludky daly výrazným zakručením najevo, že prostě potřebujou jíst a my se vydali domů. Na večeři jsme snědli Tonyho pizzu a i přesto, že Steve to ze začátku udělat nechtěl, jsme se později královsky bavili.

 Přede dveřmi do mého pokoje jsme si popřáli dobrou noc a Steve mi dal pusu na čelo.

 Všechno bylo dokonalé.

...................................................................................................................................................................................

Ahoooj! Uvidíme, jak dlouho to ještě dokonalé vydrží... BUHAHAHAHA!!!

 Každopádně mám po přijímačkách, takže by teď díly měly vycházet normálně!

 P. S. Znáte ten pocit, když jste se narodili 22. 4. a tři dny před vašima narozeninama vám sníh zasype tulipány? Ne? Tak já teď už ano...

 Každopádně už netrpělivě vyhlížím očička a hvězdičky a doufám, že se kapitola líbila :3