Pozdě v noci zazvonil Draco u Blaisova bytu. Otevřel mu jeho rozespalý kamarád s výrazem vraha.

„Doufám, že máš dost dobrej důvod, proč tu strašíš," štěkl Blaise podrážděně.

„Myslím, že lepší už mít nemůžu," odtušil Draco klidně.

Blaise ho ještě chvíli propaloval naštvaným pohledem, ale nakonec ustoupil ode dveří. Draco se vděčně pousmál.

Vzápětí začal bez vyzvání mluvit, dřív, než došli do obýváku. „Astorie chce zpátky Laylu a jistě chápeš, že to se mi trochu příčí." Na chvilku se odmlčel jen aby se, opět bez vyzvání, posadil do pohodlně vyhlížejícího zeleného křesla. „Ale náš skvělý Theo přišel s řešením, které se mi, navzdory jeho genialitě, moc nezamlouvá."

„A co já s tím?" povzdechl si unaveně snědý muž.

Ne že by neměl pro Dracovy trable pochopení. Měl a dost velké. Možná větší, než by si kdokoliv dokázal představit. Vždyť Layla pro něj byla jako dcera. Od první chvíle pomáhal Dracovi s její výchovou, radoval se spolu s ním z jejích prvních slov i krůčků. Byl tu pro ni tak jako Draco. A udělal by cokoliv, aby se tahle roztomilá holčička nedostala do rukou své pravé matce. To všechno byla sice pravda, strašně hezká pravda, která dokazovala jeho ohromnou loajalitu k Dracovi, ale skutečně neměl nervy uprostřed noci řešit Dracovy problémy. Toho si užili dost jako studenti.

„Potřeboval bych pomoct," vyrušil ho z myšlenek jejich původce.

„Jak?" otázal se Blaise otráveně.            

„Theo přišel s návrhem, abych se oženil," vyšel s pravdou ven Draco.

V obýváku nastalo hrobové ticho rušené jen hlukem z ulice. Blaise šokovaně pozoroval Draca, zatímco mu jeho přítel pohled vytrvale oplácel.

„A ty nevíš, kde rychle sehnat ženu, že?" ozval se od dveří do obýváku příjemný ženský hlas. Oba muži překvapeně vzhlédli. Stála tam vysoká žena s rozcuchanými zrzavými vlasy a široce se usmívala. Skoro jakoby si ani neuvědomovala vážnost situace.

„Jsem Kira, Blaisova přítelkyně," představila se a popošla k nim.

„Já jsem Draco, Draco Malfoy," představil se též, stále trochu vyvedený z míry jejím náhlým příchodem.

„Omluvám se, že jsem vás poslouchala, ale byli jste tak hluční, že jsem to prostě nemohla ignorovat," vysvětlila stále s úsměvem.

Blaise, pořád překvapený příchodem své přítelkyně, se konečně probral. „To nevadí," usmál se a objal ji okolo pasu.

„Co jsi to předtím říkala?" zeptal se zamračený Draco, snažíc se ignorovat jejich zamilované pohledy, které na sebe vrhali.

„Říkala jsem, že nevíš, kde tu ženu tak rychle sehnat," odpověděla s vřelým úsměvem a posadila se k Blaisovi na klín.

„Jo, to je pravda," zamračil se Draco ještě víc a svraštil obočí přemýšlením. Už se smířil s faktem, že se bude muset oženit, pokud chce mít Laylu stále ve své péči. Ne že by ho pomyšlení na manželství nějak výrazně těšilo, ale moc jiných východisek z dané situace neviděl. Teď však přišla na řadu otázka s kým. Respektivě, která žena by byla ochotná se za něj provdat jen, aby ochránila jeho dceru, a po určité době se s ním zase rozvést. Ten seznam byl prázdný.

Blaise přestal zamilovaně pozorovat svou drahou polovičku a zaměřil svou pozornost na Draca. Po chvíli zamyšleně promluvil: „Navíc to musí být žena, s kterou bude Layla vycházet, viď?"

Draco zabořil obličej do dlaní a zoufale zavrčel v odpověď. Příliš mnoho podmínek. Nebylo možné najít odpovídající ženu.

„Kámo, nechci bejt hnusnej, ale to nemá smysl. Oba moc dobře víme, že Layla nepřijme jen tak nějakou ženu," pronesl bez špetky taktu Blaise. Vzápětí schytal pohlavek od Kiry.

„Co je? Vždyť mu říkam jenom pravdu! Za celou dobu, co tu princeznu vychovává, jí představil dvě ženský, které měli být její potencionální mámy, a z obou má dodnes trauma!" bránil se uraženě. "A navíc," dodal, "jmenuj mi jedinou ženu, která by vstoupila do manželství, o kterém předem ví, že v následujících měsících skončí?"

„Blaisi, musí existovat schůdné řešení!" odsekla mu jeho přítelkyně nepříjemně. Zadumaně svraštila obočí. Blaise nad ní protočil oči, ale Draco nadějně vzhlédl. Oči mu přetékaly zoufalou nadějí.

„Je nějaká žena, kterou si tvoje dcera oblíbila? Nějaká o které ti třeba nadšeně vyprávěla?" zeptala se a zamyšleně si poklepávala prstem o bradu.

Draco se zoufale zasmál. „Pansy, ale to je Theova žena."

"Žádná jiná?"

„Pak ještě jeho sekretářka, ale to je stoletá rašple, která si hraje na dvacítku. Tu si fakt brát nebudu," prohlásil.

Blaise se pobaveně zasmál, hned však přestal, když po něm blonďák vrhl rozezlenej pohled. Nastalo ticho, při kterém Draco zoufale skučel do svých dlaní. Vteřinu od vteřny se jeho zoufalství prohlubovalo.

„A nedávno, jak jsi byl Laylu vyzvedávat, to byla u Hermiony Grangerové, ne?" pohlédla Kira zamyšleně na Blaise.Ten ji chvíli nechápavě pozoroval, než jej osvítil duch svatý a on pochopil, kam tím jeho dívka míří.

„Lásko," zamumlal nejistě. Nemusel dlouho přemýšlet, aby vymyslel nejméně stovku důvodů, proč je to velmi, ale velmi špatný nápad.

Po tváři jeho přítelkyně se však rozlil spokojený úsměv.  „S tou vycházela, ne?" pohlédla na sinalého Draca. Nebyl schopný ani přikývnutí. Když přijmul fakt, že se ožení, nepředpokládal, že by mohlo přijít něco ještě horšího. Evidentně mohlo.

„Miláčku," nasadil Blaise tón, který muži obvykle používají na ženy, když se jim opatrně snaží sdělit, jak moc se mýlí. „Je to Dracova školní rivalka. Žena, kterou sedm let urážel a ponižoval. Nenávidí ji. To bohužel nepřipadá v úvahu."

Kira se však z nepochopitelného důvodu usmála. "Nenáviděli jste se na škole?" vrhla tázavý pohled na Draca.

Přikývl.

"Předpokládám, že kvůli jejímu původu."

Další přikývnutí.

"A ty stále vyznáváš tu ideologii o méněcenosti mudlorozených?" nadzvedla obočí.

"Samozřejmě, že už ne. Nebo aspoň ne jako tehdy..." zamrmlal Draco.

"Pak ti nic nebrání ji požádat o pomoc."

"Kiro," zasyčel Blaise. "I kdyby dokázal Draco překousnout roky vystavovanou nenávist, kterou k této ženě chová, pořád je tu fakt, že-"

Mávnutím ruky ho zastavila. "Já vím, to že čeká tvoje dítě." Pronesla to tak neskutečně bezstarostným tónem, že to Draca donutilo věnovat jí plnou pozornost.

"Tys jí to řekl?" vyvalil oči na Blaise. On sám se to dozvěděl shodou náhod a byl si jistý, že nebýt okolností, nikdy by mu Blaise neprozradil, že má potomka s Grangerovou. Což ho trochu ranilo.

"Samozřejmě, že mi to řekl," protočila oči zrzka.

"A...," zasekl se Draco. Snažil se vymyslet šetrný způsob, jak se jí zeptat jestli jí k smrti nevytáčí, že chodí s chlapem, co své mimino má v břiše Grangerové.

Ušklíbla se. "Chodili jsme spolu už předtím, než si Blaise udělal dítě."

"Tím hůř," podotkl Draco zděšeně.

"Draco, tohle vážně není tvoje věc," vložil se do toho zamračeně Blaise.

"Jen ho nech, Blaisi," zasmála se Kira uvolněně. Zaujatě přitom pozorovala Draca. "Každý máme v životě slabé chvilky, Draco Malfoyi," naklonila se k němu. " Pokud nám však na někom skutečně záleží, dokážeme s ním projít i takovými momenty jako je nevěra. Blaise mě podvedl, ale ani já nejsem úplně svatá. Do tohohle vztahu jsem přišla jako žena, co se sotva vyléčila z drogové závislosti. Neunesla jsem válku a hledala útěchu v něčem, co mě postupně ničilo. A Blaise to věděl. Přesto mi dokázal dát lásku."

Draco ji sledoval s kamenným výrazem. "S ním to nehne, Kiro," zamumlal Blaise otráveně.

Usmála se. "Řekla jsem ti to proto ne abys mě nebo Blaise litoval, i když Blaise tvrdí, že takvého citu nejsi schopný," ušklíbla se. "Jediný důvod, proč jsem ti řekla něco tak osobního je, že chci abys pochopil, proč jsem naprosto v pohodě s tím, že muž, kterého tak moc miluju, si během našeho vztahu odskočil udělat dítě k válečné hrdince. A proč budeme oba v pohodě, když si ji vezmeš. Dokonce bych ti to doporučovala, protože malé děti dokážou zázraky."

"Co tím mylíš?"

"Nikdo nebude pochybovat o vašem manželství, když budete mít miminko a," varovně zvýšila hlas, když se Draco chystal k protestům, "domnívám se, že v takové situaci v jaké se právě Hermiona Grangerová nachází je pomocná ruka přesně to, co potřebuje."

Ironicky se zasmál. "Pomocnou ruku od nepřítele? To sotva"

Zakroutila hlavou. "Blaise mi vyprávěl, že o svém těhotenství ještě nikomu neřekla."

"To je pravda," přisvědčil Draco. "Dokonce mě zapřísáhla, abych to nikomu neřekl."

"V tom případě asi nemůže počítat s pomocí od přátel, že?" nadzvedla tázavě obočí.

Draco si na ni šokovaně pohlédl. "Chceš říct..."

Přikývla. "Je natolik zoufalá, že by mohla přijmout i tvou pomoc."

"To je šílené!" přerušil jejich debatu Blaise.

"Proč myslíš?" zeptala se ho Kira.

"Tak zaprvé," zafuněl. "Dohodli jsme se, že se o Hermionu a miminko postaráme. Není důvod, proč by měla být zoufalá. A zadruhé. Můžu ti garantovat, že ona se nikdy nesníží k tomu, aby přijmula pomoc od člověka, co ji roky ponižoval." Nesouhlasně se mračil.

"Blaisi," pronesla něžně, "Můžeme Hermioně zajistit finanční pomoc i místo, kde bydlet. Můžeme se maximálně postarat o vaše dítě, ale není v našich silách Hemrionu uchránit před opovržením, kterého se jí od společnosti dostane, když zjistí, že má nemanželské dítě. Ke všemu s mužem, co stál na temné straně."

"Ale-"

"A k té druhé věci," přerušila ho. "Nepodceňuj sílu mateřství. Pokud by mohla pomoct svému dítěti, mateřské pudy jí donutí přijmout nabídku i od Draca. Dokud půjde jen o ní, bezpřemýšlení ho pošle k šípku, ale když je ve hře zdraví a bezpečí jejího miminka, dokáže překousnout i nenávist, to ti zase garantuju já."

"S tím druhým souhlasím, ale ujišťuji tě, že společenského opovržení se jí dostane v mnohem větší míře, když si vezme Draca," odporoval jí tvrdohlavě Blaise.

"Naopak," zakroutila odmítavě hlavou. "Se správnou mediální masáží začnou lidé tak nepravděpodobný pár milovat."

Blaise nechápavě zakroutil hlavou. "Proč jsi nebyla ve zmijozelu?"

Rozesmála se. "To ví jen Moudrý klobouk."

"Stejně je to šílený nápad," vložil se do jejich rozhovoru Draco. Stále seděl v zeleném křesle, ruce opřené o stehna a ve tváři frustrovaný výraz.

"Je to tak šílené, až je to geniální," odvětila Kira bezstarostně.

"Ne tak jsem to nemyslel," zamumlala Draco. "Je to tak šílené, až je to špatné."

Kira zamrkala. "To asi nechápu."

"I kdyby všechno to, co jste tu blábolili, byla pravda a Grangerová nějakým zázrakem kývla na mou nabídku, nikdy se nebudeme schopní vystát. Jen v tom nejšílenějším vesmíru se mi dva dokážeme chovat jako zamilovaní manželé. Vzít si ji by bylo spíš na škodu než ku prospěchu. "

Kira jen ledabyle pokrčila rameny. „Měla jsem dojem, že jsi byl ochotný udělat pro záchranu Layly cokoliv." S těmi slovy se zvedla a zamířila zpátky do ložnice odkud ji předtím jejich hlučná konverzace vyhnala.

Draco zoufalým pohledem propaloval Blaise. Jakoby ho prosil ať přijde s jiným řešením, které nezahrnuje to chodící šílenství. Ať vymyslí méně děsivý plán.

Blaise však na něj posmutněle pohlédl. „Vím, co ode mě chceš, ale opravdu nedokážu vymyslet nic lepšího," zakroutil hlavou. "Kiry plán je vážně tak šílený až je geniální."

"Ale je to sakra Grangerová!" zavrčel Draco.

Kamarád na něj nechápavě pohlédl. "Měl by sis uvědomit, co je pro tebe důležitější, Draco. Tvá dcera nebo nesympatie, které přechováváš k Hermioně?"

"Samozřejmě, že má dcera!"

"Tak se podle toho chovej," odsekl Blaise.

Blonďák si frustrovaně povzdechl a už poněkolikáté za ten den si složil hlavu do dlaní. "Kdyby to bylo tak jednoduché, Blaisi," zamumlal.

"Je to jednoduché, Draco," odvětil a následoval svou přítelkyni do ložnice. Tvrdohlavost toho blonďatého chlapa ho nikdy nepřestane udivovat.

Draco skrze prsty tupě sledoval, jak mu mizí ve vedlejším pokoji. Ve stejné poloze zůstal dalších pětačtyřicet minut během nichž se snažil sám sebe přesvědčit, že existuje i jiná možnost.

Žádnou však nevymyslel.

Když přijmul fakt, že se ožení, nepředpokládal, že by mohlo přijít něco ještě horšího. Evidentně mohlo. Vždycky může.

Jestli chce stále hrdě prohlašovat, že má dceru, pak bude muset z Hermiony Grangerové udělat svou manželku. Konec konců ta Blaisova zrzka měla pravdu, Grangerová je teď v pěkném průseru, takže by jí pomoc přišla určitě vhod. Ale i pomoc od nepřítele?

**********

Draco seděl před bytovkou, kde se nedávno rozloučil s Hermionou. Neměl nejmenší tušení v kolik jí končí práce, a tak tu byl s předstihem. Dvouhodinovým. Nijak ho netrápilo, že v nezvykle chladném a brzy evidentně i deštivém, vzhledem k barvě mraků, odpoledni mrzne namísto toho, aby byl v pohodlí svého bytu. Alespoň měl čas na rozmyšlenou. Ale ať se snažil sebevíc, nepřišel na vhodný způsob, jak požádat Hermionu o ruku. Což byl vlastně paradox, když na koleni klečel už dvakrát.

Jeho zoufalé myšlenky zašly tak daleko, že uvažoval o návštěvě Lasičáka, který měl, alespoň dle Denního věštce, s prstýnkem na ruce Grangerové dostatek zkušností. Pokud se dalo těm bulvárním zprávám, které byly povětšinou výplodem choré mysli Rity Holoubkové, věřit, pak trvalo celé tři žádosti o ruku než mu Hermiona řekla ano. Draco pevně doufal, že pokud se stane, že jeho žádost tahlenta ženská přijme, bude to napoprvé.

Trvalo ještě několik desítek minut než se nakonci ulice objevila silueta Grangerové zachumlané v kabátu, objímající si téměř neviditelné břicho. Jakmile byla dostatečně blízko, aby jí mohl trochu vidět do tváře a odezírat z pohybů, ta trocha odvahy, s kterou do toho šel, ho velmi rychle opustila. Tvář měla staženou zlostí a kráčela více než rozzuřeně. Opravdu začal uvažovat, že se přemístí, když ho zpozorovala. Obličejem jí proběhl úžas, překvapení, nepochopení a nakonec samozřejmě zlost.

"Malfoy, já teď vážně nemám náladu se hádat. Buď tak laskav a v zájmu zachování svého vlastního zdraví vypadni," syčela když se přiblížila na doslech. Ale tón hlasu postrádal obvyklou jedovatost, kterou v jeho přítomnosti běžně překypovala. Jakoby byla příliš unavená vynakládat ještě energii na jeho maličkost. A to rozhodně nebylo dobré znamení. Měl by se sebrat a zmizet, když ho k tomu vybízí. Pak už bude pozdě.

„Působíš trochu naštvaně," podotkl Draco. To asi nebyl ten nejlepší začátek. Hermiona ho zavraždila pohledem, ale mlčela. „A výjimečně za to nemůžu já," pokračoval Draco opatrně. Žádné reakce se nedočkal. Znovu se rozešla a jeho existenci nebrala na vědomí. „Takže kdo?" nadzvedl Draco obočí. Snažil se udržet neexistující konverzaci jen, aby vymyslel, jak zformulovat to podstatné, kvůli čemu sem vůbec přišel.

Zastavila se. „Dej si odchod Malfoyi," zahučela beze stopy zájmu.

„Mám hádat? Potter? Tipoval bych jeho. Když jsem ho viděl posledně na tom povedeném plese, choval se jak idiot."

Odfrkla si. „Ten to byl včera."

Ušklíbl se. „Jasně, takže dneska je to Weasly?"

„Toho jsem už milion let neviděla."

„Hmm... tak jsi naštvaná jen tak pro srandu?"

„Jsem těhotná, Malfoyi."

„Myslel jsem, že jsem ti dal dostatečně najevo, že to vím."

„Vím, že to víš. Jen říkám, že když jsem těhotná, mám právo být naštvaná."

„To je zajímavá úvaha," pronesl ironicky. Další zabijácký pohled z Hermioniny strany.

"Já jsem přišel jenom v míru," bránil se opatrně a ruce zvedl do gesta "vzdávám se". Rozhodl se začít ještě jednou, trochu lépe. Nezdálo se však, že by to Grangerová nějak výrazně ocenila. Mlčela, ale zůstala stát kousek od něj, což bylo celkem dost dobré znamení, uvážíme-li, že Draco stál tak nešikovně, že kolem něj mohla projít, a i se svou pomalou chůzí by byla v baráku dřív než by ji dohnal.

"V první řadě bych ti chtěl poděkovat, že jsi pohlídala Laylu. Opravdu mi to moc pomohlo." Rozhodl se na to jít přes svou sice velmi nestálou, ale milou stránku.

"Nemáš zač. Ale už se mnou znovu nepočítej. A když tak chci zaplatit," odtušila.

"Jasně," kývl. Nebyl si jistý, jestli to s těma penězma myslela vážně, ale usoudil že není vhodné to právě teď řešit. "Ale víš mám takový problém..."

"Super. Já mám problémů dost, takže tvůj nepotřebuju," štěkla a vydala se ke dveřím.

"Ehmm..." jeho plány tady končily. Vůbec, ale vůbec netušil, jak by svou žádost zformuloval, aby to znělo, alepoň trochu rozumně. Problém byl v tom, že celé tohle bylo nerozumné.

Už odemykala dveře, když ho zčista jasna osvítil duch svatý "Je jeden z těch problémů finanční?" zeptal se nadějně.

Zastavila se. Pomalu se otočila s výrazem, který značil, že by ho se vší radostí zabila. "To ti může bejt úplně ukradený!" zasyčela, tentokrát však jedovatostí jen přetékala.

"Víš," dohnal ji a rukou zastavil dveře "od té doby co se narodila Layla mám dost samaritánské hnutí mysli."

"Tak to ti gratuluju," zasmála se jedovatě a ignorovala, že ji následuje ke schodům.

"Takže mě napadlo, že bych ti mohl pomoct."

Zastavila se těsně pod schodištěm. "Vážně nevím, co se v té tvé makovici děje, ale buď tak laskav a hlouposti si zkoušej na někom jiném."

"Ne vážně. Víš, když tě Blaise uvedl do tak nepříjemné situace," vysvětloval a spolu s ní stoupal do schodů.

"Tak to zvládnu sama," zavrčela.

"Já myslím, že ne."

"Tak to mě neznáš," zasyčela rozzlobeně a začala rychleji stoupat do schodů.

Došli teprve na druhé podlaží, když se Hermioně udělalo mdlo. Přestala vnímat neustávající proud Dracových slov. Svět zčernal a v uších jí začalo pískat. Mozek jí vypnul. Nemilosrdná tma si ji vzala do své náruče.

*** *** ***

Theodor Nott za sebou s klapnutím zabouchl dveře. "Pansy!" houkl. Vzápětí z obýváku vyběhla jeho žena.

"Theo," usmála se. "Jaký si měl den?" přistoupila k němu a jemně ho políbila na tvář.

"Celkem v pohodě," sundal si kabát a následoval svou ženu do obýváku. "Říkal jsem ti už, že včera za mnou byl Draco?"

"Nezmiňoval ses o tom," zakroutila hlavou. "Co potřeboval? Máme zase pohlídat Laylu? Můžu si ji vzít s sebou do práce, stejně se tam tehle týden nic nedělá a ona redakci tolik miluje," usmála se.

Povzdechl si. "Ne, Draco nepotřebuje hlídání."

"Tak co teda?" zamračila se. Oba se posadili na gauč.

Theo si s dalším povzdechem zajel rukama do tmavých vlasů. "Ozvala se mu Astorie," zahuhňal. Nepodíval se na manželku, takže mu unikl její nenávistný pohled.

"Co ta ženská chce?" zavrčela. "Jak si vůbec dovoluje s ním ještě mluvit po tom, co před čtyřmi roky udělala?" prudce se zvedla ze sedačky.

Theo zvedl pohled k zuřivě pochodující Pansy. "Chce zpátky své dítě." Zastavila se v půlce kroku a pomalu k němu otočila hlavu.

"Cože chce?"

"Laylu."

"No to si snad dělá srandu, ne?" zaječela. Vrátila se k zuřivé chůzi a u toho nechápavě rozhazovala rukama. "Tak ona má Greengrassová ještě tu drzost chtít ji zpátky? A jak si to jako slečna představuje? Že si to může jen tak nakráčet po tolika letech k Dracovi, poděkovat, že se o jejich dceru postaral, když ona si lítala po světě a lezla do postele kdekomu a odvést si Laylu? Má ta kráva vůbec mozek?"

"Zlato," oslovil ji opatrně.

"Ne to prostě nejde, Theodore. Nemá na to právo," pokračovala, anižby si jeho slov všímala.

"Pansy," zvýšil hlas.

Konečně se zastavila a zmlkla. "Ano?"

"Ona na to podle zákona právo má."

Jeho žena vytřeštila oči. "Začínám pochybovat o tom, jak dobrej právník jsi, drahý."

Ušklíbl se. "Je dobré vědět, že mi důvěřuješ," úšklebek nahradil zasmušilý výraz. "Nikdo nám neuvěří, že hodila Laylu do dracových rukou a zmizela. Bude to naše slovo proti jejímu. Z toho bude soud na měsíce, ne-li roky. A po tu dobu bude Layla umístěná v nějakém sociálním zařízení, bez možnosti být s Dracem."

"Merline," zamumlala skoprněle. "Vždyť ty máš pravdu! Astorie to musí vědět, proto do toho šla."

"Přesně," přisvědčil klidně.

"A máš nějaký plán?" přisedla si k němu.

"Jediné možné řešení je udělat z Draca ženáče."

Nebyla schopná reakce, jen šokovaně seděla a sledovala ho jakoby se naprosto zbláznil. "Uvědomuješ si, že je to naprosto nemožné? Nejen, že se náš Draco odmítá oženit, ale-"

"Všechno to vím, Pansy," přerušil ji unaveně. "Přesto to je to jediné, co nám zbývá. Pokud Draco dokáže najít vhodnou ženu, můžeme rozjet plán, kde neexistuje pro Astorii šance na výhru. Titulky v novinách, podporu právníků, sehnání důkazů, to všechno mu můžeme zajistit, ale nejprve se musí činit on, pak teprve mu můžeme pomoct. Pokud nebude mít rodinné zázemí, šance, že vyhraje je mizivá."

"To je..."

"Šílené?" nahodil.

"Zmijozelské," zasmála se a objala ho.

*** *** ***

Ano jsem tu s další kapitolou (a trvalo to jen dva týdny :D). Co na ni říkáte? Draco je dost zoufalý, že? :D Co myslíte, že Hermiona udělá? Zváží jeho nabídku? Nebo jí bude muset někdo popostrčit? A jak se vám líbí Kira? Všechny vaše pocity uvítám v komentářích :).

A moc děkuji všem, kdo jste se ozvali u minulé kapitoly, udělalo mi to velkou radost, jste skvělí čtenáři :).