Draco se ploužil obchodem a pomalu skládal do košíku věci ze seznamu, který mu dala Hermiona. Kdesi vpředu mezi regály poletovala Layla, co chvíli přiběhla, aby mu

„nenápadně" do košíku vložila čokoládu, bonbóny nebo plyšáka. Když jí pokaždé důrazně vysvětlil, že to nekoupí, zklamaně odběhla věc vrátit tam, odkud ji vzala. Pak přiběhla s další věcí a celé se to opakovalo znovu. Byla až obdivuhodně neúnavná.

Pomalu, ale jistě, začínal litovat, že se vůbec pro tuto práci nabídl. Jednalo se o chvilkový zkrat. Měl zkrátka trochu výčitky, že na Hermionu tak štěkl. Z nezaujatého pohledu si to totiž vůbec nezasloužila. Ne potom, co všechno pro něj v uplynulých dnech udělala. Třeba to, jak mile a trpělivě se starala o Laylu, jak se dokázala vžít do role manželky a matky, jak snášela jeho výkyvy nálad, bylo toho spoustu, za co jí byl svým způsobem vděčný. Drobnosti, které udělala, kterými mu pomohla, aniž by si to plně uvědomovala. A vzhledem k tomu, jak se on uměl omlouvat - tedy vůbec - jevilo se jako bezpečnější udělat dobrý skutek. Teda pokud jméno Malfoy a dobrý skutek jde dohromady, o otm bychom mohli také chvilku polemizovat. Každopádně jako dobrý nápad se to jevilo jen do chvíle, než zjistil, jaká to mohou být muka.

Skutečně toho ale začal litovat teprve tehdy, když spatřil na konci uličky známé tváře. Jen pár metrů od něj si vybírali víno manželé Nottovi. S hrůzou se chtěl odplížit, obchod byl dost velký a on by zvládl utéct, ale bylo pozdě. Všetečné oči Pansy Nottové jej okamžitě zmerčily. S otevřenou pusou zůstala zírat. Když se alespoň trochu dala dokupy, drcla loktem do svého muže. Theo zvedl pohled od vína, které odborně studoval, a stejně jako jeho žena zůstal při pohledu na svého přítele šokovaně stát.

Draco zoufale zasténal. Copak nestačilo, že se skutečně právě on, vznešený Draco Malfoy, ponížil natolik, že šel zase jednou do mudlovské obchodu nakoupit. Ne. Jeho potupa musí být se vší parádou.

Stále měl možnost utéct, to by ovšem musel vědět, kde má dceru. A to nevěděl. Takže nezbývalo než se k tomu postavit čelem. A tvářit se, že na tom, že někdo z urozeného rodu Malfoyů dělá tak mudlovskou věc jako nakupování jídla, není vůbec, ale vůbec nic divného. Ani ponižujícího.

„Draco, já nemám slov," zašeptala stále šokovaná Pansy, když se pomalým rozvážným krokem přiblížila ke svému kamarádovi. Kamarádovi, který úplnou náhodou stál uprostřed mudlovského obchodu, s nákupním vozíkem v ruce a výrazem vraha ve tváři.

„To je dobře, Pans. Protože bude lepší, když budeš mlčet." Pansy uraženě našpulila rty, ale nepřestávala si ho prohlížet. Skoro se zdálo, že se ho chce dotknout, snad, aby zjistila, jestli je skutečný.Theo, stejně jako jeho žena, nepokrytě zíral. Přeskakoval pohledem z košíku na Draca a zpět. Nějak se snažil zpracovat to, co se tu před ním děje. Neúspěšně, očividně.

Několik minut bylo ticho.

A o několik minut později stále bylo ticho.

Nottovi si ho prohlíželi jak figurínu ve výkladní skříni a neměli se k tomu něco říct. A on sám netušil, co by měl v tento trapný moment říct. Nakonec ho to ale přestalo bavit dřív než jeho přátele.

„Jak dlouho na mě ještě budete zírat?" štěkl podrážděně.

Oba jeho přátelé se vzpamatovali. "No...ehm," zakoktal se Theo. Navzdory tomu, že běžně měl, co říct, teď uznal mlčení za vhodnější. Mlčeti zlato, že? A v případě setkání s Dracem Malfoyem to platí dvojnásob.

„Byli jsme na cestě k vám, když nám došlo, že vůbec nic nemáme. Tak jsme chtěli přinést nějaké víno. Máte radši červené nebo bílé?" vyrazila ze sebe nadlidsky rychle Pansy v zoufalé snaze přerušit to podivné mlčení.

Draco pozvedl obočí. „Hermiona pít nemůže a mé oblíbené víno znáš, ne?"

„Pravda!" vykřikla a už se hnala zpátky k vínům, kde stála ještě před chvilkou s Theem.

„No a co tu děláš ty?" pronesl rozvážně Theo, když byla Pansy dostatečně daleko. Draco znovu pozvedl obočí. To se z jeho přátel stávají idioti nebo co? „Myslím jako jestli je Hermiona v pořádku, když tu nakupuješ ty," dodal Theo urychleně, když si všiml Dracova pohledu.

Draco přikývl. „Jen byla unavená." Theo uvědoměle kývl. „A smrděla," dodal Draco.

„Prosím?" zašeptal Theodor nevěřícně.

„Ale nic," mávl rukou Draco. To bylo příliš složité vysvětlovat. Pansy se akorát vrátila. V ruce držela červené víno a nervózně se usmívala. „Můžeš se přestat tvářit, jako Weasly na mé svatbě," ujistil ji lehce nevrle Draco.

Pansy povolila obličejové svaly. „Merline, já si tak oddechla. Myslela jsem, že tu na sebe budeme takhle koukat pořád!"

Draco se ušklíbl a bez dalších slov zamířil do vedlejší uličky. K jeho nelibosti neměl ještě kompletně nakoupeno. Takže bude muset zbytek nákupu snášet pátravé pohledy svých přátel. Báječné. Lepší návrat z Benátek si přát nemohl.

Slyšel, jak ho Pansy s Theem následují a jak Theo své ženě šeptem sděluje, proč se stal takový zázrak a Draco nakupuje. Když Nottovi dořešili, jak podivné je zjevení Draca v mudlovském obchodě, připojili se k němu. Nutno podotknout, že ty podivné výrazy z tváře pořád nesetřásli.

„Jak sis užil dovolenou?" prohodila konverzačně Pansy. Zastavili v uličce s drogistickými věcmi a Draco do košíku strkal toaleťáky. Díky Merlinovi po něm Hermiona nechtěla žádné výhradně dámské hygienické potřeby. To by ho fakt asi už trefilo. Už teď k tomu neměl daleko.

Na Pansynu otázku se jen ušklíbl. „Bylo to skvělé." A přitom si vzpomněl na celou tu paletu problémů, křiku, slz, omdlení a šílených dobrodružství, která prožili během těch necelých pěti dnů dovolené. Ano, bylo to skvělé. Pokud někdo fandí adrenalinové dovolené, kde není jisté, jestli jeden z novomanželů nepojede domů v rakvi. Pak to bylo přímo fantastické.

„Fakt vtipné," odsekla Pansy, kterou jeho naladění očividně nenadchlo. „Jdu najít tvou dceru," dodala a zmizela ve vedlejší uličce. Ještě se na něj významně podívala, aby bylo jasné, že je fakt děsný otec, když je schopný ztratit svou dceru i v supermarketu. Nebo že je schopný ji vůbec ztratit. Obzvlášť vezmeme-li v potaz, že se chce bojovat o její výhradní péči s biologickou matkou.

„Teď vážně, Draco," promluvil Theodor, když se ujistil, že je jeho žena dostatečně daleko.

„Hmmm...?" zamumlal blonďák nezúčastněně. Snažil se pochopit, co Hermiona myslela poznámkou toaleťáky - ne ty pitomé! Považoval se za celkem dost inteligentního člověka, ale tomuhle vážně nemohl přijít na kloub.

„Jak sis užil dovolenou?"

Draco pomalu vzhlédl od seznamu. „Už jsem to řekl. Bylo to skvělé."

Theo pochybovačně nadzvedl obočí. „A co Hermiona?"

„Co je s ní?"

„No to její zhroucení. Co jí skutečně bylo? A doufám, že si na ni byl hodný. Dost to náš plán narušilo, ale nezasloužila si, abys na ni křičel."

„Povyprávíme ti to doma. Ale můžu tě ujistit, že jsem na ni byl tak milý, jak jen to šlo."

„Budu se snažit ti věřit," pronesl pochybovačně Theo.

„Ty jsi ale šlechetný," odvětil suše Draco. Nevšímal si protočení očí z Theovy strany a vzdal boj o rozluštění vzkazu s toaleťáky. Prostě vzal dva druhy, které tam měli, hodil to do košíku a vyrazil k pokladnám. Grangerová bude muset snést malou změnu v jejím jinak naplánovaném životě. Ale tak snad jí to plánování změna toaletního papíru nerozhodí moc.

„Ty fotky byly povedené," pokračoval Theo v načatém tématu dovolená, ačkoliv Draco očividně nejevil zájem o jeho rozvíjení.

„Taky jsme se sakra snažili," ušklíbl se Draco. Věděl, že každá jediná fotka, kterou reportéři udělali, byla dokonalá. A nepřekvapovalo ho to. Však tomu s Hermionou věnovali spoustu energie. A zdraví. Duševního i fyzického. Zklamalo by ho, kdyby výsledný produkt nestál za to.

„A Hermioně to slušelo," dodal Theo nezištně. Čímž úspěšně překročil onu tenkou hranici, kdy se jeho výslech ještě dal považovat za rozhovor a kdy už ne.

Draco nadzvedl tázavě obočí. „Co tím sleduješ, Theodore?" pronesl ledově, ani se přitom na svého přítele nepodíval.

„Nic," pokrčil černovlasý muž ledabyle rameny. „Jen jsem konstatoval, že Hermiona je hezká."

„Nikdy jsem neřekl, že není hezká," odvětil Draco s úšklebkem.Theo na jeho podivnou odpověď nestihl zareagovat. Přišla k nim totiž Pansy s Laylou Alwaid.

„Nemám foťák," postěžovala si Pansy sklesle.

„Cože?" podivili se Theodor s Dracem zároveň.

„Chtěla bych si tě vyfotit s nákupním vozíkem," osvětlila jim Pansy. Očividně ji Draco v mudlovském obchodě nadchl, více než by jemu samotnému bylo příjemné.

„Zapomeň," odsekl podrážděně Draco a zařadil se do fronty. Teď byl hluboce vděčný, že jej jeho přátelé nikdy nezastihli, když navštěvoval obchody poslední tři roky, co byl svobodným otcem. Jak si vůbec mysleli, že on a Layla žili, před tím, než došel ke geniálnímu nápadu se znovu oženit? Že se jim to jídlo objevovalo v ledničce samo? Někdy ho jeho přátelé udivovali svou pitomostí, skutečně velmi. A těmto lidem svěřil do rukou osud své dcery. A svůj. A konec konců i Hermionin.

„A nemohla bych aspoň poprosit támhletu mudlu, aby mi Draca vyfotil?" zašeptala Pansy směrem k Theodorovi.

„Pans, zlato..." objal ji Theo.

„No dobře, dobře. Už toho nechám. Ale uznej, je to podívaná, která stojí za zvěčnění."

„To nepopírám, miláčku," usmál se a věnoval jí láskyplný polibek.

Draco nad nimi ohrnul nos a začal skládat nákup na pult. Layla se zářivě usmála a pak dostatečně nahla pronesla: „Tatínek dává mamince pusinky pořád."

Theo se ušklíbl. „Vážně?" nadzvedl obočí v jasném posměšku.

Draco zafuněl a nereagoval. Layla to vyřešila za něj. „Ano, strejdo Theo. Maminka s tatínkem se mají moc a moc rádi, že ano, tatí?" pohlédla na Draca. Přitom se jakýmsi nepochopitelným zázrakem vyškrábala do košíku a nadšeně mu začala pomáhat.

„Ano, Laylo, samozřejmě, že se máme s maminkou moc rádi," odtušil Draco jen mírně strojeně. A vrhl vražedný pohled na oba své kamarády, kteří chtěli pokračovat v utahování si z něj.

„A tati?" ozvala se Layla, když mu podávala pytlík těstovin.

„Ano?" usmál se na ni Draco, dokonale přitom ignoroval výrazy svých přátel.

„Uděláš mi taky moji tašku?" upřela na něj svá velká kukadla.

Draco nadzvedl obočí, ale nepřestal vykládal na pult. „Co to je, princezno?"

„No moje taška!" vysvětlila. Protože tím přece vysvětlila úplně všechno. „Maminka mi vždycky dá jednu tašku. Abych jí pomohla. Říká, že je to lehký nákup. Je to moje taška."

„Dobře, když to dělá maminka," povzdechl si a začal dávat lehké věci do tašky zvlášť. Slyšel za sebou Thea s Pansy, jak se tiše pochechtávají. Se zlomyslným úšklebkem se k Theodorovi obrátil.

„Mám ti připomínat, kdo prodal právě koupený byt, protože jeho novomanželka prohlásila, že je moc temný?"

Smích Theodora přešel. „Ale no tak, Draco, to je podpásovka."

Blonďák ledabyle pokrčil rameny. „A proč by mě to mělo zajímat?"

Zaplatil, podal Layle „její" tašku, sám vzal do ruky další tři a vyrazil ven. „Počkáme na vás před obchodem," houkl na své přátele. Trvalo sotva dvě minuty, než se u nich objevili.

„A teto Pansy!" zapištěla Layla, když se rozešli ulicí k bytu.

„Ano, beruško?" usmála se černovlasá žena, zpomalila a připojila se k malé Malfoyové.

„Ještě jsem ti nevyprávěla..." spustila a nepřestala brebentit, dokud nevystoupili z výtahu před bytem. Draco odemkl a všichni se nahrnuli do předsíně. Layla rychlostí blesku zula botičky vystřelila do svého pokojíku, aniž by se pozdravila s Hermionou. Povídala překotně něco o tom, že má rozdělanou práci. Což znělo od tříleté holčičky obzvlášť rozkošně. A nebo děsivě podezřele, záleželo na úhlu pohledu.

„Konečně, Draco! Kde jste to pro Merlina byli?" zakřičela Hermiona z kuchyně. Vzápětí se objevila u nich. „Ach, ahoj Pansy, Theo," překvapeně oba objala. „Nečekala jsem vás tak brzo. Ještě nemám navařeno."

„To nevadí, Hermiono. Vidět Draca nakupovat za to stálo," mávla pobaveně rukou Pansy.

„Jinak skvělá práce, Hermiono. Jsi první žena po mnoha letech, která ho donutila nakoupit, pokud nepočítáme Laylu," pokračovala Pansy. Šťastně se zubila.

Hermiona se pyšně usmála. „Taky jsem na to hrdá, viď, Draco?"

Ušklíbl se. Opravdu pobaveně. „Poprvé a naposledy. Příště si běž nakoupit sama, i kdybys třeba umírala." Úšklebek mu oplatila se stejnou hravostí. Sehnula se pro jednu tašku a chystala se ji odnést do kuchyně.

„Zbláznila ses, Grangerko?" nadzvedl obočí Draco a tašku jí vzal. „Co jsme si říkali o těžkých taškách?"

Pousmála se, možná až trochu zčervenala. „Přesně proto mě necháváš tahat je z obchodu do bytu?"

„Trochu to postrádá logiku, Draco," připustil Theo s úsměvem a protáhl se kolem manželů do obýváku.

Draco protočil oči, což nikdo z nich nemohl vidět, když kráčel do kuchyně. „Fajn, příště jdu s tebou," zamrmlal.

Hermiona se šokovaně zastavila až do ní Pansy jdoucí za ní narazila. „Prosím?" houkla.

Položil tašky na linku a rozvalil se na židli. „Slyšelas," odsekl popuzeně.

„Jo ale chtěla bych to slyšet znovu." S úšklebkem se opřela o linku. I Theo s Pansy se pohodlně usadili, aby mohli Dracovu odpověď slyšet dobře. Přece jenom to, co řekl, a že to slyšeli sakra dobře, překvapilo i je.

„Navytáčej mě, Grangerko, nebo to ještě odvolám."

Pobaveně se usmála. Dál to ale nekomentovala. Věděla, že kdyby ho nutila a tlačila na něj, akorát by se znovu pohádali. Takové to mezi nimi přece teď bylo, uměli spolu žertovat a naladit se na stejnou vlnu, ale stejně rychle jeden z nich vyletěl jak čertík z krabičky. Otočila se ke dřezu a natočila do karafy vodu. Pro sebe se nepřestávala usmívat. Neviděla, že její muž se u stolu pousmál podobně jako ona. A že tím oba sakra moc zamotali hlavu Nottovým. Až když dávala na stůl skleničky s vodou, těsně u Draca zašeptala: „Vážím si toho, víš o tom?"

Pohlédl na mi a ušklíbl se. „Měla bys."

Praštila ho do ramene. „Jsi pitomec."

„A tvůj manžel," odvětil s lehkým úsměvem. Úsměv mu oplatila a odebrala se k lince, aby vybalila nákup. A dala vařit večeři.

Theo i Pansy je teď už více než mírně zděšeně pozorovali. Neměli nejmenší tušení, co to má sakra znamenat! Vždyť se ti dva chtěli ještě před odjezdem pozabíjet. Tak kdy nastala změna? Kdy se postoj zabiju tě změnil na jsme manželé a budeme se tak i chovat. A jak se zdálo ani si to neuvědomovali, jednali tak zcela přirozeně. Možná se jednalo o pozůstatek jejich rolí v Benátkách? I to je možné, samozřejmě.

Z hlubokých úvah je vyrušil Draco. „Cos to udělala s mou lednicí?" zašeptal téměř plačtivě.

Hermiona se zmateně otočila od sporáku, kam dala vařit těstoviny. „Aha, tohle."

Pansy s Theem sledovali pohled obou manželů. A skutečně, Dracova vždy čistá lednice, na kterou zásadně nelepil fotky a už vůbec ji nezdobil připitomělými magnety, považoval to za hovadinu kolosálních rozměrů, se nyní dala jen těžko rozeznat pod množstvím fotografií.

„No každá normální rodina má na lednici fotky," pokrčila rameny.

„My nejsme normální rodina," podotkl trefně.

„Ale snažíme se tak vypadat," prohodila a začala prostírat na stůl.

Draco se chytil za hlavu. „Neplánuješ to sundat, viď?" řekl nahlas to, co bylo všem okolo zcela zřejmé. Ale za pokus to stálo.

Hermiona se usmála. „Ne." Zoufale zavrčel. Hlavou se opřel o stůl a zdálo se, že v této poloze plánuje nějakou dobu setrvat. „To ti to tak vadí?" Mimoděk ho při té otázce pohladila po zádech.

Zavrtěl hlavou. „Přežiju to."

Zasmála se. „Tak co vyvádíš, hysterko?"

Malinko nadzvedl hlavu a sjel ji malfoyovskym pohledem. „Hysterko?"

Jenom pokrčila rameny, nevinně se usmála a odtančila ke sporáku. Opět je sledovali dva velice zmatení lidé. Jakoby tohle bylo úplně normální. Jakto že se nehádají? Teď se kvůli té pitomé lednici měli podle všech přírodních zákonů ošklivě pohádat, urazit se a nemluvit spolu. Mělo dojít k velké krizi! Tak kde se stala chyba?

„Něco jsme vám přivezli," vyrušila je ze zmatených myšlenek Hermiona. Natáhla se a z lednice sundala malý balíček. „Nic velkého, jenom taková blbost," dodala a balíček jim podala.

„Buďte rádi, že jste něco dostali. Já bych vám nic nekoupil," zamrmlal Draco. S hlavou položenou na rukách pozoroval, jak dárek rozbalují.

Pansy se ušklíbla. „Tak to je štěstí, že máš Hermionu. Je totiž slušnost něco přivézt, blbečku." Vzápětí konečně vyhrála boj s balicím papírem, který s větší agresí, nž bylo nutné, trhala. „Merline! To je tak roztomilé!" vypískla jak malé dítě. V rukou držela nevelkou gondolu, na které bylo sněžítko s panoramatem Benátek.

„Líbí?" zeptala se opatrně Hermiona.

Pansy se šťastně usmála. „Samozřejmě, že líbí! Je to dokonalé."

„Děkujeme," přidal se Theo, očividně dárkem taktéž potěšený. Pokusil se své ženě sněžítko vzít, aby si jej mohl také prohlédnout. Pansy si však dárek přitáhla k hrudi a odmítla mu ho vydat. Tím vyvolala smích jak u Draca, tak u Hermiony. Theo po chvilce nevyrovnaný boj vzdal a přenechal sněžítko své manželce. Místo toho se znovu obrátil k hostitelům.

„Už jsem to řekl Dracovi, ty fotky jsou fakt povedené," podíval se na Hermionu.

„My víme," odvětila s úsměvem.

„Myslím, že po té dovolené o vaší lásce žádný kouzelník nepochybuje."

„To doufám," prohlásil suše Draco. „Nepodstoupili jsme to pro nic za nic."

*** *** ***

Dobře, možná že se všemi povinostmi, co jsem v lednu měla (kdo taky nemá ráda leden???), bylo velmi optimistické si myslet, že další kapitolu zvládnu vydat dříve než za týden. Trvalo to více než týden, já vím. Každpádně je to tady, touto kapitollou DEFINITIVNĚ končíme benátské dobrodružstváí (ano, taky tomu nemohu uvěřit) a vrháme se do nové etapy příběhu, která by měla být ještě výživnější (těšte se na hodně, hodně, opravdu hodně intrik :D). 

Opět moc děkuji za všechnu aktivitu u minulé kapitolky, opravdu mě to povzbuzuje tuhle záležitost dotáhnout (snad, jednoho dne). Budu se těšit u další kapitolky (a raději neříkám, kdy bude, protože očividně to stejně nejsem schopná dodržet, třeba díky tomu ale vyjde dříve, než když bych něco slíbila!).