Když se Hermiona dívala na ten nápad zpětně, chápala, že to byla poměrně velká hloupost. Ale to ráno se jí to zdálo jako geniální záležitost. Dokonce to považovala za jeden ze svých nejlepších nápadů na této cestě. Přece co může být špatného na výletě na ostrov Murano? A na ten ostrov hned vedle? No v jejich případě naprosto všechno!

Draco s tím nesouhlasil od začátku. Ale on nesouhlasil se spoustou jejích vskutku skvělých nápadů, takže jeho názor nebrala v potaz. Možná výjimečně měla. Pak by totiž nemusela v novinách sledovat ty úděsné fotky. A číst pochvalné zprávy z Londýna.

Ale pěkně popořadě.

Ráno poté, co se vrátili z nákupu suvenýrů, vstala dříve, než zbytek jejich podivné rodinky, a prošla své poznámky k Benátkám. Byla frustrovaná po dni, který strávili nicneděláním. Žádné památky. Žádné zajímavosti. Žádný efektivně strávený čas v tomto městě.

No dobře. Zcela upřímně, připouštěla, že den oddechu jí pomohl. Po druhém dni se cítila strašně vyčerpaná. Po včerejšku byla plná energie. Proto musela na dnešek něco naplánovat. Samozřejmě. To by nebyla ona, kdyby nevymyslela další kupu programu. Vyhodnotila jako nejlepší možnost pro jejich předposlední den v Benátkách návštěvu sklářského ostrova Murano. A také se s tím ihned vytasila před Dracem, když se v devět uráčil vstát.

"Cože?" zeptal se nechápavě s hrnkem čaje v ruce, když na něj všechno nesrozumitelně vysypala. Povzdechla si a pomaleji svůj monolog zopakovala. Draco se netvářil o moc chápavěji. "Ty chceš jet na nějaký pitomý ostrov? Potom, co se se ti stalo předevčírem?"

Hermiona si povzdechla. "Včera jsem si odpočinula a jsem plně připravená fungovat normálně."

Draco pokrčil rezignovaně rameny. "Když myslíš." A začal se opět věnovat své snídani. Považoval diskuzi za ukončenou. Ne však jeho žena.

"To není všechno," vysoukala ze sebe Hermiona podstatně méně odhodlaně. Pozvedl obočí. "No..." pokračovala nejistě. "Měly jsme to s Pansy na seznamu 'nejistých věcí, které závisí h na tvé náladě', stejně jako výlet na gondole..."

"Tak co to je?" povzdechl si Draco. Pokus o snídani vzdal a ne zcela ochotně věnoval všechnu pozornost své manželce.

"Tady z toho ostrova by se dalo dojet sem." Hermiona mu postrčila mapku Benátek a zabodla prst do jednoho místa. Draco se zamračil. Naklonil se nad plánek, šťouchl vidličkou do Hermionina prstu, aby mu nepřekážel, a pořádně si přečetl název místa.

"Pláž?" pronesl nevěřícně. Hermiona nejistě přikývla. Draco ještě jednou pohlédl z ní na mapku a zpět. A přesně v tu chvíli si to vyhopsala z pokojíku Layla. Slyšela poslední slovo, které její otec pronesl, a proto s ničivým pištěním přiběhla ke stolu.

"Pláž?" zopakovala po něm, nutno říci, že podstatně více nadšeně. "My půjdeme na pláž? V Benátkách jsou pláže? To jsem nevěděla," mrmlala vesele, zatímco se soukala na židli. Jakmile se tam úspěšně dostala, naklonila se nad plánek po vzoru rodičů. Narozdíl od nich však mapě absolutně nerozuměla. To jí však vůbec nezabránilo v tom, tvářit se veledůležitě a moudře pokyvovat hlavičkou.

Vydržela to celých pět minut, zaujatá zvláštními obrázky a klikyháky na papíře. Pak i jí však začalo být dlouho trvající ticho podezřelé. Vzhlédla a zjistila, že oba rodičové jsou ve stejné pozici jako při jejím příchodu. Maminka si nervózně kousala ret a nejistě koukala na tatínka. Ten zase koukal na maminku, jakoby se zbláznila. Layla velmi rychle pochopila, odkud vítr vane.

"Ty nechceš na pláž, tatínku?" protáhla sklesle. Draco se probral, přeskočil pohledem na svou dceru. "Já bych chtěla na pláž," mumlala smutně. Draco se zdál být dosti bezradný. Na pomoc mu přispěchala jeho manželka, které došlo, že to tentokrát asi trochu přepískla.

"Laylo, tatínek by na pláž šel rád, ale bojí se, že by to nebylo dobré pro miminko," řekla Hermiona. Dle jejího skromného úsudku to byl fakt dobrý způsob, jak očistit Draca a ukojit Laylinu zvědavost. Dokud ta mrška nezačala klást otázky.

"A proč to je pro miminko špatné?" podivila se. Hermiona byla v koncích. Její geniální vysvětlení tak daleko nesahalo. Což bylo s podivem, jeden by řekl, že za těch pár týdnů se už naučila, jak zvědavá Layla je. Asi jako každé malé dítě, které logicky klade otázky "A proč?" dokud tím nevyčerpá svého rodiče.

"Uvidíme," vysvobodil ji náhle Draco. Hermiona na něj zděšeně pohlédla. Bylo to první slovo, které pronesl, od té chvíle, co zjistil, kam by měli jít.

"Cože?" vykvikla poděšeně.

Draco protočil oči a tváří se mu přehnal úšklebek. "Uvidíme, jestli tam půjdeme."

"Vážně?" vytřeštila Hermiona oči.

Ušklíbl se a pokroutil nad ní hlavou. "Ano. A běžte se obě už připravit, nebo si to ještě rozmyslím." Layla zapištěla a skočila svému otci kolem krku. Začala mu pusinkovat tvář a nadšeně breptat, jak ho má ráda. Pak seskočila ze židle, vesele se na oba rodiče zazubila a odběhla do pokojíku. Hermiona se také zvedla a Draco na ni děsivě pohlédl.

"Ty mě neobjímej. A rozhodně nedělej cokoliv z toho, co ona," ukázal za odcházející dcerkou. Hermiona se zarazila a když jí došlo, čeho se její manžel obával, vyprskla smíchy. Znovu se zhroutila na židli a nebyla schopná přestat se smát.

"Ty," vysoukala ze sebe mezi záchvaty smíchu, "ty ses bál," pokračovala sípavě. Větu nedokončila, znovu se nekontrolovaně rozesmála.

Draco nad ní pokroutil hlavou, zvedl se a odkráčel do ložnice. Hermiona se ještě dlouho pochechtávala. A když se i ona konečně dostala do ložnice, aby se převlékla, při pohledu na svého manžela se jí zmocnila nová vlna smíchu. Musela se odporoučet pomoct s oblékáním Layle a až když Draco ložnici opustil, byla schopná se tam sama připravit. Draco na ni celou dobu koukal, jakoby byla retardovaná. Což ji vůbec nerozhodilo. Bavila se představou, že se Draco bál, že by jej snad radostí políbila, další hodinu. A byla si jistá, že její muž to taky shledává zábavným, chvilkami ho přistihla, jak se pro sebe mírně usmívá. Ale stejně dobře věděla, že by to ani za nic nepřiznal.

*** *** ***

Přístav, odkud se dalo doplout na ten ostrov se sklem, byl až na druhém konci města. To mu jeho milá choť nějak pozapomněla říct. A možná věděla proč mu to zatajit. Ukázalo se totiž, že přejít celé Benátky s malým dítětem a ženou v pokročilém stádiu těhotenství rozhodně není tak snadné, jak by si člověk zprvu myslel. Layla začala být po půl hodině šlapání unavená a Draco ji musel vzít do náručí. Stále přitom držel svou ženu, která o něco později také začala mít dost.

Draca stálo dost sil přesvědčit novopečenou paní Malfoyovou, aby si dali pauzu v kavárně. Nakonec, když už funěla a ve vedru téměř kolabovala, souhlasila. Draco si oddechl. Děsil se pomyšlení, že by ji musel znovu křísit. Nebo že by mu opět pozvracela boty.

K jeho radosti si konečně jednou sedli do kavárny, která nevypadala tak moc jako kumbál, jako několik těch, která v předchozích dnech vybrala Grangerová. Tato měla alespoň trochu úroveň. To, že skončili právě tady a jeho žena proti tomu ani moc nenamítala, to přikládal tomu, že byla tak vyčerpaná, že se na odpor ani nezmohla. Prakticky ihned, jak se dostali ke stolu, zhroutila se a nevydala ze sebe ani hlásku. A to Draco považoval na své osobní škále pro stavy Hermiony Grangerová za velké špatné. Horší pak už byl jen stav, kdy šíleně křičela.

Objednal jim jakési limonády a zmrzlinové poháry. Přinesl to všechno ke stolu a obě jeho ženy se na to nadšeně vrhly, čímž mu jen dokázaly, jak vyčerpané jsou.

"Kam přesně na tom ostrově chceme jít?" zeptal se Hermiony. Ta do sebe strčila ještě dvě lžíce zmrzliny, než se uráčila odpovědět.

"No, měla jsem toho v plánu víc," začala.

"Ale už vidíš, že bys zase kolabovala," skončil ji do toho s výrazem "já to říkal".

Neochotně přikývla. "Takže bych trvala jen na sklářském muzeu. A pak se vrátíme nebo..." nechala větu nedokončenou. Draco pozvedl obočí.

"Půjdeme na pláž!" vykřikla Layla s plnou pusou zmrzliny. Hermiona pohlédla na Draca. Ten zase zdrceně pohlédl na ni. "Slíbil si to," prohlásila Layla neoblomně.

"Řekl jsem, že uvidíme," opravil ji Draco.

Layla pokrčila rameny. "Já vidím, že tam půjdeme." Draco se krátce zasmál. Hermiona skryla úšklebek.

"Je to poslední místo, které je ve tvém itineráři?" zeptal se Draco Hermiony nadějně. Ta přikývla. I když už tehdy věděla, že lže, neboť na poslední den měla ještě v plánu jednu návštěvu. Ale o tom zatím pomlčela. Musela ty šoky svému muži dávkovat pomalu. "Fajn, půjdeme se zadělat pískem a slanou vodou," kapituloval. Layla mu opět skočila kolem krku. Draco se usmál, poplácal ji po zádech a vrátil ji zpátky na židli. Zvedl se, aby odnesl nádobí a došel zaplatit. Při tomto pohybu se naklonil k Hermioně a tiše zašeptal: "Ale jen proto, že je to perfektní materiál pro noviny. A zvýší to popularitu."

Hermiona se chytila za srdce a téměř plačtivě pronesla: "A já myslela, že je to proto, že chceš strávit čas se svou rodinou." Oba se ve stejnou chvíli rozesmáli. Hermiona si se smíchem opřela hlavu o Dracovu paži. Ten ji v automatickém gestu položil ruku na záda. Že někde poblíž cvakl fotoaparát, to už ani jeden nevnímali. Užívali si ten moment, kdy se spolu smáli. Kdy překročili tu hranici, na které setrvávali, a chovali se jako normální lidé. Draco naposledy pokroutil hlavou a s jiskřičkami smíchu v očích skutečně odešel zaplatit. Když se vrátil, jeho manželka se stále jemně usmívala.

Nějakým zvláštním způsobem ho to těšilo. Bylo příjemné se s Grangerovou smát. Mít v ní nikoliv nepřítele, ale spojence. Někoho, s kým se na sebe podívají a rozesmějí se, protože jsou vtipy, kterým rozumí jen oni.

Tyhle světlé chvíle, kdy nebojovali s vypěstovanými antipatiemi, kdy se nehádali a nekřičeli na sebe, to byly momenty, kdy si říkal, že ten jejich plán možná má šanci. Samozřejmě pak přišly chvíle, kdy ho jeho žena nebetyčně vytáčela a měl chuť ji odstřelit na nějakou vzdálenou planetu. A těch chvílí, buďme zcela upřímní, bylo stále podstatně více, než těch světlých. Ale očividně takové už soužití s Grangerovou bylo. A je. A bude. Minimálně dokud nepadne jejich dohoda.

Došel ke stolku a Hermiona mu okamžitě strčila před nos mapu. "Našla jsem pláž, kde by nemuselo být tolik lidí," vysvětlila mu.

Draco se ušklíbl. "Ideální by bylo, kdybys našla pláž úplně bez lidí." Jeho žena se zamračila, aby vzápětí znovu zanořila nos do mapy. Dostávalo ho, že skutečně začala hledat pláž bez lidí.

"Promiň, nic takového tu nevidím," pronesla nakonec po nějaké době, co upřeně studovala mapku. Ušklíbl se, ale neodpověděl. Jen jí vzal tu obří tašku plnou věcí na pláž, kterou si sebou dnes vzala, chytil Laylu za ruku, Hermionu za pás a vyrazili vstříc jejich poslednímu benátskému dobrodružství.

A že to mělo opravdu stát za to.

*** *** ***

Než se dostali na Murano, trvalo to ještě dobré dvě hodiny. Hodinu cesty pěšky, hodinu lodí. Když konečně stanuli na ostrově, jenž byl jejich dnešním cílem, všichni si vydatně oddechli. Předcházela tomu totiž poměrně šílená cesta skrze Benátky, při které Hermiona funěla vyčerpáním, ale Dracovy návrhy na pauzy tvrdošíjně odmítala s tím, že se tam přece musí dostat ještě dneska. Přesto se táhli šnečím tempem a trvalo onu hodinu, než se dostali do přístavu. Mezitím Layla svému otci usnula v náručí a probrala se až když stáli na molu a čekali na loďku. Přesně v ten moment, kdy už viděli loďku přijíždět a povedlo se jim protlačit až dopředu, aby jim náhodou neuniklo místo, se Layla probrala a ospale zakňourala, že se jí chce čůrat.

Hermiona by přísahala, že v tu chvíli bylo z Draca cítit, jak touží po vraždění. A nikoliv své dcery, ale naopak své ženy, za to, co to zase vymyslela. Po opakovaném ujištění, zda to skutečně nevydrží až na ostrov se Layla rozplakala. Draco si povzdechl, nařídil Hermioně, ať se ani nehne, zlanařil jakéhosi přístavního dozorce, aby na ni dohlédl, podle všeho mu i vysvětlil situaci, ale Hermiona jeho italštině vůbec nerozuměla. Teda nerozuměla italštině obecně, aby se to uvedlo na pravou míru. A když se Draco ujistil, že na ně loď počká a někdo na ni, jeho šílenou těhotnou ženu, dohlédne, odešel i s Laylou hledat záchod.

Vrátili se až když už byla celá loď plná, všichni do ní nastoupili a jediný, kdo nervózně postával na mole byla Hermiona. Od dozorce vyfasovala flašku vody, neboť v průběhu doby začala nebezpečně blednout a ten milý muž se o ni opravdu bál.

Draco se k nim s Laylou v náručí přiřítil, poděkoval tomu muži, štěkl na Hermionu, proč sakra sedí na tom slunci a nešla dovnitř, popadl ji za ruku a odtáhl je všechny na loď. Tam stačil jeden jeho ledový pohled a jakýsi italský mladík se zvedl a pustil Hermionu si sednout. A ještě se jí dokola omlouval, že to nebylo dost rychle. Draco jí vecpal na klín i Laylu a sám si stoupl nad ně. A takhle strávili další hodinu. Namačkaní na přeplněné lodi. Hermiona i Layla během plavby usnuly a Draco je probudil až když dorazili na místo.

V jednu odpoledne stanuli na půdě Murana. Naprosto vyčerpaní, propocení a všichni celého nápadu hluboce litující. Tedy všichni až na Laylu, ta potom, co se prospala, byla natěšená na další várku dobrodružství. Oproti tomu Draco na svou ženu pohlédl tak, že bylo zcela očividné, jak moc je sám na sebe naštvaný, že jí takovouhle výpravu odsouhlasil. Hermiona se na něj velmi omluvně usmála a rozešla se směrem k muzeu.

V tomto rozpoložení ji jejich malá skupinka následovala.

Jejich první zastávka vedla nikoliv k samotné expozici, ale opět na záchod. Layla se totiž přitočila k Dracovi a nevinně prohlásila, že by zase potřebovala čůrat. Draco tedy pragmaticky prohlásil, že on půjde koupit lístky a ony dvě ať vyřeší záchod. A tak se Hermiona s Dracovou dcerkou odkolíbaly směr toalety.

Hermiona si byla jistá, že to mohla být normální návštěva záchodu. Konec konců na odskočení si na toaletu není nic divného. Většinou. Pokud nejste adoptivní matkou Layly Alwaid Malfoyové. A nemáte to štěstí, že narazíte na skupinku moc sympatických postraších kouzelnic, které jsou velkými fanynkami vašeho manželství. A nenachomýtne se tam právě váš muž.

Takže ne, nebyla to normální návštěva záchodu. To opravdu ne. Ale co v jejich podání bylo normální, že?

Nejprve ty toalety vůbec nemohly najít. Layla už kvíkala, že to dlouho neudrží a to Hermionu tak moc stresovalo, že kolem dveří s opravdu slušně velkým nápisem "wc" prošly dohromady třikrát, než si jich všimla. Zdálo se, že drama kolem toalety skončilo. No to Hermiona netušila, že teprve začíná. Layla si v klidu odskočila, Hermiona také, obešlo se to bez Layliných domněnek, že čeká miminko, tak jako tomu bylo druhý benátký den. Bylo to perfektní. Hermiona se tím nechala ukolíbat a na pár krásných minut si myslela, že bude všechno úplně poklidné.

A pak to začalo.

Vylezly na chodbu před toalety a narazily do pětičlenné skupinky seniorek. V ten moment se stalo několik věcí naráz. Hermiona vykřikla, aby se vzápětí začala hluboce omlouvat. Pět vteřin na to ji začala celá skupinka ujišťovat, že je to úplně v pořádku. Teda to bylo jediné, čemu rozuměla. Pak ty babči spustili italsky. A Hermiona jen vytřeštila oči.

Hodnou chvilku jí vyprávěly, než se do toho vložila Layla, do té doby v klidu setrvávající vedle maminky. "Non parlo italiano." Pronesla jistě. Hluk a štěbetání ustalo. Všechny ženy na sebe zmateně pohlédly, než se ozvala jedna, jak později Hermiona zjistila jediná, která ovládala angličtinu.

"Moc se omlouváme, paní Malfoyová!" Přátelsky ji tato žena chytila za ruce a vřele se usmála. "Zahlédly jsme vás už na lodi, ale vypadala jste moc unaveně a váš manžel také, tak jsme nechtěly rušit. Ale teď když jste také měla cestu do muzea jsme doufaly, že vás zastihneme a budeme moct pozdravit."

Hermiona s rukama stále v těch stařenky naprázdno otevřela pusu. Deset dlouhých vteřin bylo ticho, než se jedna z žen naklonila k té anglicky mluvící a prohodila něco energicky v italštině. Druhé se to však nezamlouvalo a odmítavě pokroutila hlavou. Načež první důrazně přikývla. Chvilku se ve zběsilé italštině dohadovaly, ale nakonec ta, která tlumočila, ustoupila a přikývla.

"Bene!" štěkla nakonec a vzápětí se s úsměvem otočila k Hermioně. Ta mimochodem setrvávala ve stále stejné poloze a zmateně skupinku před sebou sledovala. A Layla vedle ní mlčela.

"Má kamarádka chtěla, abych vám řekla, že jsme vaše velké fanynky," přetlumočila, o čem se hádaly. "Říkala jsem jí, že to není vhodné, ale trvala na tom." Žena vedle ní jen spokojeně přikyvovala.

"Ehm...fanynky?" otázala se zmatená Hermiona.

"Ano!" začervenala se stařenka. "Vás a vašeho manžela. A samozřejmě i vaší dcerky." Usmála se na Laylu Alwaid, která vesele přikývla, jakože to bere, že má fanynky. Oproti své mamince se zdála absolutně nerozhozená absurdní situací, do které se přimotaly.

"Ach, Merline," vydechla Hermiona.

"Ano, já vím, že to bylo nevhodné, říkala jsem jí to, ale rozumějte, doufaly jsme, že vás v Benátkách potkáme, když jste se sem vypravily na svatební cestu. A je to takové štěstí vás vidět!" rozplývala se žena.

"Vy...ehm...jste místní?" dostala se sebe stále zmatená Hermiona.

"Ano!" přisvědčila žena vesele. "A když jste přijeli s manželem a dcerou do Benátek, udělalo nám to takovou radost," rozplývala se. Žena dál švitořila o tom, jak krásné manželství Hermiona má a jak pohledného a milého muže má a jak rozkošná je Layla Alwaid a jak moc jim přeje miminko. A o mnoha dalších věcech. Chvilkami se otočila na své kamarádky, prohodila něco italsky a ty jí rychle odpověděly, načež ona ta přeložila.

Hermiona je beze slova sledovala, usmívala se a pevně svírala Laylu. Nějak nedokázala zpracovat, co se to děje. Má fanynky. Skupinku stařenek, které žijí její manželstvím a absolutně ji a Draca milují. Opakovala si to pořád dokola, aby tomu byla schopná uvěřit, ale nepomáhalo to.

"Mám doma album s vašimi fotkami z novin!" přeložila žena přiznání své kamarádky. Hermiona pomalu přikývla a vydolovala ze sebe odpověď, ve které se snad neodrážel ten nesmírný šok, který při tom přiznání cítila. A ženy se usmály a pokračovaly.

"Možná bychom měly najít tatínka," nadhodila tiše Layla, když už i jí začala být celá situace divná. Ale byla příliš tichá a přes štěbetající ženy nebyla slyšet. Její přání bylo však za minutku vyslyšeno, když se v chodbě zmíněný muž objevil.

Zarazil se, když spatřil scénu před sebou. Jeho dočasná manželka stála přímo před dveřmi toalety, svírala jeho dceru a před ní byla mini armáda seniorek, které v jednom kuse povídaly. Opravdu nahlas. A jeho žena jen mlčela a vřele se usmívala. Věděl, že je něco špatně. Vždycky bylo, když Hermiona Grangerová mlčela. A pokud se u toho nervózně usmívala, pak to bylo opravdu moc špatné.

Přistoupil ke skupince a ještě než promluvil, všimla si ho jedna z dam. Šokovalo ho, když zalapala po dechu, drcla do sousedky překryla si rukou ústa.

"Všechno v pořádku?" zeptal se Draco, aby na sebe upoutal pozornost všech, co o jeho příchodu nevěděli. Což krom těch dvou dam byl zbytek podivné skupinky. Hermiona sebou trhla, když zaslechla jeho hlas. Viděl však, že se jí po tváři rozlil výraz čiré úlevy. A to mu jen potvrdilo, že se děje něco opravdu děsivého. Ať si s Grangerovou rozuměli občas sebevíc, takhle úlevný výraz při jeho příchodu neměla zrovna často.

"To jsou naše fanynky, miláčku," pronesla. Draco pozvedl obočí.

"Mají tvoje a maminky album," upřesnila Layla, aby bylo dostatečně zřetelné, jak velké fanynky její rodiče mají.

"Och, pane Malfoyi!" vyjekla ta anglicky hovořící. "To je tak milé!"

Draco pohlédl na svou ženu. Hledal u ní odpovědi. Ale vypadala stejně zmatená a šokovaná jako on. A on nevěděl, co říct, aby situaci zachránil. A tak se do toho s hlubokým povzdechem nad neschopností svých rodičů vložila Layla.

"Omluvte maminku s tatínkem," usmála se na tu stařenku, co jediná rozuměla angličtině.

"Je to dlouhý den a oni jsou unavení. A maminku občas zlobí miminko." A přesně tak nejmladší členka rodiny Malfoyových zachránila celou trapnou situaci. Jednou větou. A jedním dětským úsměvem.

Stařenky se rozzářily a začaly jí věnovat pozornost. Což bylo prospěšné pro všechny strany. Layle se ona pozornost k její osůbce líbila. Stařenky byly stále uchvácené a navzdory jazykové bariéře s ní horlivě diskutovaly. A Draco s Hermionou se mohli v klidu vzpamatovat, aniž by působili neslušně.

"Ragazzo o ragazza?" ukázala jedna z žen na Hermiony bříško a tázavě pohlédla na Laylu. Ta zmateně zakroutila hlavou, načež žena tedy začala gestikulovat a směsicí italštiny, angličtiny a gestikulace se dobrali k tomu, na co se žena ptá.

Layla rázně zakroutila hlavičkou. "Já říkám, že to bude holčička."

Tlumočnice ženám její výrok přeložila a všechny se zasmály. "Ragazza!" vykřikly společně. A Layla přikývla.

"No ragazzo?" přeptala se žena, která otázku položila.

"No! No ragazzo!" prohlásila rázně Layla. A tehdy se oba manželé poprvé za celý rozhovor upřímně usmáli.

"Layla by si přála sestřičku, nevíme, co budeme dělat, když budeme mít chlapečka," vložila se do toho najedou Hermiona, konečně schopná reagovat jako šťastná matka a manželka a ne vystresovaná žena.

"Vyměníme ho," utrousila Layla s jistotou typickou pro Malfoye.

Žena, která jí rozuměla, se rozesmála. Ostatní zmateně přeskakovaly pohledem z Hermiony na Laylu a svou kamarádku tlumočnici. Než ta jim stačila situaci přeložit, vložil se do toho s klidem Draco. Svou italštinou, o které Hermiona netušila, jestli je tak dobrá, jak jí připadá, situaci vysvětlil.

Všech pět žen sborově zalapalo po dechu, načež jedna z nich, ta co na začátku lobovala za to, aby Hermioně její kamarádka sdělila jejich fanouškovství, vykřikla s upřímným obdivem: "Parla italiano! Uomo gentile!"

Draco se usmál tím odzbrojujícím úsměvem, pro který mělo tolik žen, krom Hermiony, slabost. Vzápětí skromně prohlásil: "Grazie, donna." A ženy se úplně roztekly blahem.

A Hermiona se musela moc snažit, aby neprotočila oči. Naopak se jí povedlo vykouzlit úsměv a s grácií přijímat komplimenty, které jí na Dracův účet stařenky skládaly.

"Máte takové štěstí, že se máte!" vykřikla jediná anglicky mluvící stařenka po několika minutové debatě, vedené střídavě v angličtině a střídavě v italštině a všemi přítomnými včetně Layly.

Hermiona i Draco se svorně dojatě usmáli a Draco svou ženu láskyplně objal. Ta se o něj ihned opřela a na ženino prohlášení jen tiše přisvědčila. Layla se do toho vložila a celou situaci dovedla k dokonalosti, když se chytila maminky bříška a zcela upřímně prohlásila:

"S tatínkem to bylo skvělé, ale s maminkou jsme úplně nejšťastnější."

Tehdy začala jedna ze stařenek plakat a Hermiona konečně věděla, co dělat. Vykroutila se z Dracova sevření a ženu objala. Tak láskyplně a upřímně, jak to dokáže jen Hermiona Grangerová.

Druhý den v novinách bude tento moment zachycený, protože se najde šikovný fotograf, kterému se zdálky povede jejich sešlost zachytit. Novináři se budou rozplývat nad "velkým srdcem Hermiony Malfoyové" a budou to označovat za "dojemný moment, který nemá obdoby". Všechny kouzelnické noviny budou vyzdvihovat úžasnou osobnost Hermiony Malfoyové a zdůrazňovat, jak obrovské štěstí Draco Malfoy má, že má tak neskutečně milou ženu.

Ale Hermiona si to bude pamatovat jinak. Zůstane jí v hlavě vzpomínka na to, jak křehké ženino tělo bylo. Na to, jak dojatě plakala a nemohla přestat. Jak nepřestávala šeptat jednu a tu samou větu, kterou jí později Draco přeloží jako "Máte štěstí, které některé nepotká celý život." Bude si pamatovat provinilost, kterou cítila, při pomyšlení na to, jak moc ta žena miluje jejich přetvářku. A nakonec jí v hlavě naskočí, když spatřila svého manžela v moment, kdy se od stařenky odtahovala. Bude mít před očima jeho jemný úsměv. Bude si pamatovat, jak se na ni díval. Ať už se v dalších měsících bude dít cokoliv, tenhle moment, kdy svírala tu stařenku a všechny ty pocity s tím spojené, se jí do paměti nesmazatelně zapíše. A bude se k němu vracet, až přijdou horší dny, až bude chtít plakat, vždycky si vzpomene na tu drobnou chvilku s tolika krásnými emocemi.

Naopak Dracovi se při vzpomínce na tuto chvíli vybaví, jakou hrdost a obdiv cítil, když sledoval v té době svou ženu, jak láskyplně objímá neznámou střenku. Vždycky si vzpomene, jak silná a nezlomná mu v tu chvíli přišla. Ze všeho nejvíce si však bude pamatovat její drobný úsměv, když ho spatřila, jak ji pozoruje. Tu vteřinku souznění, která mezi nimi proběhla. Bude se k tomu vracet i on, aby si v dalších měsících připomněl, že to s Grangerovou vydrží. Bude na to myslet ve dny, kdy bude hůř. Bude si tím připomínat, co na své ženě obdivoval, navzdory tomu, jak moc jej vytáčela.

Ale Layla Alwaid bude mít tento moment jako jednu z mála vzpomínek, které jí z brzkého dětství v hlavě utkví. Bude si pamatovat, jak se všichni smáli a pak se ta žena rozplakala, když ona promluvila. A jak ji její úžasná maminka objala. A jak hezky na maminku koukal tatínek. V hlavě jí zůstane jednoduchá vzpomínka zahrnující spoustu lásky. Ať přinesou další měsíce cokoliv, její dětská mysl zachytí tuhle zdánlivě nepodstatnou chvilku.

"Udělala jsem něco špatně?" kuňkla Layla, když jí nikdo nevysvětlil, proč ta stará paní pláče.

"Ach Merline, Laylo, drahoušku, v žádném případě!" vykřikla Hermiona a vrhla se k ní. "Tu paní to dojalo, pláče, protože ji tvoje slova připadala krásná." Objala Laylu, která se k ní stulila, čímž se nesnesitelně dojemný moment završil. Skupinka stařenek se dojatě usmívala.

Když se nakonec Layla od maminky odtáhla, jedna ze stařenek nesměle nadhodila: "Ach a mohly bychom se s vámi vyfotografovat?" Nešlo říct ne.

A tak vznikla fotka, díky které si i ostatní stařenky založily album plné fotek mladých manželů Malfoyových. Layla se na ní zubila, Hermiona holčičku držela a něžně se usmívala, Draco objímal svou ženu a vytvořil na své tváři až neuvěřitelně milý úsměv. A mini armáda seniorek zářila štěstím.

Ačkoliv sem přišli za krásami benátského skla, Hermiona si odnesla něco jiného. Další důvod, proč ve fraškoidním vztahu pokračovat. Pro úsměv takových žen jako byla takhle italská skupinka. Vědomí, že někoho existence jejího manželství s Dracem tolik naplňuje, to jí dodávalo sílu vytrvat. I když věděla, že jednoho dne všechno padne a přesně tito lidé budou hluboce nešťastný, teď ji to dodávalo energii, kterou tolik potřebovala.

Samotnou expozici taktéž navštívili, to by samozřejmě Hermiona nedopustila, aby vynechali, když už se sem dostali. A muzeum bylo vskutku zajímavé. To překvapivě ocenil i Draco. Hermiona by dokonce řekla, že ho mudlovské umění práce se sklem dost uchvátilo. Nahlas by to samozřejmě nepřiznal, ale jeho žena si všimla těch drobných náznaků skutečného zaujetí, když sledoval expozici.

Barevné sklo a všemožné útvary z něj vytvořené se líbilo i Layle. Ačkoliv ta situaci opravdu pozvedla, když zcela upřímně u jednoho obrovského lustru prohlásila, že stejný lustr mají babička s dědečkem v pokojíku. Načež vyšlo najevo, že pokojíkem myslí jídelnu, kde Malfoyovi měli neskutečně drahý lustr.

A nakonec Draco den jako stvořený pro fotky do novin završil tím, když při odchodu z muzea koupil své ženě a dceři v suvenýrech drobné přívěšky. Jak Hermiona, tak i Draco velmi dobře slyšeli cvaknutí fotoaparátu, a ne jen jednoho, když jim řetízky připínal.

Den ani neskončil a oni už vyprodukovali do Věštce tolik kýčovitého materiálu, že snad zbytek dovolené se mohli zavřít v pokoji. Ale to ještě nevěděli, jak moc kýčovitě bude jejich předposlední den pokračovat.

*** 

Touto kapitolou jsme se opět vrátili do Benátek k Dracovi s Hermionou a následující kapitoly tam setrváme. Jestli vám třeba takhle kapitola přišla trochu přitažená za vlasy, počkejte si na ty dvě následující, to bude teprve sranda. S radostí přijmu vaše tipy na to, co všechno se jim ještě může stát, jsem zvědavá, co nejšílenějšího si dokážete představit (protože jsem si poměrně jistá, že ti dva to s klidem zvládnou překonat) :D. 

Další kapitolka se objeví opět v horizontu dvou týdnů, opět ještě není ve finální podobě (a Merlin ví, že budu muset dost máknout, aby za ty dva týdny ve finální podobě byla :D). 

Jako vždy mi vaše komentáře a hvězdičky udělají velkou radost❤️. 

Krásný zbytekk volna všem! 

P. S. Přikládám zde překlad těch pár italských výkřiků, ačkoliv je asi z kontextu jasné, o co jde. 

"Non parlo italiano." - "Nemluvím italsky."

"Ragazza o ragazzo?" - "Holka nebo kluk?"

"Parla italiano! Uomo gentile!" - "Mluví italsky! Milý muž."

"Grazie, donna." - "Děkuji, madam."