Nerada házím dlouhé výlevy před kapitolu. Takže je to až na konci. A pevně doufám, že si to někdo přečte. Protože to je docela důležité. Ale nejprve si užijte kapitolku!
*** *** ***
Draco se probudil do teplého sobotního rána. Vedle něj ležela Hermiona s hlavou položenou na jeho hrudi. Při tom pohledu se musel ušklíbnout. Ta ženská rozhodně spala hodně tvrdě, když k němu byla dobrovolně tak moc přitisknutá. Alespoň pokud mohl soudit podle toho, jak se včera vzpouzela myšlence spát s ním v jedné posteli. To vypadala, že i druhý konec manželské postele je pro ni příliš blízko.
Po včerejší večeři, kterou Grangerová celou tiše supěla, kvůli jeho výběru podniku, se odebrali do hotelu a svedli malou hádku o tom, kde vlastně budou spát. Hermiona totiž zásadně odmítala sdílet s ním jednu postel. Velmi dospěle.
Dosud doma v Londýně spali v jedné ložnici, ale s oddělenými lůžky, což obou více než vyhovovalo. Tady však, k jejich obrovské smůle, jiná než manželská postel nebyla. Zcela překvapivě, když to bylo novomanželské apartmá, jak sarkasticky utrousila jeho choť. A tak jim nakonec nezbylo nic jiného, než si ustlat na společném lože. Grangerová se jako správná novomanželka odsunula až na samý okraj postele a nebyla daleko od toho mezi ně naskládat kupu polštářů. Jakoby byly malé děti a stavěly si polštářovou pevnost. No zkrátka se tvářila, že sdílet s manželem postel je pro ni ten největší trest pod sluncem. Jako pro každou novomanželku, že?
Ale aby zase nedělal hysterku jen ze své ženy, ne že by snad on sám skákal radostí z představy, že s ní spí v jedné posteli. To skutečně ne. Popravdě ta skutečnost ho nenechávala ani trochu klidným. A dal by cokoliv za to, aby s ní postel sdílet nemusel. Byla to jedna z mála věcí, na které se bezproblémově shodli.
Ale jak jí sám velmi moudře vysvětlil, dřív nebo později budou tento zvyk muset zavést i doma, pokud chtějí před kontrolami z ministerstva vypadat jako skutečná a fungující rodina. Tak by bylo docela příhodné natrénovat to už tady. Na to jeho vševědoucí žena neměla odpověď, takže jen nakvašeně odešla do koupelny a debatu tím ukončila. Opět velmi dospěle.
Každopádně, když jakž takž vyřešili otázku spaní, přilezla k nim do ložnice Layla. Tvářila se nevinně, což samo o sobě nevěstilo nic dobrého. A mělo je to oba varovat. No nevarovalo. Po mnoha minutách, kdy jim jeho dcerka vysvětlovala, jaké všechny obrázky namaluje, z ní vypadlo, proč vlastně přišla. Chtěla pohladit Hermiony ne příliš velké bříško. Draco se i teď zpětně musel ušklíbnout nad vzpomínkou šokovaného výrazu, který se na tváři jeho chotě usídlil, když tuto prosbu Layla vznesla.
Ačkoliv ho upřímně bavilo, jak šokovaná Grangerová byla, ani on sám nepovažoval tento Layly nápad za jeden z těch nejlepší. A to byl také důvod, proč se ji pokusil z ložnice odvést, než si je ta mrška zase získá. Bohužel, Layla se nedala, použila své perfektní přesvědčovací schopnosti, a tak jí za pár minut Hermiona odkryla své bříško v podstatě dobrovolně. Ta malá vyděračka ji po něm fascinovaně hladila a tvrdila, že cítí miminko kopat. A taky jim přesvědčeně vysvětlila svou teorie, podle které zjistila, že to kopající patě je holčička. A ona tak bude mít sestřičku. Popravdě ani Draco, ani Hermiona té teorii úplně nerozuměli. Ale to malou Laylu ani v nejmenším netrápilo.
Zdálo se, že celé trapné situaci, aspoň z Dracova pohledu trapné, jestli z Hermionina to nevěděl, ale předpokládal, že ani ona neskáče radostí z toho, že jsou nuceni podstoupit tento rádoby rodinný moment. Tedy vypadalo to, že celé ohromně trapné situaci bude konec, budou si moct plácnout, že to zvládli a jít v klidu spát. Draco už si dokonce skoro oddechl. Ale ta malá mrška, která v sobě z Malfoyovské vychytralost měla více než je zdrávo, přišla s třešničkou na dortu. A předčila tak všechny jeho představy o neuvěřitelně trapné situaci.
„Tatí, měl bys maminku taky pohladit, aby moje sestřička věděla, že ji máš rád," upřela na něj svá kukadla přesně, když se ji chystal Draco už zvednout a odnést do pokojíčku. Grangerová okamžitě strnula a pokusila se Layle vysvětlit, že tatínek ji už hladil, takže teď to není potřeba. No, nezabralo to. Chvilku sám Draco vzdoroval, ale Layla byla nekompromisní. A tak byl nucen pohladit břicho své rádoby manželky a tvářit se u toho neskutečně šťastně. Útěchou mu mohlo být, že ani majitelka břicha z nastalé situace neskákala zrovna radostí. Vlastně spíš vypadala, že tiše trpí.
Ale Merlin ví proč, v jeden moment, když on i Layla měli své ruce na jejím břiše, ta střapatá ženská se chvilku tvářila téměř dojatě. Byl to jen zlomek vteřiny, sotva postřehnutelný záblesk, kdy jí výraz zněžněl. Pak to zmizelo. A vzhledem k tomu, jak trapné už to samo o sobě bylo, nemučil ji tím, že by si z ní kvůli tomu utahoval. Ale v pokušení byl, to ne že ne.
Layla na jeho vkus celou situaci až příliš prodlužovala, ale nakonec konečně spokojeně odběhla a on jí šel přečíst pohádku. Když se vrátil, Grangerová už tvrdě spala. A nebo to velmi dobře předstírala, aby se vyhnula jakékoliv konverzaci, i to bylo možné. Vlastně to bylo více než pravděpodobné. A on za to byl vlastně dost rád, nechtěl se k tomu podivnému incidentu vracet a analyzovat ho, jak měla jeho žena ve zvyku. Bylo to opravdu divné i bez toho, aby to ještě více rozebírali. Mohli to tiše přejít a pokusit se zapomenout, že se vůbec taková šílenost stala. Jo, to byl nejlepší nápad.
No a přesně tahle ženská, co včera vyváděla kvůli tomu, že s ním má sdílet jednu postel a co vypadala, že opravdu fyzicky trpí, když se dotkl jejího břicha, přesně ta se mu teď v klídku válela po hrudníku. Bez debat, tohle jí dá později sežrat. Říkala si o to, to mu nikdo nevymluví.
Pohlédl na hodinky na nočním stolku. Bylo devět dopoledne. Opatrně se vykroutil ze sevření své ženy, která spala opravdu tak tvrdě, že s ní jeho ne zas tak šetrné pohyby ani nehnuly. Když se z jejího smrtícího sevření dostal, otevřel okno netrpělivé sově, co už pár minut nervózně stepovala na parapetu a vsadil by se, že kdyby to sovy uměly, vraždila by ho i pohledem. Převzal si od ní Věštce a dopis, zaplatil jí a nechal rozzuřeného opeřence zase odletět. Nemusel se namáhat listovat novinami, stačilo se podívat na první stranu, aby zjistil, že jejich snaha být ještě větším tématem než dosud, byla korunována pořádným úspěchem.
„Grangerová!" neurvale houkl, zcela netečný k tomu, že by se třeba chtěla vyspat a sedl si i s novinami na její půlku postele. Střapatá hlava se zavrtěla, ale jeho žena dál poklidně spala. „Vstávej!" zatřásl jí ramenem a rychle prolétl pohledem další stránky novin, aby zjistil, že jejich příjezd do Benátek zabírá pěkných pár stránek. Z toho bude mít jeho černovlasá kamarádka velkou radost. Třeba mu přestane vyhrožovat kastrací.
Hermiona neochotně rozlepila oči, když ní ještě několikrát ne zrovna příjemně zatřásl. ‚Co je?" zachraptěla ospale a už zase zavírala oči.
Draco zvednul pohled od nechutně romantických fotek, které měli s Grangerovou na svědomí. „Jsme v novinách, drahá," ušklíbl se pobaveně a strčil jí před oči Věštce.
Jeho choť vzdala snahy o spánek a otravně pomalu se probrala. Trochu se nadzvedla, aby si noviny prohlédla. „To je skvělé!" odtušila suše a znovu sebou praštila do peřin. Oči však tentokrát už nechala otevřené.
„Taky si myslím," přitakal a projížděl očima text. „Poslouchej, tohle je tak nechutně romantické, že se mi z toho chce blít. To musíš slyšet." Hermiona zachrčela na znamení, že ho poslouchá. „Novomanželé Malfoyovi jsou nádherným párem, jak jsme se už dříve mohli přesvědčit. Jejich krásný vztah nyní můžeme sledovat při cestě do romantického města lásky. Draco a Hermiona Malfoyovi vypadali první den své cesty velmi zamilovaně, jak dokládají fotky níže a na straně 2 - 6. Vidíš to, zabrali jsme čtyři stránky?" střelil po ní pobaveným pohledem. Hermiona protočila oči a pobídla ho, aby pokračoval. „ Hermiona Malfoyová se po boku svého manžela stále usmívá, což dělá radost jejím blízkým, jak se vyjádřil vedoucí oddělení bystrozorů Harry Potter. Obdobně se vyjadřují i další přátelé paní Malfoyové a z pohádkové lásky má radost i matka čerstvě ženatého Draca Malfoye, Narcissa Malfoyová. Třešničkou na dortu je rozkošná Layla Alwaid Malfoyová. Její usměvavá tvář je všudypřítomná a i z fotek je patrné, jakou radost svým rodičům dělá."
Hermiona se šíleně zasmála do polštáře. „Merline, to je taková hovadina. Ta žena, co to psala, si musela něčeho přihnout, ne?"
Draco se ušklíbl. „Rozhodně nebyla střízlivá, když to psala. A to ještě není všechno, článek pokračuje."
Hermiona rychle zakroutila hlavou. „Zbytek ani slyšet nechci, můj mozek by z té přemíry sladkosti mohl odumřít." Vytrhla mu noviny a prolistovala fotky. „Ale je pravdou, že to vypadá dost dobře," pousmála se pro sebe. Momentky zachycovaly prakticky celou jejich cestu do Benátek i první hodiny v nich. Fotografové byli neúnavní, vyblýskli je už v hale na pobřeží, když si kupovali lístky. Nemálo fotek připadlo i na záběry z lodi - ona a Layla, když vyhlíží Benátky, Draco, když ji objímá a poslouchá její výklad, všichni tři, když se smějí, pravděpodobně potom, co Draco odsouhlasil výlet na gondole. A hned při vstupu na molo je opět nějaký fotograf zaznamenal, samozřejmě jejich perfektní polibek na nábřeží Zattere byl v novinách snad ve třech různých momentech. A absolutně nezajímavá cesta k hotelu byla také zvěčněna. Nejvíce papíru však připadlo na fotografie z jejich výpravy ke kostelu Santa Maria della Salute, na most Accademie a do restaurace. Neměla pocit, že by se se svým mužem tolikrát políbila, ale všetečné fotoaparáty každý z polibků zaznamenaly a podávaly tak důkaz, že své denní kvóty pro společné polibky stoprocentně překročili.
Draco sledoval, jak se jeho žena ušklíbla. Jo, chápal to. Byli fakt dobří. Tohle by přesvědčilo každého, pokud ještě někdo pochyboval o pravosti jejich lásky. A rozhodně to potěší jednu šílenou zmijozelku daleko na britském ostrově. Draco by vsadila cokoliv, že Pansy Nottová právě provádí sérii oslavných tanečků. Protože ty fotky, to byl neuvěřitelný materiál. Mají za sebou teprve první den v Benátkách a už jsou jich plné noviny. Co budou dělat na konci pobytu? Novináři jim vyčlení speciální číslo jen o nich? Upřímně, u Věštce by ho už nic nepřekvapilo.
„Je to neuvěřitelné," šeptla Hermiona spíš pro sebe, než že by mluvila na něj. Draco však přesto vzhlédl od obálky, kterou začal otvírat.
„To jo, je to perfektní" přitakal. Pak se na svou ženu mírně pousmál. „Dobrá práce, paní Malfoyová." A bavil se tím, jak ji ta pochvala vyvedla z míry.
Úsměv mu opatrně oplatila. „To nestojí za řeč," pokrčila ledabyle rameny. Zakroutil hlavou, ale nic neřekl. Oba až příliš dobře věděli, že dát vzniknout takhle zamilovaným fotkám, byla sakra práce pro ně oba. Především byl oříšek se u toho nezabít. Ale zvládli to. Byli v tomto ohledu sakra dobře sehraný tým.
„Kdo píše?" zeptala se, když se vrátil k pročítání dopisu.
„Theo," zamumlal při projíždění řádků.
„Nějaký problém?" zamračila se, zvedla se a naklonila se k němu nad rozevřený dopis.
„Ne, myslím, že ne," zakroutil hlavou a posunul papír tak, aby na něj také viděla. „Jen nám chtějí dát vědět, že nás sledují, asi kdybychom zapomněli," protočil oči.
Moji nejmilejší novomanželé!
Báječná práce! My tady v Londýně nestačíme valit oči, jak nádherně spolu vypadáte. Pansy poznamenává, že ona to říkala od začátku, Kira dodává, že Hermioně to moc slušelo a Blaise hrozí Dracovi, ať nezapomene na čem se dohodli.
Věštec je přeplněný vašimi fotkami, což už asi víte. Všechny ostatní kouzelnické noviny jsou také plné fotek a keců o tom, jak hrozně sladcí jste. Pansy z toho skáče radostí už hodinu. Obáváme se, že si vaše fotky začne vystřihovat a lepit na stěny. Čehož se já, Theo, upřímně děsím. Mám vás rád, ale nepotřebuju mít vaše fotky polepené po obýváku.
Ale jinak jsem opravdu příjemně překvapený, jak hezky se vám to povedlo zahrát. Všichni z vás máme radost.
Tady u nás je všechno v nejlepším pořádku. Teda až na Weaslyho, kterého jsem ráno potkal na ministerstvu a vypadal, že pukne zlostí. Shodou okolností svíral v ruce dnešní vydání Věštce. A Potter do sebe zase cpal ty mudlovské prášky, ale nachytala ho Potterová a podpantoflák to schytal. Takže docela zábava. Dokonce jsme viděla pár ženských z toho rezavého klanu jak nad novinami skoro pláčou dojetím.
A tvoji rodiče, Draco. Dneska mě Lucius navštívil a vypadal dost rozzuřeně. Evidentně se s vaší nehynoucí láskou srovnává dost těžko. Ale myslím, že je to na dobré cestě, protože když s ním Pansy promluvila, už se jen mračil, ale neřekl ani slovo, což považujeme za úžasný pokrok. A Narcissa je v pořádku, má z vás fakt velkou radost.
Takže vydržte, buďte stále tak sladcí, jak se zdáte být celému kouzelnickému světu a nezabijte se navzájem. Držíme vám palce. A Blaise se ptá, jestli si Layla už vybalovala? (Absolutně netuším, proč se ptá, můžete mi to někdo objasnit?)
Theo, Pansy, Blaise, Kira
Hermiona se zasmála. „Moji nejmilejší novomanželé? Theovi snad už dočista hráblo?"
Draco se pobaveně ušklíbl, i jeho to oslovení praštilo do očí. „Řekl bych, že to zrovna diktoval Blaise, nikdo jiný tak děsný oslovení vymyslet neumí."
Jeho žena uvědoměle přikývla. „Že mě to nenapadlo."
Draco se zamračil na konec dopisu. „Já toho Blaise fakt zabiju," zamrmlal si pro sebe rozzlobeně. Jeho všetečná ženuška však hned zbystřila. Naklonila se a znovu mu pohlédla přes rameno.
„Ta otázka?" nadzvedla obočí. Přikývl. Ušklíbla se. „S tím ti ráda pomůžu."
Věnoval jí dost pobavený úšklebek. „Zabít otce svého dítěte, Grangerová?" To by tak hodná duše, jakou jeho choť je, rozhodně nezvládla. I kdyby ji ten pitomec naštval sebevíc.
„Máš pravdu, to by bylo dost nehezké," zamyšleně pokývala hlavou a nemotorně se vyhrabala z postele.
Draco se ušklíbl za jejími vzdalujícími se zády. Samozřejmě, že ani jeden z nich by Blaise nezabil. Pro něj to byl jeden z nejlepších přátel, kterého měl, ne-li ten nejlepší, a pro Hermionu, jak Draco trefně poznamenal, otec jejího dítěte. A těžko by tomu malinkému jednou vysvětlovala, proč jeho otec už není mezi živými. Takže bylo lepší nechat Blaise žít, i když to znamenalo, že museli trpět jeho hloupé vtípky, jakým byl ten s Layly kufrem.
„Jaké jsou plány na dnešek, průvodkyně?" houkl, když mu Hermiona zmizela v koupelně.
Ozval se zvuk tekoucí vody. „Návštěva galerie Accademie, náměstí San Marco, výstup na Kampanilu a pokud to stihneme tak projížďka na gondole. Nějaké námitky?"
Draco se kysele ušklíbl. „Vůbec žádné, samozřejmě."
Nemohl vidět, že se Hermiona spokojeně usmála. „Tak se mi to líbí," křikla. Draco protočil oči a odebral se najít Laylu.
*** *** ***
„Laylo! Je všechno v pořádku?" křikla ustaraně Hermiona. Stála na záchodech před kabinkou, do které se před pár minutami zavřela Layla. A dosud z ní nevylezla. Což u tak malého dítěte mohlo znamenat cokoliv. Dobrého i špatného.
Potom, co se ráno ona zavřela do koupelny, aby provedla ranní očistu, Draco se vydal hledat svou dceru. Našel ji sedět v jejím pokojíčku a zastihl ji zrovna když přerovnávala všechny své hračky. Absolvoval s ní čajový dýchánek pro Brumlu, Teddyho a Matyldu, na což si nezapomněl později své choti dostatečně postěžovat. Hermionu do teď ta představa strašně bavila. Z toho očistce jej vysvobodila právě ona, když vylezla z koupelny. Nadlidskou rychlostí ji v této místnosti vystřídal a za pár minut už se vydali na snídani do restaurace patřící k hotelu.
Layla měla u snídaně neobvykle dobrou náladu, prozpěvovala si a zdravila, k Hermionině šoku italsky, každého, kdo kolem jejich stolu prošel. Což byl téměř každý návštěvník restaurace, když seděli blízko dveří. Číšníkovi pak dokonce sdělila, že si včera večer pohladila maminčino bříško. Muselo se tomu milému chlapíkovi nechat, že jí opravdu naslouchal a dokonce se lámanou angličtinou pokusil s ní o čemsi diskutovat. Ale Hermiona by se nedivila, kdyby to málo, co dobrá duše číšníkova pochopila, někde vykecala a zítra to otiskli ve Věštci. Ale co ona ví, třeba jim to zase zvýší popularitu a dostane od Pansy plusové bodíky. A nebo taky ne.
Každopádně, když dojedli, k Hermionině pohoršení, naprosto neitalskou snídani, rozhodli se ihned vyrazit do galerie Accademia, která byla nedaleko hotelu. Po pár uličkách se však ozvala Layla, že potřebuje na záchod. A tak s ní Hermiona zaběhla do nejbližší kavárny a teď tu už nějakou tu minutu trčela.
„Jsem v pohodě!" ozvalo se spláchnutí a Layla vylezla.
„Všechno dobrý?" zeptala se Hermiona a začala Layle rovnat sukničku.
„Ano," přikývla holčička a strčila ruce do umyvadla. „Víš, co si myslím, mami?" pokračovala, když si začala mydlit ruce.
„Copak?" podívala se jí Hermiona v zrcadle do očí a nepřestávala rovnat sukni.
„Že možná taky čekám miminko jako ty," pronesla bezstarostně. Hermiona naopak vytřeštila oči. Kde na to to dítě přišlo? Ona i Draco si dávali opravdu velký pozor, aby před ní neřekli v tomto ohledu něco nevhodného. A do teď měla pocit, že se to setkává s úspěchem. Tak asi ne.
„To si nemyslím, beruško," oponovala jí Hermiona opatrně.
„Proč? Ty taky chodíš často na záchod," zamračila se Layla zcela nechápavě. Nechala si od Hermiony spláchnout namydlené ručičky.
„To sice ano," vydechla Hermiona, částečně frustrací, částečně úlevou, že je to opět jen neškodné nedorozumění. „Ale jsou jisté kroky, které musíš udělat, abys mohla čekat mimiko. A jsem si naprosto jistá, že ty jsi tyhle kroky nepodnikla."
Layla zamyšleně přikývla mezitím co jí Hermiona utírala ruce do sucha. „Jaké kroky, mami? Jako do prava, do leva?"
Hermiona tiše zaúpěla. Proč vždycky vylosuje tyhle divné konverzace s Laylou ona? Proč to někdy nemůže taky schytat Draco? Copak má ona nějakou certifikaci na řešení těhle ujetostí? Nemá! Popravdě větší schopnost tohle řešit má určitě její manžel, když s tou malou rozumbradou tráví už téměř čtyři roky den co den. Ona je matkou jen pár týdnů, to k ní Merlin nemůže být shovívavý? No, asi ne.
„Ne, takové kroky úplně ne," řekla co nejklidnějším tónem.
„Aha," zamračila se Layla, jak usilovně přemýšlela.
„No, tak už pojď, ať tatínek nečeká. Mohl by se zase zlobit jako ráno."
Layla se rozpustile zasmála. „To byla sranda."
Hermiona se ušklíbla při vzpomínce na rozzuřeného Draca, když před odchodem na snídani ještě oblékala Laylu v pokojíku a dle slov jejího muže jí to fakt nesnesitelně dlouho trvalo. „No jak pro koho, broučku."
Před kavárnou už na ně čekal Draco. Znuděně se opíral o stěnu vedle dveří a viditelně se zaradoval, když je spatřil.
„No konečně," povzdechl si, když se k němu připojily. „Jste tam vytvářely trvalé hodnoty, že to tak trvalo?" pozvedl obočí. Hermiona nad jeho pokusem o vtip znechuceně protočila oči. Občas byl její manžel překvapivě vtipný. A jindy zase až nesnesitelně otravný. A dneska se mu úspěšně dařilo zůstávat koleji „nesnesitelně otravný".
„Někdy se mi z tebe chce plakat," prohodila Hermiona.
Draco se ušklíbl. „To mě z tebe taky. A nejen někdy," vrátil jí to hbitě.
Znovu nad ním protočila oči, jakoby se snad ona chovala mnohem dospěleji „Mimochodem tvoje dcera si myslí, že je těhotná," pronesla Hermiona jakoby nic. Draco na ni velmi zamračeně pohlédl. Vypadalo to, že si není jistým duševním zdravím své ženy, když pronáší takové pitomosti.
„Proč přesně si to myslí?" zeptal se opatrně.
Hermiona se pobaveně ušklíbla. Alespoň jednou si mohla dělat srandu ona ze svého muže a ne on z ní. „Viděla mě-"
„Promiň, dopovíš mi to jindy," přerušil ji neurvale Draco s pohledem upřeným za její rameno.
Otočila se a okamžitě pochopila, co upoutalo jeho pozornost. Layla si to vesele hopsala po kamenných schodech ke gondole přivázané k nábřeží silnými provazy. Draco už vystartoval jejím směrem. Hermiona zaslechla, jak se jí snaží vysvětlit, že to se nedělá. Layla na to s dětskou bezelstností reagovala slovy: „Ale přece jsme chtěli na gondolu, tatínku. Tak jsme nám jednu našla." Hermiona se stěží ubránila smíchu.
Draco ještě pár minut trpělivě dcerce vysvětloval, proč se nesmí krást gondoly (a ostatně i jiné věci) a proč je nebezpečné, aby se potulovala takhle sama. Layla mu na všechno vesele kývala, ale Hermioně bylo absolutně jasné, že moc pozornosti otcovým slovům nevěnuje. Ihned, jak Draco svůj rodičovský výklad skončil, vystartovalo to třeštilo směrem k Hermioně.
„Ale byl to dobrý nápad, že, maminko?" rozpustile se na Hermionu usmála.
„To určitě," přisvědčila, „ale nebezpečný. Tatínek má pravdu-"
„Ó né!" vypískla Layla a zakryla si uši. „Nebuď jako tatínek, prosím," pronesla s upřímným zděšením.Okamžitě tím u obou rodičů vyvolala vlnu smíchu.
„Dobře, nebudu jako tatínek," souhlasila Hermiona s úsměvem. „Ale ty mi slib, že budeš dělat to, co ti tatínek říkal, ano?"
Layla se zarazila, přeskočila pohledem z jednoho rodiče na druhého, a pak se nenápadně naklonila k Hermioně. „A nevíš, co mi to tatínek říkal? Já ho moc neposlouchala," zamumlala dětským šepotem, který ve skutečnosti s tichých mluvením neměl nic společného.
„Laylo!" vykřikli oba najednou pohoršeně. Dracova dcerka se rozpustila usmála.
„Pamatuju si to! Pamatuju si to!" vyjekla, když si všimla, že se tatínek nadechuje k další přednášce. „Nekrást gondoly, být u maminky a tatínka, poslouchat maminku a tatínka," vypočítávala na prstech.
Draco na ni pobaveně shlédl. „Ty máš ale štěstí, princezno." Layla se pyšně zazubila. Měla přesně ten vychytralý, mírně povýšený výraz, jaký si Hermiona ze školních let pamatovala od Draca. Ta podoba se prostě nezapřela.
„Jsme vážně rodiče roku," utrousila Hermiona k Dracovi. Její manžel se ironicky usmál.
„To mi povídej," odtušil s pokroucením hlavou nad jejich neschopností uhlídat jedno dítě. Vážně by s tím něco měli dělat. Vždyť to není prvně, co mají Laylu tak daleko od sebe. Jestli se nezačnou chovat jako zodpovědní rodiče, najde se vážně ve Věštci nějaká ta samozvaná odbornice na výchovu dětí a v novinách jim to pěkně spočítá. Což by skutečně nebylo moc příjemné, když se snaží dokázat, že jsou pro ni těmi nejlepšími opatrovníky.
„Ty a maminka jste nejlepší rodiče," broukla Layla, stoupla si mezi ně a chytla je oba za ruce. Draco se usmál a všiml si, že i Grangerové cukají koutky.
„Ty jsi zas nejlepší holčička," pohladil ji po vláscích.
„Samozřejmě, že jsem," přisvědčila Layla a s ručkama v jejich dlaních důležitě vykročila v před. Neviděla, jak se přes její hlavu na sebe oba usmáli.
*** *** ***
Že by se stal vánoční zázrak? Nová kapitola ASABS, to je trochu zázrak, na který bylo třeba hodně vánočního kouzla :D.
Pojďme si přiznat, že mé neslavné psaní je v krizi. A že mi dělá velký problém se k němu dokopat. Ještě před půl rokem jsem měla spoustu plánů na minimálně další tři fanfikce, velkolepé rozšíření ASABs a asi pět kratších příběhů. To bylo před půl rokem. Ty plány se mě držely ještě v létě. A pak začaly postupně odcházet. Stalo se toho spoustu, nebudeme to tu rozebírat, to je dost osobní. Byla to série různých událostí, která nakonec způsobily, že jsem najednou seděla na přednášce, když mi došlo, že už vůbec nemám chuť tohle psát. Že nemám chuť psát žádnou dramione. Ani jinou fanfikci. Že i psaní samotné mi tolik radosti nepřináší.
Vím o mnoha autorkách fanfikcí, jejichž tvorba skončila, když jim začala etapa vysoké školy. Vždycky mi to přišlo strašně hloupé. Ale pravdou je, že to dohnalo i mě. Fanfikce a útěk na wattpad patří k mému životu z konce základky a čtyř let střední. Bylo to moje odreagování od školy, kterou jsem neměla ráda. Teď už jsem jinde. Teď, když si k tomu sednu, jsem prázdná. Necítím tu radost, co dřív. A strašně mě to mrzí.
Přála bych si znovu cítit tu radost, co mi psaní fanfikcí přinášelo. Ale už to tak vůbec nemám. Myslela jsem, že je to dočasné, že jak se zorientuju na škole, bude to zase jako dřív. Vrátím se k tomu, co bylo roky součástí mého života. Ale bohužel ne. Strávila jsem na wattpadu šest let a to je sakra moc. Člověk se za těch pár let může dost změnit. A mě, i když jsem si ve svých třinácti, kdy jsem fanfikce objevila, nemyslela, že je to možné, opustila radost z psaní těchto alternativních příběhů.
Možná se moc změnilo to prostředí wattpadu. Nebo já. Kdo ví. Ale už to pro mě není radost.
Posledních několik týdnů (měsíců), co ASABS neaktualizuju, se objevilo i přesto mnoho nových čtenářů. A věřte mi, každý komentář i hvězdičku vidím. A dělá mi to neuvěřitelnou radost. Proto považuju za dost nefér ASABS nedokončit. Nebo stáhnout. Nejsem ten typ pisálka, co by tohle lidem, co jeho výplod četli, udělal. A ani já sama nechci od tohohle příběhu odejít a nechat ho rozepsaný.
Takže při troše štěstí ASABS dovydávám. Snad. Chci ho uzavřít. Dát tam všechny ty nápady, co celou mou střední vznikaly. Jen to bude trošku trvat. A bude to náročnější, než jsem myslela. Ale pevně věřím, že to nakonec uzavřu. A doufám, že někteří z vás u toho s mnou zůstanou :).
Hezké Vánoce všem. A děkuju❤️.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top