Od toho večera uplynul už více jak týden. Hermiona zapadla do svého každodenního nudného stereotypu a na příjemný, avšak velmi zvláštní, večer ve společnosti Draca Malfoye skoro zapomněla.

Stejně na tom byl i Draco. Práce a péče o jeho dceru ho natolik vyčerpávaly, že Hermionu Grangerovou a jejich prapodivné setkání pustil z hlavy. Teda až do sobotního rána, kdy přiletěla sova s tím dopisem.

To ráno by Hermiona bývala výjimečně spala déle, nebýt pronikavého zvuku zvonku. Jejího zvonku! Značně naštvaná se vyhrabala z peřin a šourala se ke dveřím. Přitom se neúspěšně snažila zabalit do huňatého županu. Rozhořčeně otevřela dveře, za kterými stál rozrušený Draco Malfoy a v náručí svíral sotva čtyřletou holčičku.

„Děláš si ze mě srandu? Víš kolik je hodin? Co tu sakra chceš?" vybafla bez pozdravu.

„Potřeboval bych menší pomoc." Záměrně ignoroval první dvě otázky.

„Ode mě?" vykulila oči rozespalá Hermiona.

„Ne od tvých domovních dveří," odsekl. „Samozřejmě, že od tebe!"

„Nevšimla jsem si, že jsme přátelé, kteří si prokazují služby," pronesla stejně nepříjemně.

„Hele chápu, že je to přinejmenším dost divný, ale opravdu nemám na výběr. Naskytla se mi nečekaná pracovní záležitost a já musím odjet. Nemám kam dát Laylu." Hlavou kývl směrem k holčičce v jeho náručí, která vypada, že stejně jako Hermiona právě vstala.

„A co já s tím?" zamračila se nepřátelsky Hermiona. Malá, roztomilá holčička ji ani trochu neobměkčila.

„Matka s otcem odjeli na dovolenou do Egypta, ne prosím tě neptej se mě proč, taky to naprosto nechápu. Blaise dneska nemůže z důvodů, které mi odmítá říci, takže předpokládám, že je v tom ženská. Theo je u soudu, Pansy někde v háji a jiná osoba, které bych svou dceru svěřil neni. Takže tě opravdu moc prosim jestli bys ji jenom dneska nemohla pohlídat."

Hermiona mu věnovala ohromený pohled. To snad žertuje? Nakráčí si to k ní v půl deváté ráno a čeká, že se bez protestů stane chůvou pro jeho dcerku. Jemu snad přeskočilo! A ke všemu navrch ji prosí. Draco Malfoy ji prosí! Jak moc zoufalý musí být?

„To nemyslíš vážně, že ne?" opatrně se zeptala.

Draco se zoufale chytil za kořen nosu a začal zhluboka dýchat. Nádech výdech, to bude dobré. „Opravdu bych tě o to nežádal, kdyby nebyla jiná možnost!" procedil skrz zaťaté zuby.

„Proboha, Malfoyi!" vyjekla hystericky. Dramaticky přitom rozhodila rukama. „Myslíš, že když si na mě jeden večer milej, znamená to, že mi sem můžeš nakráčet a chtít po mně, abych ti hlídala dceru? Tobě snad přeskočilo! Kde sakra bereš jistotu, že se ti o ni postarám? A že nemam žádné vlastní plány? Protože zrovna dneska se mi to sakra nehodí!" S posledním slovem mu práskla dveřma před obličejem. Naneštěstí pro Hermionu Draco měl díky postu chytače ve famfrpálovém družstvu vytrénovaný postřech na maximální úroveň, a proto stihl mezi dveře vrazit nohu.

„Řekla jsem ne!" zasyčela rozzlobená Hermiona škvírou mezi dveřmi.

„Sakra, Grangerová!" zavrčel. „Myslíš si, že jsem bůh ví jak šťastný, že zrovna ty budeš hlídat mou dceru? Ale s sebou ji vzít nemůžu!" Hlas začínal mít podbarvený zoufalstvím.

Hermiona si ho rozzlobeně měřila pohledem. Teď to teda moc nevylepšil. Na druhou stranu ona taky zrovna neskákala radostí z představy, že by se měla starat o dítě, kterému v žilách koluje krev někoho jako je Draco Malfoy. A bůh ví, kdo je jeho matka. Jenže asi mu dluží laskavost, když ji doprovodil z toho večírku, že?

„Jenom dneska. Nikdy víc!" štěkla.

„Díky," oddechl si úlevně.

„Ale do pěti ať jsi zpátky," dodala spěšně. „Jinak za sebe neručím."

„Samozřejmě," přiisvědčil Draco a podal jí dítě. Hermiona si holčičku převzala a její do teď přísná tvář začala pomalu roztávat. Žádná žena neodolá malinké holčičce. A už vůbec ne ta těhotná.

Když se Draco bez dalších slov přemístil, Hermiona si zhluboka povzdechla a zavřela dveře. Do čeho se to zase uvrtala?

„Tatínek nejede do práce," ozval se tichý hlásek. Hermiona pohlédla na holčičku ve své náruči. Malinkýma ručičkama se jí pevně držela kolem krku. Platinově blond vlasy, které zjevně měli všichni Malfoyovi, měla značně rozzcuchané. Oči, které teď byly vykulené, měla stejně šedomodré jako její otec. Hermiona se na ni usmála a zamířila do kuchyňky.

„Proč by mi lhal?" zeptala se, ale spíš jen formálně. Z fleku dokázala vymyslet několik desítek důvodů, proč by jí Draco Malfoy lhal.

„To nevím. Ale vždycky, když babička s dědou nebo strejda Blaise a strejda Theo nemají čas, vezme mě do práce s sebou," vysvětlila ublíženě.

„Aha. Třeba to dneska nešlo." Hermiona pokrčila rameny. „Jakpak se jmenuješ?"

„Layla," kuňkla.

„To je moc hezké jméno," usmála se. „Máš hlad?"

„Ne chce se mi spinkat." Zavrtěla hlavou, kudrnaté vlásky se jí u toho zatřepaly. „Můžu spinkat?" zvedla hlavu z Hermionina ramene a zadívala se jí do očí.

„Samozřejmě," pousmála se Hermiona a zamířila do druhé a poslední místnosti v bytečku - ložnico - obýváku.

Když Laylu uložila, vrátila se do kuchyně, která jí díky jídelnímu stolku sloužila zároveň jako pracovna. Udělala si müsli a hrnek čaje a s obojím si sedla ke stolu, kde se se sebezapřením vrhla do čtení smluv, dopisů a návrhů.

O dvě a půl hodiny později se z ložnico-obýváku vypotácela její svěřenkyně.

„Ahoj," usmála se na ni Hermiona a odložila rozdělanou práci. „Vyspala ses dobře?"

Layla přikývla. „Co to děláš?" zeptala se a začala se škrábat na židli vedle Hermiony.

„Něco do práce," odpověděla Hermiona s úsměvem a pomohla jí na židli.

„Kde pracuješ? Strejda Blaise a strejda Theo pracujou ma ministerstvu. Občas tam za nima chodim," pochlubila se a pyšně vypjala hruď, což bylo u tak malé holčičiky nesmírně roztomilé.

„Taky na ministerstvu. Na odboru pro dohled nad kouzelnými tvory."

„Takže pracuješ se zvířátkama?" vypískla nadšeně a najedou jevila o Hermioninu práci stokrát větší zájem.

„Ne to ne, spíš zařizuju, aby se měla lépe," vysvětlila okamžitě Hermiona.

„Aha," posmutněla holčička. „Mohla bych dostat něco k jídlu? Tatínek mi ráno nedal snídani," postěžovala si.

„Jasně," přikývla Hermiona a zvedla se od stolu. „Co bys chtěla?"

„Marmeládu a chleba, prosím," poručila si.

„Dobře," usmála se Hermiona a položila na stůl meruňkovou marmeládu spolu s toustovým chlebem.

„Já sama!" vykřikla Layla, když se jí Hermiona chystala namazat chleba.

„Tak jo." Hermiona od toho dala ruce pryč a přisunula k ní talířek. Vzápětí však hluboce litovala. Holčička na sebe dokázala okamžitě zvrhnout celou sklenici marmelády, která se jí vykydla na šatičky. Evidentně velmi drahé šatičky. Hermiona to tipovala na dárek od Luciuse s Narcissou. Někde hluboko uvnitř měla velmi uspokující pocit, že byl takto drahý dar poničen.

**********

Malým bytem se už podruhé toho dne ozval zvonek. Hermiona se s trhnutím probudila z polospánku. Vedle ní dál nerušeně spala Layla. Hermiona se nad tím pousmála a odešla otevřít. Za dveřmi ovšem nestál Draco, kterého se chystala peskovat, že má více jak hodinové zpoždění, ale Blaise. Když zaznamenal její šokovaný výraz, zazubil se.

„Pořád u sebe máš Laylu?"

„Jasně, že mám. Ta zpropadená fretka si pro ni ještě nepřišla!" zaškeradila se.

„Tak já si ji vezmu," zasmál se a protáhl se kolem naštavné Hermiony.

„Ale jestli mě pak Malfoy obviní, že jsem ji dala bez jeho vědomí někomu jinému, tak si mě nepřej," sykla a následovala ho do kuchyně. „Chceš kafe?" zeptala se už mileji.

„Byla bys hodná, díky," usmál se a posadil se k jídelnímu stolu. "Co mimčo?"

Hermiona se usmála. „V pohodě. Ve středu jsem byla na ultrazvuku. Mám fotku, jestli cheš, tak se na ni můžeš podívat."

„Jasně," kývl a převzal si od ní fotku. „Promiň, že jsem s tebou nešel, akorát jsem hlídal Laylu."

„To už jsme si snad vyjasnili, ne?" pozvedla Hermiona přísně obočí. Vzápětí se však usmála. Byla ráda, že to Blaise vzal tak dobře. Že se snaží zapojovat a neignoruje fakt, že pod srdcem nosí jeho dítě. I když prvotní reakce nebyla zrovna nadšená.

*** *** *** ***

„Grangerová? Proč jsi mě poctila svou návštěvou?" zeptal se překvapený Zmijozel, když spatřil Potterovu kamarádku ve své kanceláři.

„Ehm," odkašlala si a nervózně si kousala rty. „Potřebovala bych ti něco říct."

„Já myslel, že ten úlet jsme si už vyjasnili. Opravdu to nebyl záměr. Nehodlal jsem tě zesměšnit, ublížit ti nebo cokoliv jiného. Prostě jsme se ožrali a pak se spolu vyspali. Spousta lidí to má jako koníčka." zopakoval to, co už mnohokrát v předchozích třech týdnech.

„Tohle je v pohodě," pousmála se a zčervenala při vzpomínce kolikrát ji musel přesvědčovat, že jednal pouze pod vlivem alkoholu a ne za účelem jejího společenského ztrapnění.

„Tak co pak teda? Nejsme přátelé, pokud se nepletu. Takže mě nenapadá nic jiného, co bys chtěla řešit, " pokrčil rameny a začal bezstatrostně třídit papíry na stole.

„Ono jde o to jaké to má důsledky," vysoukala ze sebe nervózně.

„To nechápu. Nikomu jsme to neřekli a podle všeho nás ani nikdo neviděl. Tak v čem je pak problém?"

„No...já...jsem tak trochu těhoná."

Blaise ustrnul v pohybu „Aha," zašeptal.

„Já.." začala Hermiona, ale radši se ani nepokoušela pokračovat. Blaise nevypadal, že by ho zpráva, že bude otec potěšila. Koho taky, když to je výsledek úletu s ženou, kterou většinu života nenáviděl. No dobře nenáviděl je možná příliš silný výraz. Spíš jí většinu života neměl rád, opravdu hodně ji neměl rád.

„Zásadní otázka," zasyčel a bylo vidět, že se ovládá, aby nevybuchl. „Jseš si jistá, že je moje?"

Hermiona na něj překvapeně zírala. „No... před tím jsem byla dlouho sama a potom jsem se s nikým nesblížila natolik abych..." zčervena a doufala, že nebude nucena pokračovat.

„Měla sex, jasně," odtušil bezbarvě.

„Hele já po tobě nic nechci. Nemusíš se k němu hlásit, jen jsem potřebovala, abys to věděl, ale asi jsem to neměla říkat."

„Kurva, kurva, kurva..." šeptal rozzuřeně.

Hermiona se neodvažovala pokračovat ve svém vysvětlování.

„Běž!" zařval najednou a silně bouchl pěstí do stolu.

Hermiona vyděšeně ucukla.

„Vypadni! Nevracej se do mýho života!" řval a trhal papíry, které před tím tak pracně srovnal.

Hermiona se se slzami v očích otočila a vyděšeně utekla. Čekala cokoliv, ale takhle tvrdé odmítnutí rozhodně ne. Na druhou stranu, sama příliš nedokázala pochopit, proč to tomu Zmojozelovi šla oznámit. Co čekala? Že ji přijme s otevřenou náručí a budou šťastná rodinka? To sotva.

*** *** *** ***

O pár dní později se u dveří jejího bytu objevil s kytkou v ruce.

„Neboj, půjdu na potrat. Nemusíš to dál řešit. Zapomeň, že jsem ti to kdy říkala," zašeptala vyděšeně hned, jak ho spatřila.

Vypadala hrozně. Napuchlé oči a červené tváře od pláče, kruhy pod očima od neodstatku spánku a mastné vlasy z několika denního nemytí.

„Merline, Grangerová, to nedělej!" vykřikl zděšeně. Zjištění, jak moc na ni zapůsobil svým chováním ho šokovalo.

„Prosim, odejdi," zašeptala se slzami v očích. Celá se třásla. Strachy. Z něho.

„Poslouchej. Nechtěl jsem bejt tak zlej. Jen mě to vyděsilo. Nedokážu si představit být táta. Nechci jím ještě být," vysvětloval tiše, aby ji znovu nevyděsil.

„Nemusíš jím být. Nemusíš se o nás zajímat," zašeptala už o něco méně vyděšeně. Přesto však z břicha nesundala ruku.

Blaise si prohrábl vlasy rukou a zhluboka se nadechl. "Hele já tě nedokážu milovat. Nedokážu tě udělat šťastnou. Nebudeme ideální rodina. Asi nebudeme vůbec rodina. Ale slibuju, že se budu na výchově toho dítěte podílet. Pomůžu ti. Ale hlavně prosim tě nechoď na potrat. Nezabíjej to dítě jen, protože já jsem idot!" Držel ji za ramena a třásl s ní. „Slib mi, že nepůjdeš na potrat."

„Slibuju." Rozplakala se. Objal ji schoval ve své náruči.

„Omlouvám se ti," řekl tiše a pohladil ji po zádech. Vzykla mu do košile.

Jednou omluvou, jedním objetím a jedním slibem začalo přátelství. Ryzí a pevné.

*** *** *** ***

„Hej! Mluvim na tebe." Luskl jí Blaise prsty před obličejem.

„Promiň," potřásla hlavou a nevinně se usmála. Asi se zamyslela delší dobu.

„Na co jsi prosím tě myslela?" pozvedl zvědavě obočí.

Než stihla odpovědět ze dveří ložnice vyběhla Layla. „Strejdo Blaisi!" pištěla, když mu běžela do náruče.

„Nazdar, škvrně," zasmál se a pocuchal jí vlasy, když ji pevně svíral.

„Nevěděla jsem, že znáš Hemrionu," svraštila čelo, jak jí to vrtalo hlavou.

„Hermionu," opravil ji s úsměvem Blasise. „Chodili jsme spolu do školy."

„Ach tak. Byla jsi se strejdou a tátou v koleji?" vrhla pohled plný zvědavosti na Hermionu.

„Och ne!" zasmála se Hermiona. „To vážně ne. Já jsem byla v Nebelvíru," objasnila pobaveně.

„Táta ale říká, že tam chodili nafoukaní pitomci. Ale ty nejsi nafoukaná ani pitomá. Nafoukaný je balónek," mračila se zmateně.

Hermiona i Blaise dostali neovladatelný záchvat smíchu. Dětská bezelstnost byla tak kouzená.

„Laylo, tvůj táta neměl některé lidi v Nebelvíru rád, protože oni neměli rádi jeho. Ale nikdo z nich nebyl pitomý, to si pamatuj," vysvětlil trpělivě Blaise.

Hermiona se usmála. Blaise ji každým dnem víc a víc přesvědčoval, že bude skvělým otcem pro její dítě. I když nebudou rodina, nebude se muset bát svěřit mu ho. Láska s kterou o Layle mluvil, trpělivost s kterou s ní jednal, to jen dokazovalo, jak skvělý člověk to je. Nikdy by si nemyslela, že bude za skvělého člověka považovat právě Zmojozela.

„Už budeme muset jít," obrátil se na Hermionu.

„Dobře," přikývla a vydala se doprovodit je.

„Můžu někdy zase přijít, Her-mi-o-no?" upřela na ni svá kukadla Layla.

„Pokud ti to dovolí táta, tak určitě, " usmála se, ale v hloubi duše věděla, že tuhle holčičku už nikdy hlídat nebude. Draco Malfoy by se těžko znovu uchýlil k tak krajní možnosti.

Blaise se na ni smutně zadíval, odpověděla mu ledabylým pokrčením ramen. Co se dá dělat? Naznačila.

„Měj se," usmál se na ni ve dvěřích.

„Ty taky," kývla a pohladila Laylu po vláskách. „A ty vyřiď tátovi, že jsem pěkně naštvaná."

„Určitě!" křikla vážně, nadšená svou důležitou funkcí.

Hermiona pozorovala Blaisovu vzdalující se postavu. Když jí definitivně zmizel ze zorného pole, vrátila se do kuchyně.

Vrtalo jí hlavou, proč byl Malfoy tak rozrušený. Tušila, že na pracovní schůzku nejel. Co věděla z Blaisova vyprávění, svou dceru nadevše miloval a komukoliv jí svěřoval, pečlivě to promýšlel. A silně pochybovala, že člověk, který pořádně promyslel chůvu pro svou dceru, by se jen tak zjevil u jejích, zrovna jejích, dveří a na kolenou ji prosil, aby ji pohlídala.

Něco tu nehrálo. A ona navzdory tomu, že šlo o Draca Malfoye, toho muže, který ji nenáviděl stejně intenzivně jako ona jeho, chtěla zjistit oč tu běží.

*** *** ***

Po šíleně dlouhé době je tu druhá kapitolka a s ní i první nahlédnutí do minulosti. Co na to říkáte? A jak se vám zamlouvá Blaise jako budoucí otec? A co myslíte, že musel tak naléhavého zařídit Draco, že zaklepal na Hermioniny dveře? Jsem zvědavá na vaše názory! 

Moc děkuji za čtení, hlasy a komentáře u předchozí kapitoly. Dělá mi neskutečnou radost vidět, že tohle dílko, které bylo dlouhé měsíce jen u mě v počítači, skutečně někdo čte a líbí se.