Stála v rohu místnosti a naštvaně se rozhlížela kolem. Na světě neexistovalo téměř nic, co by nenáviděla více než ministerské plesy. Říkala Harrymu, že sem nechce chodit, ale on ji stejně přemluvil. Jasně že se na něj měla vykašlat, ale její přespříliš soucitná povaha ho nedokázala nechat na jarním ministerském plese samotného. Měla ho až moc ráda na to, aby nutila jít mezi ty pitomce samotného. Ovšem teď si za to chtěla pořádně nafackovat.

Vážně se dost nudila. Nebyl tu nikdo z jejích přátel. Ginny zůstala doma, protože několik desítek minut před odchodem se její žaludek vzbouřil a ona teď objímala záchodovou mísu, Ron byl někde jen Merlin ví kde, Lenka a Neville pátrali po nějakém ohroženém druhu rostliny a Harry, který tu jako jediný byl, se vybavoval s lidmi, které Hermiona pomalu nestrpěla ani v jedné místnosti. Vypadalo to na parádní večer. Zvažovala, že se opije, ale vzápětí to zavrhla. I když už si dvakrát od procházejících číšníků vzala sklenici šampaňského, vzápětí ji zase jinému vrátila.

Otráveně se zadívala na parket. Zrovna se tančilo na ploužák a přímo naproti ní se do pomalé hudby pohyboval jakýsi zamilovaný pár. Vzájemná láska z nich přímo čišela. Otrávený výraz se změnil v grimasu čiré bolesti.

Což o to zamilované páry byly krásné, ovšem ne pro ni, která na svého prince na bílém koni rozhodně štěstí neměla. Představy jejího sedmnáctiletého já o jejím současném životě se od reality značně lišily. Například teď už měla být ve šťastném manželství s Ronem, mít skvělou práci, která ji bude bavit a očekávat narození miminka. Realita byla taková, že nebyla v manželství s Ronem ani žádném jiném a práce ji nebavila. A to maličké? No to je zase jiná kapitola.

Vlastně, když nad tím tak zauvažovala, dost možná že za její současnou prachbídnou situací stála dávno ztracená chuť do života. Když jí bylo sedmnáct, chtěla něco dokázat, něco na tomto světě zanechat, odkaz, který si budou všichni pamatovat. Co na tom, že značně dopomohla k vítězství v druhé kouzelnické válce? Chtěla dokázat něco jiného. Něco víc. Něco co bude vycházet z ní. Tak jako SPOŽÚS byl projektem do kterého se celým svým bytím ponořila, chtěla i teď najít něco tak pohlcujícího. Problém byl, že nevěděla co. Zoufale potřebovala někoho o koho by se mohla opřít, kdo by ji podpořil. Muže, který by jí pomohl, který by ji vytáhl z toho přežívání. Jenže nikdo takový nebyl.

Zhluboka si povzdechla a mrkáním zahnala slzy. Touhle k ní nesedělo, pesimisticky hodnotit svůj život. Od procházejícího číšníka si nezodpovědně vzala šampaňské a pořádně se napila. Alkohol je nejlepší přítel. Škoda, že se nemohla opít. Všechno by pak bylo jednodušší. Problémy by zmizely jako mávnutím hůlkou.

*** *** ***

„Taky mi lezou na nervy," prohodil kdosi vedle ní ledabyle o několik málo minut později.

Zorničky se jí rozšířily překvapením. „Oh, Malfoyi?" vyjekla.

„Přeju hezkej večer, Grangerová", kývl aniž by se na ni byť jen koutkem oka podíval. V šoku na něj zírala. Byl vyšší než když se viděli naposledy a vypadal více jako muž než chlapec, kterého si pamatovala ze školních let.

„Ehm, promiň, kdo ti leze na nervy?" vyžbleptla nakonec a sama nemohla uvěřit, že se jemu, Dracu Malfoyovi, omlouvá. Vždyť zas tolik nepila!

Tiše se zasmál, spíš pobaveně než zle, jak tomu bývalo. „Ti lidé, co se mají tak rádi až je to nechutné."

„Není to nechutné, je to velmi krásné!" oponovala mu Hermiona zuřivě, zapomínajíc, že hovoří se školním rivalem.

Znovu se zasmál. „A proto je už dobrých deset minut zabíjíš pohledem?"

Tváře jí zčervenaly. „Nezabíjim," namítla chabě. „A navíc jak to můžeš vědět? Pozoroval jsi mě snad?"

Pousmál se. Hermionu mimoděk napadlo, že na jeho tváři za ty roky nikdy neviděla upřímný úsměv. „A kdyby?"

„O co se snažíš?"

„Vést normální zdvořilou konverzaci, Grangerová," odpověděl ledabyle a ušklíbl se.

Než na něj stihla prsknout, že zdvořilou konverzaci si může strčit někam a sebe poslat hned za ní, objevil se u nich  roztěkaný Harry. „Bavíš se dobře Hermiono?" zeptal se nepřítomně. Pohledem klouzal po sále.

„Oh, je to tu skutečně skvělé. Nikdy jsem se necítila šťastnější," odtušila nepříjemně. Co jiného odpovědět na tak hloupou otázku? Harry odpověď stejně znal.

Muž s jizvou na čele se na ni smutně usmál. „Opravdu si vážím toho, že jsi sem se mnou šla, když Ginny nemůže. Vím jak ministerské plesy nesnášíš, ale buď prosím zdvořilejší. Někdo by nás mohl slyšet."

„Jasně," odsekla. V jejím hlase bylo patrné rozhořčení. Nelíbilo se jí, co se s jejím kamarádem děje, jak se z něj stává muž posedlý slávou. Kde jsou ty řeči mladého kluka o tom, že o slávu nestojí?

Harry si unaveně povzdechl. „Herm to už jsme probírali."

„Zjevně ne dostatečně," utrousil mimoděk Malfoy, který celý podivný rozhovor poslouchal. Harry se na něj otočil a až v tu chvíli zaznamenal jeho přítomnost. „Malfoyi? Já...no vlastně...co je tobě do toho? " štěkl. Malfoy ledabyle pokrčil rameny a mlčel. Harry si ho změřil nenávistným pohledem a bez dalších slov rychle odešel.

„Je teď hodně vystresovaný," řekla tiše Hermiona o pár minut později, když se Malfoy stále neměl k odchodu.

„Jasně," pokrčil rameny jakoby Hermionina slova všechno vysvětlovala. Což samozřejmě vůbec nevysvětlovala. A oba to moc dobře věděli, jen měl Malfoy dnes výjimečně tolik taktu, aby se v tom dál nerejpal. Konec konců hormonální výlevy spasitele mu byly zcela ukradené.

„Zatancuješ si se mnou?" zeptal se vzápětí.

Hermiona se zakuckala šampaňským.

„Um, cože?" dostala ze sebe přidušeně.

„Tancovat. Ty a já."

„Ach jistě. Já naprosto chápu, co jsi měl na mysli, ale nemyslím si, že je to dobrý nápad. Totiž ty a já. A já nejsem moc dobrá a-"

„Grangerová!" přerušil ji ostře. „Očividně se nudíš a nemůžeš se dočkat až odsud vypadneš. A já jsem na tom úplně stejně. Takže můžeme zabít čas tím, že budeme tancovat. To je to, co provozují ti lidé na parketu. Nebo tě to Weasley nenaučil?"

Hermiona párkrát zmateně zamrkala. „Tak dobře," příkývla nakonec a nechala se odvést na parket.

„Kdyby se ti dělalo špatně tak řekni, nechci mít poblitej oblek," pronesl bez známky emocí, když se ho Hermiona pevně chytila za ramena.

„Proč by se mi mělo dělat špatně?" zamračila se a snažila se o ten nejledabylejší tón.

„Protože jsi těhotná," zkonstatoval tak obyčejně jakoby jí říkal předpověď počasí na příští týden.

Hermiona vykulila oči a ustrnula v pohybu. Nikdo to neměl vědět! Dávala si dobrý pozor, aby nikdo nepojal podezření, že je s ní něco v nepořádku. Byla až nezdravě opatrná. Neexistoval způsob, jak by se Malfoy, zrovna Malfoy, dozvěděl o jejím stavu.

„Nevim, kde jsi na to přišel, ale tuhle informaci, co nejrychleji pust z hlavy," zasyčela jedovatě, když se alespoň částěčně vzpamatovala.

„Gratuluju. Jak to nese Weasley?" Záměrně ignoroval její výhružku.

„Mnohokrát díky za gratulaci," ironicky se ušklíbla. „A jen tak mimochodem jsi idiot nebo nevíš, že Ron se oženil?" šeptla podrážděně.

„Není zač. Samozřejmě, že vím o Weasleyho svatbě, jen jsem prostě nemohl odolat," ušklíbl se.

„Tak příště radši odolej," odpověděla ostře. Pak už mezi nimi nepadlo ani slovo. Draca trochu mrzelo, že ji nevyhecoval k žádné větší hádce, protože provokovat tuhle ženskou ho ani po letech nepřestalo bavit. Jsou zkrátka věci, které neomrzí.

*** *** ***

„Jsi v pohodě?" Draco jí zatřásl. Hermiona pocítila, jak se to málo, co dnes večer snědla, probojovává skrz jícen. Věděla, že když promluví všechno to vyzvrací.

„Grangerová, mluv se mnou," štěkl Draco podrážděně a sevřel její předloktí ještě pevněni. „Toalety," pípla tiše. Nevěděla jestli pochopí, co myslí, ale modlila se za to. K jejímu nesmírnému údivu celé situaci okamžitě porozuměl a bez dalších řečí ji odvedl pryč ze sálu k dámským toaletám.

O dvacet minut později vyšla z toalet a našla Draca jak se opírá o protější stěnu.

„Dobrý?" pozvedl obočí v náznaku jakéhosi zájmu.

Přikývla.

„Chceš se ještě vracet na ples?" Zeptal se a Hermiona měla na malou, ale opravdu malinkatou chvilku pocit, že tón jeho hlasu byl téměř starostivý. Vzápětí se však musela pokárat, co si to nalhává. Těhotenské hormony s ní dělaly divy, už slyšela i neexistující.

„Ne. Radši se půjdu projít na čerstvý vzduch. Vždycky se mi pak udělá líp."

„Doprovodím tě," zkonstatoval tónem, který nepřipouštěl sebemenší protesty.

„To vážně není třeba. Zvládnu to."

„Jsi mizerná lhářka," prohlásil s náznakem úsměvu, když zpozoroval, jak se při svém tvrzení zapotácela. Úsměv mu nejistě vrátila a s lehkým, nevěřícným zakroucením hlavou se vydala k šatnám, aniž by se ohlížela jestli ji Draco následuje.

*** *** ***

„Potřebuju vchodem pro návštěvníky," promluvila tiše Hermiona, když mířili k letaxu.

Draco pozvedl obočí.

„Z přemisťování a letaxu se mi dělá špatně," vysvětlila rychle.

„Tak to doufám, že se tam vejdeme," prohodil s úšklebkem.

„Co tím jako chceš říct?" ohradila se naštvaně.

Draco se krátce zasmál. „Jen že jsi teď trochu větší, co se šírky týče." Rukama naznačil zvětšující se břicho.

„Jdi do háje," uchechtla se. Vzápětí však zjistili, že do výtahu se tak tak vejdou a to její bříško téměř nebylo patrné.

„Trocha mé blízkosti tě nezabije," protočil očima Draco, když si všiml, jak se od něj odtahuje a snaží si vytvořit alespoň nějaký osobní prostor.

„Co ty víš. Třeba bych mohla onemocnět arogancí," zamumlala si pro sebe potichu a začala si prohlížet své prsty u rukou.

„Grangerová, vůbec si se nezměnila," pronesl suše Draco.

„To samé můžu říct já o tobě."

„To bys ovšem lhala," řekl tak jistě, že ji to donutilo zvednout pohled od rukou.

„Možná. Ale pořád si stejně protivnej a namyšlenej," připustila váhavě.

„Když myslíš. Ale řekl bych, že tvoje možná můžu brát jako pochvalu. A pochvala od Hermiony Grangerové? Kdo by to nechtěl?"

„Jako kterou jsem to vůbec nemyslela," koutky jí cukaly.

„Ale no tak, Grangerová, teď jsi mě ranila," ušklíbl se.

„Skutečně? Tak to si musím pogratulovat," pronesla velmi radostným tónem.

„Chceš medaili?" zasmál se a otevřel dveře, protože kabinka s trhnutím zastavila a nechutně protivný hlas jim oznámil, že dorazlii do cíle.

„Samozřejmě," pronesla vážně a protáhla se dveřmi ven do chladného večerního vzduchu. „Ale nesmí na ní být tvá podobizna. To bych ji pak musela vyhodit," dodala a zazubila se.

„Cokoliv si přejete, výsosti," pronesl zcela vážně.

Hermiona se prudce zastavila a s děsivě vážnou tváří se na něj zahleděla.

„Co se to s tebou děje? Co jsi udělal s tím Dracem Malfoyem, kterého znám? Proč jsi tak milý? Je to hloupý vtip? Hodláš mě ponížit? Tak sakra mluv, Malfoyi!" vřískla zuřivě.

Draco ji pozoroval s naprosto kamenným výtazem. Věděl, že se ho dřív nebo později zeptá. Byla příliš zvědavá než, aby nechala jeho tolik odlišné chování bez povšimnutí. Do všeho musela strkat nos, to už věděl ze školních let. Avšak nepočítal, že se zeptá tak brzy. Vlastně, kdyby měl být upřímný, nepočítal ani s tím, že přijme jeho nabídku doprovodu domů. Spíš tajně doufal, že ho pošle do háje a nebude se tím muset dál zabývat.

Jenže stejně by ho hryzalo svědomí, nebo v jeho případě to malé cosi čemu se u něj říká svědomí. Slíbil svému dobrému kamarádovi, že ji doprovodí. Nebyl natolik bezcitnej, aby nedokázal pochopit její zoufalou situaci. Dokonce v něm byla malá, ale opravdu hodně malinkatá, část, která cítila jakousi povinnost, alespoň trochu tu pro ni být. Ne jako kamarád nebo cokoliv tomu podobné, to rozhodně ne, chraň jej Merlin. Chtěl ji jen podat pomocnou ruku, když tu nikdo jiný nebyl. Netušil proč, neuměl to vysvětlit. Možná proto, že věděl jaké je to mít na krku zničehonic dítě. Možná proto, že i když to byla otravná, namyšlená a užvaněná Grangerová, nezasloužila si být zničehonic v jiném stavu ke všemu s člověkm, kterého celé roky akorát míjela na bradavických chodbách a neprohodila s ním ani slovo.

Těžko říct, kde byla pravda. Jisté však bylo, že je to celé absurdní. Vlastně to byla ta největší kravina jakou, kdy udělal. Odporovalo to všem zásadám, které si v životě stanovil, ale bylo to tak. Když teď už vykročil, musel alespoň dokončit krok. Zachvilku to stejně bude za ním a on i Grangerová budou moc na tenhle šílený večer v poklidu zapomenout.

„Mám snad být ten starý Malfoy?" pozvedl obočí v otázce a naivně doufal, že ji tím umlčí.

„Na něco jsem se tě ptala, Malfoy! Není slušné odpovídat na otázku otázkou."

Zkoumavě na ni pohlédl. Byla vážně až nechutně neoblomná. To ho na ni vždycky iritovalo.

„Zkrátka se snažím vymazat minulost," pokrčil ledabyle rameny. A nelhal. Skutečně se snažil vymazat válečné roky. Nechtěl se chovat tak jako jeho otec, nesdílel už ani jeho názory. Téměř. To, že ho stálo všechny síly vést s Grangerovou normální konverzaci, to nemělo nic společného s jejím původem. Prostě jen měla ten dar, vytočit ho jediným pohledem. Stejně dobře by mohla být čistokrevná kouzelnice a štvala by ho úplně stejně. Ne tady nešlo o původ, ale o tu její zasranou povahu.

Přikývla. Možná to byl tón jeho hlasu, možná jeho odpověď, co ji přinutilo se dál nevyptávat. Navzdory tomu, že ji na jazyku pálily desítky otázek.

„Lhal jsem," promluvil znenadání Draco, když už si Hermiona myslela, že s ní nepromluví ani slovo.

„Pardon?" zmateně na něj pohlédla.

„Lhal jsem, když jsem tvrdil, že jsi se nezměnila. Kdysi bys měla potřebu se v tom šťourat a bombardovat mě otázkama, dokud bych nezešílel."

Nic na to něřekla.

Několik dalších minut šli v naprostém tichu. Sem tam zaslechli hluk z baráků, kolem kterým procházeli nebo o několik ulic dál projelo auto, ale jinak byl všude klid. Hermiona si šokovaně uvědomila, že ticho s Malfoyem není vůbec tak nepříjemné, jak se domnívala, že bude. Nevěděla jestli se má smát nebo brečet, když tak kráčela po boku jejího dávného školního nepřítele. Nakonec jen nevěřícně zakroutila hlavou. Merlin má zvrácený smysl pro humor.

Dracovi myšlenky se ubíraly podobným směrem. Bylo pro něj zvláštní mít po takové době bližší kontakt se ženou. Tedy jiný než jen pracovní. Bylo to o to divnější, že to byla právě Hermiona Grangerová, jeho školní rivalka a ta nejvíce přechytralá čarodějka, která právě kráčela po jeho boku. Kdo by to byl, kdy řekl, že?

„Jak daleko to ještě je?" ozval se Draco.

„Kousek. Asi půl hodiny pěšky."

Pohlédl na ni. „A to tudy chodíš každý večer sama?" Nesouhlasně se mračil.

„Ano," odpověděla překvapeně. Zaslechla snad v jeho hlase starost?

„Potter ani Weasley ti nedělají stráž?" Ne žádná starost, jenom záminka k otravnému popichování, pomyslela si rozzlobeně Hermiona.

„Jedinej, kdo tu kdy potřeboval svou vlastní stráž, jsi byl ty, Malfoy, pokud se nepletu," odsekla nahněvaně. Slabounký plamínek naděje, že se Draco Malfoy změnil, byl sfouknut silným větrem.

Nic neřekl. Jen se zhluboka nadechl, spolkl všechny nadávky a svižně kráčel dál. Věděl, že si měl tu poznámku odpustit. Jenže ono to bylo tak lákavé! Grangerová se vždycky spolehlivě vytočila.

„Žádné nadávky? Žádná mudlovská šmejdka? Co se to s tebou děje? Máš snad strach?" Útočila tvrdě, když s ním srovnala krok. Zničehonic se v ní vzedmula vlna hněvu.

Prudce se zastavil a otočil se čelem k ní. "

„Grangerová," zhluboka se nadechl, aby potlačil narůstající vztek. „Nevim, co tě žere. Ale laskavě si svou zlost nevybíjej na mě," promluvil ledově.  Zaváhal, nevěděl jestli pokračovat. „Uznávam, že tu poznámku jsem si měl odpustit. Ale to není důvod proto, abys se ke mně chovala, jak se chováš," začínal hluboce litovat, že ho vůbec napadlo doprovázet ji domů. V některých věcech se vážně vůbec nezměnila. Ba co víc šlo to k horšímu.

„Nevíš čím jsem si prošla a jak moc jsem musela přestavět svůj život, takže mi do toho laskavě nekecej," odtušila stejně ledově.

„Každej z nás musel po válce překopat svůj život, více či méně. Chápu, že asi není příjemné být těhotná s člověkem, kterého sotva znáš a ano vidím, že to je zjevně hlavní důvod tvého chování. Stejně tak vidím, že tvůj život zcela očividně není, takový jaký jsi si ho vysnila. Ale buď té dobroty a uvědom si, že mnohým se život změnil od základů. Že byli tací, kteří bojovali o to, aby nebyli společností hozeni do jednoho pytle s ostatníma hajzlama. A že do háje nejsi jedniná, kdo tu má dítě, ale ne partnera!" křičel rozhořčeně. Oči mu plály hněvem. Na vteřinku se odmlčel, ale vzápětí pokračoval ještě zuřivěji. „Sakra vzchop se, Grangerová! Vždycky jsi byla jako jediná z toho vašeho šíleného tria skutečněj chlap. Tak se přestaň měnit v takovou holku, jakou je Weasley."

Ohromeně na něj hleděla, neschopna jediného slova. Zděšeně si uvědomila, že za posledních šest let je právě on jediný, kdo k ní mluví zcela upřímně, bez opatrného našlapování a pečlivě volených slov. Jediný kdo s ní, obrazně řečeno, pořádně zatřásl a tvrdými, avšak potřebnými, slovy jí navrátil rozum. Tohle měli už před lety udělat její přátelé! Jenže jak mohla spršku tvrdé upřímnosti očekávat od svých přátel, kteří se tak strašně změnili? Vždyť Ron zblbnul potom co si vzal Levanduli, Harymu zase sláva lezla na mozek, byť se tomu snažil ze všech sil zabránit a Ginny si vzala Harryho, což vypovídá samo za sebe. Nakonec k ní je nejupřímnější čistokrevnej pitomec a bývalý smrtijed v jednom. Kam ten svět spěje? Než stačila na jeho příliv upřímnosti zareagovat, Malfoy se dal do kroku a už na ni ani neohlédl. Sotva mu stačila, jak rychle šel.

Nepadlo jediné slovo. Co bylo řečeno bylo a změnit to nešlo.

Draco u každé křižovatky či odbočky zpomalil, aby ho mohla Hermiona vést, ale jinak šel svým zdrcujícím, a pro těhotnou Hermionu, až moc rychlým tempem. Snažil se sám sobě namluvit, že to všechno řekl, jen proto, aby mlčela. Což byla tak ubohá lež, že jí ani on sám nevěřil. Pravda byla taková, že řekl to, co si skutečně myslel. Ať jej Grangerová štvala sebevíc, považoval ji za osobnost. To ovšem neměnilo nic na jeho názoru, že je otravná vševědka, od které se radši bude držet dál. Dovede ji domů a tím to končí, ať se o ni jeho nezodpovědný kamarád stará sám.

Hermiona se prudce zastavila, aby mu dala najevo, že cíl jejich podivné cesty je zde. Draco pouze přikývl. Váhavě se na něj pousmála a proklouzla brankou na předzahrádku anižby se jedinkrát ohlédla.

Žádné rozloučení, žádné díky.

Neměli nejměnší tušení, co dnešním večerem odstartovali. Mysleli si, že se viděli a už znovu neuvidí. Že upřímnost, s kterou k sobě mluvili, zůstane už navždy jen v blednoucích vzpomínkách.

Ale mýlili se. Dnešní večer byl totiž pouhým začátkem.

Začátkem šílenství.

*** *** ***
A je tu první kapitola! Zatím úvod, ale nebojte zachvilku se to rozjede. Co na první kapitolku říkáte? A kdo si myslíte, že je otcem Hermionina  zatím nenarozeného miminka? Těším se na vaše názory!