Dobré ráno, chlapci a děvčata. Dneska to bude bohužel trošku kratší, ale příště si to vynahradíme, nemějte strach! 
Dopsala jsem nedávno osmnáctou kapitolu a pomalu, ale jistě se blížím k jedné věci, na kterou se těším a děsím se jí zároveň, tak mi držte palce. Protože jak se znám, vycouvám a několik týdnů se psaní zase ani nedotknu :D

Obchodní centrum bylo přecpané, ale nakonec se jim podařilo u Burger Kinga najít volný stůl. Oba před sebou měli své cheeseburgery; tedy, Tony měl před sebou svůj cheeseburger, Steve jich měl šest.

Nikdo je cestou sem nezastavil, přestože Steve viděl svou fotku na každém novinovém stánku, takže se zdálo, že jejich krytí fungovalo. Steve měl na hlavě kšiltovku, stejně tak Tony, který k ní ještě přidal velké sluneční brýle. Steva nejednou napadlo, že tak asi budí mnohem více pozornosti, ale nechal to být. Dokud na ně nikdo nepokřikoval, a to ani na tak přecpaném místě, bylo to fajn.

Počkal, dokud Tony nedojedl, zhluboka se nadechl, připraven pustit se do toho nepříjemného rozhovoru, ale Tony ho předběhl.

"Chceš nejdříve řešit naši aféru nebo Bruce?" zeptal se, utírajíc si mastnotu z prstů do papírového ubrousku. Zahleděl se mu do tvaře a snažil se z ní cokoliv vyčíst. Tony se ale zdál vážný a očividně byl ochotný se s ním bavit bez vtipů a narovinu.

"Můžeme začít těmi novinami," kývl nakonec a napil se.

"Fajn, začnu." Tony odložil nedojedený balíček hranolků a založil ruce na stole. Steve si na okamžik prohlédl své vlastní malůvky na Tonyho rukách. Slušely mu. Miloval Tonyho ruce. Byly silné a drsné, ruce opravdového chlapa. "Udělal jsem blbost, okej? Uvědomuju si to a můžu ti slíbit, že tě do něčeho podobného už příště nezatáhnu."

Nebyla to tak úplně omluva, ale Stevovi to stačilo. Tony mluvil upřímně, bez vtipů a Steve věřil, že svých činů opravdu lituje. S úsměvem přikývl.

"Jsem rád, že to říkáš, Tony. Děkuji," mírně sklonil hlavu. "Nebudu lhát, šokovalo mě to. A naštvalo. Je mi jedno, co děláš, Tony, dokud mě do toho bez mého vědomí netaháš."

"Na mou obranu, byl jsem opilý a naštvaný. Ta baba na mě vytáhla Howarda a to vždycky ztratím hlavu," zašermoval rukama. Steve se chtěl zeptat, zajímalo ho, o čem se s tou ženou bavil a rád by věděl, proč má Tony ke svému otci takový vztah. Neudělal to. Měl tolik otázek, ale nebyl vhodný čas ani místo to řešit.

"To nejsou zrovna silné argumenty," neodpustil si štiplavě. Tony se zašklebil.

"No to víš, že jsou. Nikdy ses neopil a nenaštval a neudělal nic hloupého? No tak, tak svatý být nemůžeš."

Steve se kousl zevnitř do tváře. Jedna událost mu vyvstala v paměti a připomněla mu, proč od té doby nepil. Uslyšel bušení na dveře, rychle se rozhlédl, než mu došlo, že je to zase a jen v jeho hlavě, stejně jako dneska ráno. Otočil se zpět, opřel se a uvědomil si, že ho Tony sleduje přimhouřenýma očima přes okraj svých brýlí.

"Jo, jednou se něco takového stalo," přiznal neurčitě a modlil se, aby se Tony dál neptal. A neptal se. Jen pokrčil rameny, zamručel "tak vidíš" a vzal si jeden ze Stevových cheeseburgerů. Nechal ho, samotného ho nějak přešla chuť.

"Nicméně, hlavní je, že se už na tebe nezlobím a nebudu ti to tvoje uklouznutí před novinářkou nijak vyčítat. Ve skutečnosti, pomohl jsi mi si uvědomit pár věcí."

Znovu po něm vrhl ten přimhouřený pohled. Zamyšlený a zvědavý pohled. Naklonil se trochu dopředu a Steve mu pohled oplácel. Cítil se jako hmyz pod lupou.

"Jednou... Jednou si my dva pořádné promluvíme, Rogersi, protože čím více tě znám, tím více mě zajímáš," řekl vážně, načež se usmál a bezstarostně se pustil do jídla. "Takže, jsme my dva zase cool?"

"Jsme, Tony," souhlasil, stále trochu vykolejený z toho, co Tony řekl.

"Takže mi furt budeš dělat obědy a snídaně?" ptal se nadějně. Steve se krátce zasmál a přikývl. Tony se tvářil až příliš nevinně a nadšeně. Nemohl mu říct ne. Tony si úlevně oddechl. Chvíli seděli v tichosti, Tony jedl, Steve se rozhlížel po lidech okolo nich a snažil se blokovat ten všeobecný hluk.

"Ráno ses nezdál naštvaný," promluvil znovu Tony. "Spíš jsi vypadal jako, hm... arachnofobik, před kterým se prohání skupina pavouků."

Steve se napil a neurčitě se na Tonyho usmál. Nic neřekl, což ho nepotěšilo. Rozhořčeně odložil burger na tácek.

"Vážně, Rogersi? Žádná odpověď? Máme konverzovat, zasloužím si odpověď na otázku!" rozčiloval se. Tiše si povzdechl, a to si zrovna začínal myslet, že se Tony stal trochu ohleduplnější. Očividně se spletl.

"Tony, ne vždy ti musím odpovědět. I mlčení je odpověď."

"Tak to je pěkná blbost," zamračil se. "Omluvil jsem se ti přece! Tu odpověď si zasloužím!"

Steve ho překvapeně sledoval. Tony teď připomínal malé dítě, dokonce i uraženě špulil rty. Nechápal ho. Copak Tony neuznával soukromí jiných lidí? Sám o spoustě věcech sotva mluvil, ale po druhých to vyžadoval. To nebylo fér.

"Dobrá, odpovím ti, ale jen pro tentokrát," souhlasil nakonec, Tonyho reakce ho ale opět zastihla nepřipraveného.

"Už si to nech, teď je to vyřvané. Nech si to," mávl rukou jako největší slečinka, opřel se do židle a založil ruce na hrudi. Steve několikrát zamrkal. Takové změny nálady u něj snad ještě neviděl. Zaujal stejný postoj jako on.

"Tony, v jaké době jsem vyrostl?"

"Čtyřicátá léta, to ví každý," obrátil oči ke stropu a v příštím okamžiku se zarazil. A před Stevem opět seděl ten starý Tony, kterému ráno dával na stůl snídani a se kterým vedl většinou docela smysluplné konverzace.

"Přesně tak. V mé době byla homosexualita trestný čin, Tony. Kdyby tehdy vyšel článek podobný tamtomu, už dávno bychom byli ve vazbě. A ano, vím, že dnes je to jinak, Jarvis mi to dost jasně vysvětlil. Přesto mě to stále děsí."

Tony si ukazováčkem posunul brýle, aby mu Steve neviděl do očí a jen něco neurčitě zamručel. Bojovnost z něj vyprchala, uklidnil se a přestal se rozčilovat. "To mi nedošlo."

"V pořádku, Tony. Nečekám, že to pochopíš, ani tě o to nežádám. Ale mluvit na toto téma otevřeně je pro mě stále dost těžké a nepříjemné. Ocenil bych, kdybys příště tolik netlačil."

"Nebudu slibovat něco, o čem nevím, jestli to dodržím," zabručel, "ale zkusit to můžu. Možná."

"To mi stačí, Tony. Děkuji."

Opět mezi nimi zavládlo ticho, tentokrát trochu nepříjemnější než předtím. Steve stále žasl, že je to mezi ním a Tonym jako na houpačce. Jednou bylo všechno v pořádku, pak zase ne a tak stále dokola. Ale dělali pokroky, alespoň on si to myslel.

"Nechal jsem Jarvise, aby našel toho kluka, co tak rozzuřil zeleného chlápka," informoval Tony nenuceně. "A taky jsem ho nechal se trochu povrtat v SHIELDu. Jestli máš pravdu, pak to video bylo od nich. Je tu sice možnost, že se někdo napojil na kamery v tom baráku a video ukradl, ale..." zamračil se a zavrtěl hlavou. "Verze s SHIELDem hrající na obě strany mi sedí víc."

"Myslíš, že SHIELD podniká kroky proti Bannerovi?"

"Proti nám všem," pronesl Tony tajemně a jeho oči se blýskly nad okrajem brýlí. "Zamysli se. Nejdříve tvůj byt, teďka Bruce... Něco kujou, kápo. A já přijdu na to co."

"Nenašel jsi přece žádné důkazy, že ten výbuch nebyla nehoda," oponoval mu. Tony si uraženě odfrkl.

"Cítím to, jasný? Mám takový divný pocit v břiše. Podobné nehody nejsou vždy nehody."

Steve se s ním nehádal. Sám považoval výbuch plynu v domě za pouhou nehodu a věděl, že jestli si Tony vzal do hlavy něco jiného, nic ho nepřesvědčí.

"S SHIELDem něco nehraje už od začátku. Nemáš taky ten pocit? Neřeknou nám víc, než je podle nich potřebné. Na každého z nás mají pěkně tlusté složky a mám dojem, že nás nechávají sledovat. Něco tady smrdí, kápo."

"Souhlasím s tebou," přiznal nakonec, čímž donutil Tonyho zalapat po dechu. "Mám ten dojem už dlouho, Tony. Věřím Furymu, ale nevěřím vedení. Máš pravdu, něco tam smrdí."

"Ach bože," hlesl Tony naoko šokovaně. "Ty pochybuješ o vedení. Tolik jsi vyrost, Stevie!"

"Šašku," uchechtl se a hodil po něm zmuchlaný papír po burgeru. Tony se smíchem uhnul a kopl ho pod stolem do kotníku. Jako malé děti, napadlo Steva s úsměvem.

"Musíme být opatrnější, kápo. Přijít na to, co mají v plánu."

Souhlasil s ním. Jestli byli Avengers v nebezpečí, neodpustil by si, kdyby něco přehlédl. Už delší dobu ostražitě poslouchal, co se kde říká. Neměl takovou techniku jako Tony a nemohl si všechny nechat prověřit, ale alespoň byl opatrný. Jenže netušil, co by dělal, kdyby opravdu na něco přišel. SHIELD a Avengers bylo to jediné, co mu v téhle době dávalo smysl a důvod, proč každé ráno vstát z postele. Nevěděl, co by dělal, kdyby o to ze dne na den přišel. 

To šlo docela dobře, což? No, nebojte, oni Tony a Steve ještě podobný rozhovor několikrát zapředou. Steve bohužel není s některými věcmi tak cool, jak by si přál. Bude mu to ještě dělat potíže, ale naštěstí má po svém boku ochotného Iron Mana, který vždy rád pomůže! Nebo se o to alespoň pokusí.

Otázka týdne! Sice jsem říkala, že v mé realitě se Občanská válka nestala, ale kdyby náhodou, byli byste Team Cap nebo Team Iron Man a proč? 

Já bych nebyla asi ani jedno. Miluju je oba stejně, Tony byl se mnou sice déle, vím toho o něm víc než o Stevovi a naprosto miluju, jak se během let jeho charakter vyvinul, ale i Steve má své místo v mém srdci. Já být člen Avengers, seděla bych mezi nimi a snažil a se do nich vtlouct trochu rozumu. XD 

No, uvidíme se příští týden, těším se na vás!