Víte, jakou to má výhodu pracovat v lékárně, hned pod gynekologií, kde vás mají sestřičky rády? Máte volný přístup k drogám! I k těm na předpis! 

Aneb dobrý den, přátelé moji. Nebojte, nerozhodla jsem se, že začnu dealovat, na to jsem moc nervózní a každý policajt by mě okamžitě vyhmátl xD Jak se vám daří? Kdo už má za sebou didakťáky? Pochlubte se, poplačte si. Dám vám par rad k ústní části, pokud budete chtít!

Musím se pochválit, v psaní jsem docela postoupila. V sešitě mám napsaných už jen pár závěrečných bodů, které se musí v následujících kapitolách ukázat a pomalu se blížíme do finále. Tentokrát už opravdu. Vidím to na takových další sedm kapitol, plus mínus. Pak se zase vrhnu na bonusové kapitoly, dám si chvíli pauzu a rozjedu druhý díl. Pokud budu mít nápady, protože jsem se v tom dost zadrhla. Ale to nevadí, já se tím nějak prokoušu.

Užijte si dnešní kapitolu! 

Po Novém roce věci pomalu najely do nových kolejí. Bylo to zajímavé, žití společně. Tony rozhodně musel přiznat, že se sblížili a hned na následující misi bylo poznat, že více spolupracují jako tým. Nemluvě o tom, že to byla legrace. Natasha s Clintem byli pro každou špatnost a štvaní Bruce a Steva se stalo jejich novým sportem. Bylo to příjemné. Uvolněné. A Tony někdy ráno stál s hrnkem kávy, pozoroval, jak se pošťuchují a byl schopný na chvíli zapomenout na většinu starostí.

Pepper s Happym se poslušně drželi dál od New Yorku. Pepper svůj čas trávila v Japonsku, kde s ochotnou pomocí jejich japonských partnerů zakládala další pobočku Stark Industries, zatímco Happy si užíval dlouhou dovolenou. Tony ho poslal na Bali, dostal své osobní bodyguardy, stejně jako Pepper a Amanda, a každý den všem volal. Nemohl jinak, musel se ujistit. Musel vědět, že jsou v pořádku a nic jim nehrozí. Upřímně se modlil, že se ti lidé, ať už to byl kdokoliv, nebudou obtěžovat s cestováním po celém světě. Mohli jít po Rhodesovi, Amandě nebo Clintovi, což rozhodně nebylo nijak uklidňující, ale lépe se dávalo pozor na tři lidi než pět. Ale upřímně, Tony nevěděl, co by mohl udělat. Nemohl přichystat žádnou past, protože samozřejmě nedostal žádnou zprávu. Nepřišlo mu do schránky nic jako:

Další je na ráně Rhodey, hned zítra na parkovišti za barem Kerberos. Pac a pusu, tvůj věrný pološílený ctitel.

Ne, tak to bohužel nefungovalo. Byli jako duchové, vždy se jen někde vynořili, napáchali škodu a zase zmizeli. Bylo to frustrující.

Jarvis dával pozor na Ruby. Monitoroval každou z kamer v New Yorku, ke které měl přístup a měl Tonyho upozornit, kdyby ji našel. Ale nestalo se. Ani jednou. Pokusil se najít i tu druhou dívku, použili program, který docela obstojně dokázal z fotografie dítěte vytvořit jeho podobu jako dospělého člověka. Opět slepá ulička. Nic nikam nevedlo, byli tak zatraceně opatrní. Ale uklouznou. Na to spoléhal. Věděl, že dříve či později uklouznou a pak si je podá. Do té doby mohl jen sedět, kousat si nehty a děsit se, kdo je další na řadě.

Dny se pomalu přehouply v týdny a stále se nic nedělo. S každou další pitomou minutou měl Tony dojem, že vyletí z kůže. Clinta nalákal na videohry a jídlo, takže ho držel ve věži. Ale s Rhodesem a Amandou nemohl vůbec nic dělat. Jen čekat, co se stane. A čím nervóznější byl, tím větší hovadiny vyváděl, aby se odreagoval.

Takže jednoho rána, kdy už všichni seděli v kuchyni a jedli snídani, Tony jen pil kávu a napjatě čekal. Steve se před chvíli vrátil z ranního běhu a šel se osprchovat k Tonymu do koupelny, protože v té jeho přestala téct teplá voda. Tony to měl na seznamu úkolů.

Věděl, že to pak vezme po schodech a přidá se k nim, takže všechno nachystal a čekal. Netrvalo to dlouho. Na schodech se ozvalo tlumené "Co to kurv-" a poté zadunění, jak něco (nebo někdo) dopadlo na zem. Clint s Natashou se rozesmáli, Bruce nechápavě hleděl ke schodům a Tony, kterému rovněž bublal smích v hrudníku, vstal s pravou rukou položenou na srdci.

"Dámy a pánové, s politováním vám musím oznámit, že Amerika padla..."

Následovala další vlna smíchu, Clint si s Tonym plácl a během chviličky se mezi nimi objevil Steve. Mnul si rameno a zlostně Tonyho sledoval.

"Tobě zas příště něco řeknu," zavrčel, hodil mu na hlavu gumového hada a oddupal ke kuchyňské lince. Tony se rozesmál se zakloněnou hlavou, téměř spadl ze židle. Steve se mu před pár dny svěřil, že nemá rád hady. Nebál se jich, samozřejmě, že ne! Ale neměl je rád a pokud to šlo, vyhýbal se jim.

"Doufám, žes mi to natočil, Jarvisi," řekl stále se smíchem a otřel si oči. Jarvis ho okamžitě ujistil, že záznam najde na bezpečnostní kameře. Vysloužil si tím další rozezlený pohled, načež se Steve začal přehrabovat ve skříňce nad linkou.

"Bruci, kde najdu ty vaše pálivé papričky?" zeptal se jakoby mimochodem. Bruceova tvář se rozzářila, hned šel k němu a pomohl mu je najít, zatímco Clint s Tonym zbledli. Steve slíbil, že uvaří oběd. A Steve vařil skvěle, o tom žádná. Ale ty papričky byly extrémně pálivé. Tony měl rád pálivé jídlo, ale tohle bylo opravdu, ale opravdu extrémní. Když je zkusil poprvé, celý se zpotil, zrudl snad i na zadku, jazyk ho štípal ještě hodinu a nejhorší na tom bylo, že pálily dvakrát.

"Néé," zaskučel. "To neuděláš. Vždyť se to nebude dát jíst!"

"No tak, kápo," přidal se Clint. Steve se škodolibě usmál, popadl zavařovací sklenici od džemu plnou sušených papriček a položil je na kuchyňský ostrůvek. Jako varování. Nebo výhružku. Podíval se na Bruce.

"Pomůžete mi?"

"S radostí!" trylkoval Bruce nadšeně a okamžitě se začali domlouvat na receptu. Tony si povzdechl, vypadalo to, že se dneska nenají. A to vůbec nebylo fér!

"Příště si rozmyslíte, než si začnete zahrávat s Amerikou," poznamenala Natasha, zamrkala na ně a napila se kávy. Tony přimhouřil oči. Potvora jedna zákeřná.

"No jen počkej..." zasyčel na ni a naznačil prsty, že ji sleduje. Nevinně se usmála a vrátila se ke svému časopisu, ve kterém si už od rána četla. Tony jí chtěl číst přes rameno, ale když si uvědomil, že je to psané azbukou, zase se vzdálil. A zkusil to jinak.

"Dobré ráno, tesoro," zanotoval, pověsil se Stevovi na krk a nasadil ten nejnevinnější úsměv, který uměl. Ani se na něj nepodíval.

"Ne, nebavím se s tebou."

"Ale bavíš, teď jsi na mě promluvil," zazubil se. Steve přešel k lednici a Tony se nechal táhnout za ním, nepouštěl ho.

"Nebavím, jsem uražený. Tímhle si to nevyžehlíš."

Tony viděl, jak mu cukají koutky. Steve se nikdy nevydržel zlobit dlouho, pokud nešlo o něco opravdu vážného. A takováhle prkotina by mu nepohla žlučí. Tony ho znal. Znal ho víc, než si kdy myslel, že by mohl Kapitána Ameriku znát a trochu ho to děsilo.

"Pane, ředitel Fury právě vstoupil do budovy," ozval se Jarvis. Veškerá hravost a uvolněná atmosféra vyprchala. Tony Steva pustil a vyměnil si zmatený pohled se všemi v místnosti. Nikdo se netvářil, že by o Furyho návštěvě věděl dopředu.

Od té doby, co se všichni přestěhovali do věže, se s ním viděli pouze před a po misích a posílali si nespočet e-mailů. Jinak se nepotkávali, drželi se od SHIELDu co nejdál, pokud to šlo.

"Co může chtít?" zamumlal Tony a založil ruce na hrudi. Ten hnusný pocit na zvracení se vrátil. Byl nervózní, žaludek se mu stahoval do těsného uzlu a chvíli se zdálo, že těch pár soust snídaně, které s obtížemi snědll, se pokusí dostat ven. Naštěstí se nestalo.

"To zjistíme," odvětil Steve, přejel mu dlaní po zádech a vyšel z kuchyně, aby mohl Furyho přivítat. Vyšel z výtahu o několik vteřin později, na sobě svůj obvyklý dlouhý černý plášť. Sjel všechny svým přísným okem, přivítal se s Kapitánem a zůstal stát na místě. Tony naklonil hlavu ke straně, neušlo mu, že Steve stojí mezi nimi a Furym. Jako živoucí barikáda, připraven bránit je. Jen žasl nad tím, jak jeho důvěra ve Furyho klesla.

"Čemu vděčíme za takovou milou návštěvu?" ušklíbl se a došel k nim, stanul po Stevovu boku. Místo odpovědi mu Fury vrazil do rukou starý otlučený laptop. Tony se na něj zmateně podíval.

"Dostanete se do toho, Starku?"

No to byl ale milý rozhovor, napadlo Tonyho suše a prohlédl si laptop. Všiml si, jak se Steve vedle něj napjal. Zvědavě vzhlédl.

"Nedostal jste se dovnitř?" zeptal se Steve Furyho. Žádná odpověď, Furyho oko se upíralo na Tonyho a čekal.

"Dostanete se do toho?" zopakoval netrpělivě.

"Ježiš jó furt," zavrčel, protočil oči a odešel se posadit do kuchyně. Normálně by protestoval, ale tohle vypadalo zajímavě. Oba šli s ním, ostatní Avengers je jen mlčky sledovali. Tony si laptop znovu prohlédl a okamžitě ho napadlo, že musí patřit tomu mrtvému agentovi. Jak se to jmenoval? Nickolson? Nisol? Tak nějak.

"Co uvnitř najdu?" otočil se znovu na Furyho a napojil do laptopu Jarvise. Fury založil ruce na hrudi.

"To uvidíte."

Bože můj, o co tu zase jde? Tony nespokojeně zamručel, vyměnil si se Stevem pohled a věnoval se laptopu. Trvalo to jen pár vteřin, Jarvis se už tímhle jednou musel prokousat, takže věděl, co dělat. Ale Tony to schválně natahoval. Neměl přece vůbec nic vědět, tohle pro něj až do teď byla zakázaná zóna.

Po celou dobu vládlo tíživé ticho, všichni po očku pozorovali Furyho. Horečně přemýšleli, co se asi bude dít. I Tony nad tím přemýšlel, když předváděl, že pracuje. Po několika minutách toho nechal a dostal se skrz veškeré bezpečnostní opatření. Zmateně se zamračil.

"Co je?" zeptal se Steve.

"Je prázdný. Jako, totálně prázdný," odvětil a vzhlédl. Fury se spokojeně usmál, podíval se nejdříve na Steva a potom... potom na Natashu. Ta se snad jako jediná netvářila překvapeně, znovu se vrátila k časopisu a až když se na ni všichni otočili, vzhlédla. Usmála se. Zatracená Amazonka, co to tady zase hrajou?

"Věděl jsem, že neposlechnete," řekl Fury Stevovi. Kapitán se narovnal. "Bylo mi jasné, že jakmile vám řeknu, že o tom Stark nesmí vědět, uděláte pravý opak. Pravděpodobně jste mu to řekl okamžitě nebo náš rozhovor možná poslouchal."

Steve neodpověděl, ale Tony s radostí všechno potvrdil. Vysloužil si tím rozezlený pohled modrých očí, no nic si z toho nedělal. Fury pokračoval:

"Romanovová měla za úkol ty záznamy zničit, ne mi je přinést. Ale předtím vám měla pomoct získat kopii, kdybyste s tím vyrukoval. Kdyby ne, měla za úkol vás nahlodat. Ale nezklamali jste, ani jeden z vás," změřil si Tonyho i Steva pohledem. "Na velitelství bych pak jen řekl, že Nilsson musel před svou smrtí všechno vymazat. Odevzdal jsem jim počítač a technici našli přesně to, co teď Stark. Nic. Nic a fragmenty programu, který byl nastavený tak, aby vymazal celý obsah počítače, když se Nilsson každý den nepřihlásí. To tam Romanovová nahrála dřív, než jste opustili jeho byt."

Tony mlčel. I Steve mlčel, všichni mlčeli. A jen si na střídačku prohlíželi Natashu a Furyho, Furyho a Natashu. Kapitánovi rozezleně cukalo obočí, Tony moc dobře věděl, jak nesnášel, když se jednalo za jeho zády. Tony na druhou stranu zase tolik překvapený nebyl. Pravda, nečekal to, ale věděl, jaký Fury je a představa, že podnikl nějaká opatření, nebyla zase tolik šílená.

"To nic nemění na tom, že jste mu dal za úkol ten jed vytvořit. Nebo to byl někdo jiný?" řekl Bruce. Seděl s rukama založenými na hrudi a chladně Furyho sledoval. Měl sice čas se s tou informací vyrovnat, ale nikdo nezůstane jen tak v klidu, když zjistí, že se ho někdo pokouší zabít. Bruce byl taky jen člověk. Fury se otočil k němu, chvíli ho sledoval, načež mu poklesla ramena. Povzdechl si.

"Byl to rozkaz ze shora, ale Nilsona jsem zaúkoloval já," přiznal. Bruce jen přikývl, přimhouřil oči a nespustil z něj pohled. Nicméně, Fury nebyl u konce: "Pracoval na tom přes dva roky. Už několikrát odevzdal své výsledky, ve kterých ale schválně, na můj rozkaz, dělal chyby nebo nerealizovatelné postupy. Vždy ho poslali to předělat. V minulosti prokázal své schopnosti a vedení vědělo, že nikoho jiného tím nemůžou pověřit. Ale v poslední době přestali být tolik trpěliví, oba jsme věděli, že to už nemůže déle zdržovat. Proto Romanovová musela celý jeho počítač vyčistit. Nedovolil bych, aby se k jeho výzkumu kdokoli dostal."

Následovalo další ticho. Tony si kousal palec, houpal se na židli a pozorně si Furyho prohlížel. Nezdálo se, že by lhal, to ale neznamenalo, že mu věřil.

"Proč nám to všechno říkáte?" zeptal se Steve.

"Nejsem váš nepřítel, Kapitáne. Nepodnikám kroky proti vám," odpověděl vážně a hleděl mu do očí. "Chci, abyste to věděli."

"A máme tomu věřit? Nejednal jste v námi zrovna fér, Fury. Zatajoval jste informace, jednal za našimi zády. Nechal nás sledovat. Zase jste zadal jednomu z týmu jiný úkol než ostatním. Vážně vám můžeme věřit?" Steve byl jako vždy, když mluvil s autoritou, ztělesněním klidu, ale hlas měl ledový a ostrý. Nezachvěl se.

"Potřeboval jsem, abyste pojali podezření."

A znovu to dobře známé ticho. Tony sklouzl ze stoličky, došel znovu na místo po Stevově boku a schoval ruce do kapes. Povytáhl obočí v němé otázce. Tohle začínalo být tak zajímavé!

"Pojali podezření?" zopakoval. Fury přikývl.

"Věděl jsem, že v SHIELDu něco hnije mnohem dřív, než vy všichni. Potřeboval jsem, abyste se o to začali zajímat. Abyste si taky všimli. Vím, jak nesnášíte nedostatek informací, Kapitáne. Nefér jednání. A Starkův problém s autoritami je pověstný. A vy dva jste to v poslední době dost táhli spolu. Využil jsem to proti vám, uznávám. Potřeboval jsem vás vyburcovat. A povedlo se, jak vidíte. Doktora Bannera jste stáhli ze základny hned, co se Stark dostal do Nilssonova výzkumu. Bartona a Romanovovou krátce na to. Nevím, na co přesně jste přišli, ale začali jste být opatrní. Nedůvěřiví. To vám může v budoucnu zachránit krky."

"Dlužíte nám odpovědi."

"Ještě jste nepoložil ty správné otázky, Kapitáne."

Hleděli si do očí, bez pohnutí, bez mrknutí. Tony mezi nimi těkal pohledem a čekal, jestli se do sebe pustí jako dva kohouti. Nestalo se. Napětí ze Stevových ramen vyprchalo, uhnul stranou a nechal Furyho vstoupit dál do místnosti. Doteď ho držel dál od ostatních, jako živý štít. Až na to bude vhodná chvíle, Tony si ho za to bude dobírat, ale to až později. Posadili se, Clint posunul k Furymu hrnek s kávou a další velká porada mohla začít.

"Věci začaly být divné už dávno, nedokážu vám říct kdy přesně, ale že byste mohli být v nebezpečí vy mi došlo, když Kapitánovi vybuchl byt."

Tony mu skočil do řeči: "Vaši lidé nás začali sledovat ještě před tím výbuchem."

Fury se zarazil, na tváři se mu objevil úšklebek. "To máte pravdu. Mimochodem, zkomplikoval jste mi to, Starku. Agenti se mi vraceli jak na běžícím páse."

"To víte, od té doby, co se mi ve firmě objevila Natalie Rushmanová, jsem trochu paranoidní," oplatil mu úšklebek a jeden věnoval i Natashe. Usmála se na něj. Pavoučice jedna zákeřná. Fury se opřel do židle.

"Ano, nechal jsem vás všechny sledovat. Nejprve to bylo pro ochranu ostatních, kdyby vás napadlo dělat hlouposti. Potom to bylo na vaši ochranu."

"Máte důkaz, že ten výbuch nebyla jen nehoda?" zeptal se Steve a Tony musel protočit oči. Samozřejmě, že tomu nemohl jen tak věřit. Nicméně, Fury překvapil.

"Mám," přikývl a podal Tonymu flash disk. Byla na něm jen jedna fotografie, Tony ji promítl mezi nimi na holografické obrazovce. Na fotografii byly ohořené části drátků a další malé součástky. Tonymu trvalo jen chviličku uvědomit si, na co se dívá.

"Bomba?"

"Ano," souhlasil Fury. "Malá nálož hned u rozvodu plynu, dost maličká a slabá na to, aby následný výbuch neodstřelil celý dům, ale jen pár bytů. Našli to naši technici, nález jsme zatajili. Takže pokud jste se vrtal ve zprávě, nemohl jste nic najít."

Tony nespokojeně našpulil rty, samozřejmě, že se vrtal ve zprávě. Vždycky se v nich vrtal. Nic na to neřekl, jen se otočil na Steva. "Už věříš, že to nebyla nehoda?"

Přikývl. "Ale museli vědět, že nejsem doma. Vybouchlo to moc brzo?"

"To nevíme. Mohlo to být taky jen varování," řekl Fury. Steve přikývl. Upíral oči na fotografii a mračil se. Pravděpodobně konečně uvěřil.

Mluvili dlouho. Steve rozhodl, že je bezpečné Furyho zasvětit a řekli mu o všem, co zatím zjistili. Tony to přečkal se zatnutými zuby, v jednu chvíli zmizel na terasu, aby se zhluboka nadechl. Nedělalo mu dobře to poslouchat, vůbec ne. Nikdo to nekomentoval, Fury se za ním ohlédl, ale ani on nic neřekl.

"Tušíte, kdo za tím stojí, Starku? Napadá vás někdo, kdo by s vámi mohl mít nevyřízené účty?"

Tony se ušklíbl. "Chcete to abecedně?"

Nikdo se nezasmál, byl to špatný vtip. Tony to věděl, ale nemohl si pomoct.

Fury s nimi sdílel své poznatky, ale byly ve výsledku nulové. Tony se nedivil a neměl mu to za zlé, oni sami věděli málo.

"Musíme počkat," pokrčil Clint rameny a znovu se zhoupl na židli. Tony čekal, kdy spadne. "S trochou štěstí nám to nějak pomůže."

Jakmile Fury odešel, všichni se rozprchli. Clint s Natashou se šli pravděpodobně znovu porvat do tělocvičny, Bruce pracovat a Tony odešel do dílny. Nevěděl, co dělal Steve a ano se nezajímal. Byl to velký kluk, nepotřeboval dohled. Věděl jen to, že se mu odpoledne objevil v dílně, beze slova se posadil a pustil se do kreslení. Celou dobu se mračil, až se mu kůže krabatila a mlčel. Tony ho nechal, pracoval se svářečkou a soustředil se. Musel něco dělat, jinak by se utápěl v sebenenávisti a dalších sladkých emocích. S každým dalším dnem mu začínalo být zle už i fyzicky a upřímně, nebyl to hezký pocit. Vůbec ne.

Za okny byla tma, když toho Tony konečně nechal. Odložil nářadí, stáhl si ochranné brýle na krk a protáhl se, až mu klouby zapraskaly. Posadil se a Steve se mu okamžitě svezl na rameno. Stále mlčel, čmáral si (doslova, už ani nekreslil, jen bezmyšlenkovitě čmáral. Tony nevěděl, jestli to bylo z nudy nebo nervózní tiky. Z nedostatku inspirace to být nemohlo, vždyť seděl hned vedle něj.) a vůbec neměl tu svou příjemnou náladu. Tony naklonil hlavu ke straně, pozoroval ho. Vztáhl ruku ke skicáku, ale nevzal mu ho, počkal, dokud ho Steve sám nepustí. To byla dostatečná pozvánka, Tony jím spěšně prolistoval a musel se pro sebe uculit. Měl pravdu, byl Stevova inspirace, alespoň pro dnešní den. Byl téměř na každé stránce, vždy z jiného úhlu nebo jen určitá část jeho těla. Tuhle na něj hleděly jeho vlastní oči nebo se usmívaly jeho vlastní rty. Pak na chvíli přestávka, kdy se Steve pustil do náčrtů kovové skříně s nářadím a pak zase Tony, nebo spíš jen jeho torzo a ruce, občas i s hlavou. Několik menších kreseb na jednom papíře. Tony se zašklebil, natáhl se pro tužku a do spodního rohu se rozmáchle podepsal. Skicák mu vrátil.

"Tak, na. Dej to na eBay do aukce, prodáš to za velký prachy a bude z tebe boháč. Můžeš si koupit klidně i poníka."

"Poník je známka bohatství? Máš nějakého?"

"Celý ranč někde v Itálii. Ne, počkej... Ve Španělsku, tak. Ve Španělsku."

Steve nakrčil nevěřícně obočí, nicméně Tony mluvil vážně. Pokrčil rameny.

"Nejezdím tam, jen to vlastním a platím. Vyhrál jsem ho v kostkách."

"Tys vyhrál v kostkách celý ranč? S poníky?"

"No, s koňmi. Ale pár poníků tam je prý taky. A stádo zubrů. A jedna žirafa."

"Žirafa..." opakoval. Normálně se posadil, ještě chvíli přemýšlel, načež si jen povzdechl a zavrtěl hlavou. "Nebudu se divit."

Tony se rozesmál, Steve se učil rychle. V jeho přítomnosti je nejlepší se nedivit. Tony byl mistr světa v překvapování lidí. Někdy i když se o to ani nesnažil.

"Zdálo se mi to, nebo ti ten rozhovor s Furym přelítl přes nos?"

Steva najednou začala až nezdravě zajímat dírka na jeho džínách. Popotahoval za nitku, která z ní vycházela a zamračeně si ji prohlížel, jako by snad mohla za všechno zlo světa. Tony věděl, že se trefil.

"Svěříš se mi se svými závěry?"

"Nestojí za tím," řekl jistě. Tony souhlasil.

"Taky bych řekl. Byl jsem si tím jistej od chvíle, kdy jsem našel Ruby a spol. V té době jsem Furyho ještě ani neznal. On asi znal mě, ale pochybuju, že jsem mu nějak šlápl na kuří oko, aby prováděl takovou levárnu. Navíc, jste jeho mazlíčci, hlavně Natasha. Neublížil by vám."

Teď pro změnu souhlasil Steve, ačkoliv se zdálo, že se mu jeho volba slov nelíbí.

"Věříš mu?"

"Věřím, že v tom není zapletený."

Tony ho mlčky sledoval a čekal. Nic víc ale Steve neřekl a tak si musel udělat závěr sám. "Ale nevěříš jemu."

Steve vstal a prošel se po dílně. Mnul si ústa dlaní a očima neklidně těkal po místnosti. Tony se opřel, vyhodil nohy na nízký stolek a čekal. Zatoulaným vrutem si šťoural špínu zpod nehtů.

"Já nevím, Tony," řekl na konec s povzdechem, ruce schoval do kapes a otočil se. Tony krátce zhodnotil jeho postoj a upřímně, bylo to jako dívat se do zrcadla. Ruce v kapsách byla jeho věc, dělal to vždy a nebylo žádné tajemství, že to byla i jedna z obranných póz. Rogers spíš vždycky založil ruce na hrudi. Ach bože, přebíral jeho zlozvyky? Ach pane bože, začne Tony přebírat jeho zlozvyky?!

"Nebaví mě to. Nejedná s námi na rovinu a upřímně mě rozčiluje, že jedná s ostatními členy týmu za mými zády."

Aaa, tady je to známe založení rukou, konečně! Tony si neslyšně oddechl, nezačal Starkovatět. Pohodlněji se opřel a sledoval ho s nakrčeným obočím.

"Je to Fury, Steve. Který si rád hraje psychologické hry."

Steve zdvihl prst, aby ho zarazil. Mračil se na něj. "Než budeme pokračovat dál, dotaz. Ty Furyho bráníš?"

"Ne," zasmál se, "vlastně jsem ti jen chtěl říct, že nemá smysl si z toho dělat vrásky. Udělal to a udělá to znovu a ať už se budeš vztekat jakkoliv, nepřestane. Je to starý bastard."

"Takže ve výsledku říkáš, že mám držet hubu a krok?" povytáhl obočí. Tony otevřel ústa a hned je zase zavřel. Došlo mu, že přesně tohle měl na mysli. No nic, hodlal si za tím stát.

"Víš co, jo. Vlastně i jo. Protože buď můžeš to nebo se rozčilovat nad vším, co dělají. A upřímně, teď máme větší starosti, jestli jsi nezapomněl."

"Nezapomněl."

"No výborně! Hele, až se tohle přežene a padouši budou za mřížemi, svolej si klidně kárné řízení Kapitána Ameriky. Natasha ti možná i udělá radost a předvede provinilá očka sklopená k zemi a Fury si tě alespoň vyslechne a možná na tebe i dá. Koule na to máš dost velký, vím to, viděl jsem je... Jak ty opravdový, tak ty řečnické."

Steveův postoj se uvolnil, přejel si dlaní po tváři a začal se pochechtávat. Tony se usmál, hloupé vtipy vždycky zabraly. Na chvíli ztratil nit ve svém proslovu a taky se zasmál. Bože, byl k popukání.

"Natasha musela být dvojitý agent už v děloze, Steve. Vždycky bude hrát na více stran. Ale o její věrnosti k tobě nemusíš pochybovat, fakt ne."

"Já nepochybuju," povzdechl si a ještě se trochu uchechtl. Zavrtěl nad tím hlavou. "Asi máš pravdu. Teď na to není čas."

Tony přikývl. Rozhovor byl u konce, Steve si nakonec dal říct, což bylo vlastně fajn. Dost, že byli všichni na nervy z toho, co bude dál, ještě aby si dělal vrásky z Furyho. To fakt nestálo za to. Steve se vrátil k němu, lehl si na pohovku a hlavu mu položil do klína. Vrátil se ke kreslení, začal na nové stránce a tentokrát už to nebylo jen bezmyšlenkovité čmárání. Pomalu se na papíru začala výsovat Furyho tvář a Tony jen přemýšlel, která Disney princezna si to odskáče tentokrát. Minule to byla Rebelka a předtím Malá mořská víla. Pro sebe se uchechtl.

"Budeš ještě pracovat?"

"Možná za chvíli, ještě nevím. Nikam to nespěchá," odpověděl, opřel si hlavu a zavřel oči. Prsty zapletl Stevovi do vlasů a znovu se uchechtl, když se mu z hrudi začalo linout spokojené mručení. "Štěňátko."

"Princezno."

"Jeho Výsost, když už. Nauč se oslovovat šlechtu, Steve."

"Princezno," zopakoval bez mrknutí oka. Tony se zazubil, zatahal ho jemně za vlasy a znovu ho začal drbat. Seděli v tichosti, Steve kreslil a Tony přemýšlel. Promítl si události posledních několika týdnů, ale vynechal ty útoky. Ne ne, na to teď neměl chuť. Přemítal nad momenty se Stevem a jen vrtěl hlavou nad tím, jak se jejich profesní vztah zvrtl. Myslel na to všechno často, to ano. Čekal, vyhlížel tu chvíli, kdy se všechno zlomí a buď jemu samotnému dojde, že v tom nechce pokračovat, nebo kdy to dojde Stevovi. Nedošlo k tomu. A Tony stále čekal, protože nebylo možné, aby se to dříve či později nepodělalo.

"Co chceš?" zeptal se.

"Světový mír a vymýcení hladomoru," odvětil okamžitě, v hlase jistá známka pobavení, ale i vážnosti. Tony se uchechtl.

"Promiň, ale světový mír je vyprodaný a vymýcení hladomoru není na sladech už pěknou řádku let."

"Tak to mám potom smůlu," pokrčil rameny. Nadále kreslil a už neřekl ani slovo, Tony přesto čekal. Nedostalo se mu odpovědi, kterou chtěl. Znovu ho zatahal za vlasy, aby si ho začal všímat.

"Hej, myslím to vážně. Co chceš?"

"Jak to myslíš?" Zaklonil hlavu, aby na něj viděl. Skicák si položil na břicho, tužkou točil v prstech.

"Tak, jak to říkám. Co chceš?" usmál se. "Musíš něco chtít. Je to jednoduchá otázka, Steve. Musíš něco chtít. Řekni co a já ti to seženu, vážně!"

"Nic nechci, Tony," ujistil ho a vrátil se ke kreslení. Jen tak, jako by právě neměli důležitý rozhovor. Tony se zamračil, sledoval ho a uvažoval. Co by mohl chtít? Určitě mu něco chybělo, určitě něco chtěl. Něco, co bylo v Tonyho silách to zařídit.

"Vážně nic?"

"Vážně. Jsem spokojený."

Tak. Tohle nebyla odpověď v jakou doufal. V žaludku se mu usídlil podivný pocit, odvrátil pohled. Přestával Steva v jistých věcech chápat a Tony neměl rád, když něco nechápal. On nic nechtěl. Nic nechtěl a byl spokojený. Hah. Vážně byl?

Upřímně řečeno, předpokládal, že Steve odejde hned po té první noci. Nestalo se. Ani po té druhé. Neodešel ani po žádné z jejich hádek. Pořád zůstával a ať už Tony předvedl jakýkoliv výbuch, nezdálo se, že by se měl k odchodu. A nic nechtěl.

Zakázal si nad tím přemýšlet. Honem všechny ty myšlenky zahnal jak nejlépe uměl, utlumil je, utišil je a potlačil do pozadí. Vstal a beze slova se vrátil k práci, viděl to na dlouhou noc. Dílnou se brzy rozeřvala hudba, až sebou Steve poplašeně trhl a dlaní si přikryl ucho, ale Tony to nevnímal. Manuální práce a hudba na plné pecky mu vždycky spolehlivě utišily mozek. A to teď potřeboval.

Steve mu krátce před půlnocí popřál dobrou noc a odešel. Chvíli se za ním díval a ty myšlenky se znovu vrátily. Frustrovaně zavrčel.

Tony byl napjatý. Překvapovalo ho to? Ne, ani trochu. Všichni byli napjatí, mohli jen sedět a čekat, kdo si to odskáče jako další. Ale Tony... Tony to prožíval ze všech nejvíc. Byl kousavější než předtím, stranil se jich všech a v dílně byl zavřený od rána do večera. Pil. Nebo najednou beze slova nasedl do auta a někam zmizel. Steve tušil, že jen jezdí okolo, porušuje všechny předpisy a snaží se uklidnit. Když se minule vrátil, auto bylo po celé délce na pravé straně odřené, prý se opřel o svodidla. Měl o něj starost, ale když se pokusil si s ním promluvit, vyletěl jako čertík z krabičky a opět se zamkl v dílně. A Jarvis měl zakázáno dovnitř kohokoli pustit.

Steve mu chtěl pomoct, ale neměl jak. Každým dnem očekávali další útok a nemohli se nijak bránit. Seděli ve věži, Clint paty nevytáhl už týden, takže na ráně byla Amanda nebo podplukovník Rhodes. Tony je kontroloval snad každou hodinu. Jen seděli a čekali. Tony se mu vyhýbal, Steve za ním nechodil. Nerad by ho rozčiloval ještě víc.

Proto ho překvapilo, když se jednou večer ozvalo zaklepání na dveře. Steve se zrovna chystal do postele. Otočil se na patě a otevřel dveře. Notnou chvíli se na sebe s Tonym jen dívali a nic se nedělo. Steve ustoupil.

"Jdeš dál?"

Přikývl. Nic neřekl, jen vešel do bytu a jistými kroky vyrazil do ložnice. Cestou za sebou nechával cestičku z oblečení, kterou Steve puntičkářsky posbíral a hodil na křeslo u dveří. Tony byl zticha. Zalez si do postele, přikryl se až po uši a objal polštář. Vypadal ztrhaně, unaveně. Na pokraji nervového zhroucení.

"Rozhodl jsem se, že mi budeš číst," prohlásil. Steve pokrčil rameny, stejně měl pár stránek před spaním v plánu. Souhlasil, ale odešel ještě do koupelny, aby si vyčistil zuby. Když se vrátil, Tony měl zase oblečené tričko, ale ne svoje. Steve se pousmál. Byl to podivně hřejivý pocit, vidět ho ve svém oblečení. Bylo mu velké, plaval v něm.

Tony u něj strávil noc. Nakonec, když už je kniha omrzela, jen leželi, Steve se mu zezadu tiskl k zádům a převážně mlčeli. Měl o něj starost a doufal, že tohle bláznovství co nejdříve skončí. Tony byl silný, ale i on měl svůj limit. A zdálo se, že se k němu rychle blíží.

"Poletíme někam pryč, co ty na to?" zamumlal rozespale a otočil se mu v náruči. "Až tohle doděláme. Odletíme a nebudeme nic dělat. Vezmu tě někam do Francie nebo Itálie. K moři. Co ty na to?"

"Půjdeme do Louvre?" zeptal se tiše s nadějí v hlase. Tony nespokojeně zaskučel a vzhlédl. Dlouho přemýšlel, uraženě špulíc rty.

"Jen pokud se mnou pak půjdeš na Monster Trucks."

"Souhlas."

"Díky bohu," vydechl a tiše se zasmál. Steve se k němu přidal. Jemně mu prsty pročísl vlasy. Až tohle všechno skončí, všechno se uklidní, určitě ano.

Ani jeden z nich netušil, že to skončí už brzy.

Následujího rána, kdy už se Steve dávno sprchoval po ranním běhu a Tony se pokoušel udělat snídani a nic při tom nevyhodit do vzduchu, došlo k zásadnímu zvratu. Dozvěděli se to až o hodinu později, ale lepší pozdě než nikdy.

Seděli v kuchyni a jedli, když se Tonyho mobil rozezněl. Otráveně zkontroloval obrazovku, hovor přijal a dal ho na reproduktor.

"Co chceš, Legolasi?" zamručel. Steve slyšel v pozadí hučení auta, neměl tušení, že Clint vyrazil ven.

"Abyste se s Kapitánem přestali na chvíli muckat a sešli s ostatními do garáže. Budu tam za pár minut."

Tony nakrčil obočí, vyměnili si se Stevem zmatený pohled a znovu shlédli na mobil.

"Proč?"

"Mám pro nás všechny opožděný vánoční dárek."

Slibuji, že až se všechno uklidní, ti dva opravdu poletí někam pryč na pořádně dlouho dobu, aby se Tony mohl zase zklidnit. Protože toho chudáčka opravdu moc trápím a ještě trápit budu. 

Každopádně, děkuji za přečtení a jako vždy budu vděčná za reakce. Otázku týdne dneska nemám, ale vy se mě můžete zeptat na co chcete a já slibuju, že odpovím. Mějte se krásně a uvidíme se zase za týden!

Mimochodem, co říkáte na tu situaci v USA? Jako jo, já je na jednu stranu chápu a souhlasím, že Black lives matter, ale aby z toho dělali zase takovou aféru? Kolik lidí, ať už bílých, černých nebo fialových zemře a nikdo nehne brvou... 

(Tehle obrázek jsem objevila dneska ráno a totálně mé to rozesmálo xD)