Ahojky!

Ano, ano,jsem to já. Neumřela jsem a jak jsem slíbila, přicházím znovu s další kapitolou. Chtěla bych napřed všem moc poděkovat za podporu! Četla jsem si zprávy od všech, ale neodpovídala jsem, protože jsem opravdu potřebovala vypnout. A dost mi to pomohlo, jak vidíte. Nebudu tedy už moc zdržovat a hurá do čtení!

Steve byl na patře sám. Natasha s Clintem se stále snažili rozpovídat Ruby, Bruce pracoval v laboratoři a Tony odmítl opustit ložnici. Měl pravdu. Když se před hodinou probudil, byl opravdu jako praštěný pytlem. Reagoval zpomaleně, neudržel pozornost a znovu a znovu upadal do podřimování. Jarvis Steva ujistil, že je v pořádku a jen potřebuje čas a kofein. Nechal mu hrnek s kávou na nočním stolku a dopřál mu klid.

Výtah se zastavil v patře a Steve zavřel skicák. Chvíli jen mlčky sledoval policisty Nowaka a Coopera, vyšli ze dveří a zvědavě se rozhlíželi. Cooper obdivně hvízdl, Nowak ho udeřil loktem do žeber.

"Dobrý den," usmál se Steve konečně a došel k nim. Potřásl si s nimi rukou, přivítali se a Steve je pozval dál k pohovce.

"Proč jste přišli? Něco nového?"

"Potřebujeme výpověď pana Starka," řekl Nowak a v jedné ruce se mu objevil notes, v druhé diktafon. "Je doma?"

"Mám ho zavolat, kapitáne Rogersi?" zeptal se Jarvis. Steve se tiše uchechtl, oba policisté sebou poplašeně trhli a obezřetně se rozhlédli. Cooper dokonce sáhl po zbrani. Steve souhlasil a nechal práci na Jarvisovi.

"Co to bylo?" zajímal se Cooper, oči stále upřené do prostoru. Dřív, než stihl odpovědět, Jarvis promluvil znovu:

"Jmenuji se Jarvis, pane. Jsem umělá inteligence vytvořená panem Starkem a řídím celou věž."

"No teda, robotický sluha!" zvolal Cooper nadšeně. "To je mazaný!" Vysloužil si tímto projevem další ránu loktem do žeber, Steve skrýval smích.

"Kapitáne Rogersi, on o mě řekl, že jsem sluha... Snaží se mě ten muž urazit?"

"Jsem si jistý, že ne, Jarvisi," uklidnil ho. Cooper zrudl až po špičky uší.

"Sa-samozřejmě, že ne, pane... ehm..."

"Jarvis, pane."

"Pane Jarvisi. Nesnažím se vás urazit, to ani v nejmenším."

"To rád slyším."

Rozhovor dál nepokračoval, Tony vystoupil z výtahu a s povzdechem vykročil k nim. Policisté se okamžitě postavili a chtěli se s ním přivítat, ale Tony je odmávl.

"Ruce nepodávám," zamumlal. Zmizel v kuchyni, nalil si další hrnek kávy a okamžitě se napil. Dlaní si přejel po tváři. "Jste tu osobně, takže jste mi buď přišli říct, že jste ji našli mrtvou nebo po mě něco chcete."

Mluvil zdánlivě klidně, v hlase ani náznak emocí. Výraz ve tváři prázdný. Očekával nejhorší.

"To druhé, pane Starku," uklidnil ho Nowak. "Zatím jsme je nenašli. Máme hlídky po celém městě, dopraváci prohledávají každé auto, které opouští New York, pouliční hlídky se snaží zjistit cokoliv o Bennettovi. Pracujeme na tom."

"Tak co chcete?"

"Vaši výpověď. Podívali jsme se do několika složek a víme, že se s doktorkou Griffinovou důvěrně znáte. Zúčastnil jste se soudního procesu, vypovídal jste. Včera vám volala. Potřebujeme to s vámi sepsat. Papírování, chápejte," usmál se Nowak nenadšeně. Tony ho sledoval, znovu se napil a přikývl. Posadil se k nim, opřel se a palcem a ukazovákem si stiskl kořen nosu.

"Tak spusťte."

"Můžeme si to nahrát?" zeptal se Cooper. "Chápejte, bude to jednodušší. Pak to na stanici sepíšeme a jen za vámi někoho pošleme, abyste to podepsal. Nechtěli jsme vás tahat na stanici osobně, nechtěnou pozornost jistě nechcete."

"Jak ohleduplné," ucedil a kývl. "Jasně, nahrajte si to."

Nowak kývl, otočil diktafon v ruce a ještě se zarazil. Věnoval Stevovi zvědavý pohled, Tony si toho všiml. Mávl rukou.

"Steve tu může klidně zůstat."

"Vaše rozhodnutí," souhlasil Nowak a stiskl tlačítko. Uvedl datum a čas, jména všech přítomných a důvod rozhovoru. Tony se svezl po pohovce níž, hlavu se opíral o zadní opěrku a dlaní si zakrýval oči před světlem. Steve se posadil vedle něj a jen vše mlčky pozoroval.

"Začněme od začátku," vyzval ho Cooper. "Povězte nám, odkud se s doktorkou Griffinovou znáte. Chcete vyprávět sám nebo se máme ptát?"

"Ptejte se." Zamával znovu rukou neurčitě ve vzduchu. Policisté ani brvou nehnuli, Nowak otevřel blok a spustil salvu otázek. Tony na každou odpovídal stručně, ale sdělil jim vše podstatné. Navzdory jeho stavu se mu dařilo držet pozornost a když vypil poslední doušek kávy, bylo mu lépe. Soustředil se, přestal se schovávat a udržoval střídavě s oběma policisty oční kontakt.

Postupovali systematicky a sehraně. Nowak se ptal, Cooper si občas něco zapsal, jinak pozoroval Tonyho reakce. Sledoval jeho tvář a řeč těla, ale sám si udržoval pokerový výraz.

"Co víte o Brianu Bennettovi?"

"Je to kretén," odvětil Tony okamžitě. "Neznám se s ním, před soudem jsem ho viděl jen párkrát. Amanda říkala, že jí nikdy předtím neublížil, ale vždycky byl takový divný. Přehnaně ochranářský, majetnický. Žárlivý. Držel ji zkrátka a- Musíte tak- Musí tak zírat?" Pokynul hlavou ke Cooperovi. "Musíte tak zírat? Vždycky to dělá? Leze mi to krkem."

Cooper se narovnal, vyměnil si s Nowakem nicneříkající pohled.

"Zkoumá, jestli nelžeš nebo něco neskrýváš," řekl Steve jen tak mimochodem, oba policisté k němu vzhlédli. Tony se zasmál, chápavě přikývl a naznačil Nowakovi, aby pokračoval. Chvíli listoval poznámkami, něco si mumlal a nakonec notes odložil.

"Po tom útoku, byli jste stále v kontaktu?"

"Dlouho ne," zavrtěl Tony hlavou. "Sesypala se. Musela se naučit znovu žít bez zraku. Vím, že na dlouho přišla o licenci, dokud se pořádně nesebrala. Přišla o dítě. Chápejte, to člověkem dost zamává."

Steve se napjal a zprudka natáhl vzduch do plic, šokovaně se na Tonyho podíval. Pohled mu nechápavě opětoval, než mu to došlo.

"Jo aha, tos nevěděl. Byla těhotná, když ji ten kretén napadl..."

"A za to dostal jen deset let?"

"V té době byly jiné zákony," vysvětlil Cooper. "Smrt plodu se nebrala přímo za vraždu. Dnes by dostal doživotí, ale pár let zpátky tomu bylo jinak."

"Měl dostat křeslo," ucedil Tony nevrle. Překvapivě s ním Cooper souhlasil. Něco si přečetl v poznámkám a perem ukázal na Steva. "Vy se s doktorkou znáte?"

"Potkali jsme se třikrát," pokrčil rameny. "Neřekl bych, že ji znám."

"Takže jste o ní tehdy dlouho nevěděl," navázal Nowak a pokýval hlavou.

"Proč vás zajímá zrovna tohle? Máte ji najít, ne sepsat její životopis."

"Snažíme se vyplnil prázdná místa. Nepodařilo se nám najít nikoho z rodiny, jste náš jediný zdroj informací."

"Nemá rodinu," zavrtěl Tony hlavou. "O matku přišla, když byla malá, otec zemřel krátce po její promoci. Prarodiče jsou taky po smrti. Má ale sestru, pokud vím... No, dlouho jsem o ní nic neslyšel, Mandy říkala něco o tom, že se dost chytly. Ale to bude už pěkných pár let."

"Víte, jak se jmenuje?"

"Ehm..." Tony se zamračil a usilovně přemýšlel. Nakonec zavrtěl hlavou. "Ne, nevím. Nepamatuju se."

"Dobře. Tak se přesuneme do současnosti. Víme, že si nedávno vyřídila soudní zákaz přiblížení a hádám, že ti dva muži u ní v bytě byla ochranka. Je to tak?"

"Jo. Briana měli pustit, byla vyděšená k smrti. Než ho odvedli ze soudní síně, slíbil... Slíbil jí, že ji dorazí, až se dostane ven."

V místnosti se na chvíli rozhostilo ticho. Cooper si psal a Steve jen zíral před sebe. V životě Briana Bennetta neviděl, ale zatoužil po tom vymlátit mu zuby. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil.

Nowak prošel s Tonym včerejší den téměř minutu po minutě, Tony stále trpělivě odpovídal a poskytl veškeré informace. Řekl mu i o Patricovi a Adamovi, zkrátka o všem, co by se jim mohlo hodit.

Výslech trval téměř dvě hodiny a když skončili, všichni si úlevně oddechli. Tony si odešel pro další hrnek kávy, policisté si procházeli poznámky a ujišťovali se, že jim nic nechybí. Nowak ještě požádal Tonyho o číslo mobilního telefonu a slíbil mu, že jakmile něco zjistí, zavolá mu.

"Víte, že jste na zdějších stanicích tak trochu legenda?" zubil se Cooper, když je vyprovázeli k výtahu. Tony nechápavě nakrčil obočí.

"No fakt, hlavně mezi dopraváky. Teda, spíš fantom, než legenda. Moc dobře vědí, že když se okolo nich prožene auto s espézetkou STARK, nemá smysl se za ním hnát. Zato si vás rádi vyhmátnou na parkování. Je to jako plnění bobříků, předhánějí se v tom, kdo vám dá více pokut. Na jedné stanici jsem dokonce viděl, že mají nakreslenou tabulku a za každou pokutu si nalepí hvězdičku."

Tony se rozesmál a Steve mu věnoval nesouhlasný pohled.

Rozloučili se, policisté odešli a Tony se hlavou opřel Stevovi o rameno. Dlouze si povzdechl. "Tak tohle bylo dlouhý."

"Už je to za tebou," pousmál se a pročísl mu vlasy. Tony se přitulil.

"Teď si na poldu budu muset zahrát já."

Oba se mlčky podívali k podlaze, jako by snad byli schopni prohlédnout skrz tolik pater až do podzemí, kde drželi Ruby. Steve sebou mírně trhl.

"Uvědomuješ si, že jsi měl v domě dva policajty, zatímco dole nezákonně vězníš děvče?"

"Ježíš!" Tony si promnul obličej dlaní. "Za to by bylo víc než pokuta za parkování."

"Pár let ve vězení určitě."

"Výborně, je ze mě kriminálník. Měl bych jít do důchodu, Steve. Koupím si vinici v Itálii a zašiju se tam. Naložím se do vína, budu jíst sýry a už mě nikdo nikdy neuvidí."

Steve se uchechtl, jednou rukou ho k sobě přivinul a vtiskl mu polibek do vlasů. Tony se uvolnil, obtočil mu ruce okolo pasu, tvář si schoval do ohbí jeho krku a jen se ho mlčky držel.

"Nechce se mi."

"Já vím."

"Nemůžu se na ni ani podívat. Vždycky, když ji vidím... Když vidím ty jizvy... Nemůžu..." Hlas měl slabý, zlomený. Steve ho jen stiskl silněji, nemohl pro něj teď nic jiného udělat.

"Brzy to skončí, mon ange. Určitě ano."

Přikývl. Vzal do prstů řetízek Stevových psích známek vzadu na jeho krku a tahal vzhůru, dokud nevykoukly zpoza trička. Steve polkl, když se mu řetízek zlehka zařízl do kůže.

"Půjčíš mi je?" zeptal se nadějně. "To víš, jen tak. Pro štěstí."

Souhlasil. Sklonil se, aby mu je mohl Tony přetáhnout přes hlavu. Schoval je do kapsy, zhluboka se nadechl a přikývl.

"Tak jo. Jdeme," rozhodl, otočil se k výtahu a nechali se odvézt dolů.

Tony měl pocit déjà vu. Znovu si strkal do ucha komunikační zařízení a Natasha mu opakovala stejná slova, jako včera večer. Clint si unaveně mnul oči.

"Nemyslím si, že budeš mít problém z ní něco dostat. Ona chce mluvit," ujistil ho a vzhlédl k němu. "Jen ne s námi."

"Okej," kývl, zamnul si ruce a rychle je schoval do kapes. Třásly se. Třásla se mu i kolena. "Tak jdeme na to."

Hodil svůj mobil Stevovi, aby ho uvnitř nic nerušilo. Vyšel na chodbu, otevřel dveře od výslechové místnosti a než vešel, stiskl v dlani Stevovy psí známky. Snad mu štěstí fakt přinesou.

Ruby okamžitě vzhlédla a než se stihl sesunout na židli naproti ní, na tváři jí už pohrával široký úsměv. Přinutil se neuhnout pohledem, lokty se opřel do stůl a bradu si položil do dlaně. Prohlédl si ji, prsty zagestikuloval k její tváři.

"Tehdy v tom obchoďáku byl ještě rovný."

"Natasha má dobrou ránu," uznala a na okamžik zašilhala na vlastní nos. Tony kývl. Mlčel, díval se na ni a namlouval si, že se snažil si ji přečíst. Ve skutečnosti nevěděl, co říct. V krku měl knedlík a v hlavě mu hučelo, no žádná smysluplná slova ho nenapadala. Snad jen omluva. Plno omluv.

Prsty se jí rozběhly po stole jak jen jí to pouta dovolila. Tony shlédl, zamračeně její ruce pozoroval. Ten prstoklad poznával. Neseděl u klavíru už několik let, ale tohle se nezapomínalo. Jeho vlastní prsty několikrát udeřily do stolu, kopírující její pohyby.

"Učil jste mě to, vzpomínáte? Kvůli horku nám zavřeli školu a madre neměla na výběr, musela mě vzít k vám domů. Vzbudil jste se až odpoledne, našel mě sedět pod klavírem. Madre říkala, že musím být zticha a schovávat se, nevěděl jste, že tam jsem a ona nechtěla mít problémy. Neměla. Nevadilo vám to. Zalezl jste ke mně, rozdělil se o pytlík brambůrků, mluvil se mnou. A pak jste mě naučil tohle."

Znovu začala prsty ťukat do stolu jako do neviditelné klaviatury. Tony si už vzpomínal. Měl ve zvyku podobné vzpomínky potlačovat a když daná osoba z jeho života zmizela, zapomněl na ni úplně. Ale když mu to Ruby připomněla, když hrála neslyšitelnou melodii na neexistující klavír, vše se mu vybavilo. Pootočil hlavu, aby schoval do dlaně i ústa. Aby nemluvil. Mlčky ji sledoval a čekal. Měla toho na srdci hodně. Přestala hrát, propletla prsty a pousmála se.

"Měla vás ráda, víte? Mi madre. Měla vás moc ráda. Bylo to divné, každý dospělák, kterého jsem kdy slyšela o vás mluvit, říkal nehezké věci, ale madre nikdy. Choval jste se k ní hezky, když se zmínila, že máme se školou výlet, dal jste jí peníze navíc, abych mohla jet. Povídala mi o vás hodně. Řekla mi, jak ve skutečnosti osamělý jste a že to, co předvádíte světu, je jen divadlo. Mluvila o vás pořád, až mi to lezlo krkem. Myslím, že do vás byla trochu blázen," zasmála se.

Tony se nesmál. Vzpomínky se mu vracely, pamatoval si, že Angela se k němu vždy choval mile. Ne zdvořile z donucení, ale mile. Když se v domě potkali, zastavila se a zeptala se ho, jaký má den a jestli něco nepotřebuje. Několikrát mu nechala v kuchyni dózu se sušenkami. Zanevřel na ni, když zjistil, že to ona donáší a vyhodil ji bez zaváhání. V tu chvíli viděl její pozornost a ochotu jen jako způsob, jak z něj něco dostat. Zuřil.

"Byla práskač, Ruby," připomněl jí. Přikývla.

"Nechtěla, ale neměla na výběr. Vyhrožovali jí deportací. Víte, jak je lehké zahnat přistěhovalce do kouta? Hrozně lehké. Ještě k tomu když má dítě."

Tony kývl. Tiše si povzdechl, dlaněmi si promnul obličej a znovu se na ni zkoumavě zadíval.

"Našli jste Dana?" zajímala se. Tony znovu přikývl.

"Na dně řeky."

"Já vím," povzdechla si. "Začal se vzpouzet."

"Tak ho odpravili?" podivil se.

"Hmm... Udělali s Danem chybu. Sebrali ho jako puberťáka, vzpíral se celou dobu."

"Chybu...?" opakoval Tony hloupě. Ruby mu věnovala nicneříkající pohled, Natasha byla naštěstí pohotovější.

"Děti se ovládají snadněji, Tony. Čím starší, tím více už mají vlastní hlavu a odmítají poslouchat. Malé děti musíš na druhou stranu vychovat. Nejlepší věk je mezi devíti a dvanácti."

Nejlepší věk... Tony se zhnuseně podíval na zrcadlo a moc dobře věděl, že ho Nat vidí.

"Promlouvají k vám hlasy, pane Starku?" zažertovala Ruby a naklonila se k němu. "To je vážné. Měl byste uvažovat o návštěvě psychiatričky."

"Řekni mi o Danielovi," vybídl ji. Ruby pokrčila rameny, znovu se opřela do židle.

"Co s ním? Byl jako my, občas i poslouchal, jindy zase ne. Měl na starosti Bannera a Pottsovou. A Bartona, ale toho jsem dostala já, jak víte."

"Spíš to vypadá, že on dostal tebe."

Ruby se na něj zazubila a přikývla.

"Až teď přestal poslouchat?"

"Jo. Úplně. Řekl, že s tím končí a už to nechce dělat. Tak se ho zbavili."

"Kdo?"

"Oni. Neznám je, pane Starku. Jsou to jiní než ti, co nás unesli a úplně jiní než ti, co nás cvičili. Předávali si nás jako horký brambor."

"Vás?"

"Tony, drž se plánu. Potřebujeme vědět, kdo stojí za tímhle vším. Na podobné řeči bude čas později."

Dej mi pokoj, Nat, napadlo ho a úplně její slova ignoroval. Tělem mu koloval vztek a s každým dalším slovem, které Ruby vypustila z pusy, jen narůstal. Nezlobil se na ni, ale na ty sráče, kteří za to všechno mohli. Musí je najít. Určitě je bude muset najít.

"Mě, Dana a pár dalších. Od vás tam byla ještě jedna holka, dorazila přede mnou. Bylo jí patnáct, zbavili se jí dost brzy. Neposlouchala více než Dan."

"Bylo vás tam víc?"

"Nikdy jsem nezjistila, co je to za lidi, pane Starku. Napadlo mě, jestli třeba nešlo i o nějaký obchod s bílým masem... Lidi přicházeli a odcházeli, děcka i dospělí. Ne všichni od vás. Nevím. Teď je to už jedno."

Mávla rukou, až pouta zarachotila. Tonymu to jedno nebylo.

"Mrzí mě to, Ruby," hlesl a promnul si dlaní tvář. Musel to říct, musel se omluvit. Z očividných sobeckých důvodů, aby alespoň trochu ulevil vlastnímu svědomí. Když se na ni znovu podíval, zírala mu bez mrknutí do očí.

"Nevěděl jste to."

"Ale kdybych věděl... Mohl jsem... "

"Mohl jste to změnit?" slabě se zasmála. "Pane Starku... Svět se kvůli vám přece nepřestane točit, jen musíte být připravený na následky. Ale vy jste se na ně připravit nemohl, protože jste nevěděl."

"Jo, to máš pra-"

Čas se zastavil. Tony mlčky hleděl do stolu, mozek mu pracoval příliš pomalu. A když mu konečně došel význam jejích slov, když konečně pochopil, co to vlastně řekla, zastavil se mu i tep. Vyskočil na nohy. Jeho židle nebyla přišroubovaná k zemi. Odletěla a převrátila se na zem s hlasitým třísknutím, které se prázdnou místností nepříjemně rozléhalo.

"Cos to řekla?" Sotva slyšel sám sebe. Její pohled se vyprázdnil. Upřela oči do zdi za ním a když promluvila, zněla opět jako robot.

"Ruby Lopézová, agent 981012."

"Ne, ne, ne!" křičel na ni "Odkud to znáš. Kde jsi tu větu, kurva, slyšela?!"

"Ruby Lopézová, agent 981012."

Tony vyběhl z místnosti, jako by mu za patami hořelo.

Steve si kousal nehet na palci. Opíral se bokem o stůl, oči přišpendlené na Tonym a Ruby. Bezmyšlenkovitě v ruce svíral jeho mobil a naštěstí povolil vždy dřív, než se mu stihl rozsypat v dlani. Pozoroval je, všichni pečlivě poslouchali každé jejich slovo a čekali, až se Tony zeptá na něco, co potřebují vědět, nebo až Ruby uklouzne. Zatím se tak nestalo. Mluvili o minulosti, o tom, co se Ruby a Angele stalo. Stevovi se z toho svíraly vnitřnosti.

Brnění mobilu v dlani ho překvapilo, trhl sebou a kus nehtu mu tak zůstal v zubech. Zatrhl si ho až do masa. Tiše zaklel, nehet vyplivl a zamyšleně shlédl na svítící obrazovku. Poznal číslo detektiva Nowaka.

"Klidně si to vyřiď," mávl na něj nezaujatě Clint. Steve otevřel ústa, aby řekl, že to není pro něj, no neudělal to. Odešel až do zadního rohu místnosti a hovor přijal.

"Rogers."

"Nowak. Myslel jsem, že volám Starkovi. Špatné číslo?"

"Ne, mám jeho mobil," pousmál se.

"Jo tak. Může teď k telefonu? Máme posun v případu."

"Nemůže. Můžu mu to potom vzkázat, pokud souhlasíte."

Nowak chvíli mlčel, Steve slyšel jen jeho klidný pravidelný dech. Nakonec souhlasně zamručel. "Proč ne. Našli jsme Bennetta."

"Řekl vám, co je s Amandou?" zeptal se okamžitě a nedokázal zakrýt naději v hlase. Znovu ticho, tentokrát kratší.

"Ne. Našli jsme ho v jednom opuštěném domě, slízají se tam smažky. Už pět dní tam ležel s jehlou v žíle. Je mrtvý, předávkoval se. Nemohl být do únosu doktorky Griffinové nijak zapletený."

Steve byl zticha. Přemýšlel o jeho slovech a koutkem oka zahlédl, jak Tony vyletěl ze židle Otočil se. Pohled v Tonyho tváři byl jasným důkazem toho, že se něco stalo. Ruby konečně něco řekla.

"Musím končit. Díky za zavolání," zamumlal nepřítomně a dřív, než stihl Nowak říct cokoliv dalšího, zavěsil.

"Co se stalo? Co řekla?" vyzvídal okamžitě. Natasha vrtěla vehementně hlavou.

"J-já nevím!" zakoktala, i ona vyvedená z míry. "Řekla nějakou blbost o tom, že se svět nepřestane točit a Tony okamžitě vyletěl. Jarvisi, přehraj nám to."

Video na obrazovce se okamžitě vrátilo o několik okamžiků zpátky. Steve se pozorně díval, pozorně poslouchal a nic z toho mu nedávalo smysl. Neměli na vybranou, pokud to chtěli pochopit, museli se zeptat Tonyho. Vyšel z místnosti a následoval ho.

Snad poprvé v životě Steve nevěděl, co má na misi dělat. Tohle nebyla teroristická organizace, armáda z vesmíru ani šílený vědec. S těmi se uměl poprat, jak doslova, tak obrazně řečeno. Tohle byla žena. Steve nepatřil mezi lidi, kteří si mysleli, že jsou ženy slabé, to rozhodně ne. Ale když se díval na doktorku Amandu Griffinovou, která seděla několik metrů před nimi na lavičce, choulila se v dlouhém kabátu a krmila holuby, nemohl si pomoct. Byla slabá, byla slepá a on stále nemohl uvěřit tomu, že to ona stála za tím vším.

Jarvis jim dal vědět před necelou hodinou, že se konečně objevila na kamerách. Tentokrát se nekonala žádná rychlá příprava, nehnali se do quinjetu, aby mohli odletět. Ne. Pokoj v tu chvíli okamžitě ztichl a veškeré pohledy se upřely na Tonyho. Čekali na jeho rozkazy.

"Tak fajn," zamumlal si pro sebe a vstal. Mračil se, ruce schovával v kapsách a celý jeho postoj byl ztuhlý. Neřekl nic, jen se podíval na Steva a to stačilo. Šel s ním. Ostatní měli zatím za úkol zmobilizovat SHIELD. Tony byl dlouho proti, ale nakonec ho přesvědčili. Amandě se nějak podařilo dostat Ruby dovnitř a zinscenovala útoky na všechny členy Avengers. Fury si s ní bude chtít promluvit. A navíc, co potom s ní? Nemohli ji dát do cely k Ruby a držet je tam až do konce jejich dní. Potřebovali oficiální záštitu Ústavy spojených států. Měly právo na řádné jednání a soud, obě dvě.

Amanda hodila na zem další kousek chleba a holubi se okamžitě sletěli. Prali se mezi sebou, každý si chtěl kousek utrhnout pro sebe. Když se spolu s Tonym přiblížili, holubi odletěli a Amanda k nim obrátila tvář. Vypadala jinak. Nebo ji Steve konečně viděl takovou, jaká doopravdy byla. Tvář jí brázdily vrásky, jako by za poslední dny zestárla o pět let. Pohled měla tvrdý, zlý a ruce a krk samou stařeckou skvrnu. Měla je i předtím? Nevěděl, nemohl si vzpomenout. Mlčky si ji prohlížel, bylo to, jako kdyby celý svět ztichl. A byli tam jen oni tři, mlčky hledíc jeden na druhého.

"No, tak jsi na to konečně přišel, Tony, co?" promluvila a usmála se. Nebyl to milý úsměv. K milému úsměvu to mělo daleko. Steve viděl, že se vedle něj Tony nepatrně chvěje zlostí. Ale když promluvil, hlas měl klidný. Ledově klidný.

"Přijede si pro tebe SHIELD, odvedou tě na výslech a bůh ví, co s tebou pak udělají."

Amanda se ani nepohnula, pouze přikývla a hodila na zem další kousek chleba. I ona byla klidná. Celá ta situace byla zvláštní. Tíživá, nepříjemná. Jako ticho před bouří. Steve jen nevěděl, kdo z nich udeří první. Držel se zatím zpátky, připravený zasáhnout.

"Je docela škoda, že jste Ruby chytili tak brzy. Mohli jsme si ještě chvíli pohrát," usmála se znovu a tentokrát se vztek rozlil i Stevovými žilami.

"Přestaň," zavrčel Tony. "Nech toho. Buď zticha. Nevím, o co ti, kurva, šlo, ale nevyšlo ti to. Tak se netvař, se máš všechno pod kontrolou."

"Jak si přeješ."

Amanda vstala, vysypala obsah papírového sáčku na zem a naklonila hlavu ke straně. Poslouchala auta, parkující kousek od nich. Okamžitě se z nich vyrojili agenti. Steve udělal krok kupředu.

"Pojďte, doktorko," zamumlal. Vykročila k němu, Steve jí jemně sevřel nadloktí, kdyby ji snad napadlo utíkat, a vedl ji k autům. V jednu chvíli klopýtla, pevně se ho chytila a natiskla se na něj. Nikdy dřív mu nebyl cizí dotyk tak nepříjemný. Vzhlédla k němu a dřív, než se stihl odtáhnout, ho poplácala po tváři. Dlaň měla zpocenou a studenou jako led.

"Ubohý chlapče, je tě taková škoda" povzdechla si dlouze a palcem mu přejela po bradě. Celý se naježil, trhl hlavou a odtáhl ji od sebe, aby se ho nedotýkala. Bylo mu z toho špatně.

Co nejrychleji ji předal agentům, kteří ji naložili do auta. Když nasedala, schovala si dlaně do podpaží. Třásla se a drkotala zuby. Nebylo takové chladno a Steve si rychle domyslel, že navzdory svému klidnému postoji, byla nervózní. Možná se bála. Nedokázal se přimět k tomu litovat ji. Rukávem mikiny si otřel tvář, spolu s Tonym nastoupil do jiného auta k Natashe a ostatním a všichni jeli do základny SHIELDu.

Tony vystoupil z výtahu jako první a rovnou zamířil k baru, zatímco ostatní se roztrousili po místnosti. Steve zmizel v kuchyni a zbytek týmu zabral pohovku. Tony k nim stál zády, obrátil do sebe první skleničku a rovnou si nalil další. Z Amandy toho moc nedostali. Sotva jeden z agentů začal výslech, sesypala se a skončila v péči zdravotníků.

"Takže... věříme tomu, že je po všem?" ozval se Clint. Tony pokrčil rameny, znovu se napil a přešel k nim. Nechtěl teď nic z toho řešit, kurva, tak moc nechtěl. Chtěl jen sednout na letadlo a zmizet. A měl to i v plánu.

"Proč ne? Amandu má SHIELD, Ruby máme my, Daniel je mrtvý a o dalších lidech nevíme."

Natasha se netvářila přesvědčeně, ale nic neřekla a to Tonymu stačilo. Odstavte mozek a tělo se přestane hýbat. Amanda byla ze hry a její posluhovači neměli nejmenší důvod nadále skákat jak ona píská.

"Nezjistili jsme, co hnije v SHIELDu," připomněl Bruce.

"Proto pořád zůstáváte tady. Na SHIELD ještě mrkneme, ale ne teď. Teď toho mám tak akorát plnou prdel. Ožeru se a na týden zalezu do díry. Ale nejdříve stáhnu zpátky Pepper. A Happyho. A Rhodese," vyjmenovával si spíše pro sebe. Steve si za jeho zády nespokojeně odkašlal, no Tony se rozhodl v zájmu vlastního i jeho zdraví to ignorovat.

"A musíme něco udělat s Ruby. Tak co, předáme ji SHIELDu nebo ji prodáme do cirkusu?" pokusil se o vtip. Steve znovu nesouhlasil. Tony zavrčel a prudce se otočil, připraven mu tu jeho zasranou správňáckost pořádně vytmavit.

Sklenice s podivně narůžovělou vodou se roztříštila o podlahu a Tony měl dojem, že se vše zpomalilo. Vzhlédl od mokrých střepů až bolestně pomalu a v uších mu zněl nepříjemně vlhký kašel. Jako první viděl krev stékající mezi Stevovými prsty. Další kašel. Jeho bílá a zpocená tvář zkroucená v bolestné grimase. Než se stihl kdokoliv pohnout, voják klesl na kolena mezi střepy. Znovu se rozkašlal, krvavými dlaněmi se opřel o podlahu a začal zvracet. Po světlé zemi se rozprsklo něco, co vypadalo jako moc řídká mletá káva.

Jako první se vzpamatoval Bruce. Vyskočil na nohy, hnal se k němu a cestou křičel na Jarvise, aby zavolal sanitku.

Tony nebyl sto se pohnout. Stál na místě, vyděšeně vše pozoroval a v hlavě mu zněla slova, která ten den zaslechl a až doteď mu nedávala smysl.

Ubohý chlapče, je tě taková škoda.

Upřímně, neměla jsem se ráda za to, že jsem si musela vzít pauzu zrovna před touto kapitolou xD Tak dlouho jsem vás natahovala jako kšandy.

Co se týče toho, co říkal Cooper ohledně smrti plodu. Neznám dokonale Americké zákony, ale vím, že v některých státech USA se plod nepovažuje za dítě a zaviní-li tedy někdo jeho smrt, nepovažuje se to za trestný čin. New York mezi tyto státy zrovna nepatří, alespoň pokud vím, ale já si to holt trochu upravila.

Steve zvracel něco, co vypadalo jako lógr z kafe. Tuhle informaci si zapamatujte, protože vám to může jednou zachránit život. Když zvracíte krev, vypadá to přesně takhle a může to znamenat, že máte vnitřní krvácení někde v trávicím traktu.

Otázka týdne je docela očividná. Kdo podezíral, že v tom má prsty Mandy? Přiznejte se ^^

Uznávám, že vám spousta věcí zatím asi nedává smysl, ale nebojte, vše vysvětlím v příštích kapitolách.

Další kapitola bude tradičně zase ve středu. Budu se na vás těšit! Zanechte mi dole komentář, pokud chcete, mějte se krásně a moc kvůli Stevovi neplačte!

(Btw. když jsem viděla tenhle obrázek, moje první myšlenka byla: Ok, challenge accepted. Protože... Steve jako hasič? Yes, please.)