Dámy a pánové, cítím se, jako kdybych ztrácela dítě. Dneska je poslední středa, kdy vydávám kapitolu k Ani dnes se svět nepřestal točit a jsem na jednu stranu neskutečně šťastná a pyšná a na tu druhou se mi chce plakat. Vím, že budu psát dál a neřeknu Tonymu a Stevovi sbohem, ale i tak mi to je líto. 

Každopádně, užijte si to!

Tony několikrát zamrkal a tupě hleděl do stropu. Rozvaloval se uprostřed postele, nohy zamotané do prostěradla a užíval si chladivý vzduch z klimatizace na zdi. V apartmánu byla tma a jediné světlo vycházelo z jeho hrudi a balkonu. Nepřekvapilo ho to. Byly tři ráno a to většinou ani jeden z nich nespal. Od začátku jejich dovolené se jim absolutně narušila rutina. Tony nikdy žádnou opravdu neměl, ale Steve ano. Proto ho překvapilo, když přestal ráno běhat. Ponocoval s ním, procházeli se nočním městem, seděli u moře nebo se jen tak váleli v posteli a nic nedělali. Steve jednou řekl, že se prostě potřebují oba vypnout. A měl pravdu.

Stali se z nich prakticky netopýři. Vstávali po poledni, spát chodili nad ránem nebo vůbec. Tony občas usnul na hodinu nebo na dvě okolo půlnoci, aby se mohl zase probudit a užívat si noční svět. Byl klidný. O tolik klidnější než denní a pravděpodobně to mu dělalo tolik dobře. Bylo ticho, žádný rámus z ulic a šumění hlasů. Žádné starosti a povinnosti. Jen ticho, vítr a cikády. Šumění moře, které měli hned pod okny.

Posadil se, natáhl si kraťasy a naboso přešel ke dveřím na balkon, byly otevřené dokořán. Na okamžik se zastavil a jen se mlčky díval. Steve seděl zády k němu před ohromným plátnem a maloval. Ruce měl od barev, za oběma ušima různě velké štětce. Všude okolo něj se válely tuby s barvami, palety a sklenice se zabarvenou vodou. Barvy si přivezl s sebou a plátno mu nechal Tony doručit na pokoj hned první den, co sem přijeli. Maloval přesně to, co viděli z balkonu. Moře, pláž a na pravé straně světla nedalekého města. Jelikož u toho seděl převážně v noci, maloval z paměti, nad čímž Tony jen žasl.

"Chceš nalít?" zeptal se a pokynul štětcem k láhvi se skotskou, aniž by se otočil. Tony jen souhlasně zamručel, popadl čistou sklenici a sám se obsloužil. Posadil se do křesla v rohu, vyhodil nohy na protější židli a se spokojeným povzdechem se uvelebil.

"Jak to jde?"

"Blbě, nedaří se mi namíchat správný odstín," zamručel Steve mrzutě. Tony se uchechtl a nadále si ho zamyšleně prohlížel. Soustředěně se mračil a z koutku úst mu visela cigareta. Když si zapálil poprvé, Tony na něj jen zůstal zaraženě zírat. Brzy se dozvěděl, že šlo o starý zvyk, který si s sebou Steve přinesl z minulého století. Vždy u malování kouřil a nehodlal s tím přestat, ačkoliv na něj nikotin už nijak neúčinkoval. Šlo o rituál, podobně jako když si Tony k práci pouštěl hudbu na plné pecky a cpal se sladkým.

Tony se nad tím uculoval. Kdysi dávno, když on sám zkusil cigarety poprvé, dostal od otce přednášku, během které se zmínil, že Kapitán Amerika nikdy nekouřil! Pche, nic jsi o něm nevěděl, táto, napadlo Tonyho pobaveně a upil ze sklenice. Vyrůstal s představou dokonalého Kapitána Ameriky. A to byl pravděpodobně důvod, proč ho z velké části nenáviděl. Měl mnohem raději tohohle Kapitána, tohohle Steva. Člověka, který měl své vlastní zlozvyky a chyby. Byl stejně nedokonalý, jako každý jiný člověk. Ironické na tom bylo, že čím více špatností o něm Tony věděl, tím raději ho měl. A tím více si o něm myslel, že opravdu dokonalý byl. V mnoha ohledech.

S mírným zavrtěním hlavou a spokojeným povzdechem přerušil vlastní tok myšlenek. Znovu se napil, odložil sklenici na stolek a pustil se do práce na starkpadu. Někdy trávili večery i takhle. Tony se bavil projektováním, Steve maloval. Byli většinou zticha. To bylo dobré znamení. Když večer trávili ve spokojeném tichu, znamenalo to, že jsou oba v klidu.

Měli i horší dny, mnohem horší. Buď byl na sračky jeden nebo druhý, v tom nejhorším případě oba dva. Tony ale musel uznat, že nad sebou ztrácel kontrolu častěji on sám. Steve měl ve zvyku vše pohřbívat do sebe, Tony to musel ventilovat. A události posledních týdnů mu na mentálním zdraví opravdu nepřidaly.

"Chytej," broukl Steve a hodil po něm penny, Tony ji obratně chytil.

"To jsem na tom už tak špatně, že mi dáváš almužnu?" zasmál se. Steve vydechl kouř nosem a zamyšleně si ho prohlédl, přikývl.

"Jsi zarostlejší víc, než obvykle, to musím uznat."

Tony se rozesmál a podrbal se ve vousech. Měl pravdu, měl by je zase zkrátit. Problém byl ten, že se mu nechtělo. Nechtělo se mu vůbec nic.

"Penny za tvoje myšlenky," vysvětlil Steve ledabyle a vymáchal štětec ve sklenici s vodou. Tony se zašklebil, sledoval ho. Nad čím vlastně přemýšlel? Nad tím, jak zpackané se všechno zdálo být? Jo, na to myslel neustále.

Tony otevřel ústa, aby přesně tohle řekl... a zase je zavřel. Tohle už řešili. Už toho za těch pár dní řešili hodně a ne vždy to byly příjemné rozhovory. A dneska, zrovna dneska, neměl na nic nepříjemného chuť. Byla nádherná noc, jemu bylo dobře a i Steve vypadal, že je naladěný na pozitivní notu. Pousmál se. Stěžovat si může později.

"Uvažuju, jak to děláš," pronesl ležérně a zkřížil kotníky na židli. Steve nechápavě povytáhl obočí, ale nepodíval se na něj a nadále maloval.

"Co jak dělám?"

"No tohle," mávl k němu rukou. "Vezmeš tři barvy, nějaký ten štětec a najednou je z toho obraz. Nechápu."

Spokojeně blábolil a culil se. Byla to ale pravda, sledoval ho posledních pár dní téměř každou noc a jen žasl. Když šlo o nákresy nového obleku, auta, vybavení nebo budovy, to mu šlo. V tom Tony vynikal a i bez pomoci Jarvise. Dokázal narýsovat cokoliv. Sakra, vždyť navrhl první oblek v jeskyni! Ale barvy a štětce? Plátno? Pche, naposledy maloval někdy ve školce prstovými barvičkami a nakonec to dopadlo tak, že zašpinil celý stůl, zeď i sebe. Paní Parkerové se jeho umělecký duch ani trochu nelíbil.

"Chceš to zkusit?"

Tony nezaváhal ani chviličku, hned bych na nohou a šel k němu. Odsunul paletu a posadil se přímo před něj. Steve seděl obkročmo na dlouhé lavici, takže měl dost místa jak před sebou, tak za sebou a Tony toho měl v plánu využít.

"Zkazím ti to," varoval ho a převzal od něj štětec.

"Vždycky se to dá přemalovat."

Tony se uculil, načež nasadil výraz přemýšlivého umělce a začal si ťukat špičkou štětce o ret. Pozorně si prohlížel, co zatím Steve namalovat, zatímco již zmíněný voják ho objal okolo pasu a čelo si opřel o jeho rameno. Mazel, napadlo ho pobaveně, ale zdržel se komentářů. Už si zvykl. A nebylo to nijak zlé zvykání.

Ruka se zdviženým štětcem se mu zachvěla, když ho Stevovo strniště poškrábalo na krku, hned nahrazeno jeho měkkými rty. Přivřel spokojeně oči a po zádech mu přeběhl mráz.

"Chtěl jsi malovat," připomněl Steve šeptem, jeho ústa ale neopouštěla citlivou kůži Tonyho krku a ramene. Zmetek jeden, napadlo ho pobaveně a namočil štětec do barvy. Naklonil se, nakreslil na pláž obyčejného černého panáčka a zase se odtáhl. Spokojeně pokýval hlavou.

"Tak, to jsi ty, jak sis včera běžel nechat zmrazit koule."

Oba se rozesmáli, Tony odložil štětec a ohlédl se přes rameno. Nevybrali si na dovolenou nejlepší chvíli, dny a noci byly sice teplé, ale moře se ještě nestihlo ohřát. Když z něj včera Steve vyšel, prohlásil, že jistě i v ledu bylo tepleji.

"Nechám malování na tobě," pohladil ho po tváři a vstal. Prošel se po balkonu tam a zpátky a sledoval, kterak se Steve znovu nerušeně vrátil k práci. Uculil se. Tuhle hru mohli hrát oba.

Vklouzl na lavici za něj a objal ho okolo pasu, stejně jako předtím on jeho. Tváří se mu přitulil ke krku a jen spokojeně nasál. Byly z něj cítit barvy, slaná vůně moře a tabák z cigaret. A pod tím vším jeho specifická vůně, svěží a lehká. Byla to příjemná vůně, Tony by ji poznal kdekoliv. Cítil ji z jeho oblečení, když mu v něm chodil, a z polštářů v posteli.

"Tony?"

"Hmm?" zamručel nazpět a posel jeho krk motýlími polibky. Přestal s tím, když Steve nepromluvil. Naklonil se dopředu přes jeho rameno a zvědavě zavlnil obočím. Až v tu chvíli Steve pootočil hlavu, aby mu mohl šeptat přímo do ucha: "Nechtěl bys mě ojet?"

Tonymu se zadrhl dech v hrdle. Odtáhl se a s vyvalenýma očima na něj hleděl. Steve se pootočil, aby na něj lépe viděl a samolibě se usmíval. Úsměv nezmizel, ani když se ticho prodlužovalo, jen mu zněžněly oči a dodal: "Jen pokud chceš."

Tony se zhoupl pánví a natiskl se mu rozkrokem na bedra, pobaveně povytáhl obočí. Tony junior rozhodně chtěl a dával to jasně najevo. Ze Steva vyšlo tiché "oh", zasmál se a zamumlal: "Beru to jako ano."

"Tohle je rozhodně ano, kapitáne," broukl spokojeně, vtiskl mu další polibek na krk a hnal se do ložnice, nadšeně si poskakoval. Byl natěšený. Nervózní, to ano, ale natěšený. Lhal by, kdyby tvrdil, že na to doteď nemyslel. Myslel, téměř denně. A studoval! Prolezl snad každou internetovou stránku, shlédl několik filmů pro dospělé. Dokonce sám experimentoval! Takže z teoretického hlediska přesně věděl, co dělat. Praxe mu zatím chyběla, ale to se hodlalo již brzy změnit. Spokojeně si zamnul ruce a rozhlédl se po ložnici. Tak jo, kam ten lubrikant vlastně dal?

Steve se posadil na kraj postele a pobaveně pozoroval, kterak Tony běhal po ložnici tam a zpátky a prohledával všechny šuplíky a tašky. Když pak s nadšeným "hallelujah!" zvedl tubu s lubrikačním gelem vysoko do vzduchu, veškerá nervozita z něj opadla. Zasmál se a zavrtěl nad jeho počínáním hlavou. Tony mu věnoval svůdný pohled a přehodil si tubu z jedné ruky do druhé.

"Předvádíš svádivé pohazování lubrikantem?"

"Oh, tohle by tě svedlo? A co třeba tohle?" uculil se a vyhodil tubu do vzduchu, jednou se otočila a dopadla zpět do jeho dlaně. Steve přivřel oči, hrál s ním. Posunul se dál po posteli a roztáhl nohy.

"Hmmm, pokračuj," pobídl ho. Tonymu cukaly koutky do úsměvu, ale nějak se mu podařilo udržet vážnou tvář.

"Co třeba vyhození s otočkou?" zavrněl, vyhodil tubu do vzduchu a rychle se zatočil, než ji znovu chytil. Málem mu spadla na zem, několikrát se mu odrazila do dlaně, než ji konečně neohrabaně chytil. Steve zadržoval smích.

"Ještě chvíli a budu snad mít i spontánní orgasmus."

To už nevydržel ani jeden z nich a rozesmáli se. Tony hodil lubrikant na postel a došel k němu. Stál mezi Stevovýma roztaženýma nohama a s úsměvem na něj shlížel.

"Nějaké instrukce?" zamumlal a jemně se probíral Svetovými vlasy vzadu na krku. "Já totiž studoval, vážně pilně, víš? A zkoušel jsem. Takže přibližně vím. Ale jestli mi chceš nejprve dát přednášku, jsem jedno velký ucho."

Stevovi se znovu začal po tváři rozlévat úsměv. O Tonyho "studiu" totiž moc dobře věděl. Několikrát mu prošel za zády a zahlédl, co si četl nebo na co se díval. Chytil ho za zátylek a vtiskl mu krátký polibek na rty.

"Uvidíme, co ses naučil. Nebo to klidně můžu udělat sám," navrhl. Tony se okamžitě zamračil.

"Pche, zapomeň. Nestrávil jsem tolik hodin na netu, abych pak nechal všechnu tvrdou práci na tobě. Ne, ne, ne, kdepak."

Objal ho okolo krku a posadil se mu na klín. Steve si s ním lehl, vycházel vstříc jeho polibkům a chvěl se vzrušením a nedočkavostí. Tony se líně otíral svým rozkrokem o jeho a dlaněmi mu bloudil po těle.

"Nech to dneska na mě, hm?" zašeptal a přesunul se na jeho krk. Steve ochotně naklonil hlavu a přivřel oči, Tony zasypával jeho citlivou kůži polibky a kousanci a s každým dalším se posunoval níž a níž.

"Postarám se o tebe. Postarám se o to, aby ti bylo dobře," šeptal mu do kůže, "Chci, aby byl dnešek o tobě, Stevie."

Steve ztěžka vydechl a napjal se, když se mu Tonyho zuby otřely o bradavku. Srdce mu prudce tlouklo v hrudi a Tonyho chraplavý, nízko posazený hlas mu posílal vlny vzrušení celým tělem.

"Chováš se, jako kdybych tohle bylo moje poprvé," pošeptal se smíchem v hlase. Tony okamžitě vzhlédl a zazubil se.

"No, svým způsobem..."

Steve nechápavě nakrčil obočí. Tony se opět posunul nahoru a líbl ho na rty.

"Z toho mála, cos mi řekl, jsem pochopil, že tehdy to nebylo zrovna... takovéhle. Nemohli jste jít jen tak do hotelu nebo k někomu domů a řádit celou noc, ne?"

Steve se zarazil a pomalu přikývl. Možná, že to bylo možné, ale on to tak nedělal. Byly to především zapadlé postranní uličky, zadní místnosti v barech nebo záchody. Výjimečně pokoj s postelí. Mnohdy žádná jména, žádné mluvení, jen rychlovka a pak si šel každý po svém. Sex, který ho většinou zanechával s podivnou bolavou prázdnotou v hrudníku. Rychle zatřepal hlavou, aby ty vzpomínky zahnal a odvrátil hlavu. Tonyho rty byly okamžitě zpět na jeho krku, laskaly jemnou kůži a jeho ruka vyhledala tu Stevovu. Propletl s ním prsty a pevně ho stiskl.

"Takže jsem si říkal," pokračoval, "že to dneska večer uděláme pořádně a správně. Třeba ti konečně vytluču z hlavy ty nesmysly, které se tam pořád drží. Vidím to, Steve, ok? Vidím, že kdykoliv skončíme, jen čekáš, jestli tě vykopnu nebo ne."

Okamžitě k němu znovu obrátil pohled a setkal se s vlídným pohledem hnědých očí. Nečekal, že by mu něco takového řekl. Upřímně, doufal, že si toho Tony nikdy nevšiml. Nestávalo se to pokaždé a nikdy to netrvalo dlouho, ale ano, to, co Tony řekl, byla pravda. Naprázdno polkl a chtěl se odtáhnout, ale Tony ho nenechal. Volnou ruku mu zapletl do vlasů a svými rty se jemně otíral o jeho, jen v příslibu polibku.

"Necháš mě? Chci ti ukázat, že tě opravdu chci. Že tě- Že mi na tobě záleží," pousmál se. "Chci ti ukázat, že s tebou jsem, protože chci a že se to jen tak nezmění. Co ty na to, Stevie?"

"Dobře," hlesl a Tony se potěšeně pousmál. "Ale slib mi, že už o tom nebudeš mluvit. Není to fér, nutit mě myslet na jiné chlapy."

"Oh, neboj se, drahý," zapředl Tony sebevědomě a uculil se napůl úst. "Za chvíli budu ten jedinej, na kterého budeš myslet."

Zasmál se a zajal jeho rty v polibku. Začali znovu, vzrušení v pokoji hodně rychle zase narůstalo a všechny nepříjemné myšlenky byly smeteny a zahozeny. Steve se nechal zatlačit zpět do matrace, užívajíc si tíhu Tonyho těla na svém. Přejížděl mu dlaněmi po zádech, jejich jazyky sváděly boj a to málo oblečení, co měli na sobě, skončilo na podlaze téměř okamžitě.

Tony se vydal znovu na pouť po jeho těle, níž, níž, stále níž, zanechávaje za sebou lehké kousance a několik nafialovělých značek, které zmizí dřív, než se ráno oba probudí. Vměstnal polštář Stevovy pod bedra, uvelebil se mezi jeho roztaženýma nohama a přejel špičkou jazyka po celé délce jeho erekce. Ve stejnou chvíli ucítil Tonyho prsty pokryté štědrou dávkou lubrikantu na svém vstupu. Ztěžka vydechl a zavřel oči, okamžitě se uvolnil.

"Začni jedním."

"Rozkaz, kapitáne," odvětil s úsměvem a v příští chvíli pohltilo Stevovu erekci vlhké teplo. Kousl se do rtu, zhluboka se nadechl a hluboko v hrudi spokojeně zavrněl. Tony ho masíroval jazykem, pohyboval hlavou v pomalých, táhlých pohybech a kluzkým prstem ho ze začátku jen škádlil, než se odvážil jít dál.

Šlo to snadno. Tony si dával záležet a postupně se propracoval k druhému a později i třetímu prstu. Steve se pod ním třásl. Lapal po dechu a vzrušení se mu hromadilo nízko v podbřišku. Když se Tonyho prsty otřely o jeho prostatu, na okamžik se mu zatmělo před očima a ze rtů se mu vydral hlasitý sten.

"Je-ještě," zaškemral a v tu chvíli mu bylo úplně jedno, jak zoufale zněl. Tony mu vyhověl okamžitě. Jeho rty se sevřely okolo jeho penisu pevněji a prsty vyvíjel na jen malý uzlík nervů pravidelný tlak. Steve byl v koncích. Jeho hlasité slastné projevy naplnily celý pokoj, nohy se mu třásly a on cítil, že je zatraceně blízko.

Stihl ho ještě poplácat po rameni. Vždycky ho upozornil, aby měl Tony čas se odtáhnout, ale tentokrát to neudělal a Steve se mu vystříkal do pusy. Ztěžka oddechoval a chvíli jen pozoroval strop, než zvědavě shlédl níž. Tony se na něj vítězně culil a na bradce se mu leskla bílá kapka. Steve nechal hlavu klesnout zpět na polštář se spokojeným zamručením a úsměvem na rtech. Neměl moc času na oddech, Tonyho prsty se opět začaly uvnitř něj pohybovat. Steve zaklel.

"Ale no tak, Stevie, pozor na pusu," napomenul ho Tony naoko přísně.

"Sta-starej se o svoji," odpálkoval ho okamžitě a hravě se na něj ušklíbl, "je nějaká nezaměstnaná."

Tony se nenechal dvakrát pobízet. Pro tentokrát se vyhnul jeho přecitlivělému péru, za což mu byl Steve vděčný (i supervoják potřeboval chvilku) a zamířil níž. Střídavě vsál jeho varlata jemně do pusy a Steve zaklel znovu. Tony ho káral pohledem, ale v očích měl tisíc čertů.

"Tony..." šeptl prosebně a pohladil ho chodidlem po zádech. Pochopil okamžitě. Zanechal po sobě ještě poslední značku na Stevově stehně a odtáhl se, prsty otřel do prostěradla. Odešel zpět k tašce, sebral krabičku s kondomy a vrátil se. Steve ho hned popadl a svalil na sebe, dravě ho líbajíc na rty. Tony ho zatahal za vlasy, polibky oplácel. Nedočkavě se o něj otíral rozkrokem. Steve mu vytrhl krabičku z ruky, ruce se mu třásly a frustrovaně vrčel, když se mu nedařilo vytáhnou kondom z obalu. Tony se mu smál, smáli se oba a nakonec se jim to společnými silami podařilo.

Steve se převalil na břicho, strčil pod sebe polštář a vyšpulil zadek. Ohlédl se ve slabinách mu zacukalo. Tony si ho prohlížel hladovým temným pohledem a kousal si ret.

"Kurva..." zaklel tentokrát Tony a natiskl se mu k zádům. Znovu ho políbil, byl to příšerný úhel, ale ani jeden na to nedbal. Oh, bože, mihlo se mu hlavou a nebyl si jistý, jestli to náhodou neřekl i nahlas, když konečně ucítil Tonyho v sobě. Uvolnil se, zalapal po dechu a natáhl se za sebe, aby mu naznačil, že má chvíli počkat. Tony mu zasypával krk a ramena polibku, držel si ho za bok a šeptem se ujišťoval, že je v pořádku. Byl v pořádku. Oh, svatá panenko Marie, byl mnohem víc než v pořádku. Sám se pohnul dozadu a Tony mu zavzdychal do ucha, tělem mu přeběhl mráz.

Sladili rytmus, Tony přirážel zvolna a táhle, ale postupně zrychloval. Jejich hlasy zněly pokojem, Steve slyšel, jak ten jeho kolísal na každém stenu. Spadl na lokty a zabořil obličej do polštáře, aby se utišil. Tony se sklonil s ním, reaktor ho chladil do zad, a mumlal mu do ucha:

"Ne, ne, tohle mi nedělej. Chci tě slyšet, Stevie, no tak."

Přirazil prudčeji, Steve slastně vyjekl a zvedl okamžitě hlavu. Už se nesnažil schovávat a dával jasně najevo, jak moc si to užíval. A Tony na tom byl stejně.

"Pojď nahoru," pobídl ho v jednu chvíli a odtáhl se. Svalil se na záda vedle něj a Steve se nenechal dvakrát pobízet. Okamžitě mu svíral koleny boky a dosedl na něj. Tony ho držel za boky a za stehna, hladil ho po hrudi a ani na okamžik z něj nespustil oči.

"Jsi nádherný," dostal ze sebe bez dechu, "bože, řekl jsem ti to někdy? Určitě ne dost. Jsi tak nádherný, Steve."

Oba byli blízko. Tony přirážel proti němu a rukou zabloudil dolů, stiskl Steva v dlani. Stačilo pár pohybů a (bylo vymalováno, le poznámka autorky, která si tohle nemohla odpustit XD) Steve potřísnil jeho ruku a břicho. Tony ho brzy poté následoval.

Chvíli setrvali bez pohnutí, oba jen lapali po dechu a dívali se jeden druhému do očí. Steve se opatrně svalil na postel vedle něj a zavřel oči. V uších mu hučelo, tělem mu ještě probíhaly poslední záškuby doznívajícího orgasmu. Cítil Tonyho rty na svých, ale nereagoval.

"Steve," slyšel ho volat a cítil jeho prsty ve vlasech. Konečně polibek líně oplatil a zamrkal. Tony se na něj zubil od ucha k uchu, tvář pokrytou ruměncem.

"Kam jsi zmizel?" dobíral si ho. Steve obrátil oči ke stropu, čímž ho akorát více rozesmál. Zůstali ležet bez pohnutí, dokud se oba neuklidnili. Tony jim odešel pro vodu a Steve se líně protáhl na posteli. Bylo mu dobře. Bylo mu skvěle. Spokojeně se usmíval, pohupoval nohou a pobaveně sledoval Tonyho bílé, neopálené pozadí, které ze tmy pokoje přímo zářilo. Zazubil se na něj.

"Musím říct," prohlásil a ochotně přijal od Tonyho láhev s vodou, vypil ji na ex, "že v samostudiu vynikáš."

Tony se znovu rozesmál. Posadil se vedle něj, napil se a laškovně na něj mrkl.

"Jsem přece génius, Steve. Stále se tak divíš."

Steve jen zabručel hluboko v hrudi a zavřel oči, Tony se mu okamžitě vměstnal do náruče.

"Nespi," zašeptal. Znovu jen zabručel. Nespal, jen odpočíval. Přivinul si Tonyho blíž k tělu, políbil ho do zpocených vlasů a palcem mu kreslil na záda kolečka. Okamžitě přestal trucovat a uvolnil se mu v náruči. Princezna...

Tony uchopil jeho tvář jemně do dlaně a když Steve otevřel oči, setkal se s vřelým pohledem. Tony si povzdechl, libl ho na rty a pevně s ním propletl nohy. Steve to nekomentoval. Od toho dne, co ho propustili z nemocnice, se Tony občas choval podivně. Dělal vše pro to, aby měl Steva stále na očích, díval se na něj, jako kdyby měl najednou zkolabovat. Opatroval ho, ujišťoval se, že mu je dobře. A prvních pár dní za ním dokonce chodil s takovou podivnou věcí.

Stark medical scanner, stálo na tom.

Vypadalo to trochu jako pager s podlouhlým displejem a kruhovým tlačítkem na pravé straně, ze kterého vyjela jehla, když se zmáčklo. Tony to prý kdysi používal, aby zjistil toxicitu ve vlastní krvi, když měl jeho reaktor ještě jádro z palladia. Stačilo jen pár úprav a pro změnu to ukazovalo hladinu Amandiného toxinu ve Stevově krvi. Kontroloval ho několikrát denně, dokud ho s tím Steve neposlal do patřičných míst. Toxicita byla stále stejná, téměř nulová, neměnila se a Steve se cítil dobře. Neviděl v tom smysl. Nakonec mu ale slíbil, že až se vrátí, zajde za Summersem, aby mu udělal kompletní krevní obraz. To Tonyho alespoň trochu uklidnilo a od té doby ležel jeho mučící vynález na dně tašky. Díky bohu.

Steve tiše zavřel dveře a po špičkách přeběhl ke stolu na opačné straně pokoje. Jejich apartmán byl vlastně malý byt s ložnicí, velkou koupelnou a obývacím pokojem (či přijímacím salonkem, jak tomu říkal Tony). Posadil se do křesla a starkpad opřel o miniaturní sošku Nefertiti, která si hověla na stole. Z obrazovky se na něj zubila Natasha a čekala, až se Steve konečně usadí. Bloudila po něm očima a rozhodně jí neunikl už mizející otisk zubů na rameni. Usmála se ještě víc.

"Je u vás půl třetí. To jste měli tak divokou noc?"

"Chodíme spát pozdě," vysvětlil krátce a promnul si spánkem slepené oči. Kdyby nemusel, vůbec by z postele nelezl, ale Natasha se nenechala odbýt. Típl jí to čtyřikrát, ale ona stejně zavolala znovu. Napadlo ho, že jde o něco vážného, ale když hovor přijal, usmívala se na něj jako sluníčko a očividně si chtěla jen popovídat. Tonyho její volání neprobudilo a tak se Steve z ložnice vyplížil co nejtišeji. Měli dobrou noc, oba dva. Žádné neklidné sny a Steve chtěl, aby se Tony vyspal co nejlépe.

"Pěkně ses opálil," poznamenala.

"Měla bys vidět Tonyho," uchechtl se. On sám samozřejmě ztmavl o pár odstínů, ale na Tonyho neměl. Opaloval se snadno a rychle, až si z něj Steve dělal legraci, že by se měl začít opalovat bez plavek. Ten jeho bílý zadek ho vždycky rozesmál.

Chvíli se jen tak bavili a smáli se. Natasha mu říkala o hloupostech, které zatím Clint s Brucem stihli provést a Steve ji na oplátku povídal o svých zážitcích. Hádky, noční můry, panické záchvaty a další nepříjemné věci zatajil. O tom vědět nepotřebovala.

"O co jde, Nat?" pousmál se nakonec. "Nevoláš jen tak."

S povzdechem přikývla a podepřela si hlavu, nenadšeně ho pozorovala. Steve věděl, že se jejich dovolená pomalu chýlí ke konci. Škoda, byly to hezké tři týdny.

"Tak o co jde?"

"Ruby si s námi začala povídat."

"Myslel jsem, že se úplně uzavřela...?" nadhodil opatrně.

"Na několik dní, ano. Ale to nedávno skončilo. Začala se hodně bavit s Brucem, nosí ji dárky," uchechtla se a nevěřícně nad tím zavrtěla hlavou, načež znovu zvážněla. Zadívala se mu do očí. Steve znejistěl.

"Steve, ten krkek v SHIELDu stál za tím vším. Amanda měla na starosti Ruby a Daniela a mohla tak zinscenovat tu svoji pomstu, ale nebyla hlavou toho všeho. Jeden člověk nám stále lítá na svobodě."

Steve mlčel. Díval se na ni, mnul si zátylek a přemýšlel. S povzdechem zavřel oči.

"Víme o něm něco?"

"Moc ne. Je to divné, ale i když se s ním Ruby údajně potkala hodněkrát, není schopna o něm říct ani slovo. Neptej se mě, jak je to možné. Taháme to z ní, ale jde to pomalu. Jako kdyby měla ty vzpomínky zaheslované. Nedává to moc smysl..."

"To ne," souhlasil. Natasha se soucitně pousmála.

"Starouši, já vím, že jste to teď oba neměli lehké a omlouvám se. Kdybych nemusela, dala bych vám pokoj, ale upřímně... nikdo z nás neví, co s tím. Potřebujeme vás tu. A bojím se, že čím déle budeme čekat, tím horší to nakonec bude."

"V pořádku, Nat. Jsem rád, že ses ozvala."

"Jak je na tom?"

Steve se na okamžik podíval k zavřeným dveřím, než znovu shlédl a nenadšeně se pousmál tentokrát on. Natasha si povzdechla.

"Mluvili jste o tom?"

"Hm, párkrát. Nešlo to moc dobře. Chce to čas."

"Neměl by to držet v sobě."

"Já vím."

"Mám o něj starost."

"To my všichni," usmál se a narovnal se v křesle. "Půjdu si s ním promluvit a přiletíme hned, jak to bude možné."

"Dobře. Hele a řekni mi o té noci-!"

Než stihla říct cokoliv dalšího, Steve hovor ukončil. Pobaveně zavrtěl hlavou. Ještě několik minut seděl, pozoroval dveře a přemýšlel. Doufal, že se už nic nestane, ale očividně byl Bůh proti němu. Tony si prošel peklem tam a zpátky a teď se do toho museli ponořit znovu. Povzdechl si a šel za ním.

Tony už nespal, ale z postele nevstal. Objímal polštář, vlasy rozcuchané do všech směrů a oči ještě opuchlé od spánku. Steve si lehl zpátky k němu, objal ho a vtiskl mu polibek do vlasů. Byl zticha, jen zavřel oči a užíval si jeho blízkost.

"Divím se, že jsi vylezl z postele," zamumlal mu Tony do hrudi, Steve z jeho hlasu slyšel úsměv. "Většinou to vypadá, že by tebou nepohnul ani pár volů."

"Nechtěl jsem, aby tě to probudilo," zamumlal nazpět. Tony jen broukl. Leželi dál beze slova. Steve mu kreslil palcem kolečka na holá záda, pozoroval zeď a přemýšlel, jak mu to má říct. Tiše si povzdechl.

"Zlé zprávy?"

"Natasha chce, abychom se vrátili," řekl neochotně, "Ruby prý zase začala mluvit. Byl tam ještě někdo, kdo měl tohle všechno na svědomí."

Tony se pomalu posadil a promnul si oči. Povzdechl si. "Tak fajn."

"Fajn?"

"Jo. Vrátíme se, douklízíme ten bordel a zase se můžeme vrátit. No ne?"

Zazubil se na něj, ale Steve mu to nežral. Znal ho a viděl na něm, jak moc ho návrat děsí. Bolelo ho z toho u srdce. Ale neměli na výběr.

"Tak dobře," souhlasil a už přemýšlel, jak to asi udělají. Koho se zeptají, kde přesně budou pátrat. Nejlehčí by bylo zeptat se Amandy, ale k tomu už neměli příležitost. Našli ji oběšenou v cele tři dny po jejich odletu. Když jim to zavolali, Tony neřekl ani slovo, jen třískl mobilem o stůl a na půl dne zmizel. Dodnes o tom nemluvili a Steve se ani nesnažil na to navést rozhovor.

Tony vstal, oblékl se a oba se pustili do balení. Dovolená byla u konce a je čekala další práce. Steve se jen modlil, aby to tentokrát nebylo tak šílené, jako předtím.

Trvalo téměř dvě hodiny, než jim připravili letadlo. Za celou tu dobu Tony nepromluvil a ani následující tři hodiny ve vzduchu ne. Seděl v tom nejvzdálenějším sedadle se starkpadem v rukou a sluchátky v uších a pracoval. Steve ho nerušil, četl si. Snažil se ho vytáhnout z ulity než se odlepili od země, ale když ho Tony několikrát odbyl, nechal toho. Očividně chtěl být sám a to Steve dokázal respektovat.

Za okny už byla tma a Steve podřimoval na pohovce, když se Tony konečně zvedl. Nechal sluchátka i práci na sedadle, došel k němu a posadil se, nohy položil Stevovi na klín. Díval se na něj s vážnou tváří, ruce založené na hrudi a v zaťaté čelisti mu cukal sval.

"Slib mi něco," řekl po několika minutách ticha. Steve jen přikývl a Tony se zhluboka nadechl, zamračil se.

"Slib mi, že budeš opatrný. Protože já o tebe fakt nemůžu přijít. Amanda mi tě málem vzala a já- Já bych to nezvládl. Jsi ten jeden z mála lidí, na kterých mi opravdu záleží, Steve."

Steva jeho upřímnost zaskočila nepřipraveného a nebyl schopný říct ani slovo. Jen na něj mlčky zíral a v hrudi se mu rozléval podivný, příjemný pocit. Tonymu jeho mlčení ale očividně nepřekáželo a pokračoval, stále tak vážně, ale tišším hlasem a pohledem uhýbal do stran.

"Myslím to vážně. Vím, že to, co se stalo- že to nebyla tvoje vina a nemohl jsi tomu zabránit... Sakra, nikdo tomu nemohl zabránit," uchechtl se hořce, "ale prostě mi slib, že na sebe dáš pozor. Protože já... Já tě-"

Zmlkl a frustrovaně se zamračil. Kousal si spodní ret, díval se na zem na koberec a prsty si začal nervózně ťukat do reaktoru.

"Já vím."

"Ty víš?" podivil se a okamžitě k němu vzhlédl. Steve vážně přikývl. Samozřejmě, že věděl. Musel by být opravdu slepý, aby mu to nedošlo. A cítil to naprosto stejně. Tony vypadal, že se mu neskutečně ulevilo. Oddechl si, přestal ťukat do reaktoru a nohy složil pod sebe. Když znovu promluvil, hlas měl slabý:

"Nemůžu to zatím říct. Zatím ne."

"Nemusíš," ujistil ho. Steve to chápal. Moc dobře věděl,jak velké měl Tony problémy s důvěrou a po tom, co se stalo s Amandou by se vůbec nedivil, kdyby nevěřil nikomu. Upřímně, v jednu chvíli očekával, že se od něj Tony úplně odtáhne, ale nestalo se. Zdál se uzavřenější než obvykle, ale stále zůstával. A Steve mu za to byl vděčný.

Tony se na něj s hlubokým nádechem a přikývnutím na srozuměnou usmál a Steve mu úsměv oplatil. Chytil ho za ruku. "A slibuju, ale jen v případě, že mi slíbíš to samé."

"Já jsem pořád opatrný!" ohradil se. "To ty skáčeš z letadla bez padáku."

"A ty zase lítáš do červí díry a jsi připravený se obětovat téměř neustále," neodpustil si kousavě a ušklíbl se na něj. Vysloužil si tím otrávený pohled a ránu pěstí do ramene, ale nebyla v tom žádná opravdová zlost.

"Okej, body pro tebe. Ale fajn, taky slibuju. Zodpovědně a bezpečně, jako při sexu, že?" Zavlnil na něj významně obočím a Steve doufal, že si nevšiml, jak se mu rozhořely uši. Nevšiml, nebo to alespoň nijak nekomentoval. Naštěstí. Většinou nebyl v rozpacích, ale včerejší noc měl ještě stále živě v paměti a kdykoliv si na to vzpomněl, mrazilo ho příjemně v zádech. Dlouho mu nebylo takhle dobře a Tonyho pozornost ho dostala. A dojala. Spokojeně se pousmál.

"Je tu postel," ozval se Tony najednou, Steve se na něj nechápavě zahleděl. "A mě je jasné, že v letadle jsi to ještě nedělal."

Stevovi cuklo vzrušením v rozkroku a Tony ho okamžitě vytáhl na nohy a šel s ním ke dveřím v zadní části kabiny. Následující hodinu nevylezli a Steve si pak mohl odškrtnout položku z to do listu, o kterém vlastně ani netušil, že ho má.

Leželi pak uvolněně vedle sebe, Tony kouřil doutník a Steve, který byl výjimečně víc nabuzený, než unavený, se skláněl nad skicakem a kreslil ho. Rád Tonyho kreslil, vždycky našel detail, na který předtím zapomněl a s každým dalším pokusem byly jeho kresby detailnější a detailnější.

Stínoval zrovna reaktor, v nose ho příjemně štípal kouř z doutníku a v hlavě převracel myšlenku, která ho otravovala téměř neustále. Podepřel si hlavu, tužku si strčil za ucho a věnoval Tonymu zamyšlený pohled. Nevšiml si toho, oči měl zavřené. Temně rudé saténové prostěradlo mu jen tak tak zakrývalo slabiny, Steve mohl jasně vidět jeho kyčle a tmavě hnědé chloupky. Uculil se, posunul se blíž a pomalu mu vtiskl polibek na břicho, směřujíc níž. Tony sebou trhl, ale rty se mu hned zkroutily do úsměvu. Nevšiml si, že se Steve natáhl k nočnímu stolku a popadl černý fix. Když mu ale začal kreslit těsně pod kyčel, to už si všiml. Zvedl se na loktech.

"Hej, co blbneš?"

"Nešij sebou," zamručel a přidržel ho, aby se nehýbal, přitom pečlivě vybarvoval každý cíp hvězdy. Nakonec se se spokojeným úsměvem odtáhl, na Tonyho kůži se tkvěla miniatura štítu Kapitána Ameriky. Tony si odfrkl.

"Jsi majetnický, Steve. Nebuď majetnický, nepotřebuju na sobě tvůj podpis."

"Pamatuju si někoho, kdo mi udělal na těle snad deset cucfleků předtím, než jsme vlezli do společnosti," zazubil se na něj a podal mu fix, když se pro něj Tony natáhl. Znovu si odfrkl, zamumlal něco o bezpečnostních opatření a začal mu psát na rameno.

Majetek Tonyho Starka, stálo tam. Tentokrát si odfrkl Steve.

"Nejsem majetek."

"Nejsi," ujistil ho, vtiskl mu polibek na čelo a znovu se uvelebil na posteli, vychutnávaje si svůj doutník. Steve si promnul ústa a znovu se zamyslel.

"Tony?"

"Hmm?"

"Až to, co na nás doma čeká, uklidíme... co kdybychom zašli někam na večeři?"

"A to musíme čekat? Na večeři můžeme zajít kdyko-" zarazil se, když mu to konečně došlo. Okamžitě se posadil a upíral na něj pátravý úsměv. Steve se pousmál.

"Jsi si jistý? Chceš vyjít mezi lidi? Hej, nikam tě netlačím! Chci říct... netlačím, že ne? Protože jestli to tak vypadá, tak promiň, ale fakt ne! Říkal jsem, že mi nevadí držet tohle pod pokličkou."

"Ne, neboj," zasmál se a i on se posadil, prohrábl si vlasy. "Chci s tím vyjít ven. Ale ne hned. Amanda tohle," naznačil mezi nimi neurčitě rukou, ještě stále svůj vztah nijak nepojmenovali, takže tohle gesto muselo stačit, "využila proti nám. Proti tobě. A ten člověk, kterého ještě hledáme, o tom možná ví a možná taky ne. Nechci nic riskovat."

"Takže chceš počkat, až to bude bezpečné?" ujišťoval se, Steve přikývl. Zdálo se, že nad tím Tony chvíli přemýšlí, ale nakonec přikývl.

"Tak dobře, to zní jako plán."

Jeho tvář neopustil úsměv až do přistání. Let pokračoval klidně a hladce a oni si jen užívali těch posledních pár klidných hodin. Až přistanou, budou se muset opět pustit do práce, do které se ani jednomu nebude chtít. Ale neměli na výběr.