Hello, guys! 
Středa je tady, opět a zase! Už osmá v řadě, neuvěřitelné. No a osmička je takové krásné číslo, tak proč nedat do příběhu trošku drama? Tony se nám totiž rozhodl, že si docela slušně zavaří, i když to původně vůbec neplánoval! 

Užijte si to a dejde mi potom vědět, jak si zatím povídku užíváte. 

Následující týden byl velmi úspěšný a Tony by byl za normálních okolností spokojený. Zvládl vyřešit výzdobu na vánoční večírek a ani při tom nikoho neurazil tak moc, že by dotyčný od zakázky odstoupil, jako se to stalo minulý rok; sehnal čokoládovou fontánu; konečně dodělal veškeré úpravy v Rogersově bytě - ubral na technologiích, snížil Jarvisovu hlasitost na minimum a nechal dovnitř nastěhovat malířský stojan a plátna; podepsal kontrakt, na kterém s Pepper pracovali téměř rok; a nakoupil pět set šedesát hrnečků s motivy Iron Mana. Prostě úspěšný týden, za který by si měl náležitě pogratulovat a odměnit se. Ale byl tu jeden malý problém.

Dobře, ten problém nebyl zase ta malý. Měřil skoro dva metry a zdál se ještě větší, když byl naštvaný. Což byl poslední dobou téměř pořád a Tony ho v tom rád udržoval. Aby pravdu řekl, štval ho kdykoliv mohl. Doslova ho sral!

Líbilo se mu vidět Steva naštvaného. Vždy mu na čele naběhla žíla a hrudník se mu vzdouval mocnými nádechy. Snažil se uklidnit, ale Tony věděl kde štípnout, aby ho rozžhavil doběla. A pokaždé se mu to podařilo. Poštěkali se jako dva psi, načež oba odešli k sobě a asi hodinu se nebavili. Neměl tušení, co během té doby dělal Rogers, ale on sám se rozvaloval povětšinou v posteli, mučil se žhavými představami zahrnujíc Rogersovy svalnaté paže a pevný zadek; a masturboval. Pokaždé. Ne, že by to k něčemu bylo. Brzy měl zase poloviční erekci, kdykoliv na Steva pomyslel, a začínal ztrácet trpělivost.

"A dost, sakra," zavrčel si pro sebe v pátek večer. Unavovalo ho to. On, Tony Stark, přece nemůže být takhle mimo z jednoho supervojáka. Z chlapa! Ani za nic. Je to jen nějaká zmatenost, která určitě ve středním věku občas nastoupí a dá se jí rychle zbavit. Za celý svůj život Tony nepomyslel na chlapa v erotickém slova smyslu. Není možné, aby se to ze dne na den změnilo.

Potřeboval se rozptýlit, vypadnout z věže a chvíli nebýt v přítomnosti kapitána Dokonalého. A přesně věděl jak jak na to. V objetí několika krásných dam to půjde nejlépe. Po pár drincích a možná nějakém hazardu si jednu, ne-li více, odvede domů a ráno bude zase tím starým Tonym Starkem. Milovníkem žen. To znělo jako dobrý plán.

"Jarve, jdu ven," oznámil ve výtahu. Už byl umytý, převlečený a upravený. Dokonalý Tony Stark, tak, jako to mělo být.

"Jistě, pane. Bavte se."

"Budu se bavit, příteli, tomu věř," ušklíbl se, nasedl do auta a vydal se vstříc nočnímu New Yorku, který nikdy nespí.

Následujících několik hodin strávil ve víru hudby, alkoholu a žen. Objímal jich nepočítaně, užíval si jejich pozornosti a na supervojáka nepomyslel ani jedinkrát. Což bylo výborné. Byl na sebe pyšný, jak pohotově se do řešení svého problému pustil. Mohl by si sám dělat doktora!

Pane Starku, předepíšu vám dvě láhve whisky, nespočet vnadných žen a na závěr divoký sex ve Stark Tower. Do rána jste z vaší gay zmatenosti vyléčený.

Nakonec skončil v kasinu, ani si nepamatoval jak se tam dostal. Po každém boku měl jednu ženu. Nalevo krásnou afroameričanku s dlouhými narovnanými vlasy a ohromným pozadím, na kterém mu ruka spočívala neustále a jí to nevadilo. Naopak, nakrucovala se a tiskla se mu do dlaně stále víc a víc. Napravo nízkou štíhlou blondýnku s modrýma očima, které se věnoval více. Byla záhadná, svůdná a někoho mu připomínala. Nemohl si vybavit koho a ani ho to netrápilo.

"Vsaďte na pass line, pane Starku," zašeptala mu do ucha tichým svůdným hlasem, kterým vyslala Tonymu mrazení dolů po páteři. Jedna žena dnes v noci bude stačit a bude to tahle.

"Jistě, drahoušku. Foukni." Dal jí před ústa svou pěst svírající kostky. Zamrkala na něj dlouhými řasami, jemně uchopila jeho pěst do svých dlouhých prstů a foukla. Nemohl z jejích rtů spustit oči, takové rty by byla škoda nelíbat.

"Můžete."

Usmál se, otočil se zpět ke crapsu a vrhl kostky na hrací plochu. Několikrát se odrazily od mantinelů a zastavily se na pětce a dvojce. Obecenstvo, které si během těch několika málo minut získal, propuklo v ohromný jásot. Tony se jen samolibě usmál. Jistěže to by výherní hod, jak by mohl nebýt?

"Dnes stojí štěstí na vaší straně, pane Starku," ozval se mu u ucha znovu ten svůdný šepot. Spokojeně se usmál napůl úst a přitáhl k sobě blondýnku blíž.

"Na mé straně stojíte hlavně vy, krásná záhadná." Líbl ji na hřbet dlaně a nechal afroameričanku jít. Už o ni ztratil zájem, tahle krasavice ho zaujala více. Komu se jen podobala? Pepper ne, té určitě ne. "Řeknete mi své jméno?"

"Bettany," usmála se. Dívali se jeden druhému do očí, tiskla se k němu a Tony okamžitě ztratil zájem o hru. I o své peníze. Dostal, pro co si přišel. Pro tuhle dlouhovlasou vnadnou krásku, která mu vyžene z hlavy... koho že?

"Bettany, hmmm.. Krásné jméno. Poslyšte, Bettany, co kdybychom odtud vypadli? Provezu vás v autě a vezmu vás do věže. Tam se jen tak někdo nedostane. Možná vás nechám si sáhnout i na Iron Mana, pokud budete hodná."

"To zní dobře, pane Starku."

Tony miloval, jak mazlivě jeho jméno vyslovovala. Starku. V životě neměl své příjmení radši. Kalhoty mu už začínaly být těsné. Bylo na čase odejít.

"Omluv mě na chvíli, drahá."

Pustil ji a otočil se na afroameričanku, která vypadala uraženě. Znovu si ji přitáhl do objetí a pošeptal jí do ucha těch pár magických slůvek. Poznal už od začátku, o co jí jde a jeho péro to nebylo. Jeho peněženka se jí zamlouvala více.

"Všechny žetony jsou tvé, drahá. Nalož s nimi moudře."

Pustil ji a zhodnotil pohledem její nadšený úsměv. Výborně, přece jen se mu dnes večer podaří uspokojit dvě ženy. Byl spokojený, Tony Stark opět boduje.

Vrátil se k Bettany, objal ji okolo pasu a vedl ji ven. Tiskla se k němu a šeptala mu do ucha tak nemravné návrhy, až tím vysílala vlny vzrušení rovnou do jeho rozkroku. Bettany byla dokonalá svůdnice. Nic úžasného co by stálo za víc než za jednu noc, ale Tony víc nepotřeboval.

Uháněl stále plnými silnicemi vysokou rychlostí, Bettany popíjela šampaňské a dlaní ho hladila vysoko po stehně. Tony junior reagoval pozitivně a velký Tony si od toho sliboval opravdu příjemnou divokou noc.

"Pojďme hned do ložnice," vrčela mu do ucha, jakmile se za nimi zavřely dveře. Tony ji natiskl na stěnu výtahu, obtočila mu nohu okolo té jeho a zasypávala jeho krk polibky a jemnými kousanci. Tony ji držel za zadek, hnětl ho v dlani a tiskl ji k sobě, penis tvrdý.

"Nahoru, Jarve," zamumlal a políbil ji na rty. Na ty plné nádherné rty, které nyní chutnaly po šampaňském. Polibky mu oplácela, oddávala se mu a její tělo hořelo. Tony ji chytil pod zadkem a vyzvedl ji, nohy mu omotala okolo pasu a ruce okolo krku. Nesl ji do ložnice, stále ji líbal a vousy ji poškrábal na krku. Slyšel její přerývavý dech, cítil její nehty ve svých ramenou a v nose ho šimrala její vůně. Přesto měl dojem, jen okrajově vnímal, že něco chybí.

Svalil se s ní do postele, rty zakleslými do sebe. Nepamatoval si, kdy jí svlékl šaty, ale to růžové krajkové prádlo si pamatoval moc dobře. Byla nádherná, křivky měkké a kalhotky mokré a voňavé.

Skončil pod ní na zádech, drala se mu do kalhot, jako kdyby pro ni neexistovalo nic jiného než Tonyho tvrdé péro. Pomohl jí, nadzvedl boky a v příští chvíli jeho kalhoty skončily na zemi. Sledoval ji, okolo ramen se jí snášely prameny světlých vlasů a její spodní ret byl ve vězení bílých zubů. Zaklonil hlavu, zavřel oči a užíval si vlhké teplo, které se sevřelo okolo jeho erekce. Zmučeně zavrčel. Bylo to dobré, kurevsky dobré.

Přesto pocit, že je něco špatně, jen narostl. Byla moc malá. Vlasy měla moc dlouhé. Oči moc tmavé. Tělo moc měkké. Všechno s ní bylo špatně, nebyla ten, s kým teď chtěl být.

"Steve..."

To jediné slovo zapůsobilo jako studená sprcha. Cukl sebou, otevřel oči a rychle se posadil. Setkal se s pohledem modrých očí. Bettany mu klečela mezi roztaženýma nohama a tvářila se jako vítěz. Tony rychle oddechoval a nespouštěl z ní oči. Nemohl uvěřit, že to řekl nahlas. Nemohl uvěřit, že mu to slovo vůbec přišlo na mysl a to v takové situaci!

"Takže to je pravda..." zašeptala. Neodpovídal, dál ji sledoval a odhadoval ji. Došlo mu to až moc pozdě. Nešlo jí o to dostat se mu do postele, teda, alespoň jí nešlo jen o to. Nemohl uvěřit, že byl takový hlupák. Schoval všechny pocity za arogantní úsměv, penis dal zpět do boxerek a trochu si od ní odsedl.

"To mě mohlo napadnout dřív. Tak odkud, drahoušku? New York Times? Ne, ti se alespoň tváří, že píšou seriózní věci. Jejich novináři mi do postele nelezou. Ty budeš od bulváru. New York Post? The Village voice? Nebo nějaký zašlý internetový blog, který byl mrtvý ještě před svým vznikem?" ušklíbl se nadřazeně. Bettany se však netvářila uraženě. Usmála se.

"Daily News," informovala ho a ležérně si přehodila nohu přes nohu. "Naši čtenáři by rádi věděli podrobnosti o poměru Iron Mana a Kapitána Ameriky. Chtěla jsem zjistit víc."

"No drahoušku, rodiče na tebe musejí být tak pyšní!" vyštěkl posměšně a štípl ji do tváře. "Cpeš se do postele miliardářům, abys napsala dobrý článek. Normálně dítě roku."

"Co by řekli vaši rodiče na váš nynější vztah? Jsem si jistá, že by vám Howard Stark nepožehnal," vrátila mu to až moc tvrdě.

Tonyho úsměv ztuhl a pohled ztvrdl. Jestli mu tělem ještě před chvílí kolovalo vzrušení, teď ho nahradil čirý vztek. Při zmínce o Howardovi se mu žaludek stáhl. Hleděl jí zle do tváře a potěšeně shledal, že se od něj odsunula a zbledla ve tváři.

"Obleč se a vypadni. Jarvi, zavolej jí taxíka."

"Jistě, pane."

"Naši čtenáři si zaslouží znát pravdu!" opakovala a hlas jí přeskakoval, když se soukala do šatů. "Měli by vědět, jestli jsou spolu jejich dva nejoblíbenější superhrdinové buzny!"

"A víš co? Tak jim řekni, že jsou!" ušklíbl se. "Ti nejteplejší buzíci široko daleko. A náramně si to užívají," rozhodil ruce do prostoru. "Kouří si navzájem péra a jebou se do prdele. Všechno jim to řekni. Jen ať to ví celý svět!"

Tony nepřemýšlel, když to říkal. Měl vztek a na následky nepomyslel. Sledoval, jak Bettany popadla své boty a vyběhla ze dveří. Pošahaná káča pitomá! Vyskočil na nohy, nakopl vlastní boty a vytáhl ze skříňky láhev skotské. Dal si pořádný lok.

"Je už pryč?" zavrčel na Jarvise po několika minutách.

"Zrovna nastupuje do výtahu, pane."

"To jí to trvalo. Co dělala, ukradla něco?"

"Pokud věříte indiánskému rčení, že fotky kradou duše, pak ukradla duši kapitánu Rogersovi."

Tony se nechápavě podíval ke kameře a chvíli mu trvalo, než mu Jarvisova slova došla. "Vyfotila si ho?"

"Ano, pane. Kapitán Rogers si přišel do kuchyně pro sklenici pomerančového džusu a vaše dnešní noční návštěva na něj narazila. Vyfotila si ho, vešla do výtahu a teď vystupuje z budovy."

"Kráva," odfrkl si, znovu se napil a zamířil rovnou do dílny. Vzal to po schodech, potřeboval se hýbat, jinak hrozilo, že v příští chvíli do něčeho (někoho?) praští. Na společném patře zahlédl koutkem oka Steva, nevšímal si ho.

"Tony, je všechno v pořádku?" zeptal se tím svým otravně starostlivým hlasem. Zasraný Rogers! Všechno posral!

"Ty mi dej taky kurva pokoj, Rogersi!" zařval na něj vztekle a zmizel na schodech. Ožere se, něco rozbije a ráno se bude proklínat. To znělo jako ten nejlepší plán. Ale napřed si vyhoní. A už teď věděl, že bude zase myslet na ty nesmyslně plné rty jednoho supervojáka.

Zasraný Rogers! Zkurvený pitomý Rogers! Za všechno mohl on. Tony ho nesnášel. Nenáviděl ho. A zároveň se chtěl vrátit zpět nahoru, dostat ho na kolena a cítit ty jeho rty okolo svého znovu tvrdého ptáka.

Sesypal se do křesla, frustrovaně si povzdechl a vjel si rukou do boxerek. A to ten večer začínal tak dobře.