Dobré ráno, mí drazí přátelé. Jak se máte?
Já se musím pochlubit, přijali mě na univerzitu v Anglii, už mám všechno zařízené, zabookované koleje a už jen musím přežít do září a můžu jet! Ale nebojte, kdyby se náhodou stalo, že do té doby nebude Ani dnes se svět nepřestal točit dokončené, budu pokračovat v psaní i ze zámoří!
Dneska máme zase trochu kratší kapitolku, ale to snad přežijete. Užijte si čtení a přečtěte si prosím i informace na konci!

---

V zasedačce vládlo napjaté ticho. Všichni Avengers kromě Bruce byli usazení u stolu, zatímco Fury stál v jeho čele s rukama založenými za zády a pouštěl hrůzu. Vůbec mu to nešlo, Tony měl větší strach z naštvaného Steva, a to Steve většinou připomínal přerostlé štěně zlatého retrívra.

Chvíli po všech klouzal pohledem, Natasha i Clint se tvářili nezúčastněně a Steve poklepával prstem do stolu stále neklidněji a neklidněji. Většinou si s sebou bral na brífingy blok a pero a kreslil si, ale dneska neměl ani jedno.

"Řekl jste Starkovi, aby pustil Hulka z výšky na park?" zeptal se Fury a z jeho hlasu se dalo poznat, že má jen kousek k záchvatu vzteku. Měl by na sebe dávat trochu pozor, byl to už muž v letech. Jeden takový záchvat a mohl dostat infarkt nebo tak něco.

"V tu chvíli se to zdálo jako nejlepší možnost, pane," přikývl Steve. Narovnal se v zádech, upřeně Furyho sledoval a mód Kapitána Ameriky z něj přímo čpěl. Tony si podepřel hlavu a prohlížel si ho. Čelist měl napjatou a oči tvrdé a vážné. Naprosto jiný Steve, než kterého vídal doma.

Furyho postoj se mírně uvolnil a přestal se tvářit tak naštvaně. Pohled stočil na Natashu. "Víme, co se stalo?"

Zavrtěla hlavou, opřela se do židle a její vždy dokonalé obočí se mírně stočilo v zamračení. "Ne. Když jsme s Bartonem dorazili na místo, Hulk byl už venku a řádil. Pokusila jsem se ho uklidnit, ale zaútočil na mě."

"Hulk s námi většinou spolupracuje, pane. Tentokrát vypadal, že nás vůbec nepoznává," přidal se Barton. "Když dorazili kapitán a Stark, rozzuřil se ještě víc. Museli jsme co nejdříve dostat Bruce zpátky."

"Kápo reagoval pohotově a i když se mi jeho nápad moc nezamlouval, zabral," pokrčil Tony rameny a poplácal Steva po zádech. "Kapitán opět a zase zachránil situaci. A všichni musíme uznat, že kdybychom nechali zeleného chlápka řádit déle, škody by byly mnohem horší než kráter v parku."

Záblesk modrých očí byl krátký, přesto v nich Tony viděl vděčný výraz. Zazubil se, ruku na jeho zádech nechal o okamžik déle a znovu se podíval na Furyho. Navzdory všem argumentům to jeho vztek neudusilo úplně.

Tony ho sledoval s podepřenou hlavou. Viděl, že se jeho rty pohybují, ale jediné, co slyšel, bylo "blablabla, měli jste to udělat jinak, blablabla, New York je zase v troskách, blablabla". Stále rychlejší a neklidnější klepání do stolu ale slyšel jasně. Steve byl jako na jehlách, bylo vidět, že se snažil věnovat Furymu pozornost, ale neustále těkal pohledem po místnosti.

"Hej," šeptl, podal mu propisku a nechal před ním ležet svou dlaň, "dělej, co musíš."

Steve mu věnoval další vděčný pohled a bez zaváhání mu propisku vytrhl z prstů a jeho dlaň si přitáhl blíž k sobě. Tony si druhou rukou nadále podepíral hlavu a alespoň předstíral, že dává pozor. Krátké rychlé tahy na jeho kůži byly vlastně docela příjemné a Tony se neustále snažil nahlédnout přes Stevovo široké rameno, aby viděl, co to čmárá, ale bylo to zbytečné.

Pokreslil mu ruku z obou stran, dokonce i prsty a když Tony spíš tušil, než viděl, že mu došlo místo, prostě mu dal druhou. Zdálo se totiž, že Fury jen tak nezmlkne. Nyní mlel něco o tom, že Avengers sice mají vysoké procento úspěchu na misích, ale zanechávají po sobě větší spoušť něž tornádo a tsunami dohromady. Hej, co jako čekal? Poslal Jekylla a pana Hyda, stoletého vojáka, dva špiony, miliardáře v obleku a občas i vikingského boha, aby vyřešili situaci. Už v tu chvíli musí být každému jasné, že to nepůjde bez škod na majetku.

Prohlédl si svou inkoustem pokreslenou ruku a tiše si pro sebe hvízdl. Z nedostatku nápadu nebo jen prostě tak mu Steve na prsty nakreslil popínavé růže, které vůbec neladily s tím, co nakreslil dál. Tony musel přivřít oči, než mu došlo, že na hřbetě ruky má svůj vlastní obloukový reaktor, ten, který měl v hrudi nyní. Na dlani měl ten první, který si po návratu ze zajetí vytvořil. Steve musel zahlédnout nákresy někde v jeho dílně nebo že by měl fotku SHIELD? Nevěděl, bylo mu to jedno.

"Agente Bartone, agentko Romanovová, máte za chvíli cvičení s nováčky, můžete jít." Zaregistroval Tony konečně rozumnou větu a nyní i on věnoval Furymu větší pozornost. "Chci od vás obou hlášení o misi, jelikož jste tam byli první. Běžte."

Natasha ladně vstala, vrhla na Tonyho všeříkající pohled, mírně se usmála a neslyšně zmizela, spolu s Clintem v patách. Musí mu vyrobit ty šípy se Skittles, jak mu kdysi slíbil. Nebyla v tom žádná logika, ale, hej, jsou to skittlesky! Kdo by je neměl rád?

"Starku, Rogersi," otočil se na ně ten jednooký medvěd, jakmile asasíni zmizeli, "s vámi chci mluvit o jistých novinách."

Tahy propisky ustaly, Steve jeho ruku pustil a zvedl hlavu. Znovu se narovnal a skočil do módu Kapitána.

"Za to můžu já," mávl nad tím Tony ledabyle rukou. "Já a můj zlozvyk tahat si do postele novinářky. Trochu jsem si z ní vystřelil, ona to vzala vážně a vyšel z toho ten článek. To, že při odchodu narazila na Rogerse jen v negližé ale už moje chyba nebyla!" hájil se rychle. Fury mezi nimi těkal pohledem a očividně mu byla tato situace ještě méně příjemná, než samotnému kapitánovi čtyřicátá léta.

"Takže mezi vámi nic není?" ujišťoval se. Oba unisono zavrtěli hlavou. Fury přitakal, trochu si oddechl a znovu se narovnal ve snaze vypadat větší. "Chci říct, je mi jedno, jestli je nebo není... Je to čistě vaše věc a dokud to nijak neovlivní Avengers, je to v pořádku.. myslím. Ale jen jsem se chtěl ujistit."

Tony si znovu podepřel hlavu a zvědavě Furyho koktání pozoroval. Připadal mu spíš jako člověk, který by s tím měl ohromný problém. Vždyť v takových velkých institucích běžně platilo pravidlo, že spolu kolegové nesmí nic mít. FBI, CIA, všichni to tak měli. Pokud se teda nic nezměnilo.

"Až se s Rogersem zasnoubíme, budete první, kdo se to dozví, Nicku. Žádný strach." Zazubil se. Steve se na něj podíval a mírně varovně ho oslovil. Nevinně se usmál. "Co? Neděláme si z něj dneska legraci? Ne? Tak nic, no."

"Stačí, Starku," utnul ho Fury. "Potřebuji, abyste si šli promluvit s Bannerem. Zjistěte, co ho rozhodilo tak moc, že vypustil Hulka. A Rogersi, i od vás chci hlášení. Chtěl bych ho i od vás, Starku, ale po desáté misi mi došlo, že by bylo jednodušší donutit jeptišky tančit u tyče."

"Divil byste se, jak umí být jeptišky povolné," zavlnil Tony významně obočím a vstal. "Pojď, kápo, vyzpovídáme Bruce."

"Běžte," kývl Fury, až poté Steve vstal a šel s Tonym, propisku stále v ruce. Několikrát s ní cvaknul, pohled upřený nepřítomně před sebe.

"Tony..."

"Pokecáme si pak, okej?" podíval se na něj. "Zajdem se někam najíst a probereme to. Teď ale pojďme za Brucem, beztak je na nervy z toho, co zelenej udělal."

Steve souhlasil a zaklepal na dveře Bruceova pokoje. Unavený zastřený hlas je vyzval, aby šli dál. Tony nezaváhal, rozrazil dveře a hned se svezl na postel vedle zmateného zkroušeného Bruce. Objal ho rukou okolo ramen.

"Předem ti říkám, že jestli tě něco bolí, může za to kápo, já ne."

Bruce se slabě usmál a trochu se do Tonyho objetí opřel. "Nic mě nebolí, Tony."

"To se celkem divím. Narazil do tebe v plné rychlosti. A pak mi řekl, že tě mám pustit na zem z docela pěkné výšky. Rogers si na tebe asi zasedl, Bruci," žaloval dál a pobaveně sledoval, jak se Steve nervózně kroutí. Bruce se ale jen uchechtl, sundal si brýle a upřel na Steva krví podlité oči.

"Vím, že jste to všechno udělal jen proto, abyste zastavil toho druhého chlapa, kapitáne."

"Co se stalo, profesore Bannere?" zeptal se Steve a posadil se na židli naproti nim. Ruce spojil v klíně a vlídně Bruce sledoval. V jeho pohledu nebyla ani špetka zloby, odsouzení ani žádné jiné negativní emoce. Pouze pochopení a soucit.

Bruce zavrtěl hlavou, tvář schoval do dlaní a povzdechl si. Tony mohl cítit, jak se chvěje. Byl více v prdeli, než obvykle, když mu to s Hulkem ujelo. Ne, že by se to stávalo často.

"Co kdybyste začal od začátku?" navrhl Steve. Tony do toho nezasahoval, jen Bruce držel a byl mu oporou. To Tony uměl skvěle! Být někomu oporou. Hlavně, když po něm nikdo nechtěl utěšující a soucitné proslovy. Na to byli lepší jiní. Třeba Steve. On jen nastavil rameno. Napadlo ho, že se se Stevem vlastně dobře doplňovali.

"Měl jsem na univerzitě přednášku. Šlo to dobře, posluchárna byla plná, studenti aktivní," spokojeně se usmál, ale jen na okamžik. Úsměv mu hned zase ztuhl na tváři a pohled se mu rozostřil, ztracen v myšlenkách. "Balil jsem si věci, když za mnou jeden ze studentů přišel. Seděl hned v první řadě, pamatuju si ho dobře. Ptal se mě na můj výzkum, zdál se jako velmi bystrý chlapec. Ale šlo z něj něco... špatného. Znáte to?" vzhlédl k nim. "Když cítíte, že je něco špatně?"

Steve přikývl a Tony ho následoval, i když to nebyla tak úplně pravda. Ale chtěl být dobrá opora, snažil se!

"Začal pak přede mě házet fotky. Byly na nich děti. Ty děti!"

Tony si vyměnil se Stevem pohled. Hned věděl, o jakých dětech mluví.

"Říkal mi vrahu dětí. Házel přede mě další a další fotky a pak i tablet s videem. Znovu mi ukázal tu explozi. Pak už si jen pamatuju, jak jsem se probudil v díře v zemi a vy dva jste stáli nade mnou."

Bruce se třásl víc a Tony měl dojem, že mu tvář mírně zelená. Z hrudníku se mu vydralo hluboké zvířecí zavrčení. Začal mu třít rameno.

"Hej, Bruci, klídek. No tak, nechceme se teďka se zeleným chlápkem rvát znovu. Nemohl jsi za to, jasné? Ty děti, ta bomba, tvoje chyba to nebyla. Ani Hulkova ne. I jeho to sere, že? Hulk má děcka rád, viděli jsme to."

Chvíli to trvalo, Tony dál říkal vše, co ho napadlo a měl až chvíli strach, že si opravdu budou muset s Hulkem střihnout druhé kolo, ale Bruce se nakonec uklidnil. Zhroutil se na Tonyho, ve tváři bledý jako smrt.

"Musím se vyspat," řekl slabým hlasem. Tony kývl, pomohl mu si lehnout a přikryl ho.

"Řekl bych ti pohádku, ale prý vyprávím strašné. Pusu na dobrou noc bys chtěl?" žertoval a přestože Bruce už téměř spal, mírně se zasmál a odstrčil ho od sebe.

"Jdi ode mě, Tony, jinak na tebe toho druhého fakt pustím."

Zasmál se, nechal ho spát a spolu se Stevem vyšel na chodbu. Kapitán se mračil, spodní ret si pevně svíral v zubech. Tony na něm na okamžik spočinul pohledem. Rogers měl opravdu krásné rty, Tony se k němu málem natáhl a uvolnil ho ze sevření zubů. Neudělal to, zvládl se zarazit.

"Měli video toho výbuchu, Tony," šeptl a vytrhl ho tak ze zamyšlení. Nechápavě se na něj podíval. "SHIELD po nás uklízel. Jestli tam byly kamery, videa mohl získat jedině SHIELD."

Vážnost jeho slov mu došla téměř okamžitě. Pohlédl ke dveřím Bruceova pokoje, pak zpět na Steva. Bezstarostně se usmál, ale tentokrát se postaral o to, aby Steve poznal, že jde o masku.

"Jdem se najíst, co ty na to? U jídla se povídá lépe."

---

Ohohoho... Už se nám to trošku zamotává. Že by měl SHIELD něco proti Hulkovi? No, to uvidíme v příštích dílech.

Mám prosbu a tak trochu i návrh, drazí přátelé. Máte nějaké nápady, které byste chtěli, aby je někdo napsal? Nějaké sladké (nebo i nesladké) scénky mezi Stevem a Tonym nebo klidně i jinými páry (kromě Stucky... nepíšu Stucky, Steve patří jedině Tonymu!)? Zalíbilo se mi totiž psát bonusové kapitoly a ráda bych vám udělala radost. A kdo ví, třeba se mi zrovna váš nápad zalíbí natolik, že bude zařazen i do hlavního příběhu!
Budu ráda, když mi dáte vědět, pokud máte něco na srdci. Může to být cokoliv a potom se o tom můžeme pobavit. Vaše nápady mi pište buď do komentářů nebo do zpráv, slibuju, že všem napíšu zpátky! 
Zároveň, pokud máte nějaké připomínky k příběhu, něco vám nesedí, chcete se na něco zeptat atd. atd., napište! Hrozně ráda si s vámi povídám :3

Mějte se krásně a uvidíme se další středu!