Tak a teď se přesuneme k tomu vybrání do Selekce.

Bylo ráno. Strýček šel běhat (Asi vám nemusím popisovat osmdesátiletého staříka s čelenkou na hlavě, jak běhá) a já jsem se rozhodla jít si číst.

Miluji fantasy, proto jsem svůj nos zabořila do knížky 'Cornol a Cesta do hlubin'. Zrovna jsem byla u té pasáže, jak se Cornol utká se Scrudou, když vtom se ozve zvonek.

Jak já ten zvuk nesnáším. Obvzlášť, když člověk čte, že?

No to je jedno... Otevřela jsem dveře a tam jsem spatřila nějakého pána. Neznala jsem ho, a proto jsem mu jen řekla:
,,Strýček tu není. A pokud jste Adamson, mám vám vyřídit, že na tu obchodní cestu nepojede."

,,Ale já nejdu za panem Raylem. Jdu za vámi, slečno."

Zasekla jsem se v půli cesty.

,,Opravdu?"

,,Jste slečna Darleyová?"

,,To ano, ale..."

,,Tady máte. Já tady mám dalších sto dopisů, které musím roznést, nemám na vás celý den. Nashle."

Otočil se a odešel. Udiveně jsem za ním zírala. Zavřela jsem dveře, otočila se a odešla do pokoje.

Byla to obálka zalepená voskem, na kterém byl znak našeho veličenstva. Ale co by mi asi tak psali. Hned jsem to zamítla a otevřela dopis.

V duchu jsem si začala předčítat:

Slečno Darleyová. Dovoluji si vám oznámit, že jste byla vybrána do Selekce. Do obálky jsme přibalili přihlášku. Více informací vám pošleme do konce týdne.

S přáním hezkého dne
pan rádce
Ludvík Suliman

Podívala jsem se do obálky a začala jsem vyplňovat přihlášku.

Jméno a příjmení: Angela Arindel Darleyová

Věk: 18 let

Zvhled: blonďaté vlasy s růžovými, fialovými a modrými prameny dlouhé po pás, žluté oči

Výška: 177 cm

Kasta: 5. kasta

Zájmy: jízda na koni, klavír, procházení se v lese

Dvě kladné vlastnosti: optimistka, přizpůsobivá

Dvě záporné vlastnosti: stydlivá (před cizími lidmi), před cizími lidmi dokáže být nepříjemná

Dvě oblíbené barvy: zelená, hnědá

Oblíbený styl oblečení: obyčejný, kombinovaný

Vyplněnou přihlášku jsem dala zpátky do obálky a tu jsem zalepila.

Zamířila jsem do předsíně, kde jsem si nazula boty a vyrazila ven.

Šla jsem po cestičce lesem, mířila jsem do města. A potom jsem uviděla mou oblíbenou budovu. Knihovna. Miluju vůni starých knih. Často tam s Mandy a Carem chodíme.

Amanda Linsenová a Oscar Danley. Mí nejlepší kamarádi a zároveň jediní. Děláme spolu skoro všechno, ale o víkendech Amanda jezdí na chatu a Oscar se musí učit.

Já se učit nemusím a stejně jsem chytrá. Ale Einstein taky nejsem. Vzdělání je podle mě důležité, ale nemělo by se to s tím přehánět. Třeba Oscarův otec Cara zbije i za dvojku.

S Carem a Mandy ve škole prodáváme upečené koláče a výdělek z toho dáváme na útulky.

No, každopádně, dopis jsem odnesla na poštu. Byla to vysoká šedá budova s ošuntělou fasádou. Vypadala jako vězení. Dokonce i ty mříže v oknech tam byly. Ale to jen proto, aby se tam nikdo nevloupal.

Obálku s dopisem jsem vložila do ruky paní u okýnka.

Doma jsem uvažovala o tom, co jsem to udělala, jestli to opravdu chci a jestli jsem udělala dobře.

Nad princi jsem nikdy nepřemýšlela. Natož abych se o ně ucházela. Nikdy jsem je neviděla, takže nevím jestli nejsou namyšlení. Uvidím. Až je lépe poznám, zjistím to. Ale jsou hezcí... oba.

Myslím, že Bradley je mladší. Korunní princ je podle mě Luca.