Princové nám dali druhý úkol.
Jelikož se blíží Vánoce, máme pro ně vymyslet nějaký dárek. Přemýšlela jsem nad tím už dřív, ale nic mě nenapadlo, takže to bude pro mě pěkně těžký, ale myslím, že jsem něco vymyslela.

Řekla jsem si, že princové můžou mít všechno, na co si jen vzpomenou, proto by to chtělo, dát jim něco originálního, ruční výroba nebo tak něco.

Nikdy jsem na vyrábění nijak moc nebyla, proto něco najít, bude hodně těžké, ale když jsem byla ještě v sirotčinci, Gardenová si potrpěla na takovéhle věci. A protože já musela dělat to, co mi řekla, pár blbůstek tu ještě někde jistě bude.

Prohrabala jsem všechny skříně, až jsem konečně narazila na jeden šuplík, ve kterém jsem měla věci z mého dětství.

Když jsem uviděla fotku mě rodiny, instinktivně jsem hmátla po náhrdelníku, který mi visel na krku. Dostala jsem ho od rodičů a sestry poslední den, kdy jsem je vyděla. Když náš dům vybouchl, měla jsem narozeniny. Tomu se říká smůla.

Fotku jsem položila stranou a zaměřila se na zbytek věcí. Byly tam různé obrázky všeho druhu, plyšáci, přívěšky a podobné věci.

Věděla jsem přesně pro jaké věci jdu.

Pro prince Lucu mám lapač snů. Vím, že je to divné, ale když jsem ho sama vlastnoručně vyrobila.
Byl udělán z kamínků, mušliček, pírek a různých klacíků. Uprostřed toho všeho bylo na kameni namalované slunce. Mělo představovat naději ve tmě, že se vše obrátí k dobrému, že na konci všechno dobře dopadne.

Pozorně jsem si prohlédla tento lapač snů a spokojeně ho odložila stranou a zadívala se na další věc.

Bradley ode mě dostane přívěsek. Kluci sice řetízky nenosí, ale může ho mít pověšený úplně někde jinde než na krku. Prostě mi přijde takové symbolické, mu ho dát. Taky jsme ho vyráběli v sirotčinci. Gardenová byla naprosto zhnusena a chtěla ho vyhodit, ale mně se strašně líbil, a tak jsem si ho nechala.

O naší vesnici kolovalo mnoho pověstí. Jednu z nich jsem přímo milovala. Říkala, že naši vesnici namaloval sám Bůh svým nebeským štětcem, jenž se leskne ve svitu zapadajícího slunce.

Proto mi přišlo hezké, když jsem ustřihla štětinky z nejhezčího štětce, který jsem kdy našla, a zatavila je do skla.

I tento výrobek jsem položila na stůl vedle sebe. Ještě jednou jsem si prohlédla dárky, které jsem pro prince vybrala, aby nebyly poškozené. A když jsem se ujistila, že jsou v pořádku, zhodnotila jsem, že můj výběr byl dobrý.

404 slov