Angel Isabella Scherave, jo, to jsem já. Sedmnáctiletá korunní princezna. Nechci, aby to vyznělo povrchně, ale brzy to tu budu mít celé nastarost.

Už od narození mě připravují, že se jednou stanu královnou. Mám docela dost povinností, ale to mi nevadí. Přijala jsem svůj osud. Narodila jsem se pro to, abych vládla. Rodiče na mě spoléhají a já je nehodlám zklamat.

Mám čtyři mladší sourozence. Matteo je z nich nejstarší. Já mu ale říkám Matt. Je mu šestnáct. Klidně mohl zdědit korunu on, protože je prvorozený syn. Rodiče ale rozhodli, že korunu dostane prvorozené dítě, nehledě na jeho pohlaví. Nevím jestli jsem za to ráda, nebo mám být naštvaná. Beru to zkrátka tak, jak to je. Neměla jsem na výběr. Zato Matteo je rád. Nechtěl být králem a mít jeho povinnosti. Mám s ním nejlepší vztah. Nejspíš proto, že jsme skoro stejně staří.

Po něm přišla na svět Embr. Zrovna nedávno oslavila své patnácté narozeniny. S ní si zas tak nerozumím. Nebylo to tak ale vždy. Jako mladší jsme si rozuměly. Dělaly jsme spolu naprosto všechno. Pak ale začala moje výuka a příprava na královnu a tehdy se vše změnilo. Nejdřív chodila na všechny hodiny se mnou. Snažila se být ukázková princezna. Nejspíš se chtěla stát královnou místo mě. Když zjistila, že nemá šanci, protože i kdybych se koruny vzdala, dostal by jí Matt, úplně se změnila.

Začala mě nenávidět, závidět mi. Taky se změnilo její chování. Už nebyla vzorná princeznička. Chodila po klubech a domů se vracela až pozdě v noci, nebo brzy ráno. Rodiče jsou z toho nešťastní a dávají si to za vinu. Ale oni za to nemůžou, to moc lidí mění.

Další na řadě je desetiletá Sofie. Je to zlatíčko. Vypadá úplně jako mamka. Tmavě hnědé dlouhé vlásky, čokoládové oči. Je úplný opak Embr. Ta je celá po taťkovy teda aspoň vzhledově. Blonďaté, skoro zlaté, lokny jí sahají až k pasu. Tmavě modré oči. Ty se tátovým očím nepodobají. Ten je má pomněnkové.

No a když už jsem u popisování vzhledu. Oči mám pomněnkové po taťkovy. Úsměv po mamce. A vlasy jsou takovou míchanicí mamky a taťky. Dalo by se říct špinavý blond. Prostě každý pramínek mých vlasů má jinou barvu. Od tmavší hnědé až po blonďatou. Matt má stejné vlasy, jen má krásné zelené smaragdové oči.

No a nakonec náš nejmladší člen královské rodiny. Eliott. Má zrzavé vlásky a olivové oči. Je mu teprve pět. Takový malý ďáblík. S Eliottem i se Sofií si skvěle rozumím. Stejně mám ale nejblíž k Mattovi.

Málem bych zapomněla na Winter. Je jí dvacet tři. S ní je to trochu složitější. Je to moje nevlastní sestra a zároveň moje nejlepší kamarádka. Prostě si jí moje mamka adoptovala. Královnou být nemůže, jelikož nemá "královskou krev". Což vlastně moje mamka taky neměla. Tak mi teď dělá komornou a až ze mě bude královna, stane se mou dvorní dámou.

Už několikrát jsem se jí ptala, jestli jí nemrzí, že nemůže být královnou. Ona ale tvrdí, že se na to vůbec nehodí a navíc by prý nechtěla tolik povinností. Myslela jsem si, že to říká, jen abych se necítila špatně, ale ona o to opravdu nestojí. Opravdu si vážím, že je to moje kamarádka, protože jich moc nemám.

Další člen naší veliké rodiny je Amy, sestra maminčiny sestřenice. Já jí ale jako tetu neberu. Je stejně stará jako já, tak jak bych mohla. Její starší sestra Cler a její manžel Victor spolu mají dvanáctiléta dvojčata Madison a Marka.

Nesmím zapomenout na Patrika s tetou Melanie. Spolu mají osmiletého Tomase. Další děťátko je už na cestě. Pak je tu ještě Andrew ten je zatím sám a cestuje po světě. Oba dva jsou bratrové mamky. Taťka byl jedináček.

Naše rodina je docela zvláštní, ale mám jí moc ráda a nikdy bych jí za nic nevyměnila.