29. kapitola
Celý palác byl v pozoru. Nikdo nemohl najít mladšího z princů, Sebastiana. Už dávno se mě dostavit na poradu, on nikdy nechodil pozdě, proto si o něj začal Antonio dělat starosti.
„Nikde nemůžeme najít ani chůvu." Ozval se jeden z právě příchozích strážců. „Mohla být spojená s nějakými zločinci. Vylákala ho ven a tam se o něj postarali její kumpáni." Navázal další. „Ne, to by ona neudělala." Ozval se princ. Nikdo mu ale nedůvěřoval, všichni se chopili té hloupé teorie.
„Kdepak jste." Požil otázku nahlas, jakoby mu to mohlo nějak pomoci. „Pojď, musím ti něco ukázat." Ozval se mu u ucha roztomilý hlásek mladší sestřičky. „Pomiň Ami, ale já si teď nechci hrát." Odpověděl jí co nejmileji. Na hru teď opravdu nebyla vhodná doba. „Je to důležité." Snažila se ho přesvědčit. Princ se chvíli rozmýšlel, stejně teď nic nemůže dělat, tak proč se nevěnovat sestřičce. Určitě se také strachuje o svého bratra. „Tak dobrá, veď mě." Rozhodl nakonec.
„Proč zrovna tahle místnost? Proč si mě přivedla sem." Otázal se nakřáplým hlasem. Na tento pokoj měl až mnoho vzpomínek, svázané s jednou jedinou osobou. Nechtěl, aby ho pohltily, nemohl nad ní přemýšlet. Všechno pokazil.
„Prostě pojď dovnitř. Za chvíli vše pochopíš." Popohnala ho. Zhluboka se nadechl, než překročil práh dveří. Tázavě se na svou sestřičku podíval, aby začala vysvětlovat. „Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli ti to řeknu. Slíbila jsem. Belly, že její tajemství nikomu neprozradím. Když je ale pryč, myslím, že to spolu nějak souvisí." Začala vysvětlovat, při tom nahmatal tlačítko zboku krbu. Normální člověk by si ho ani nevšiml, jenže členové královské rodiny o nich věděli. „Pomohla jsem jí schovat tajemství, aby ho nikdo nenašel." Této větě Antonio vůbec nerozuměl. Jeho sestřička ale hned pokračovala.
„Našla jsem jí omylem, vážně jsem se jí tu nehrabala ve věcech." Chtěl se zeptat o čem to mluví, ale nebylo potřeba. Ami vytáhla z tajné skrýše korunku. Nevěřícně na ní hleděl. Ten erb, co jí zdobil, znal dobře. Patřil Illeyskému království.
„Co to znamená." Bylo jediné, co ze sebe dokázal dostat. I když odpověď už předem znal. „Belly je princezna, Sebík se s ní měl oženit." Potvrdila mu jeho myšlenky. „To ale znamená, že je nevinná. Muselo se jim něco stát, Sebastianovi i Izzy. Pojď, půjdeme to oznámit ostatním." Popadl svou sestřičku do náruče. Rázným krokem se vydal za otcem, tuhle informaci musí vědět.
Uběhlo spoustu hodin, ale nic nového se nevědělo. Kamery byly záhadně vypnuty, takže nezaznamenaly nic podezřelého. Nikdo si ničeho ani nikoho zvláštního nevšiml.
V Illeyském paláci měli obdobnou situaci. Královna se hroutila a její manžel jí utěšoval, i když on sám cítil naprosto to samé, zoufalství, bezmoc. Matteo si nedokázal odpustit, že nikomu neřekl, kde Angel je. Pak by se tohle nemuselo stát. Mohla by být v pořádku. I přes jeho vztek smíchaný se smutkem se vzchopil. Někdo to tady celé musel vést. Usmyslel si, že udělá vše, co bude v jeho silách. On svou sestřičku najde.
Právě promýšlel své další kroky, když mu začal vyzvánět telefon. Číslo na obrazovce patřilo Angel. Hned ho napadlo, že se může jednat o únosce. Už dávno měl připravené odborníky, kteří by je pomocí hovoru dokázali lokalizovat.
Upozornil je a po jejich kývnutí, telefonát přijal. Představil se, ale na druhé straně šlo slyšet jen kapání vody. Až po chvíli konečně promluvil hluboký hlas: „Chceme peníze. Požadovanou částku vám pošleme ve zprávě. O místě předání vám dáme ještě vědět." „Nevěřím vám, chci slyšet svou sestru." Ozval se Matteo. „To bohužel není možné. Momentálně je trošičku indisponována." Odpověděl arogantně. „Jestli jste jí zkřivili jen jediný vlásek, tak se dalšího dne nedožijete." Jeho vztek se už začal pomalu projevovat. „Nemusíte se bát, zatím jenom spí, je ale jen pouze na vás, co s ní bude v následujících hodinách." Uchechtl se. Poté zavěsil.
Následně princi přišla fotografie. Svázaná Angel tam ležela na špinavé zemi. Nahlas polkl, po tváři mu stekla jedna slza, kterou nestihl zadržet. Teď ale musel být silný, emoce může uvolnit, až jí bude držet v náruči.
Profesionálům, dlouho trvalo, než zjistili odkud únosci volaly. Až uprostřed noci se jim konečně podařilo probourat do zaveslovaného systému, který jim v tom předtím bránil. Dozvěděli se, že telefon, že kterého volali, se nachází v sousední říši.
Neváhali ani minutu a hned se začaly připravovat na odjezd. Shromáždili armádu, přeci jen nevědí, kolik nepřátel bude proti nim stát. O všem samozřejmě nezapomněli informovat Summersworldské království, kterých se to také týkalo. Oni už svá vojska měla připravené, proto se rovnou vydali na cestu.
Obě vojska už vyčkávala na pokyn k útoku. A pak to začalo. Princ Illey společně se Summersworldským králem poslali znamení. Střelba započala. To vyrušilo i muže, jenž chtěl právě zneužít nebohou dívku. Pohodil ji tedy na zem, zamykajíc za sebou dveře. Angel omdlela, proto si jí mladík přitáhl k sobě, oblékajíc jí do šatů. Následně s dívkou vyčerpaně, díky svému zranění, ulehl, temnota ho pohltila.
Venku se pořád válčilo, ale armáda se postupně dostávala dovnitř. Začali vyhrávat. Matteo už na nic nečekal a vydal se hledat svou sestřičku sám. Prohledával jeden pokoj za druhým. Pak se stanul před zamčenými dveřmi. Neváhal ani minutu, rozrážejíc dveře.
„Odhoďte tu zbraň, nebo jí zastřelím." Křikl chlap, jež jeho sestřičce tiskl ke spánku hlaveň zbraně. Matt nevěděl, co dělat. Když odloží pistoli, přijde o svou jedinou zbraň.
Pak se ale všechno seběhlo hrozně rychle. Princ Sebastian se probral a z posledních sil chytl muže za nohu. Rychle rukama trhl. Muž to nečekal a klopýtl. Toho Matteo využil a vystřelil. Kulka zasáhla srdce. Chlap byl na místě mrtvý.
Sebastian už zase ztratil vědomí. Naštěstí do místnosti přiběhl princ Antonio, s vojáky, který se okamžitě vrhl ke svému bratrovi. Matt se tedy mohl věnovat své sestřičce, která tam jen tak stála hledíc do prázdna, zdála se duchem mimo.
„Angel," vyslovil její jméno sotva slyšitelně. Následně jí vtáhl do pevného objetí. Dívka ale nereagovala. „Neboj, už je všechno v pořádku. Odnesu tě odsud ano?" šeptal jí do ouška. Vzal jí do náruče, opouštějíc toto hrozné místo.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top