Tři dny. Tak dlouho se mi daří, vyhýbat se oběma. Zjistila jsem, že když se nenacházím v jejich blízkosti, je mi vlastně dobře. Jen ty noční můry nezmizely. V noci spím jen několik hodin, přičemž se pořád probouzím. Ale nevzdávám se, jednou se to přeci musí zlepšit.

Am mi opravdu hodně pomáhala, i když o tom ani nevěděla. Vyzařovala z ní pozitivní energie, kterou jsem s radostí přijímala. Ona byla sluníčko, které prozářilo i ty největší mraky. Dokázala mi ale vyvolat i slzičky, pokaždé když řekla, nebo se zachovala stejně jako moje mladší sestřička. Stýskalo se mi po ní. Po všech, ale přesto jsem se ještě nemohla vrátit. Něco mě zde drželo, nebo spíše někdo.

„Ty se mi vyhýbáš, Izzy." Ozvalo se blízko mého ucha. Trhla jsem sebou a prudce se nadechla. „Jak tě to napadlo. Měla jsem jen moc práce." Snažila jsem se vymluvit. „Nevím proč ti nevěřím." Řekl trochu zklamaným tónem. „Víš co, nezajímá mě to. Důležité je, že jsem tady teď s tebou." Přitlačil mě ke stěně chodby.

Nikdy na nic zbytečně nečekal, ani tentokrát ne. Rychle spojil naše rty, začínajíc s nimi pohybovat. V jeho očích jsem mohla spatřit touhu. Usmívala jsem se jako šílenec. Až teď jsem si uvědomila, jak mi jeho rty chyběly. Byly pro mě jako droga, bez které jsem nemohla žít.

Dokonce se mi podařilo vypnout celý mozek. Takže jsem tam jen stála, opřená o zeď, vracejíc mu stejně vášnivě polibky. Jednou rukou jsem mu zamotala do vlasů a jemně za ně tahala. Zavzdychal mi do úst, to bylo pro moje uši jak rajská hudba.

A najednou vše skončilo, kouzelný okamžik zmizel. Někdo si odkašlal, přičemž ode mě Tony hned odstoupil. „Vaše Výsosti, váš otec se po vás schání." Oznámil nějaký sluha, který mě ale absolutně nezajímal. Jeho slova mě totiž dokonale zamrazila. „Odejděte." Promluvil Tony pevným hlasem. Muž mu neodporovala, hned se vydal pryč.

„Počkej, vysvětlím ti to." Otočil se ke mně. „Nejsi žádný strážce, že ne?" Položila jsem otázku na kterou jsem už předem věděla odpověď, jen jsem si jí nechtěla připustit. V očích se už začaly vytvářet slzy. „Ne. Jsem korunní princ Summersworldu." Odmlčel se. „Takže ty jsi mi lhal. I tvůj bratr." Chtěl něco říci, ale já ho nechala. „Jen si se mnou hrál, nemám pravdu? Zachráníš holku, která vůbec neví, kdo jsi, tak toho využiješ. Chtěl sis dokázat, že nepotřebuješ korunu, aby tě nějaká dívka milovala. Dostal si příležitost, tak proč toho nevyužít, že." Slzy začaly stékat po tvářích.

„Ale hádej co, já má také city. Darovala jsem ti část mého srdce, ale ty si mě sprostě využil. Rozdrtil si ho na tisíc kousků. Byla jsem tak hloupá, když jsem věřila, že mě miluješ." Z mých očí se valily dva vodopády.

„Mrzí mě to, tohle jsem nechtěl." „To je vše co k tomu řekneš? Nebudeš se vymlouvat, snažit se mě přesvědčit o opaku." „Ano lhal jsem ti, ale znovu už nebudu. Je mi to líto, nechtěl jsem tě zranit. Poznal jsem tě a jsi skvělá žena. Otevřela jsi mi oči do neznáma. Nejsem hrdý na své činy, ale udělal bych je znovu, jen abych tě mohl mít ve svém životě." Jeho slova mě šokovala.

„Kdybych nebyl princ, věřím, že bychom skončili spolu. Možná ti to může přijít jako nesmysl, ale začal jsem k tobě něco cítit. Nedá se to nazvat láska, na to je ještě příliš brzy. Kdo ale vytrvá, dojde svému zaslouženému cíli, že. Ten náš mohl být stejný." Dokončil svůj monolog.

„Jenže ty jsi princ. Princ který mě zradil. Jak si naznačil, nemůžeme být spolu. Tak mě teď nech jít. Už nikdy se ke mně nepřibližuj, dlužíš mi to." Jen kývl, naposledy na mě pohlédl, než odešel. Pryč z mého života.

Zapadly dveře a já po nich sjela na podlahu. Ani nevím, jak jsem se dostala do své komnaty. Zalykala jsem se vlastními vzlyky. Slzy stékaly z červených opuchlých očí, nešlo je zastavit. Myslela jsem si, že se budu cítit lépe, ale opak byl pravdou. Na hrudi mě tížil veliký balvan. Bolelo to, tak hrozně moc.

Připadalo mi, že tahle bolest nikam neodejde, že zde zůstane navždy, aby mi připomněla mou obrovskou chybu, kterou jsem učinila. Neměla jsem utíkat z domova, tomuhle všemu bych se ušetřila. A to bylo poprvé, co jsem litovala svého rozhodnutí.