2. kapitola

Opět se mi nechtělo vstávat, ale Wint byla neoblomná. „No tak vstávej." Řekla a stáhla mi peřinu. Já jsem se ale nevzdávala a znovu se přikryla. „Copak si zapomněla, dnes přijede Alex se svou rodinou." Šla na mě z jiné strany. Jakmile jsem to uslyšela, rychle jsem vyskočila z postele. Jak jsem jen na to mohla zapomenout.

Rozběhla jsem se do koupelny a rychle vykonala ranní hygienu. Když jsem se vrátila zpět do komnaty, Wint tam už stála s připravenými šaty. Rychle jsem si je oblékala a nechala se učesat a nalíčit.

Najednou jsem uslyšela fanfáry. Na nic jsem nečekala a vyběhla z komnaty. Schody jsem brala po dvou. Několikrát jsem zakopla a málem i spadla. To mě ale neodradilo a stejnou rychlostí jsem běžela dál. Vím na princeznu a budoucí královu se nesluší běhat po chodbách, ale tohle byla výjimečná situace. Už jsem dorazila až je dveřím. Strážci je nestihli ani otevřít, protože jsem rychlejší.

Už jsem stála venku a spatřila Alexe jak vystupuje z limuzíny. Na nic jsem nečekala a vyběhla k němu. Skočila jsem na něj zepředu. On to nečekal a málem jsme oba spadli. Nakonec se mu podařilo najít si opět rovnováhu.

„Strejdo! Tak dlouho jsem tě neviděla." Strejdu Alexe mám opravdu ráda. Je to spíš můj kamarád než strejda. „Ann!" Obejme mě ještě pevněji. Tahle mi říká jenom on. „Si ještě krásnější než posledně." Usměje se na mě a pohladí mě po vlasech.

„Ahoj Angel." Promluvil Matyas a mě až teď dojde, že tu nejsme sami. Odstoupím od strýčka a vydám se za ním. „Ahoj Matyasi. Jsem ráda že se po dlouhé době vidíme. Mám dotaz přijela s vámi i Vivienne." Zeptám se s nadějí v očích. Nestihne ani odpovědět.

„Ahoj sestřenko přes koleno. Jsem ráda že se opět vidíme." Řekne s ironií v hlase. Ach jo nejraději bych po ní něco hodila, jak mi leze na nervy, ale musím se ovládat. „Ahoj Vivi i já tě ráda vidím." Osvětím ironicky. Na tváři mi při tom hraje vítězný úsměv. Nesnáší, když jí někdo takhle osloví.

Vidím jak vzteky rudne a usměji se ještě víc. „Tak už jsem se pozdravili. Já jsem už po té cestě unavená, takže si půjdu odpočinou." Snaží se říct co nejklidněji. Jakmile prochází kolem mě, probodává mě očima. Nevím jak dlouho tady chtějí zůstat. Už ale vím, že každý den bude těžký. Embr je už teď k nevydržení a když se ještě spojí s Vivienne, bude to hotové peklo na zemi.

Otočím raději hlavu zpět a všimnu si tetičky Bonnie. Počkám než ke mně dojde. Pak se navzájem obejmeme. „Páni, ty jsi ale vyrostla do krásy." Usměje se na mě. „I tobě ty jsi nádherná tetičko." Úsměv jí oplatím. Bonnie je nejlepší kamarádka mamky, ale moc často se nevídají.

Pak se všichni společně vydáme dovnitř, kde už jistě čekají ostatní členové rodiny. Alex políbí mamce, Embr i Sofii ruku. S Mattem a Eliottem si plácne a s taťkou se tak obejme, že ho div neudusí. Bonnie se s mamkou obejmou a ostatní jen pozdraví. Matyas mamku Embr a sofiji jen pozdraví. Eliottovi rozcuchá vlasy. S Mattem si plácnou a pak spolu někam odejdou. Nejspíš jdou hrát nějaké videohry. Vivienne tady už nebyla, takže už nejspíš "odpočívá" po dlouhé cestě.

My ostatní jsem se vydali na snídani. Zbožňuji sladké snídaně.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top