Už je to týden od mého rozhovoru s bráškou a zároveň od mého prvního polibku. Celou tu dobu se mi dařilo Tonymu úspěšně vyhýbat. Ne, že bych ho nechtěla vidět, jen jsem si ještě vše musela rozmyslet. Zkrátka jsem ještě nebyla připravená na rozhovor s ním.

Právě jsem byla v Améliiným pokoji. Pořádala čajový dýchánek, který jsem nemohla odmítnout. Díky ní jsem se vracela do svých dětských let.

„Tak prosím slečno, tady je váš čaj," řeknu, podávající jí naplněný šálek ovocného čaje. Usmála se na mě a já jí úsměv oplatila.

„No páni, vy tu etiketu opravdu praktikujete." Protočila jsem oči. Ten tu ještě chyběl. Teď jsem na něj opravdu neměla náladu, on ale vypadl, že se mnou ještě neskončil. Omluvila jsem se Am s tím, že za chvíli přijdu a bez dalšího slova vyšla na chodbu. Ani jsem se nemusela otáčet abych věděla, že mě následuje.

„No páni, já tleskám. Víte, po našem posledním setkání, jsem se domníval, že etiketu sice znáte, ale neřídíte se podle ní. Copak nevíte, že na korunního prince se nekřičí. Ani jste se mi nepřišla omluvit. Měla byste ke mně cítit nějakou tu úctu, přeci jen vás zaměstnávám. Klidně jsem vás mohl vyhodit." Konstatoval povýšeně. Přesně takové lidi jsem nemusela, navíc mi připomínal Embr s Vivienne.

„Řídím se podle etikety, ale jen u lidí, kteří si to zaslouží. A při našem posledním setkání jsem nabyla dojmu, že vy se podle etikety neřídíte, tak proč bych měla já. Nebudu se vám omlouvat za vaší nevychovanost. Vyhodit jste si mě klidně mohl, ale jelikož jste to za celý týden neudělal..." Nenechal mě ani doříct větu.

Naklonil se ke mně a přitiskl své rty na mé. Chvíli jsem jen tak stála, než mi došlo, co se stalo. Zatlačila jsem mu do hrudi. Nečekal to a tak klopýtnul dozadu. Následně jsem mu vrazila facku. Nechápu, co mě to popadlo. Zaraženě se na mě díval, než se jeho zmatený pohled změnil na rozzuřený.

Sebrala jsem veškerou odvahu a podívala se mu do očí. „Jak si dovolujete mě jen tak z ničeho políbit. Já nejsem žádná vaše hračka." Téměř jsem na něj křičela.

Najednou mě popadl a přirazil na zeď. „Tak podívejte se slečinko, takhle na mě zvyšovat hlas nebudete. Jste jen hloupá podřadná chůva." Křičel na mě. Snažila jsem se mu vyvléct, ale držel mě moc pevně.

„Tak to ne, nikam nepůjdeš, ještě jsem s tebou neskončil. Jak už jsem říkal seš jen sloužící. Když tě budu chtít políbit, tak to udělám. Když se s tebou budu chtít vyspat, tak se vyspím." Začala jsem se klepat. „Rozuměla si mi!?" Šeptal mi u ucha. Tak moc jsem se bála, že jsem zvládla jen kývnout. Naklonil se ke mně ještě blíž a políbil mě na ušní lalůček. Pak prostě odešel.

Třes neustal a k němu se přidaly slzy, které samovolně stékaly po mé tváři. Vzpamatovala jsem se jak jen to šlo a podařilo se mi hnout z místa. Snažila jsem se zahnat slzy, ale nedařilo se.

Vyběhla jsem pryč, takhle mě nikdo nesmí vidět. Přes slzy jsem skoro neviděla. Do někoho jsem narazila, ale nepodívala jsem se na něj. Jen sem řekla něco na omluvu a pokračovala směr můj pokoj.

Jakmile jsem vlezla dovnitř, zabouchla jsem za sebou dveře a svezla se po nich. Slzy začaly stékat ještě ve větších proudech. V hlavě se stále ozývaly princova slova, ale místo něho je vyslovoval on. Ten chlap v temné uličce, který se mě pokusil znásilnit. Nebýt Tonyho, nejspíš by se mu to i povedlo.

Chtěla jsem ty vzpomínky zahnat a tak jsem zavřela oči, ale to bylo snad ještě horší. Viděla jsem ho před sebou jako ten večer. Najednou jsem na své pokožce ucítila jeho dotek. Prudce jsem otevřela oči a zvedla se do stoje. Samozřejmě, že tu nikdo nebyl. Rozrazila jsem dveře do své soukromé koupelny - teď jsem byla ráda, že jsem byla z obyčejné služebné povýšena na chůvu a dostala tak lepší pokoj i s vlastní koupelnou. Vlezla jsem do sprchového koutu, ani jsem se neobtěžovala sundat oblečení. Kohoutkem jsem otočila doleva a trochu nechala odtéct studenou vodu. Následně jsem na sebe natočila hlavici, vystavujíc se tak proudu již teplé vody. Postavila jsem jí do stojanu, takže mi teď voda dopadala na vlasy. Popadla jsem žínku a vymáčkla na ní půlku lahvičky sprchového gelu.

Začala jsem si drhnout pokožku - i přes mokré oblečení - , tak silně, až mě začala bolet, ale nevšímala jsem si toho. Nakonec jsem tam jen tak stála a nechala na sebe téct vodu.

Nevím jak dlouho jsem byla ve sprše. Když jsem z ní vylezla, sundala si mokré oblečení, celá moje pokožka byla červená. Usušila jsem se a jen v ručníku přešla do pokoje.

Oblékla jsem si spodní prádlo a přes něj navlékla čisté legíny a volné tričko. Mokré vlasy jsem svázala do drdolu. Ručník jsem odnesla zpět do koupelny a po cestě zhasla světlo. Následně jsem vlezla do postele. Snažila jsem se usnout, ale pokaždé, když jsem zavřela oči, viděla jsem toho chlapa.

Myslela jsem si, že jsem na tu událost zapomněla. Zazdila jsem jí do nejvzdálenějšího kouta v mysli. Pak si tady nakráčel nějaký hloupý princ a svým chováním tu ochranou zeď rozbil. Teď se ta vzpomínka pořád dere na povrch. Nenechá mě na pokoji ani v noci.