S Kazukim jsme se vydali do pokoje, ve kterém byla Eleanor. Netušili jsme, o čem by s námi chtěla mluvit. Měla jsem se bát? No, nevím proč, ale bylo mi fajn. Nebála jsem se, co se bude dít. Mohl za to Kazuki? Uviděli jsme Eleanor stát u okna na konci chodby. Koukala ven, ale když zaslechla naše kroky, otočila se s milým úsměvem. Překvapilo mě to a to hodně. Opravdu jsem nikdy nečekala, že budu u temných tak ráda. ,,Děkuju, že jste přišli. Yuki, potřebuju mluvit hlavně s tebou." ,,Dobře."

Pozvala nás do jejího pokoje. Ale Jessie říkala, že se tu zdržují jen ti po boji, ošetřovatelé a ti co se chtějí boji vyhnout, proč je tu Eleanor? ,,Ráda ti to vysvětlím, Yuki," otočila se na mě a usmála se. ,,Umí číst myšlenky," vysvětlil mi Kazuki. Tak to leccos vysvětlovalo. Sedli jsme si kolem stolu a ona se začala ptát na práci v zámku. Co jsme dělali atak. Ale potom se začala ptát jen na mě. ,,Co máš za dar?" ,,Po pravdě? Nevím," přiznala jsem klidně. Uměla jsem jen uzdravovat, pomocí vodiček od Ame a přívěskem od Kazukiho. ,,Opravdu?" ,,Eleanor, říká ti pravdu." ,,Já vím, jen mě to překvapuje. Si jiná, než ostatní strážní andělé," zamyslela se. ,,Jiná? Proč to všichni říkáte?" zeptala jsem se nechápavě. Tohle říkal i Antonio a Erik. Myslím, že i Ennie s Lunou mi to jednou pověděly.

,,Ty jsi následnice Ameterasu, měla by jsi mít dar, který jen tak nikdo nemá. Ale jsi stejná, jako oni, ale přitom úplně odlišná." ,,Kazuki, chápeš to?" ,,Eleanor, chceš tím naznačit, že Yuki zatím dar nenašla, nebo je v tom něco jiného?" otočil se na mě a pak na kněžku. ,,Cítím magii dobrého anděla, ale je silnější, než-li obvykle. Myslím, že její dar je zablokovaný Ame," řekla po chvilce váhání. Zase mi to přestávalo dávat smysl. Ztrácela jsem se v tom. Mám dar, nebo ne? Proč by ho Ame blokovala? Protože jsem tady? ,,Proč by to Ame dělala?" zeptala jsem se nakonec. ,,Možná, protože jsi tady," potvrdila mi, ,,ale možná je to kvůli tomu, aby jsme to spíše MY nezjistili." A mám v tom opět guláš. ,,Pro dnešek to stačilo," řekla ospale, ,,běžte si lehnout. Zítra si ještě promluvíme, Yuki." ,,Dobře," souhlasila jsem. Všichni tři jsme byli ospalí, rozloučili jsme se a šli do svých pokojů.

S Kazukim jsem odešla z pokoje Eleanor. Byla jsem hrozně utahaná, ale to i Kazuki. Měli jsme pokoje na opačných koncích domu a já neznala cestu. ,,Můžeš zůstat u mě, jestli chceš," usmál se na mě. ,,Ne, to je dobrý," úsměv jsem mu oplatila a otočila se. ,,Yuki..." ,,Ano?" koukla jsem zase na něj. Vypadal zvláštně, jako by mě nevnímal. Začal se motat a nakonec spadl na zem. ,,Kazuki!" Opatrně jsem mu zvedla hlavu a položila si ho na nohy. ,,Co se stalo?" vylezla z pokoje Velekněžka vyhnaných andělů. Starostlivě se na mě podívala. Pak si sedla ke mě a položila Kazukimu ruku na čelo a druhou k srdci. Zavřela oči a klidně dýchala. Vlasy jí začali vlát ve větru, který však foukal jen kolem ní. Kazuki se zachvěl a začal namáhavě dýchat. Měla jsem o něj opravdu strach, velký strach. ,,Dojdu pro Jessie a Elliota. Oni nám snad pomohou," řekla vážně. Vypadala, jako by to nemělo smysl. Jako kdyby to s ním bylo opravdu moc zlé. Kazuki...