Došla jsem k domovu, před kterým stálo černé auta patřící mé tetě Rin (v překladu Chladná...). Vylezla jsem po žebříku do pokoje a pak zamířila do podkroví. Sedla jsem si na matraci a vzala si prsten do ruky. Stále jsem si ho prohlížela. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči. ,,Pojď dolu Yuki." Zaslechla jsem od schodů. Sedla jsem si k nim a koukla dolu, kdo to mluví. Tak příjemný hlas jsem dlouho neslyšela. ,,Kdo je tam?" Zeptala jsem se potichu. ,,To jsem já dítě moje," Zasmála se starší paní sedící na židli vedle knihovničky. ,,Babi!" Křikla jsem radostí a seběhla k ní schody do láskyplného objetí. Babička Aimi (v překladu Láska...) Je jediná z rodiny, co mě má ráda. A já jí taky. Vždy říkala, že mě bůh stvořil k velkým věcem. Nikdy jsem jí nechápala, ale dodávala mi tím sebevědomí. ,,Co se stalo, holčičko?" Zeptala se starostlivě. Sedla jsem si k ní, ,,stále to stejný." ,,Proč neodjedeš se mnou?" Usmála se. ,,Kdybych mohla, tak ráda babi," povzdychla jsem si. ,,Dneska tě něco, tedy někdo, potká Yuki," Usmála se a chytla mě za ruku. ,,Co?" ,,Slyšíš dobře holčičko. Dneska se ti stane něco úžasného. Nesmíš ho nechat jít." ,,Babi? O čem to mluvíš?" Divila jsem se.

Vždy říkala takovéhle blbosti. Ale skoro nikdy se nemýlila. ,,Prázdniny skoro končí, takže chytni tu příležitost, vezmi klíč a jdi dál," usmála se a stiskla mi ruku pevněji. Začala jsem se ji trochu bát. ,,O čem to zase mluvíš? Nikdy jsem tě moc nechápala, ale tohle nechápu už vůbec." ,,Jak jsem ti už jednou říkala, potkáme se na úžasném místě, kam budeš patřit i ty. Budeš šťastná. Budeš zamilovaná. Budeš sama sebou." ,,Babi?" Usmála jsem se, ,,Vůbec nevím, o čem mluvíš." ,,Dnes je úplněk. Noc splněných přání. Koukej dnes v noci na měsíc, někdo se někde kouká taky." Usmála se ještě více a mě obklopil pocit bezpečí a štěstí. ,,Dnes si už klíč dostala, nechal ti ho tam. Je to velice neobvyklý kluk. Hlavně dej pozor, ať ti ho neseberou ty ošklivé potvory," ušklíbla se a naznačila žvýkání Leiko. Rozesmála jsem se a babička se hned přidala. ,,Dej na sebe pozor holčičko. Já už musím jít, ale slibuji,že se zase brzy uvidíme," dala mi pusu na čelo a pomalu odcházela. ,,Nemůžu se dočkat babi," usmála jsem se a vstala ze židle. Babička se zastavila mezi dveřmi a řekla něco jako přísahu a modlitbu dohromady, ,,až hvězda k zemi bude padati, ocitneš se mezi dobrými anděly. Slzy tvé se ve sníh promění, dítě moje." Než jsem se stihla otočit, byla už pryč.

Co to mělo znamenat? Nejdřív říká něco o klíči, pak o tom, že se potkáme na krásném místě a potom něco o andělech? Už se v tom opravdu ztrácím. Co mohla myslet tím klíčem? A kdo mi ho kde nechal? Proč musíš mluvit takhle v otázkách babi, říkala jsem si, když jsem se vracela zpět do podkroví. Sedla jsem si zase na matraci přímo naproti zrcadlu. Vzala jsem do ruky řetízek s prstýnkem a přemýšlela nad tím, co babička říkala. Kdo mě má potkat? Jo, hlavně se musím koukat na měsíc, jsem zvědavá, co se stane nebo nestane. Věřím ti babi. Lehla jsem si a poslouchala smích ze zdola.