Luna mi ukázala, kudy mám jít, a pak odešla zpět za babičkou. Nedivím se, mají už takhle dost práce a ještě musí ztrácet čas se mnou. Před trůním sálem stál další anděl ve stříbro-zlaté zbroji. Když jsem přišla blíže, dal si ruku k srdci a uklonil se. Pak mě pustil za jejich paní. Cítila jsem svůj nepravidelný tlukot srdce. A divte se mi, nevím, co mě čeká, jsem ve světě, který je pro mě neznámí a ještě jsem se do toho všeho stala před malou chviličkou andělem! To se opravdu může stát jen mě... S povzdechem jsem se vydala do sálu. Rozhlédla jsem se po velké světlé místnosti. Byla osvětlená jako žádné jiné místo v zámku. Okolo byli ozdobné sloupy z bílého mramoru, stejně jako celí zámek a zdobily je stříbrné, zlaté, modré a světle růžové ornamenty. Kromě toho tu byly spousty obrazů, na většině z nich byli andělé. Všimla jsem si na jednom i své babičky. Šla jsem pomalu k němu a nepřestala na něj koukat. Vždyť říkala něco o tom, že taky prošla zkouškou. Taky doufám, že mi to potom bude vyprávět. ,,To už jsi tady?" zaslechla jsem za sebou milý ženský hlas. Otočila jsem se a konečně ji spatřila. Ne že bych po tom nějak moc toužila, ale aspoň vím, o kom to všichni stále mluví. Byla neobyčejně krásná. Dlouhé modro-fialové vlasy, trochu tmavší oči a ve světle modrých šatech vypadala opravdu úžasně.
***

S Ameterasu jsme šly do zahrad a ona mi vše postupně vysvětlovala. Moje babička tu je už něco kolem 40 let a chtěla pro mě to nejlepší a spolu s Kazukim mě odsud chránili. Babička chtěla, abych přišla sem, už když mi bylo osm. Což mě překvapilo. Zatím to všechno ale napovídá tomu, že to Kazuki jen hrál, pomyslela jsem si. ,,Luna ti říkala o mentorech?" ,,Jen to, že učí své přidělené vše o andělech." ,,Zase to nechává na mě," povzdechla si. ,,Pak se jí na ně když tak zeptám," navrhla jsem s úsměvem. ,,To je dobré. Jako tvoje mentorka ti to ráda vysvětlím," mile se na mě usmála. Seděly jsme u fontány a povídaly si. Vysvětlila mi práci mentorů. Naštěstí jsem to hned pochopila. Pak se mě ptala na různé věci ohledně mě. Snažila se mě co nejlépe poznat. To i já ji. Chovala se ke mně úplně úžasně. Jako by mě znala od malinka. Jako by byla moje máma. Proč se nechovala takhle ta moje?

Chvilku jsme tam jen tiše seděly, ale ticho přerušil křik jednoho z andělů, kterého jsem už znala. ,,Co se děje, Antonio?" zeptala se starostlivě Ameterasu. ,,Musíte tam.... Poslat posily," vykoktal po chvilce. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se ho. Sedl si na zem a těžce dýchal. ,,Si ošklivě zraněný," prohlédla jsem si ho. ,,Yuki, postarej se o něj prosím. Jdu připravit ostatní anděly," řekla rozhodně a vydala se do zámku. Vzala jsem Antoniovu ruku a dala si ji kolem krku, abych ho podepřela. ,,Musíš jít s Ame. Je tam víc zraněných," řekl udýchaně. Jen jsem se na něj koukla a šla dál. Začala jsem se bát o Kazukiho. Pomalu jsme došli do zámku, kde čekala i Luna. ,,Postarám se o něj, Yuki. Ty jdi s Ame, sama chce, abys šla s ní." ,,Co? Proč? Jen bych tam překážela. Nebyla bych jí k ničemu," řekla jsem zmateně. ,,Mýlíš se Yuki," zaslechla jsem její hlas. Otočila jsem se a uviděla ji kousek ode mě. ,,Věř svojí mentorce. Potřebuju tě a ti zranění taky," natáhla ke mně ruku. Bez dalšího váhání jsem šla s ní a dalšími strážnými anděly.