,,Omlouvám se, Yuki, vymklo se nám to kontrole. Nemysleli jsme si, že tu někdo bude. Ani kněžka nic neřekla," sedl si ke mně do trávy a jemně mi sáhl na ránu na ruce a pak na noze. ,,O jakou zkoušku šlo? Pořád jsem úplně mimo, Kazuki." ,,To chápu, nebyl jsem na tom o nic líp, než teď ty," odmlčel se, ,,máš poraněný křídlo. To bude těžší," sedl si za mě. ,,Co chceš dělat?" zeptala jsem se trochu vyděšeně. Naklonil se ke mně a pošeptal mi, abych mu věřila. Po chvilce jsem ucítila jemný dotek na křídle. Teď už chápu proč se před tím Kazuki zasmál. Byl to příjemný pocit. To byste museli zažít, abyste to pochopili. ,,Ale vedla sis dobře," sedl si zase vedle mě a usmál se. ,,Tak to nevím v čem?" ,,Nenechala si Amayu utéct. Nenechala si, aby jí tam ten ublížil. Chránila si ji vlastním tělem. Navíc si se nenechala vyprovokovat, držela ses v klidu a to u anděla jen tak nevidíš, tedy u některých," zasmál se, ,,někteří jsou hrozně výbušní, třeba Antonio." ,,Vážně? Počkej, až zjistí, co o něm říkáš," usmála jsem se a vstala. ,,Jestli mu to řekneš, zlechtám tě," úsměv mi oplatil a vstal taky, ,,dojdeme do zámku nebo poletíme?" ,,Vypadám snad na to, že umím lítat?" řekla jsem se smíchem a pak jsem dodala, ,,navíc se bojím výšek." ,,Vážně? To bude problém. Počkej, a proto si lezla z domu oknem?" prohrábl si vlasy a koukl na mě. Nevině jsem se usmála a snažila se mu to nějak vysvětlit.

Procházeli jsme městem směrem k zámku. Všichni na mě opět koukali. Tentokrát jsem ale nevěděla proč. ,,Po městě jdou dva andělé, takže se nediv, že se na tebe tak dívají," usmál se a chytl mě za ruku. ,,Nechodíte sem často, co?" rozhlížela jsem se po okolí. ,,Ne, jsme většinou na zámku nebo v jiné části zemí, kterou okupují zlý andělé." Zarazila jsem, když jsem uviděla Antonia, jak běhá sem a tam, ,,Hej!" křikla jsem jeho směrem, a když se otočil, ukázala jsem, ať jde k nám. Bez váhání se k nám rozběhl. ,,Konečně jsem vás našel, no spíš vy mě," usmál se. ,,Co se děje?" zeptal se Kazuki. ,,Volá nás Velekněžka. V nějaké vesnici jsou vyhnanci od nás. A Yuki, tebe chce vidět osobně." ,,Co?" divila jsem se. ,,Neboj se, kněžka je milá. Navíc si tě vybrala," povzbudivě se na mě usmál.

Došli jsme společně na zámek. Na Kazukiho a Antonia už čekal další ze strážných andělů. Na mě čekala Luna. Rozloučili jsme se a já se s Lunou vydala za kněžkou. Nevím, co se bude dít, a radši bych to ani vědět nechtěla. ,,Nemusíš se bát, všichni jsme si museli projít zkouškou. Každý jsme navíc měli svého mentora, který nás učil vše o dobrých, ale i zlých andělech. Tebe si chce přenechat sama Ameterasu ( význam- bohyně slunce, vládnoucí nebi)," usmála se na mě. ,,Takže všechno, co se od včerejška stalo, byla jenom zkouška, jo?" koukla jsem na ni. Zamyslela se, ,,všechno od příchodu byla zkouška," řekla nakonec. Zarazila jsem se. Co když to s Kazukim byla jen záminka jak mě sem dostat? Co když to Kazuki jen hrál..?