Tae-Hyung

Už umytí a oblečení jsme se přesunuli do obývací části. Rozvalil jsem se na sedačku a přitáhl si miláčka k sobě do náruče. Kookie byl pořád dost v rozpacích z toho, co jsme prováděli. Chtěl jsem ho uklidnit tím, že ho budu jen jemně tisknout k sobě, bez sexuálního podtextu. Vážně jsem na něm závislý, ale dokážu vedle něj být jen tak, protože miláček je pro mě mnohem víc, než jen nějaký sexuální objekt. Miluju ho kompletně, tedy i to, co se skrývá uvnitř a teď opravdu nemyslím jeho zadeček... I když ten miluju strašně moc! :)

Kookie se ke mně něžně přitulil a položil si hlavu na můj hrudník. Já jsem ho objal jednou rukou kolem zad a druhou jsem mu začal jemně probírat jeho vlásky. Miláček spokojeně zavrněl a zavřel oči. „Jsi unavený?", zeptal jsem se, ale to už miláček opravdu usnul. Zlehka jsem ho políbil do vlasů a víc se k němu přitiskl. Miláček je tak citlivý a tak křehký. Nedovolím aby mu někdo znovu ublížil! Kdybych věděl, kdo na nás tak škaredě ve škole zavolal, rozbil bych mu hubu už jen kvůli Jung-Kookiemu. Mě osobně je to fuk, já na takové debily zvysoka kašlu, ale miláček si všechno moc zabírá. Už jsme se k tomu sice nevraceli, ale plakal kvůli tomu zmrdovi... a to je neodpustitelné! Snažil jsem se to pustit z hlavy, zatím co jsem svůj poklad držel ve svém náručí. Kookie klidně oddechoval... Vypadal, že je v klidu. Zatím neměl žádnou noční můru, vypadal klidně a spokojeně. Znovu jsem ho políbil do vlasů a taky jsem pak na chvíli zavřel oči. Když jsem se probudil, bylo už skoro sedm hodin. Kookie se taky probudil.

„Miláčku...", napadlo mě najednou. „Vadilo by ti moc, kdybych vyrazil do města s Min-Ho a dalšími kamarády?" Byl to spontánní nápad. Až teď mě totiž napadlo, že bych vlastně chtěl jít. „Chceš jít do města?", zeptal se udiveně. „Beze mě?" Trochu posmutněl. „No...", poškrabal jsem se na zátylku. „Min-Ho neřekl, že nesmíš jít taky, ale... ptal se mě, jestli mě pustíš, tak asi by chtěl abych šel sám... Nevadí? Můžu jít?" „Já nevím...", pokrčil rameny nerozhodně. „Budeš pryč dlouho?" „No..." , zamyslel jsem se. Jak znám naše tahy, tak asi jo. Člověk si řekne, že se vrátí brzy, ale pak se vrátí sice brzy, ale brzy ráno... Těžko říct. Na posledním tahu jsem byl ještě před tím, než jsem měl kluka. Na druhou stranu... trávíme spolu s Kookiem každou volnou chvíli, měli bychom si od sebe trochu odpočinout. Jakože, ne že by to bylo nutné, ale neuškodí to... „Asi jo, miláčku!", přiznal jsem upřímně. „Myslím, že se trochu zdržím. S klukama jsme se naposledy viděli ten den, co jsme měli Hwarang... Chci si trochu zařádit, víš? S tebou bych se musel moc krotit!" „Takže bych ti překážel?", zeptal se smutně. „Nepřekážel!", řekl jsem rozhodně. „Ale... Ty to nechápeš..." Trochu mě to rozhodilo. Myslel jsem, že mě Kookie bez problémů pustí, ale zatím to vypadá, že budu muset zůstat doma, což mu nedaruju. „Jen by to s tebou bylo jiné než bez tebe...", řekl jsem trochu nervózně. Jak mu to vysvětlit, když to nechce chápat? Nějak se mi nechtělo ho tahat po barech, které by kluci ze školy vybrali. Kdo ví, kam budou chtít jít. Já snesu všechno, ale tahle křehká dušička je úplně někde jinde. 

Já bych se nebránil ani malému striptýzu. Momentálně se sice netoužím dotýkat ženského těla, ale podívat se na nějakou krásnou slečnu by bylo fajn. Trochu se opít a dělat blbosti. Kookie by nám to jenom kazil. A nebo by se necítil dobře, takže by nám to nakonec stejně, i když možná neúmyslně, kazil. S Kookiem by to nešlo! „Já bych chtěl jít taky!", řekl potichu, ale já už jsem byl rozhodnutý. Buď půjdu sám a nebo raději zůstanu doma. Ale já jsem chtěl jít na tah. „Miláčku... To nejde. Bude to čistě pánská jízda!", řekl jsem vážně a miláček uraženě nafoukl tváře. „Takže já jsem jakože holka, jo?", zeptal se naštvaně. „Tak to fakt teda dík!" Otočil se ke mně zády a trucoval. Musel jsem se zasmát. „Vlastně...", dobíral jsem si ho. „Tak trochu jsi taková holčička. Jenom trochu, ale jo, jsi!" „Pche...", odfrkl si. „Tak si běž, ty chlape! Nech blbou holku samotnou doma aby nevychladla postel... Opij se, užij si a přijď si domů zašukat..." Zvedl se aniž by se na mě podíval a během okamžiku za sebou práskl dveřmi od ateliéru. Já jsem za ním zaraženě zíral. Nečekal jsem, že to vezme až tak špatně. Dělal jsem si z něj jen legraci, rozhodně ho nepovažuju za holku!

Přemýšlel jsem co dělat. Mám ho přece jen vzít s sebou? Docela mě totiž rozhodil. Nechtěl jsem aby byl smutný. Chvíli jsem seděl, ale pak jsem se taky zvedl. Bylo sedm hodin, takže nebylo moc času. Co teda mám dělat? Šel jsem za ním do ateliéru. Čekal jsem, že bude plakat, ale naštěstí neplakal. Vztekle čmáral nějaké klikiháky na plátno a když jsem se najednou objevil vedle něho, obrátil štětec proti mně. Nakonec mě nepomaloval, ale minul mou tvář jen o fous. „Promiň...", řekl jsem upřímně. „Nechtěl jsem se tě dotknout! Já jsem to tak vážně nemyslel." „Hmmm..." Až teď mu skanula po tváři první slza. „To je v pohodě. Bež se bavit, miláčku. Já tady budu malovat!" Udělal další šílený tah a utřel si slzu, která ho zřejmě otravovala. Udělal si na obličeji čmouhu. „Miláčku...", zaváhal jsem. „Vážně? Nemám zůstat doma?" Podíval se na mě napůl lítostivě a napůl vyčítavě. „Běž!", řekl rozhodně. „Běž se bavit a na mě se neohlížej!" Zněl pořád ublíženě. Asi by opravdu chtěl jít taky. Váhal jsem, když v tom mi zazvonil telefon. Byl to Min-Ho. „Min-Ho?!", řekl jsem, aby Kookie věděl s kým mluvím. „No,Tae!", ozval se kamarád. „Už čekám před domem, kde jsi?" „Ještě doma...", hlesl jsem a podíval se na Kookieho, který už zase napjatě čmáral na plátno. „Dáš mi deset minut?" „Dobře...", souhlasil. „Ale víc ne!" „Pohnu si!", slíbil jsem. „Jen... kam vlastně chcete jít?" „No...", řekl tajemně. „Prý otevřeli v centru nový strip klub, chtěli bychom tam nakouknout... co říkáš?" „Že je to skvělý nápad!", usmál jsem se a znovu jsem mrkl na Kookieho. „Za chvíli jsem venku!" Byl jsem rád, že miláček neslyšel co mi Min-Ho říkal. Takže v žádném případě s náma jít nemůže...

„Zlato...", pohladil jsem ho jemně po rameni. „Já ti to vynahradím, ano? Když mě pustíš, udělám pro tebe na oplátku co budeš chtít! A příště rozhodně půjdeš s náma, slibuju!" Podíval se na mě a přemýšlel co na to říct. „Tak dobře...", přikývl nejistě. „Slibuješ, že příště můžu jít taky?" „Slibuju!", vyhrkl jsem radostně. Byl jsem rozhodnutý, že příště opravdu půjde s náma. „Opravdu uděláš, co budu chtít?" „No...", zaváhal jsem. „Když to nebude něco šíleného, tak jo... udělám!" „Tak běž!", řekl a zněl už mnohem míň smutně. „Já se tady zabavím... Ale jestli něco provedeš, tak..." 

„Budu hodný, neboj.", řekl jsem rychle. „Budu řádit jen trochu, kluci mě pohlídají!" „No právě...", povzdechl si. „Tak padej!" Šťouchl do mě. „Ať Min-Ho dlouho nečeká." Něžně jsem ho políbil na ústa a pak se na něho láskyplně usmál. „Máš to u mě, miláčku!", řekl jsem a znovu jsem ho políbil, tentokrát mnohem dýl. „Díky! Budu se snažit být doma co nejdřív." Rozhodl jsem se, že přijdu mnohem dřív než až nad ránem. „Nespěchej...", ušklíbl se Kookie. „Nebudu na tebe čekat!" „Cože?", vykulil jsem oči udiveně. „Ty někam půjdeš? Nebudeš doma?" „Budu dávno spát...", vysvětlil pobaveně. Vypadalo to, že se už cítí líp. „Dobře...", usmál jsem se. „Budu se snažit tě neprobudit. Vážně se pokusím přijít co nejdřív." Naposledy jsem ho políbil a pak už jsem vyrazil ven.

Min-Ho na mě čekal celý netrpělivý. „Kde jsi tak dlouho?", zeptal se nervózně. „Nesnáším čekání!" „Sorry...", zamrmlal jsem. „Nechtěl tě pustit?", podíval se na mě vědoucně. „Měl jsi ho vzít s sebou, měl bys klid..." „Myslíš, že měl jít s náma?", podivil jsem se. „Jestli by mu nevadil dámský striptýz...?!", pokrčil rameny Min-Ho a zasmál se. „Jednou jsem tam vzal Min-Kiho... myslím na striptýz, ale to bylo v jiném klubu než půjdeme teď...", zavzpomínal. To už jsme šli směr metro. „Myslím, že z toho měl trauma. Byl červený i na zadku a když mu slečna vzala ruku a položila si ji na ňadro, cukl sebou jako by dostal ránu elektrickým proudem. Zbytek show pak raději strávil na pánských záchodech. Když jsme si ho potom s klukama dobírali, že si ho tam určitě honil, celý rozhozený utekl pryč..." Min-Ho se smál vzpomínce, ve které rozhodili jeho bratrance a já byl rád, že Kookie zůstal doma. Mí kamaradi jsou opravdu hovada! :D

Brzy jsme byli v centru, kde na nás už čekali Hyung-Sik a Ji-Han. Bylo to jako za starých dobrých časů. I když časy, ve kterých na mě doma čeká můj milovaný Kookie, jsou mnohem lepší! „Prý tam budou tancovat Japonky!", řekl nadšeně Ji-Han. „Má to být japonský klub!" „Fakt?", podivil jsem se. „A v čem jsou Japonky jiné než Korejky?" „Myslím, že se víc stydí...", pokrčil rameny Hyung-Sik. „Nevím... možná se svlékají jinak?!", přemýšlel Han. „To uvidíme až budeme v klubu..." „Možná mají jiné kozy?!", usmál se Hyung-Sik. „Spíš si na ně nenechají sáhnout!", hádal Min-Ho. „Ale to opravdu uvidíme až tam." „To jsem fakt zvědavý!", řekl jsem natěšeně. Klub byl naštěstí kousek od metra, poblíž Cheonggyecheon stream.

Vstupné bylo 72.500 Wonů, což není až tak moc. V prvotřídních nočních klubech se dalo zaplatit i dvakrát tolik, ale tam jsem já nikdy nechodil. Byl jsem opravdu zvědavý na ty krasotinky, ale nemyslel jsem si, že budou až tak jiné. To možná, kdyby se tam svlékaly nějaké bělošky, ale o takovém klubu tady nevím. Dali jsme si všichni drink a show mohla začít. Zdálo se, že mají dívky tématické noci a dnes bylo téma „Angel". Trochu mi přejel mráz po těle, ale naštěstí to s ním nemělo vůbec nic společného. Na pódium přišly dívky, které měly na zádech křidélka. Přišlo mi to spíš jako křídla vílí, ale to jsem vůbec neřešil, protože mě naprosto zaujaly zadečky dívek, které se krásně kroutily pod těmi již zmiňovanými křídly. Dívky tančily do rytmu hudby a postupně odkládaly své svršky, až byly polonahé. My jsme pili jeden drink za druhým a povzbuzovali je ve svlékání.

Nakonec se ale nesvlékly celé a na prsa si sáhnout opravdu nenechaly. Už podnapilý jsem litoval toho, že tam netančily naše holky. Nebo třeba Kookie! „Zkusíme jiný klub!", řekl jsem rozhodně a kluci souhlasili. Taky by chtěli holý zadeček na klíně a ňadro přímo u nosu. Nakonec jsme skončili v klubu Syndrome, ve kterém jsme zaplatili vstupné 160.000 Wonů. Tam už to ale opravdu stálo za to. Drinky byly v ceně a dívky se svlékaly přímo před námi a nebo jsme si je mohli sami svlékat. My jsme zvolili druhou variantu. Bylo to fakt skvělé!

Taky jsem si opatrně sáhl na dívčino ňadro, ale jen zlehka, abych netrhal partu, ale současně, abych nepodvedl svého miláčka. Bylo skoro dvanáct v noci a nikdo z nás nespěchal domů. Chtěli jsme zaběhnout ještě do nějakého koktejlového baru, někde tady na Cheonggyecheon stream. Nebo možná jen tak posedět venku a trochu vystřízlivět. Cítil jsem jak se mi motá hlava. Věděl jsem, že nesmím za miláčkem přijít v takovém stavu. Proto jsem přesvědčil kluky, abychom si chvíli sedli venku u řeky. Po sněhu nebylo ani památky a teploty zase mírně vystoupily, takže se dalo být venku. 

Byla to příjemná noc. Užíval jsem si klidu a civěl na lidi kolem. Kluci o něčem pořád mluvili, ale já jsem je skoro nevnímal. Myslel jsem totiž na Kookieho. Miláček je sám doma a určitě už spinká. Možná bych měl jít za ním a přemluvit ho, aby pro mě udělal striptýz. Dal bych mu na záda malá křidýlka a nějaká tanga na zadeček... Potom bych ho ochmatával, zatím co by se miláček vlnil na nějakou melodii. Musel by hodně kroutit zadečkem, abych pak z něj mohl servat ta tanga a zrovna bych si ho ohnul na stůl, což se v strip klubech nesmí. Já bych ale mohl, protože bych to dělal doma se svým klukem... Takže bych svého andílka svlékl a zrovna bych ho ojel. Znělo to jako skvělý plán. Rozhodl jsem se, že přijdu domů a vytáhnu miláčka z postele aby mi mohl udělat striptýz. Už jsem se chtěl zvednout, ale pak jsem si všiml, že k nám jde Tae-Min s nějakým klukem, se kterým se držel za ruku.

„Ahoj,kluci!", řekl vesele Tae a sundal si roušku z obličeje. „Paříte?" „Jasně že jo!", usmáli se kluci a pokukovali zvědavě po jeho doprovodu, který už mezitím pustil Tae-Minovu ruku a trochu nervózně se kroutil. Asi měl něco jiného v plánu, než se u řeky vybavovat s podnapilými kluky, které ani nezná. „A ty?", zeptal jsem se. „Jsi na rande?" „Vlastně ano!", usmál se zamilovaně Tae. „Tohle... ukázal na kluka, který měl vlasy obarvené na blond. „... je můj kluk Jong-In. Dnes jsme se chtěli chvíli jen tak projít, když je tak příjemná noc. Od neděle se už má zase ochlazovat a prý už zase bude padat sníh." Usmál se. „Tak jsme venku, že, miláčku?" „Minnie...", řekl trochu znuděně jeho přítel. „Dnes nemám náladu na tvé kamarády. Pojď už pryč, představíš nás jindy... neva?" „Tak dobře...", souhlasil Tae-Min a usmál se na chlapce tak láskyplně, až jsem se musel usmát. Dívá se na mě Kookie taky tak láskyplně? Možná bych si měl ověřit, že je do mě taky tak moc udělaný jako Tae do toho svého... jak že se jmenuje? „Tak my půjdeme...", ozval se Tae a ten kluk ho zase vzal za ruku. Byl o něco vyšší než Tae-Min. „Rád jsem vás poznal...", usmál se ten kluk a my jsme se taky usmáli. „Bavte se!", mrkl na nás Tae. „Vy taky!", řekl Min-Ho a ostatní souhlasně přikývli. 

Tae se jen usmál a jeho kluk ho nespokojeně zatahal za ruku. „Pozdravuj Jung-Kookieho!", usmál se Tae ještě na mě, ale pak už se věnoval jen miláčkovi. „Budu...", řekl jsem ale spíš pro sebe. Kluci už odcházeli pomalu pryč a já se za nima díval. Povídali si a vypadali v pohodě. Myslím, že jsou docela hezký pár. Po chvíli si Tae znovu nasadil roušku a jeho kluk mu dal ruku na rameno. Zapomněl jsem ale jeho jméno hned jak ho Tae-Min vyslovil. 

Najednou jsem opravdu hrozně moc zatoužil jít za Kookiem. „Půjdeš už domů?", obrátil jsem se na Min-Ho trochu rozechvěle. „Jsem už naprosto utahaný a chci do postele za miláčkem!" Cítil jsem jak mi alkohol víc stoupá do hlavy. „No...", poškrabal se Min-Ho na zátylku. „Vlastně jsem ještě nechtěl jít, ale... dobře... půjdu s tebou." Kluci naštěstí souhlasili, že půjdou do baru sami a Min-Ho mě doprovodil domů. Byl jsem dost v lihu, takže bych tam snad ani netrefil. On tak opilý asi nebyl. Mě ale ten čerstvý vzduch vůbec neprospěl! Domů jsme dojeli taxíkem a já se sotva doplantal ke Kookieho bytu. Přesvědčil jsem ho totiž, že to zvládnu sám a proto jel Min-Ho dál, do sedmičky.

Když jsem lezl za miláčkem do postele, bylo půl druhé v noci. Ani jsem se nesprchoval, jen jsem se svlékl do naha. „Miláčku!", zahuhňal jsem mu do ucha. „Vstávej! Uděláš mi striptýz, že jo?" „Dej mi pokoj, Tae!", zakňoural Kookie rozespale. „Slíbil jsi, že nebudeš zlobit, tak mě nech spát, nebo tě zabiju!" Víc jsem se k němu přitulil. Naštěstí mě od sebe neodháněl, i když jsem musel být moc cítit alkoholem. Poslušně jsem zmlkl a přitulený k němu jsem po chvíli usnul.  Kookie spal klidně dál.