Jung-Kook

Sice jsem nechtěl, aby se náš vztah točil kolem sexu, ale zjistil jsem, že mi to nejen že nevadí, ale že po tom dokonce toužím. Ne teda, že bych chtěl aby náš vztah byl jen o tom... vím, že není a proto mi to nevadí. Jeho blízkost, jeho touha a rozkoš kterou umí působit, jsou jako balzám na duši. Spolu s jeho láskou, která je to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat. Nedoufal jsem, že se mi tohle někdy stane. Tae-Hyung je nádherný kluk, který mě miluje a který po mě touží. Myslím, že nic není návykovější, než on a pocity, které ve mně vyvolává. Jeho blízkost, jen když sedí vedle mě, rozechvívá mé srdce. Když si pak bere mé tělo a spojí se se mnou fyzicky, když je ve mně... je potom pocit, který se ani nedá popsat. Je to exploze pocitů a citů, které jsou jako tornádo. Miluju ty chvíle a proto je vyhledávám častěji než jsem měl původně v plánu. Vím, že Tae miluje sex, takže mu tím jen dělám radost, což je další věc, která mě dělá šťastným... jiskřičky v jeho očích a úsměv na jeho krásné tváři. Miluju Taeho tak, že bych pro něj bez váhání umřel. Ale takový drastický scénář nám snad život nechystá... Doufám. :)

Zrovna jsem prožíval tuhle kouzelnou chvíli. Seděl jsem na něm obkročmo, nebo spíš klečel a Tae řídil mé pohyby. Nevadilo mi to, alespoň jsem mohl zavřít oči a jen si to užívat. Musel jsem sice použít svou sílu, ale nemusel jsem myslet na to, jak to udělat nejlíp, jak se mu to bude nejvíc líbit. Sám si určil tempo i sílu přírazů. Byl jsem jako loďka, kterou řídil zkušený kormidelník... :) Vtipné srovnání, ale koho by napadlo lepší, když se v jeho těle zrovna pohybuje tak vzrušující úd?! :) Celého mě zaplnil a vnímal jsem jen jeho pevné teplo. Nepoužili jsme žádný lubrikant, proto jeho pohyb trochu drhl, ale o to víc to vzrušovalo. Pravidelnými přírazy dráždil mou prostatu i citlivou sliznici. Nedokázal jsem myslet na nic jiného než na jeho penis v mém nitru a na jeho ruce, které pevně tiskly mé boky. Já jsem zatínal prsty do jeho vypracovaných a pevných ramen. Tae má tak nádherné tělo... je až k neuvěření jak je sexy! Neubránil jsem se slastným vzdechům. Vlastně jsem se ani bránit nechtěl. Za to, jak se o mě Tae stará a jak je na mě hodný, jsem mu chtěl dopřát to po čem touží. Chtěl jsem, aby si to užil co nejvíc. Po chvíli jsem vyvrcholil a on pak taky. Schoulil jsem se do jeho milující náruče a on si mě k sobě pevně, ale přesto něžně, přitiskl. Už nikdy ho nepustím! „Miláčku...?!", řekl něžně Tae. „Zůstaň takhle navždy, ano?" Jen jsem přikývl. Škoda, že to tak opravdu nejde. 

Tae-Hyung

Uplynuly skoro čtyři dny. Během nich jsme chodili do školy a snažili se plnit povinnosti. Spolu s Kookiem jsem napsal konečně tu zatracenou esej do „Tvořivé dramatiky". Byl to námět na divadelní hru. Ukázalo se, že má miláček mnohem větší fantazii než já, což mě mimochodem vůbec nepřekvapilo. On zase namaloval nějaký obraz, se kterým jsem mu já bohužel pomoct nemohl, ale nezdálo se, že by to miláčkovi vadilo. Pořád jsme čekali, až se ozve Min-Ho, že už se Ki probral. Nevěděli jsme, jestli už to doktoři zkoušeli a výsledek byl negativní a nebo to odložili. Kookie se držel s mou podporou a taky s podporou prášků. Já jsem se držel s jeho podporou a silou vůle. Svědomí je svině... :( Ne, vážně mi na Ki záleží. Vím, že je to hodný kluk a zaslouží si mnohem víc, než skončit takhle špatně. Nepřestával jsem doufat a snažil jsem se optimisticky naladit také Kookieho.

Byl pátek odpoledne, když Min-Ho konečně zavolal. „Tae!", slyšel jsem v telefonu jeho radostný hlas. „Min-Kiho před hodinou probudili! Nebyl jsem u toho, jen teta, ale prý reagoval normálně! Udělali mu CT a je prý všechno v pořádku! Teda v rámci možností... V nemocnici ještě musí zůstat, ale převezou ho na normální pokoj, dnes večer nebo zítra ráno, a zítra už může přijmout první návštěvy! Teta samozřejmě bude s ním, ale udělá prostor pro kamarády. Takže zítra odpoledne ho už můžete vidět, pokud budete chtít..." „To je úžasné!", zaradoval jsem se. „Mám radost! A Kookie bude taky šťastný! Bere totiž Min-Kiho jako svého bratra!" „Vím...", usmál se do telefonu Min-Ho. Bylo to poznat podle jeho hlasu, že se usmívá. „Ki mi říkal, že spolu chodili v Busanu do Taekwon-da! Min-Seok neměl na mladšího brášku moc čas, co vím, takže spolu až tak nevycházeli. Ki pořád básnil o Kookiem, už tenkrát... Kdykoli jsme si volali, mlel o tom co dělali v Taekwon-du a že byl Kookie naprosto úžasný! Jen jsem netušil, že to je ten tvůj miláček. S tím se mi Min-Ki svěřil až ten den, těsně před kolaudačkou. Taky se mi dřív nesvěřil, že Jung-Kook někam záhadně zmizel, že přestal chodit do Taekwon-da... ty o tom něco víš?" „Vím!", přiznal jsem trochu nervózně. „Ale promiň, nechci to rozebírat, nevadí?" „V pohodě!", řekl vesele Min-Ho. 

„Jsem rád, že se zase našli! Tak za ním zaběhněte, ať má kluk radost! Spadl mi takový kámen ze srdce, že to musím jít oslavit! Půjde taky Hyung-Sik a Ji-Han. Nechceš se k nám přidat? Od Hwarangu jsme nic nepodnikli! Teda, až na tu kolaudačku, ale tam ti dva nebyli, protože jim do toho něco vlezlo... a taky se to dost pokazilo... Tak, co říkáš? Pustil by tě Kookie?" „Kam chcete jít?", zajímal jsem se. Zatím jsem ani nezačal uvažovat o tom, jestli chci jít, ale byl jsem zvědavý. „Ještě nevíme... zapadneme někam v centru, kde se nám bude líbit a kde budou mít nějaké dobré drinky. Mám chuť na nějaký silný koktejl. Tak faj... rozmysli se jestli se přidáš, když tak můžeme dát zcuka u našeho domu, když už v podstatě bydlíš u Kookieho." „Ok..." „Půjdeš, že jo?" „Dám ti vědět!" „Dobře... Ale určitě pojď!" „Fajn... ozvu se ti!" „Tak v sedum vyrážíme, jo?" „Ok!" S úsměvem jsem ukončil hovor a zrovna přicházel Kookie.

„Ahoj, miláčku!", pozdravil jsem ho se zářivým úsměvem a hned jsem ho políbil na ústa. Bylo mi jedno, že se za námi pár studentů otočilo. Ale nechtěl jsem miláčka uvádět do rozpaků, tak jsem se omezil jen na krátký polibek. „Mám pro tebe dobrou zprávu!", vyhrkl jsem vesele a miláček se na mě podíval s rozšířenýma očima. „Min-Ki se už probudil? Řekni, že se už Min-Ki probudil!" „Min-Ki se už probudil!", řekl jsem poslušně a Kookie vypískl radostí. „Opravdu? Opravdu opravdu?" Poskakoval radostí a tleskal jako malé dítě. „Opravdu opravdu opravdu!", potvrdil jsem. „Před chviličkou mi volal Min-Ho, zrovna jsem s ním domluvil, když jsi přišel!" „A kdy můžeme Ki vidět?", zjišťoval hned miláček. „Můžeme jít hned za ním?" „Až zítra, zlato!", mírnil jsem ho. Věděl jsem, že by tam jinak běžel hned. Upnul se na Min-Kiho jako by byl opravdová rodina. Maličko jsem pořád žárlil. Chtěl bych, aby takhle visel jen na mě... Ale co nadělám...

„Musí ještě moc odpočívat!", vysvětlil jsem mu. „Ale už ho převezou na normální pokoj. Zítra odpoledne za ním půjdeme, jo?" „Jo!", vyhrkl radostně a vrhl se mi do náruče. „Takže bude v pořádku?", zeptal se, zatímco se tiskl k mému krku. „Já jsem tak šťastný, miláčku!" „Bude v pořádku!", potvrdil jsem a Kookie mě víc stiskl. Po chvíli se odtáhl od mého krku, ale jen proto, aby mohl přitisknout své rty na ty mé. Začal mě líbat ve vestibulu školy a bylo mu jedno, že kolem chodí studenti a že nás každý vidí. Vášnivě jsem opětoval jeho polibek a protlačil jsem svůj jazyk do jeho úst. Já se polibku nebráním nikdy a nikde! Byl jsem šťastný, že se Kookie chce líbat a že se za nás nestydí. Líbal jsem ho opravdu vášnivě. Položil jsem ruce na jeho zadeček, zatím co jsem zkoumal jeho ústa a zapomněl jsem na celý svět. Za to svět nezapomněl na nás. „Kluci...", někdo poklepal na mé rameno. „Líbí se mi tyhle projevy lásky, ale kroťte se! Alespoň na půdě university!" Až pak jsem si uvědomil, že studenti kolem nás pískají a někteří tleskají, jako bychom předváděli show. Překvapeně jsem otevřel oči a odtrhl se od miláčkových úst. Hned u mě stál můj profesor Park Seo-Joon a tvářil se vážně.

Kookie zrudl a sklonil hlavu. „Hele... já osobně nic nemám proti líbání všeho druhu!" pokračoval pan profesor. „Ale... některým škola ještě neskončila a jak se tak dívám... půlka má vlhké kalhotky, čtvrtině stojí a čtvrtina chce zvracet... Nevím jak pak můžou pokračovat přednášky?! Jděte domů a pokračujte v tom, co děláte tam, jasné?" Začal se usmívat, zatím co já i Kookie jsme na něho vykuleně civěli. Netušil jsem, že Park je až tak na pohodu... 

„Ano, pane profesore!", vyhrkl jsem. „Budeme pokračovat doma!", slíbil Kookie, který se nepřestával červenat. „Určitě!" „Slibuješ?", mrkl na něho profesor a Kookie se začervenal ještě víc. „Slibuju!", přikývl horlivě. „Já na to dohlédnu!", řekl jsem taky mírně v rozpacích. Profesor Park se začal smát a my dva jsme se na sebe udiveně podívali. „Tak si k tomu dejte i něco navíc!", mrkl na nás profesor. „Je pátek... času dost... tak ať to, kluci, stojí za to, jasné?" „Ano, pane profesore!", řekli jsme oba a on pak už se smíchem odešel. Až potom nám došlo o čem to vlastně mluvil a Kookie se málem propadl do země, za tím co já jsem taky zrudnul. „Chtěl abychom dělali to, co si myslím, že chtěl abychom dělali?", začal plantat miláček rozechvěle. „Jo!", přikývl jsem vykuleně. „Chtěl abychom se spolu líbali a taky abychom měli sex! Páni... Netušil jsem, že je takový pohodář! Takže... máme domácí úkol, Kookie!", mrkl jsem na něj. „Nechte si to až na doma!", slyšel jsem někoho říkat. „Buzny!", křikl na nás další. Kookie se vyplašeně rozhlédl, ale já jsem ho popadl za ruku a vyběhl s ním ven před budovu university. 

„Nevšímej si jich!", řekl jsem konejšivě, když jsem si všiml, že miláčkovi teče po tváři slza. „To bylo tak trapné!", vzlykl. „Vždycky když se trochu uvolním, něco se stane!" „Ale vždyť se nic nestalo!", usmál jsem se. „Profesor je v pohodě a těch blbečků si nevšímej! Zapomeň na to, ano?" Jen maličko přikývl a utřel si slzy. „Pojďme domů, Tae...", řekl potichu. „Udělat domácí úkol?", mrkl jsem na něj. „Jaký úkol?", podivil se. „Ach...", zakroutil jsem hlavou nechápavě. „Jak to, že nevíš? Před chvílí jsi mému profesorovi odkýval, že se se mnou budeš doma líbat a že bude taky něco víc! Už jsi zapomněl?" „Aha...", povzdechl si nervózně Kookie, ale maličko se usmál. „Tak uvidíme... Domácí úkoly by se měly plnit. Jen nevím jaké bylo zadání?!" „Mám se ho jít zeptat?", usmál jsem se pobaveně. „Ne!", vyhrkl. „Zbláznil ses?" Jen jsem se zasmál a on do mě šťouchl. Už neplakal. „Tak už pojď!" Kookie mě táhl za ruku. Nějaký nedočkavý???!! Pobaveně jsem se usmál. Rozhodl jsem se, že ten úkol rozhodně splním i s tím, že to bude stát za to. Něco musím vymyslet! :)

Byl jsem rád, když jsme konečně byli doma. Kookie si šel umýt ruce a já jsem rovnou nakoukl do lednice. Hledal jsem zbytek dobroty, kterou Kookie včera vařil. Když jsem našel co jsem hledal, spokojeně jsem si naložil opravdu velkou porci. Bylo to rizoto s kuřecím masem a zeleninou a moc se to miláčkovi povedlo. Vařil sice co dům dal, protože nebyl moc čas vyvařovat speciality, ale on má na takové věci talent. Vzpomněl jsem si jak pro mě vařil poprvé na kolejích a usmyslel jsem, si, že chci aby zase někdy udělal smažené brambory s hříbky. Ohřál jsem si rizoto a pustil se do toho. Měl jsem tak hrozný hlad, že jsem si ani neuvědomil, že bude chtít jíst i Kookie. „Pro mě jsi nenachystal?", zeptal se miláček zklamaně, když opustil koupelnu. „Hmmm...", usmál jsem se maličko zahanbeně. „Ale zlato, já mám toho dost!", usmál jsem se. „Pojď papat se mnou!" „Tak jo!", pokrčil rameny, posadil se mi na klín a hned otevřel pusu. Pobaveně jsem mu tam dal lžíci s jídlem. Kookie chce krmit? Tak proč ne?! Nakonec mi skoro všechno snědl. Otvíral pusínku jako nějaký ptáček a já jsem měl radost, že ho můžu krmit. Bavilo mě to.

„Co ten domácí úkol?", zeptal jsem se a Kookie si smyslně olízl ret. Nebo to byla jen náhoda? Ať tak nebo tak, hrozně mě to vzrušilo. „Ty jsi neskutečný!", zamračil se miláček, ale vypadal taky trochu pobaveně. „Myslíš taky na něco jiného než na sex?" „Popravdě?" Jen přikývl. „Co jsem s tebou, tak mám opravdu problém myslet na něco jiného!", přiznal jsem upřímně. „Jako, abys to nepochopil špatně. Já můžu dělat i jiné věci, ale opravdu mě přitahuješ tak strašně moc, že nedokážu na sex s tebou přestat myslet...." „Vážně?", zeptal se Kookie udiveně. Nechápal jsem, že si vůbec neuvědomuje co dokáže s člověkem udělat, respektive se mnou. „Vážně! Jsi nádherný, jsi sexy... Já to prostě minimálně jednou denně potřebuju... s tebou... A když vezmeš třeba minulý týden, kdy jsme to nedělali vůbec, tak už mám docela deficit... chápeš?" Myslel jsem to z velké části z legrace, ale taky trochu přece jen vážně. Je pravda, že jsem se stal na Kookieho dokonalém těle závislý! „Aha...", povzdechl si. „Tak co s tím deficitem uděláme?" „Nechám to na tobě, miláčku!" „No...", maličko se usmál. „Nevím jestli zrovna já budu schopný uspokojit tvé náročné potřeby...?!" „Jedině ty!", vydechl jsem přesvědčeně. 

„Ale mě nic nenapadá!", vydechl skoro zoufale a tvářičky mu zčervenaly. „Já nemám takové zkušenosti jako ty!" „Miláčku...", snažil jsem se ho uklidnit. „Já nechci abys něco vymýšlel! Mě stačí jen tvé tělo a tvé polibky!" „Vážně?" Místo odpovědi jsem si ho přitáhl do polibku. Jemně jsem mu skousl jeho sladké rty a pak se vecpal jazykem do jeho ústní dutiny. Kookie mi spokojeně zavzdychal do rtů. Je tak úžasný! Je tak sladký! Pak mě něco napadlo. „Máš rád šlehačku, že?", zeptal jsem se, když se naše rty od sebe vzdálily. „No... trochu... proč?" „Jen mě tak napadlo, že bych si dal zákusek!", usmál jsem se poťouchle. „Ale klidně si můžeš dát i ty, nechám to na tobě!" Bylo vidět, že miláček vůbec neví o čem mluvím. Udiveně se na mě podíval. „Myslím, že už mám dost...", řekl a usmál se. „Nedám si dezert." „Miláčku...", povytáhl jsem obočí. „Já jsem myslel sebe! Jak bych ti chutnal se šlehačkou? Nebo... já si klidně olížu tebe!", mrkl jsem na něj. „Ach...", vydechl Kookie udiveně. „Tohle mě ani nenapadlo! Mám z tebe slízat šlehačku? Jako... z kama?" Ještě víc se červenal. „Z kama budeš chtít?! Ale jak říkám, já můžu lízat z tebe." Jako by zvažoval možnosti. „Ukaž mi jak si to představuješ...", řekl potichu. „a já to pak zkusím... ano?" „Vážně?", zajásal jsem. „Hmmm...", přikývl. „Ale nejdřív se osprchuju, jsem celý zpocený po celém dni ve škole..." „Já jdu s tebou!", hlásil jsem se.

Když jsme byli umytí, zavedl jsem miláčka do jídelní části. Napadlo mě, že bych si ho nahého položil na stůl, abychom něco neušpinili a pak bych ho teda postříkal tou šlehačkou. Těšil jsem se, že mu to nastříkám na hrudník, na pupík a taky na jeho krásné přirození. To si nechám na závěr. Kookie si trochu neochotně lehl na záda, když jsem mu řekl, jak si to představuju. Uvelebil se, aby ležel pohodlně, zatím co já jsem kramoval v lednici a hledal šlehačku ve spreji. Doufal jsem, že ji tady máme. Ulevilo se mi, když jsem našel to, co jsem hledal. Jinak bych se musel obléct a zaběhnout do obchodu. Když si totiž já něco usmyslím, nechce se mi to už měnit. Kookie trochu nervózně čekal. „Nelíbí se mi představa, že budu celý lepkavý od šlehačky...", postěžoval si, ale já jsem ho umlčel polibkem. „Znovu se umyješ.", řekl jsem toužebně a on jen přikývl. „Dobře...", souhlasil. „První ty a potom já... ano?" „Jestli budeš potom mít nějaký zlý sen", řekl jsem vážně. „vyšukám ti ho v noci z hlavy, spolehni se! Tak jako minule..." „Tae!", zamračil se Kookie, ale pak se usmál. „Dobře.", přikývl. „Tak už dělej, začíná mi být zima!" Po těle mu naběhla husina. Hned jsem se pustil do práce. Postříkal jsem mu celý hrudník a taky bříško. Na jeho klín jsem se zaměřil jako na poslední a ještě jsem si šlehačku šetřil. Zatím na něm nebyla znát žádná erekce, ale to se brzy změní, doufal jsem. Znovu jsem začal líbat jeho ústa, dravě a vášnivě, až lapal po dechu, jen co jsem se na chvíli odstrhl. Potom jsem se zaměřil na jeho krk a po chvíli už na tu sladkou dobrotu, která se roztékala po jeho sladkém těle.

Pomaličku jsem slízl šlehačku z jeho bradavek a opatrně a jemně jsem přejížděl po jeho hrudníku. Spolu se šlehačkou chutnal jako opravdový zákusek. Byl tak sladký a hebký, že jsem měl chuť se do něj zakousnout. To jsem taky udělal a stiskl jsem mezi zuby jeho levou bradavku. Kookie se prohnul v zádech a rozkošně zavzdychal. Začal jsem kousat na přeskáčku obě bradavky a pak jsem začal slízávat a taky slíbávat šlehačku z jeho bříška. Kookie se chvěl vzrušením a taky možná proto, že ho to lechtalo. 

Já jsem ale pokračoval dál, až jsem se dostal k jeho přirození. K mé radosti začínal mít viditelnou erekci a jeho pěkně tvarovaný a urostlý penis se už zvětšil a postavil. Nastříkal jsem na něho větší množství šlehačky a rozetřel ji taky na jeho varlata. Kookie sebou cukl, zřejmě studem, ale já se rozhodl to ignorovat. Za chvíli bude vzrušený natolik, že zapomene na stud. Zvedl jsem mu nohy na stůl a pokrčil je v kolenech. Rozhodl jsem se totiž ochutnat celý jeho spodek, včetně otvůrku. Když jsem mu dal šlehačku i tam, Kookie se chtěl zvednout. „Miláčku!",napomenul jsem ho vážně. „Ani se nehni! Lež, zlato!" „Tak dobře...", špitl miláček a poslušně si lehl zpátky na záda. Nechal nohy od sebe, takže já jsem si mohl kleknout ke stolu mezi ně a začít pomalu slízávat tu dobrotu. Začal jsem jeho varlaty a potom jeho štěrbinkou. Nevěděl jsem co je sladší, jestli ta šlehačka a nebo on. Kookie sebou cukl pokaždé, když jsem zajel jazykem k jeho vstupu. Jemně jsem ho obkroužil a slízl všechnu smetanu. Vzal jsem sprej a ještě si tam přidal. Bylo vtipné vidět jeho zadeček celý od šlehačky, ale to jsem si nechal pro sebe, jinak by mi asi utekl. Tentokrát jsem šlehačku slízl, ale současně jsem zajel špičkou jazyka do jeho nitra. „Ach..." Kookie se znovu prohl v zádech. Já jsem začal jeho štěrbinku urputně zkoumat a pomohl jsem si taky dvěma prsty, kterými jsem si ji trochu roztáhl. Přidal jsem další šlehačku, tentokrát hlouběji do něho, ne jen na okraj. Asi dostanu cukrovku a přiberu deset kilo, ale když mě to tak baví! Vklouzl jsem jazykem zpět do jeho hebce sladkého nitra a znovu ho začal dráždit. Snažil jsem se z něho vydolovat všechnu tu šlehačku, kterou jsem si ho naplnil. „Tae!", vykřikl Kookie. „Já... já se asi... z..zblázním! To... to stačí!" „Ale nestačí!" Usmál jsem se.

Bavilo mě, nechat miláčka šílet vzrušením. Ještě chvíli a vezmu si do úst jeho rozkošnou erekci. Když jsem splnil úkol a všechna šlehačka z jeho zadečku byla vylízaná, vrhl jsem se znovu na jeho varlata, která jsem olizoval a na různých místech kousal a sál. Kookie už pomalu ale jistě šílel vzrušením. Jeho dech byl rychlý a trhavý a každou chvíli mu z úst vyšel sladký sten nebo vzdech. „Tae...", zavzdychal zoufale. „Já už nemůžu..." Konečně jsem se přesunul až k jeho chloubě a celou si ji dal do úst. Současně jsem do Kookieho zadečku zajel dvěma prsty. Zachvěl se a víc roztáhl nohy. Já jsem začal pohybovat hlavou a současně taky prsty v jeho štěrbince. Kopíroval jsem kopulační pohyby, sem tam jsem si ústa uvolnil a přejel jazykem po celé jeho délce. Přidal jsem šlehačku a znovu ji slízal. Nepřestal jsem pohybovat prsty v jeho nitru a přidal jsem další prst. Snažil jsem se nahmatat jeho citlivé místečko. Když jsem měl jeho penis už zase v ústech,narazil jsem na to místečko a Kookie mi vzápětí na to vyvrcholil do úst. Celý se prohnul a zasténal mé jméno tak sladce, že jsem se málem taky udělal.

Celý rozechvělý se posadil a já se hned zmocnil jeho úst. „Dáš si taky zákusek?", zeptal jsem se a on už tak celý rudý, zrudl ještě víc. „Jestli to moc chceš...?!", řekl trochu se sebezapřením. „Tak ano..." „Miláčku!", napomenul jsem ho. „Musíš to chtít ty a ne to dělat jenom kvůli mně! Chceš to, nebo ne?" „Chci...", špitl a už se natahoval po spreji. „Tak dobře", usmál jsem se. Poslušně jsem si lehl na záda a čekal co se bude dít. 

Kookie chvíli váhal, ale pak začal na mé tělo stříkat šlehačku. Měl jsem pocit, jako by se dítě urvalo ze řetězu, vystříkal totiž na mě zbytek obsahu lahvičky. Začal pak šlehačku po mém těle zběsile roztírat a nezapomněl ani na můj spodek, což mě trochu pobavilo. Tvářil se totiž při tom tak umanutě, jako by se mi chtěl vyrovnat. Tohle přece není soutěž kdo z koho! :) Ale taky mě to potěšilo. Snad se miláček doopravdy odváží... Začal olizovat a sát mé bradavky a já jsem zapomněl na srovnání s dítětem. Ne, tohle by dítě rozhodně dělat nesmělo! Vzrušeně jsem zavzdychal a Kookie se spokojeně usmál. Byl rozkošný se šlahačkou rozpatlanou na své tváři, ale já jsem asi vypadal stejně rozkošně. Kookie se rozhodl dál týrat mé bradavky a sál a žužlal je jako malé mimčo. Měl jsem pocit, jako by se snažil vydolovat mléko, ale současně jsem cítil, že ještě nějakou chvíli a to mléko se mi tam snad opravdu udělá, jen aby byl miláček spokojený. Než se tak ale stihlo stát, přesunul se níž až k mému pupíku. Nepřiznávám to rád, ale i já jsem dost lechtivý! Jen to tahle potvůrka nesmí vědět, jinak bych hned ztratil proti němu výhodu. Držel jsem se zuby nehty, když olizoval mé břicho, bodbřišek a taky pupík. Maličko mu už překážel můj penis, ale on jej ignoroval, jako by mu snad netrčel přímo v jeho zorném poli. „Kookie!", zasténal jsem mezi vzdechy. „Tak už se posuň níž, jo? Zblázním se!" Ale on mě ignoroval a dál vylizoval šlehačku z mého pupíku. Ještě si tam přidal.

Když se potom posunul níž, opět napodobil mé jednání. Zvedl mé nohy a pokrčil mi je v kolenech. Nějakým zázrakem vydoloval ještě trochu šlehačky a rovnou mi to narval do zadku. „Kookie!" Cukl jsem sebou jak mě to zastudilo. On se ale jen rozkošně usmál a začal se dobývat jazýčkem do mého nitra, tam kde poslal zbytek šlehačky. Ztuhl jsem. Tohle byl totiž Kookieho historicky první polibek v těch místech! Nečekal jsem, že na to půjde až tak zhurta. Vlastně jsem myslel, že se mému zadku vyhne metrovým obloukem. Překvapil mě a to dost. Kookie se opřel o má stehna a dál se věnoval mému otvoru. Chvěl jsem se vzrušením. Když potom vylízal všechnu šlehačku, zaměřil se na má stehna, respektive na jejich vnitřní část. Začal mě líbat a sem tam jemně skousl, hlavně v oblasti slabin. Vážně jsem měl pocit, že z toho zešílím. Ze stehen se přesunul na má varlata a když je dostatečně ochutnal, vzal si do úst i můj penis. Chtěl jsem vyvrcholit mimo jeho ústa, ale on mě vzrušoval natolik, že jsem znovu vyvrcholil do jeho pusy. Kookie všechno spolykal. Myslel jsem, že z toho orgasmu umřu, taková to byla síla. Kookie se celý chvěl a já taky. Mlčky jsem si ho přitáhl do své náruče. „Myslíš, že bude tvůj profesor spokojený?", zeptal se rozechvěle, ale s náznakem smíchu v hlase. Tvářičku měl rozkošně rudou a upatlanou od šlehačky. „Takhle bylo to zadání?" Musel jsem se zasmát. „Myslím, že bychom dostali Áčka!", řekl jsem vážně. „A ty Áčko s hvězdičkou a podtržené! Jsi vážně přirozený talent, miláčku!", pochválil jsem ho. „Opravdu?", zaradoval se a víc se ke mně přitulil. „To bude tím, že mám dobrého učitele!", řekl něžně. Znovu jsme se políbili. Po chvíli jsme vstali a šli se znovu umýt.