Jung-Kook

„Chci aby byl v pořádku!", řekl potichu Tae. Podíval jsem se na miláčka a viděl jsem ty nevytrysklé slzy. Potěšilo mě, že si dělá o Min-Kiho starosti. „Tak jdeme!" Vzal jsem Taeho za ruku a chtěl se spolu s ním zvednout ze sedačky. „Kam jdeme?", nechápal miláček. Já nechápu jak může být tak natrvrdlý?! „Přece za Min-Kim do nemocnice!" Utřel jsem si další slzy. Strašně jsem se bál. „Nepustí nás za ním!", řekl Tae a znovu si mě přitahoval k sobě. „Min-Ki je zatím na jipce a spí. Pustí za ním jen nejbližší rodinu, což je jeho máma. Přijela za ním nejspíš dnes ráno, podle toho co říkal Min-Ho. Ani jeho k němu nepustili! Tak seď a nikam se nežeň. Min-Ho přijde k nám a pak ti řekne všechno co ví!" „Já tady nedokážu jen tak sedět!", protestoval jsem. Moc jsem potřeboval vidět, že je Min-Ki živý. Potřeboval jsem jít za ním. „Jak víš, že nás k němu nepustí?", zeptal jsem se smutně. Znovu mi po tváři tekly slzy. „Už jsem ti to říkal! Protože je na jipce...", pokýval hlavou. „Kookie, dokonce i Min-Ho byl jen na chodbě a to je Min-Kiho bratranec! My nejsme rodina, ať už ho považuješ za bratra nebo ne..."

„Ach..." Bezmocně jsem klesl zpátky do jeho náruče a Tae mě hned obmotal svýma rukama. Přitulil jsem se k němu jak nejvíc jsem mohl. „Já se o něho moc bojím!", zašeptal jsem. Miláček mě konejšivě hladil po vlasech a sám se ke mně něžně tulil. Nechtěl jsem už myslet na to, že Min-Ki je Ren a že spolu s mým miláčkem prožili asi dost vášnivý sex. Žárlil jsem hrozně moc, ale mou žárlivost do poslední kapičky potlačil strach o kamaráda. Nechápal jsem, jak se to mohlo stát, že spadl ze schodů. Proč vlastně kamsi odcházel? Pak mi to došlo. Jasně... Min-Ki věděl, že Tae je kluk kterého miluje a určitě nás musel vidět, jak se spolu líbáme. Nejspíš se na nás nechtěl dívat, tak šel raději pryč... Byl opilý a spadl. A opil se taky kvůli nám! Do háje, proč se mi nesvěřil, když jsem s ním mluvil v jeho pokoji? To už přece věděl, kdo vlastně je ten můj miláček... Tak proč mlčel? Chtěl se jen tak v tichosti trápit? Chtěl abych na to nepřišel? Nevím co bych dělal, jak bych mu pomohl, ale nebyl by na to sám! Neměl mlčet! „Kdy přijde Min-Ho?", zeptal jsem se a Tae jen pokrčil rameny. „Domlouvali jsme se spolu na odpoledne, ale ne na přesný čas." „Zavolej mu!" „Dobře..." Tae se vyprostil z mého sevření a vytáhl mobil. Po chvíli co to na druhé straně zvonilo, to Min-Ho vzal.

„Ahoj...", řekl miláček. „Je něco nového?" Neslyšel jsem co mu Min-Ho odpovídá, ale Tae se maličko usmál. „Přijdeš?", zeptal se po chvíli. „Dobře... Takže až zítra. Cože?" Maličko se pousmál. „Už to ví... ano... Jasně. To jsem rád! A opravdu?" Sledoval jsem ho pozorně a trochu se mi ulevilo, když jsem viděl jeho výraz. „Dobře... tak ahoj a díky. Drž se!" Tae položil mobil na stůl a přitáhl si mě zpět k sobě. „Min-Ki pořád spí, ale zdá se, že se žádné komplikace nechystají. Doktoři tvrdí, že je stabilizovaný a otok už mírně ustoupil. Dostává na to kapačku... Je u něho jeho máma a Min-Ho je s nima, takže dnes nepřijde. Ale tak do týdne by chtěli doktoři zkusit Min-Kiho probudit z umělého spánku. Potom by ho převezli na normální pokoj a my bychom ho mohli navštívit." S úlevou jsem vydechl. „Takže už určitě neumře?" „No... ještě neuplynula ta kritická doba, ale já myslím, že bude dobrý. Doktoři si to taky myslí!", usmál se na mě a pohladil mě po vlasech. „Chtěl bych ho vidět!", řekl jsem sklesle. „Já taky.", vydechl. Podíval jsem se mu do očí. „Vážně s ním nechceš spát?", zeptal jsem se podezíravě. „Jaké to s ním vlastně bylo? Líbilo se ti to s ním hodně?" „Proč se mě na to ptáš?", zakroutil se Tae nervózně. „Nežárli, vážně je to minulost. Ano, líbilo, když to chceš tak vědět! Moc se mi to s ním líbilo! Ale...", naklonil se ke mně a zlehka mě políbil na krk. Chtěl jsem ho odstrčit, ale v momentu, kdy se dotkl rty mé kůže jsem ztuhl. Když mě Tae líbá na krk, mám pocit jako bych byl v transu! „S tebou se mi to líbí víc, protože tě moc miluju!", dodal a znovu mě políbil. „Opravdu?"

„Opravdu!", řekl něžně a pohladil mě po tváři. Potom se znovu přiblížil rty k mému krku, ale tentokrát stiskl mou kůži jemně mezi zuby. „Tae...", vydechl jsem. „Co to děláš? To nesmíš!" „Ale ano, smím!", usmál se a nepřestával mezi tím laskat a žmoulat můj krk. „Chci aby ses uvolnil!", řekl. Neměli bychom to dělat. Ne, když je Min-Ki v nemocnici kvůli nám! „Ach...", zaklonil jsem hlavu a on tak měl pohodlný přístup k mému krku. Nevím proč jsem na těch místech tak moc citlivý...?! Skoro se to nedalo vydržet, ale nehýbal jsem se a nechal ho ať si hraje. Taeho to bavilo hodně dlouho. Cítil jsem jak rostoucí vzrušení vytlačuje obavy o život mého skoro brášky někam do pozadí. Já se z toho mého miláčka vážně jednou zblázním! „Chci tě!", zašeptal mi do ucha. „Chci tě tady a hned! Můžu?" „Ne...", vydechl jsem, ale po dalším sevření mé kůže jeho zuby, jsem málem rezignoval. „Teď ne!" Podařilo se mi zklamaného Taeho odstrčit a vstát. „Musím do ateliéru! Tak zatím..." Zamířil jsem do své místnosti a cítil na sobě jeho naštvaný pohled. „To máš za to!", řekl jsem si v duchu. Trochu jsem se chvěl. Až jsem za sebou zavřel dveře, uvědomil jsem si svou vlastní erekci. „Do háje!", vydechl jsem zahanbeně. Rozhodl jsem se to neřešit. Naštěstí jsem se pak ponořil do práce a ono to nějak samo přešlo. Nevím co dělal Tae... Nechtěl jsem na nic myslet, ani na Min-Kiho. Nechtěl jsem myslet ani na Tae-Hyunga. Ne že bych ho nechtěl, ale po tom našem rozhovoru jsem na sex neměl nejmenší chuť. Snad později... 

Tae-Hyung

Cítil jsem se líp po telefonátu s Min-Ho. On věřil tomu, že bude jeho bratranec v pořádku a já jsem tomu chtěl věřit také. Potřeboval jsem se ale odreagovat a moc jsem doufal, že to vyjde. Nikdy by mě nenapadlo, že mě Kookie pošle do háje. Nemohl jsem uvěřit tomu, že mě odmítl. Byl jsem tak moc vzrušený a on mě vážně nechal ve štychu! Vykašlal se na mě! Díval jsem se za ním jak mizí do svého ateliéru a byl jsem trochu naštvaný. Ale pak jsem ho nechal a šel jsem na záchod, kde jsem si pomohl jak jsem uměl. „Však počkej, miláčku", usmál jsem se. „To ti nedaruju!" Už jsem ale ležel v posteli, když Kookie konečně přišel. Vím že se stihl osprchovat a převléct do pyžámka. Dělal jsem že spím. Byl jsem moc zvědavý co bude dělat. Miláček si lehl vedle mě a chvíli se nehýbal. Pak se ale přitiskl k mým zádům a zabořil nos zezadu do mého krku. Položil si ruku na mé břicho. Potichu jsem vydechl a odolával pokušení otočit se k němu čelem. „Dobrou noc, miláčku!", zašeptal. „Moc tě miluju!" Usmál jsem se, ale dál jsem dělal, že spím. Po chvíli, s jeho hřejivým tělem přitisklým na mých zádech, a jeho sladkým dechem na mém krku, jsem usnul doopravdy.

Jung-Kook

Moc jsem toužil po tom aby se otočil a políbil mě, ale Tae už spal. V ateliéru jsem ztratil pojem o čase, tak moc jsem se ponořil do práce. Ale pomohlo mi to cítit se líp. Na chvíli jsem opravdu na nic nemyslel... Trochu mě mrzelo, že jsem Taeho odmítl. Možná jsem mu měl dovolit, aby si mě vzal. Nebo ne? Byl jsem hrozně moc unavený, ale ne a ne zabrat... Nemohl jsem usnout.

Ležel jsem se zavřenýma očima. Někdo mě však surově chytl za vlasy a vytáhl na kolena. Snažil jsem se vyprostit z jeho sevření, ale držel mě pevně. Bolelo to. Když jsem otevřel oči, viděl jsem jak se Baek-Ho na mě šklebí. „Dnes ti ošukám tu tvou rozkošnou pusínku!", řekl výsměšně a než jsem se nadál, vrazil mi svůj masitý penis do úst. Začal tvrdě přirážet. Já jsem se pořád pokoušel vyprostit, ale jen jsem mu tak pomáhal dostat přirození hlouběji do mých úst. Myslím, že jsem ho měl až v krku. Dusil jsem se a po tváři mi tekly slzy ponížení a bolesti. Stále svíral mé vlasy těsně u hlavy. Všiml jsem si, že kousek dál stojí Tae. Líbal se s Min-Kim a vášnivě mu tiskl ruce na zadek. Když Baek-Ho vyvrcholil, ti dva se přestali líbat a pobaveně mě sledovali. Nestíhal jsem polykat, protože z něho stříkaly snad litry spermatu. Teklo mi to ven z úst a taky nosem. Dusil jsem se. Chtěl jsem zavolat na svého miláčka, ale nešlo to. Tae se začal smát.

„Tae, ne! Pomoz mi, prosím!" S výkřikem jsem otevřel oči. Zmateně jsem se rozlížel do tmy a nemohl se zorientovat. Mé tělo bylo zbrocené potem. „Co se děje, miláčku?", zeptal se vyplašeně Tae, kterého jsem asi probudil svým křikem. Chtěl mě pohladit, ale já jsem ho od sebe odstrčil. „Nech mě!", vyhrkl jsem prudce. „Nesahej na mě!" Vyhrabal jsem se z postele a utíkal na záchod. Tam jsem pak začal zvracet. Jako kdyby se to stalo doopravdy právě teď a takto. Když jsem se přestal dávit, svezl jsem se na zem a opřel se o záchodovou mísu. Prudce jsem dýchal a srdce mi splašeně tlouklo. Už zase mi to udělal! Jak to, že mi to už zase udělal? A Tae mě znovu zradil! Vykašlal se na mě, opustil mě s ním! Proč? Začal jsem brečet a Tae se nade mnou zmateně sklonil. „Miláčku!", řekl konejšivě. „Probuď se, slyšíš? Nic se neděje, jsi v bezpečí! Tak už se prober. Klid, miláčku!" Vzal mě do náruče a konejšivě mě k sobě přitiskl. „Jsem tady, u tebe!" Přitulil jsem se k němu a on mě odnesl zpátky do postele. Pomalu ale jistě jsem se začal probírat. Byl to jen sen??? Pořád jsem byl zmatený a nemohl jsem se přestat chvět. „Donesu ti prášek, klid, ano?", řekl Tae starostlivě a za chvíli mi donesl celou lahvičku. Svítila noční lampička, takže jsem viděl na to co dělám. Vzal jsem si tři prášky. Už jsem byl úplně probraný, ale pocit z toho snu byl hrozný. Byl neskutečně živý, navíc, něco podobného se opravdu stalo... 

Znovu mi začaly téct slzy a Tae mě k sobě znovu přitiskl. „Klid miláčku, byla to jen noční můra!" Jen noční můra?! Ale mě se to stalo doopravdy! :( Ležel jsem bezmocně v jeho náruči. Znovu se mi vrátily všechny ty pocity z doby, kdy jsem se nechal mlátit a všemožnými způsoby znásilňovat. Takový slaboch a ubožák! Nenávidím se za to! Hrozně moc se nenávidím! „Nech mě...", zašeptal jsem nešťastně. Snažil jsem se Taeho od sebe odstrčit, ale držel mě pevně. Mlčel, jen mě k sobě tiskl. Ale já jsem ho u sebe v tu chvíli nechtěl. Tae si zaslouží někoho mnohem lepšího než jsem já! Nemůžu ho u sebe držet, měl by jít! „Já si nezasloužím abys mě miloval. Běž za Min-Kim! Běž za ním!" Poslední slova jsem na něho zakřičel. „Já ale miluju tebe a je mi jedno, že říkáš takové věci! Vím, že to tak necítíš, takže mě nezkoušej od sebe odehnat! Nikam nepůjdu!", řekl Tae a i když se chvěl, zněl docela klidně. „Najdi si někoho lepšího! Běž pryč.", řekl jsem smutně, ale on zavrtěl hlavou. „Přestaň, Kookie! Nech toho!" Byl jsem hrozně moc unavený. Rezignoval jsem. Přestal jsem ho odstrkovat a jen jsem zavřel oči. Cítil jsem jeho dech a za chvíli taky něco mokrého. Tae plakal a jeho slzy stékaly po mé tváři. „Moc tě miluju, Kookie!", řekl potichu. „A nezmění se to ani když na mě budeš zlý!" Zlehka mě políbil na čelo a pak taky na rty. Vždyť já na něho nechci být zlý, to jen já si nezasloužím aby byl na mě hodný. Bylo mi ze mě špatně. Proč nemůžu konečně na všechno zapomenout? JÁ CHCI NA VŠECHNO ZAPOMENOUT!!!

„Miluju tě, Jung-Kookie!", řekl rozechvěle a znovu mě k sobě přitiskl. „Miluju tě víc než svůj život! Už nikdy neříkej takové věci, ano? Prosím, už to nikdy neříkej!" „Promiň...", vydechl jsem zoufale. Bylo mi líto, že jsem se nechal tak unést nenávistí sám k sobě a že jsem proto ubližoval jemu. „Já... já tě taky moc miluju, vážně..." Otevřel jsem oči a střetl se s jeho uslzeným pohledem. V ten okamžik jsem měl i já oči plné slz. „Tak nikam nechoď... když nechceš..." Jen se smutně zasmál a pořád ještě uslzený mě začal vášnivě líbat. Jeho dokonalé rty a jazýček mě naprosto vrátili zpátky. Opětoval jsem jeho polibek a nadšeně jsem vítal jeho jazýček, který škádlil ten můj. Bylo mi ale smutno. Proč tomu tak podléhám? Proč se nechám tak rozhodit snem? Vzpomínkou... Tae má pravdu, že potřebuju pomoc, jen nevím jestli mi pomůžou terapie. Snad by pomohl výmaz paměti?! Taky jeho láska mi neskutečně pomáhá, jeho přítomnost vedle mě. Chci ho co nejvíc blízko jak jen může být! Chci ho co nejblíž, chci ho v sobě! „Nikam nepůjdu!", řekl Tae, když jsme se od sebe odtrhli. Láskyplně se mi zadíval o očí. „Nikam, slyšíš? Chci být s tebou a vím, že ty to chceš taky!" „Chci.", řekl jsem potichu. „Nikam nechoď, prosím." Bál jsem se, že i když říká že ne, že stejně odejde. Styděl jsem se před ním, že jsem zase ukázal takovou slabost, ale taky jsem se začervenal kvůli svým nemravným myšlenkám. „Odpustíš mi?", zeptal jsem se nesměle. Už zase mu ubližuju... jsem fakt hrozný! „Není co odpouštět, miláčku!", řekl a něžně mě pohladil. „Vážně nikam nepůjdu! Chci být s tebou!" „Děkuju...", vydechl jsem a on mě políbil. Vím, že mě miluje a takhle mi to dokazuje úplně nejvíc. I já ho strašně moc miluju!

„Miláčku...", řekl jsem nejistě a stydlivě. „Odpoledne jsem ti dal košem... už se nezlobíš?" „Já jsem se nezlobil!", řekl a snažil se tvářit normálně. „Jen... jen jsem si to musel udělat sám a na to já nejsem zvyklý!", dodal trochu ublíženě. To mě pobavilo. „Čemu se tlemíš?", šťouchl do mě uraženě Tae. „Slíbil jsem si, že se ti za to pomstím!" „Vážně?", usmál jsem se na něho smutně. „Dáš mi taky košem?" „Pche....", ušklíbl se. „Tobě se nedá odolat, ty potvůrko. Jak bych ti mohl dát košem?" „Takže...",pokusil jsem se zatvářit svůdně. „mi nedáš košem, když ti řeknu, že tě teď moc chci?" „Ty mě moc chceš?", vykulil oči Tae. Ještě pořád si nezvykl na to, jak rychle se ve mně mění pocity i touhy. Navíc tohle souviselo s tím, jak moc ho potřebuju mít u sebe. Jak moc potřebuju cítit jeho přítomnost a lásku, jak psychicky, tak i fyzicky. Jen tohle jsou terapie, které můžou fungovat! Mít ho v sobě a cítit jeho fyzickou lásku, stejně tak jako cítím tu jeho nehmotnou, psychickou. „Já tě moc chci!", řekl jsem a přitáhl si ho do polibku. „Strašně moc tě chci a chci tě teď hned! Pamatuješ co jsi mi slíbil?"

Tae-Hyung

„Jak bych mohl zapomenout?", vydechl jsem vzrušeně. „Slíbil jsem ti, že si tě vezmu tak pomalu, že pocítíš celou mou délku i šířku!" Cítil jsem jak se má boule v kalhotech zvětšuje, za chvíli tam bude málo místa. „Přesně...", vydechl Kookie s ruměncem ve tváři. „Pamatuješ si to dobře!" Nesměle se usmál a znovu si mě přitáhl do polibku. „Nebo jsi unavený?", staral se. „Probudil jsem tě svou noční můrou, možná by jsi raději spal... Promiň." Začal se zvedat, ale já jsem ho znovu položil do své náruče. „Já vůbec nejsem unavený!", řekl jsem rozhodně. „Klidně si tě vezmu teď hned! Zasloužím si sadisfakci za ty šoky a za to jak jsi na měl byl zlý! Donutím tě šílet, to mi věř!" „Vážně?" Maličko se ušklíbl. Provokatér! Věděl jsem, že když to udělám tak jak to chtěl, budu kromě něho šílet i já, ale pro jednou to vydržím. :) „Vážně!", přikývl jsem rozhodně. Rozhodl jsem se s ním moc nepárat. Hned jsem z něho začal svlékat jeho pyžamo a pak, když už byl nahý, jsem si ho přitáhl zpět do náruče. „Nechci to moc okecávat", řekl jsem vzrušeně. „Ale potřebuji tvé svolení. Může to být zezadu? Nebudeš s tím mít problém?" „Posledně jsem taky neměl...", řekl nejistě. „Ale... myslím, že můžeš. Kdyby mi to vadilo, tak tě zastavím, ano?" „Dobře!", souhlasil jsem, i když ta představa, že by mě miláček v nejlepším přerušoval, se mi vůbec nelíbila. Ale jasné, kdyby náhodou, přestal bych úplně a záchod to jistí... :)

„Tak fajn...", usmál jsem se. Vyklopil jsem svou lásku ze svého náručí a sám jsem ze sebe strhal oblečení. Posadil jsem si Kookieho na klín, znovu jsem se k němu přitiskl a začal ho něžně líbat. Chtěl jsem si ho užít co nejvíc, protože až si ho otočím zadečkem k sobě, už se tak líbat nebudeme. Ten způsob, jakým si ho chci vzít, vyžaduje polohu zezadu a mě budou jeho sladká ústa moc chybět! Dlouho jsem ho líbal a vychutnával si jeho něžné a hebké rty. Jeho sladká ústa. Líbat Kookieho je jako létat mezi obláčky, prostě nádhera. Pak jsem obdařil jemnými polibky jeho krček a sklouzl jsem i níž na jeho rozkošně sexy hrudník. Když jsem se nabažil jeho bradavek znovu jsem políbil jeho ústa. 

Těšil jsem se až si ho vezmu, ale ještě chvíli jsem se rozhodl věnovat jeho nádhernému tělu, než se začnu věnovat výhradně jeho nádhernému zadečku. Znovu jsem ho líbal na krku a pak se vrátil k těm rozkošným útvarům na jeho hrudi. Kookie zaklonil hlavu a z jeho úst uniklo slabé zasténání. 

„Však počkej, miláčku!", usmál jsem se v duchu. „Tohle zatím nic není!" Kookieho vzrušení rostlo a s každým slastným vzdechem mi dával vědět, že si to užívá tak jako já. Měl jsem pocit, že ho brzy láskou sním. Potom jsem miláčka sundal z mého klína a položil ho na bříško. Kookie mě nechal ať si s ním dělám co chci. Věděl jsem, že mi věří a jeho důvěra a odevzdanost mě taky náramně vzrušovaly. Když byl pohodlně uvelebený, vyzvedl jsem si jeho zadeček tak, že měl pořád bříško na matraci, ale já jsem měl snadný přístup k jeho štěrbince a nádherný výhled na jeho půlky. Olízl jsem si dva prsty a potom jsem je opatrně a pomalu zasunul do jeho nitra. Druhou rukou jsem ho něžně pohladil po zadečku. Modřiny už pomalu ale jistě mizely. Byl jsem rád. Už nikdy mu takhle neublížím! Kookie reagoval trochu bolestným zakňouráním, ale nijak neprotestoval, tak jsem pokračoval v jeho přípravě. Po chvíli jsem přidal další prst. Rozhodl jsem se, že aby mě cítil opravdu co nejvíc, udělám přípravu jen částečnou. Takže jsem u tří prstů skončil. „Miluju tě, Jung-Kookie!", řekl jsem něžně, zatímco jsem do něj ne zrovna moc jemně vnikl.