Tae-Hyung

„Neměl by to ale zase tak přehánět!", napadlo mě vzápětí na to. Možná bych měl upozornit Min-Ho, ať si na svého bratrance trochu dohlédne. Rozhlédl jsem se, ale Min-Ho nikde poblíž nebyl. „Ach jo...", povzdechl jsem si a vydal se směrem k poblázněnému chlapci. Vypil už velkou část z obsahu láhve... „To by už stačilo!", řekl jsem přísně a vyškubl jsem mu alkohol z ruky. Vyplašeně se na mě podíval. Já jsem si ale dal flašku do druhé ruky a chňapl jsem ho pevně za zápěstí. „Chceš se zabít?", zeptal jsem se a podíval se mu tvrdě do očí. „A kdyby...", zeptal se potichu. Alkohol ještě asi nezačal úplně působit, ale to přijde... „co je ti potom?" „Jsi bratranec mého kamaráda..." „No a?" „Nechci aby měl kvůli tobě malér!", řekl jsem a zamračil se na něj, abych svá slova víc zdůraznil. „Taky Kookiemu by se nelíbilo, kdyby ses tady otrávil alkoholem!" „Hmmm...", ušklíbl se Min-Ki a já měl chuť mu jednu vrazit. „Ale tobě je to jedno, viď? Tak mi vrať tu flašku a běž za Kookiem!" „Mě?" Byl jsem zmatený. „Nevím... já tě neznám..." „Aha..." Pořád jsem se mu díval do očí a tak mi neunikla smršť pocitů, která se jím prohnala po mém sdělení. Nechápal jsem co se mu honí hlavou, když se tak na mě dívá těma svýma temnýma očima. Začal jsem být nervózní, protože ještě chvíli a asi bych se v těch jeho krásných očích utopil. Sakra, co je zač ten Min-Ki?

„Jestli se chceš zabít...", řekl jsem tvrdě. „udělej to někde jinde... ať to nevidí Jung-Kookie a ať z toho nemá Min-Ho problémy!" Vůbec nevím proč jsem byl na něj až tak zlý... Nejspíš za to mohl ten jeho pohled a taky ta jeho sladká tvářička mě vyváděla z míry... Pořád se na mě tak díval, oči rozšířené a mírně zastřené alkoholovým oparem. Už mu to asi lezlo do hlavy. Mlčel, nic mi na to neřekl. Všiml jsem si, že se na nás Kookie dívá. Pustil jsem tedy chlapcovu ruku a on se beze slova otočil a odešel. Nevšiml jsem si kam zamířil, protože Kookie už byl u mě. „Co jsi mu provedl?", zeptal se naštvaně. „Jen jsem mu sebral tohle!", ukázal jsem mu skoro prázdnou flašku. „Ten tvůj kamarád je pěkný alkoholik!"

Kookie se udiveně podíval na flašku. „Kam šel?", zeptal se nervózně. „Nevím...", pokrčil jsem rameny. „Neptal jsem se." Kookie se na mě zamračil a šel chlapce hledat. Skvělé... :( Dal jsem si lahev k ústům a taky jsem ochutnal co to vlastně Min-Ki pil... vodka... Nevadilo mi, že před chvílí z té lahve pil Min-Ki, ale ta vodka mi nechutnala. Dopil jsem lok a odložil flašku na stůl. Kookie se po chvíli vrátil. „Našel jsi ho?", zeptal jsem se. „Ne...", zavrtěl hlavou miláček. „Netuším kam šel, ale asi chce být sám..." V jeho hlase zněly obavy. Ve mně trochu hlodaly výčitky. Neměl jsem být na něj tak zlý! Ten kluk nemůže za to, že se zamiloval... Vlastně bych měl ocenit, že nám jde z cesty... Pokud ovšem nemá nějaké skryté úmysly. Až s ním budu mluvit, zjistím to.

„Ještě jsme si ani nepřipili!", uslyšel jsem Jiminův hlas. „Viděl jsem tě jak tady nasáváš a za mnou nepřijdeš?" Sám ale vypadal, že nějakého panáka už měl v sobě. „Šípková Růženko!", obrátil se na Kookieho. „Připiješ si s náma? Tae... připijeme si na lásku, co říkáš?" „Že ani nemám moc chuť...", řekl jsem. „Ani ty, Kookie?" Jimin se obrátil zase na mého miláčka a chytl ho kolem ramen. „Jasně... chápu...", usmál se, když Kookie zavrtěl hlavou. „Vy dva radši konzumujete lásku než aby jste konzumovali alkohol na lásku... mám pravdu? Já můžu jen chlastat, když je Irene taková děvka... proč je taková děvka, Kookie? Nevíš?" Ignoroval Kookieho rudou tvář. „Ale ten váš druhý polibek, kluci...", rozplýval se Jimin. „Byl tak... tak..." Zřejmě nevěděl jak to popsat... Mě napadalo milión slov... NÁDHERNÝ! VZRUŠUJÍCÍ! ÚCHVATNÝ! SLADKÝ! SEXY... Tak bych mohl pokračovat dál. Jen jsem se usmál, když jsem postřehl miláčkův zamračený pohled. „Nemusel jsi tady dělat takové divadlo pro všechny!", vyčetl mi. „Jen jsem tě políbil...", pokrčil jsem rameny nevinně. „Byl to opravdu krásný polibek!", řekl vesele Baek, který se z ničeho nic taky objevil vedle nás. „Až jsem měl chuť Xiu-Mina někam zatáhnout..." „Aha... Takže jen polibek...", zlobil se ještě víc Kookie. „Nemusíš se stydět!", usmál se na něho Baek. „Byli jste rozkošní!" „Vážně?" Kookie nevypadal, že by ho to přesvědčilo. Pořád se zlobil. „Mohli by jste se ještě jednou tak políbit?!", řekl Jimin prosebně. „Líbilo se mi na vás dívat!" „Ne!" „Takže, budeš radši zpívat?", ozval se za našimi zády hlas Nam-Joona. „Cože?", podivil se Kookie a otočil se na staršího chlapce. „Proč bych měl zpívat, hyungu?" „Protože zpíváš božsky a slíbil jsi mi další karaoke, na které zatím bohužel nedošlo! Takže si vyber... buď nám s Tae-Hyungem ukážete jak se milujete a nebo tady zazpíváš!" Joon se tvářil jako by měl vítězství v kapse.

„Kookie umí zpívat?", podivil se Baek-Hyun. Já a Nam-Joon jsme horlivě přikývli. „Kookie zpívá nádherně!", řekli jsme spolu jako duet. „Tak to bych rád slyšel!", řekl Baek vážně. „Kluci...", červenal se Jung-Kookie. „Já vám tady nebudu zpívat, zapomeňte!" „Takže bereš raději ten polibek?", zeptal se Baek. Zjevně i jemu se líbilo jak se líbáme. S úsměvem jsem miláčka sledoval. Byl jsem zvědavý jak tuhle situaci zvládne. Kluci ho nemohli k ničemu donutit! „Já se nechci líbat!" „Vážně?", zeptal jsem se dotčeně. „Nechceš se líbat?" Bavilo mě, Kookieho zlobit a rozhodl jsem se podpořit kamarády. Klidně bych ho políbil i víc vášnivě! „Ne tady!" „Ale já chci!" „Nechceš náhodou abych se celý svlékl, že by sis mě tady rovnou vzal?" Kookie byl už opravdu naštvaný. „No teda, Kookie...", vykulil oči Jimin, který nejspíš ve svém podnapilém stavu pochopil Kookieho slova jako výzvu. „To bys vážně udělal?" Všichni jsme se začali smát. Teda kromě miláčka. „Neudělal!", špitl. „Jeden polibek!", trval na svém Nam-Joon. „Proč?", nechápal Kookie. „Protože..." „Tak už ho nechte na pokoji!" Gi se rozhodl zakročit a skočil Joonovi do řeči. Vzal Kookieho za ruku a odváděl ho pryč. Kookie se jen zmateně usmál. „To je můj kluk!", připomněl jsem Yoon-Gimu s úsměvem. „Já vím! Ale vrátím ti ho až si vzpomeneš, že ho máš chránit", zamračil se Gi. „Do té doby bude se mnou!"

Jimin se na ně smutně díval. „Kookie...", řekl prosebně. „Jen jeden polibek! Pohled na vás hřeje u srdíčka!" „Já ti za to přinesu snídani až do postele!", řekl jsem s úsměvem. Kookie se na nás pochybovačně díval, ale zastavil se. Gi čekal co řekne. „Snídani do postele?", zeptal se miláček. „To nestačí!" Zavrtěl hlavou. „Tae ti uvaří skvělý oběd!", navrhl Yoon-Gi, který moc dobře věděl, že já vařit neumím. Rošťácky na mě mrkl. „Uvařím ti oběd!", přisvědčil jsem horlivě a zamračil jsem se na Yoon-Giho. „Pokusím se..." Nevím proč jsem tak moc toužil po tom líbat Kookieho před mými kamarády. Možná jsem jen znovu chtěl trápit Min-Kiho, ale nezdálo se, že by byl ve stejné místnosti. Možná jsem se chtěl jen předvádět...?! Nevím... „Zazpíváme ti něco od CBX!", přidal se Baek-Hyun. „Když se budeš s Tae-Hyungem líbat!" „Vždyť je to tvůj kluk...", řekl Nam-Joon. „Tak o co jde?" Kookie se na nás ještě víc zmateně díval. „To vážně tak moc toužíte po tom aby mě Tae líbal?" „Strašně moc po tom toužíme!", řekl Jimin a zatvářil se hrozně moc smutně. „Tak jo...", povzdechl si Kookie. „Jo?", zeptal jsem se pro jistotu. „Jo!" Kookie se červenal jako růžička. „Jak chceš..." Gi pustil jeho ruku a nechal ho aby se vrátil blíž ke mně. „Taky se podívám..."

Hned jsem si miláčka přitáhl k sobě jak nejvíc to bylo možné. Jednou rukou jsem si ho přidržel za zadeček a druhou jsem mu strčil vzadu do vlasů. Donutil jsem ho tak maličko zvrátit hlavu a namísto na ústa jsem ho políbil na jeho krásný krk. Kookie to nečekal a překvapeně vydechl. Ještě chvíli jsem ho líbal na krk a kluci kolem skoro nedýchali. Bavilo mě to! Držel jsem ho pevně, takže by mi nemohl uniknout ani kdyby chtěl, ale Kookie se nepokusil bránit. Jen zavřel oči a maličko ztuhl. V tu chvíli mi přišel naprosto bezbranný. Ano... Kookie je hodně citlivý na krku... Tohle na něj dost platí! Je dobré to vědět! :) Napadlo mě ale, že se musím krotit, nebo za chvíli budu vzrušený tak, že se neovládnu a opravdu si ho tady vezmu, i před nima... 

Nasměroval jsem tedy své rty na Kookieho ústa a pokračoval v líbání tam. Poslušně mě vpustil dovnitř a nechal mě líbat ho jak jsem chtěl. Divoce jsem se zmocnil jeho úst. V tu chvíli jsem zapomněl, že máme diváky. Soustředil jsem se jen na jeho sladkou pusínku a rozkošný jazýček. Nemohl jsem se ho nabažit. Prozkoumal jsem snad každý kout jeho ústní dutiny a hrál si divoce s jeho jazýčkem. Taky jsem si hrál s jeho rty, které jsem sem tam jemně zkousl nebo olízl svým jazykem. Nevím jak dlouho jsme se takhle líbali, ale když jsme své rty od sebe konečně oddělili, sám jsem cítil, jak se mi nedostává dechu. Za to Kookie zprudka dýchal a celý rudý se vyplašeně rozhlížel po klucích, kteří na nás hleděli s vykulenýma očima. Naše obecenstvo se už stihlo rozrůst. Byl tam Hoseok, Min-Ho, Xiu-Min, Chen a taky Tae-Min. O Jiminovi, Nam-Joonovi, Baek-Hyunovi a Yoon-Gim nemluvě... Všichni sledovali jak se s miláčkem líbáme a všichni nestačili žasnout. Všiml jsem si, že opodál stojí také Min-Ki. Teda, víc se opíral o stěnu, než stál. Vypil toho tolik, že se nedivím, že nemůže stát rovně. Z nějakého zvráceného důvodu mě potěšilo, že to zase viděl. Asi to divadýlko opravdu bylo nejvíc pro něj...

„Už jste spokojení?", zeptal se Kookie chvějícím se hlasem. Nevím proč se za náš polibek tak stydí?! „Bylo to vzrušující...", konstatoval Min-Ho, který je zapřísáhlý hetero.„Nikdy bych nevěřil, že polibek dvou kluků může tak rajcovat!", přidal se Chen. „Vážně! Byli jste...strašně moc sexy!" „Byli že?", řekl rozechvěle Baek. „Mimochodem...", usmál se. „Tohle je ten Tae-Hyung, jak jsem ti o něm vyprávěl!" „Já jsem Kim Jong-Dae, ale můžeš mi říkat Chen!" Podal mi ruku a já jsem ji stiskl. „Taky už jsem o tobě hodně slyšel!", mrkl jsem na něho. Oba jsme se usmáli.
 

„A tohle je Jung-Kook, můj miláček!", řekl jsem něžně a pohladil svou lásku konejšivě po tváři. Nesměle podal Chenovi ruku. „Rád tě poznávám!", řekl a plaše se usmál. „Nápodobně!" Kluci nepřestávali probírat náš polibek. Jimin zářil jako kdyby Kookie snad líbal jeho a Nam-Joon vypadal taky že je spokojený. Gi nestačil žasnout. „Ty se teda nezdáš!", řekl svým jemným hlasem Tae-Min. „Takhle uvádět do rozpaků svého miláčka..." Zakroutil trochu nechápavě hlavou. Ale díval se na Kookieho tak, že jsem měl pocit, jako kdyby ho on sám chtěl taky políbit.

„Ty jsi Jung-Kook, že?", zeptal se a Kookie jen přikývl. „Já jsem Lee Tae-Min, kamarád Min-Ho." „Těší mě, hyungu!",usmál se Kokie a podal mu ruku. „Máš opravdu moc krásného kluka, Tae-Hyungu!", řekl Tae-Min a mrkl na mě. „Jen ho neuváděj do situací, ve kterých se cítí trapně. To se miláčkům nedělá!" „Tak jo...", přikývl jsem trochu zahanbeně. Z nějakého záhadného důvodu jsem měl z tohoto krásného kluka respekt a nešlo jen o to, že je starší. Měl v sobě něco těžko uchopitelného a popsatelného, ale bylo to kolem něj jako nějaká aura... Budil prostě respekt, přesto že vypadal tak něžně až křehce.

Jung-Kookie se znovu začervenal. „Promiň, miláčku!", obrátil jsem se s upřímnou lítostí na něho. „Ta snídaně i oběd platí! Udělám ti něco moc dobrého! Teda... pokusím se..." Tae-Min se usmál a Kookie se maličko zamračil. „Jestli dotáhneš něco z bistra a nebo něco objednáš, seřežu ti zadek! Ty to musíš nachystat a uvařit... ty sám!" Ach... kde se v něm zase bere tolik sebevědomí? „Jistě... uvařím to já... Slíbil jsem to přece!" V duchu jsem proklínal Yoon-Giho za ten blbý nápad. „A teď mi dones něco k pití, ano?", poručil si a Tae-Min se usmál ještě zářivěji. „Správně, Kookie!", řekl. „Nic mu nedaruj! Ať se o tebe stará tak jak si zasloužíš!" Kookie se usmál a konečně se zase trochu uvolnil. „Myslíš, že si to zasloužím?", zeptal se nesměle. „Co myslíš?", podivil se Tae-Min. „No... aby se o mě staral..." „Děláš si legraci?", usmál se nevěřícně Tae. „Měl by tě na rukách nosit a zahrnovat láskou celý den... Takové koťátko, jako jsi ty, si nic jiného nezaslouží!" Kookie se znovu začervenal a já jsem se usmál. „Tak to je pravda!", přikývl jsem. „Naprosto souhlasím! Chceš taky něco k pití, Tae? Donesu i pro tebe!" „To je dobré!", usmál se na mě. „Věnuj se miláčkovi, já si něco vezmu sám... tak zatím..." S úsměvem se přemístil za Min-Ho, který právě kontroloval stav občerstvení.

Chtěl jsem namíchat miláčkovi nějaký ovocný nealko koktejl. „Neviděl jsi Min-Kiho?", zeptal se mě trochu nervózně Min-Ho. „Někam zmizel..." „Ještě před chvílí byl támhle...", ukázal jsem na zeď kousek od kuchyňky. Samozřejmě, že už tam nebyl. „Není zase ve svém pokoji?" „Ne... Právě že není!" Min-Ho vypadal opravdu znepokojeně. „Hele...", navrhl jsem trochu neochotně. „Počkáme chvíli a když se neukáže, půjdeme ho hledat. Já ti pomůžu!" Nejdřív se mi nechtělo toho kluka hledat, ale pak mě napadlo, že pokud nebude moc opilý, že bych si s ním mohl konečně promluvit, až ho najdu. „Vážně?", usmál se trochu s úlevou Min-Ho. „Tak díky. Jsi fakt kámoš!" „Jasně že jsem!", mrkl jsem na něj. Namíchal jsem ten koktejl a poprosil jsem Hobiho aby se Kookiemu věnoval, že si musím něco zařídit. Konečně jsem si odskočil a potom jsem přemýšlel kam asi mohl ten zatracený Ki jít. Je hrozně nezodpovědný, když se takhle opilý někde toulá... Snad se mu něco nestane...?! Nikdy jsem mu nepřál nic zlého. Rozhlédl jsem se, ale Ki se neukázal. Nakoukl jsem i do jeho pokoje. Nejen, že by se tam mohl vrátit, ale také jsem byl zvědavý jak si chlapec zařídil pokoj. Překvapilo mě, že je tak jiný oproti zbytku bytu a hned mi byl Min-Ki o něco sympatičtější. Líbilo se mi, že je sám sebou, že má nějaký svůj styl a názor. Ale kampak šel? Rozhodl jsem se, že se půjdu podívat ven. Dohodli jsme se, že Min-Ho pojede výtahem a já že to seběhnu po schodech.