Jung-Kook

Pořád jsem musel myslet na to, že Tae o mě řekl své mámě. Bylo to skoro až neuvěřitelné, ale byl jsem opravu šťastný, protože mi to přišlo jako obrovský důkaz jeho lásky! Tae je vážně miláček!

 Dny plynuly a já jsem udělal kus práce ve svém malém ateliérku. Po pravdě, bylo to i proto, že jsem si držel Taeho od těla, aby mě nerozptyloval. Býval jsem tam dlouho do noci, abych dohnal práci, kterou jsem zameškal. Do zápočtů musím mít vše hotové a to nás zadání ještě čekají. Na zkouškové pak zbude už jen teorie... Miláčkovi se to vůbec nelíbilo, ale přestal naléhat, když jsem mu slíbil, že si to o víkendu vynahrádíme... Sám jsem se už moc těšil na víkend, i když z party, která nás v sobotu čekala, jsem byl dost nervózní. Doufal jsem, že Tae už ten polibek řešit nebude, ale něco mi říkalo, že to ještě není všechno za náma... Své obavy jsem si nechal pro sebe. Snažil jsem se je skrýt na plátna pod nános olejových barev, akvarelu a rozmazek... V pátek, když jsem skončil ve škole dřív než miláček, jsem konečně zašel do lékárny. Ve středu jsem totiž v kapse od džínsů našel předpis na nové léky. Úplně jsem zapomněl, že jsme probírali s panem Lee i mou medikaci. Sedativa, prášky na spaní, ještě nějaké ani nevím na co. Všechno jsem to rovnou hodil do koše. Prohlédl jsem si totiž složení a vedlejší účinky a nestačil jsem se divit. Jen po těch nových sedativech bych chodil jako zombie, to přece nejde! Jak si pan Lee může myslet, že bych mohl fungovat? Tae to neví... a taky vědět nemusí. Určitě by ale nechtěl mít vedle sebe živou mrtvolu... Takhle sice budu někdy podrážděnější, nervóznější a taky citlivější, než bych byl s těmi novými léky, ale aspoň budu fungovat!

Z pátku na sobotu jsem se konečně pořádně vyspal. Tae měl skvělou náladu, protože se moc těšil na tu party. „Půjdeme tam už brzy po obědě, co říkáš?", zeptal se mě rozverně, zatím co já jsem se teprve pokoušel rozlepit obě víčka od sebe. „Tae...", zanaříkal jsem nad jeho přehnanou aktivitou. „Teprve je ráno!" „Omyl, miláčku!", usmíval se Tae. „Už je půl dvanácté!" „Hmmm..." Protáhl jsem se. „Cože?" Rázem jsem měl oči otevřené. „To už je tak pozdě?" „Je!", přikývl. „Obleč se, skočíme si na oběd a pak půjdeme na party!" Tae už byl oblečený. Nevím jak to mohl stihnout tak rychle. Myslím, že ještě před chvílí byl v pyžamu?! Já jsem se stihl jen otočit z jedné strany na druhou. Tae je vážně natěšený jako malé dítě. Co je na party tak skvělého??? Jen spousta lidí a kravál... :) A bude tam Min-Ki. Vážně ho mám moc rád, ale bál jsem se, že se něco stane a nemohl jsem se toho pocitu vůbec zbavit. Snažil jsem se uklidňovat tím, že tam budou i Taeho spolubydlící a taky Nam-Joon a Jin, které jsem strašně dlouho neviděl... Moc rád je uvidím! Bude to dobré! Co si ale vezmu na sebe? Tae byl oblečený jako by šel na nějakou svatbu. 

Přišlo mi to přehnané brát si oblek na obyčejnou kolaudačku, ale on trval na tom, že zrovna na tohle má náladu... Já jsem nakonec zvolil obyčejnou bílou košili a černé džínsy. „Sluší mi to?", zajímal se Tae a otočil se dokola jako nějaký model. Pohodlně jsem se uvelebil na sedačce a se zalíbením si ho prohlížel. „Jsi náramný fešák!", řekl jsem napůl z legrace a napůl vážně. „Fakt?" Tae se zazubil, ale pak se na mě podíval. „Zůstaň tak!", řekl naléhavě, až jsem se lekl. „Co se děje?",vydechl jsem poplašeně. Sedí na mě nějaký hnusný hmyz? Nesnáším hnusný hmyz! Raději jsem se ani nepohnul. Tae odběhl a za vteřinu přiletěl s mobilem, který měl v patře u postele. „To je to tak hrozné, že chceš volat pomoc?", zeptal jsem se zděšeně. „Cože?", vykulil oči Tae. Vůbec nechápal o čem mluvím. „Co chceš dělat s tím mobilem?", upřesnil jsem otázku. „Chci si tě vyfotit!", zazubil se Tae. „Jak ses tak na mě díval, byl jsi strašně rozkošný! Uděláš ten výraz znovu, prosím? Když už se ti zahojil ten ret..." Nahodil psí oči. Ach... ulevilo se mi, že na mě zřejmě nic nesedí... Jaký ale výraz? Nevím jak jsem se tvářil. Pokusil jsem se udělat podobnou pózu, Tae se spokojeně usmál a ukázal palec nahoru.

„Uděláš ještě nějakou pózu?", zaškemral Tae. Jen jsem se usmál. Položil jsem si hlavu na ruce a chtěl se zeptat, jestli to takhle stačí, ale on už mě vyfotil.

„Jsi opravdu nádherný, miláčku!", řekl Tae spokojeně a prohlížel si fotky v mobilu. „Můžu další?" Ale já jsem se už zvednul. „Jsem rád, že se ti líbím...", usmál jsem se. „Ale až příště, ano? Mám hrozný hlad!" Tae se zatvářil velice chápavě. „Udělám tisíce fotek!", slíbil mi. „Já si tě taky vyfotím!", řekl jsem důležitě. „Jen bych radši pořádný foťák..." Trochu jsem se zasnil . Bylo by to moc zajímavé zkusit zachytit okolní svět a lidi jinak než na plátno. „Někdy si koupím foťák..." Jen tak jsem to plácnul. Byl to okamžitý nápad, a já jsem původně vůbec neměl v plánu si pořídit foťák. Až teď... :)

Zašli jsme na oběd do bistra a kolem druhé hodiny už Tae spěchal na party, kterou pořádal jeho kamarád Min-Ho a můj kamarád Min-Ki. Znovu jsem pocítil závan nervozity. Vyjeli jsme výtahem do sedmého patra a zazvonili na zvonek. Zevnitř byla slyšet muzika, ale nikdo se nehrnul nám otevřít. Tae zazvonil znovu a po chvíli otevřel dveře dost pohledný chlapec. 

„Tak už jste tady?!", řekl vesele a zlehka se s miláčkem objali. To musí být určitě Min-Ho. „Ahoj," mrkl na mě. „Ty musíš být Taeho miláček Jung-Kook, že? Já jsem Choi Min-Ho!"  Taeho miláček? Začervenal jsem se jako růžička. Min-Ho mi podal ruku a já jsem ji pevně sevřel. „Jeon Jung-Kook... Těší mě, hyungu!" Zlehka jsem se uklonil. „Tak pojďte dál!" Min-Ho vypadal jako sympaťák. Trochu jsem se uvolnil. Třeba to nakonec bude skvělá party!

Tae-Hyung

S Min-Ho jsme se objali a on se potom seznámil s Jung-Kookiem. Hned na to nás pozval dál. „Už tu někdo je?", zeptal jsem se zvědavě. Hudba nebyla naštěstí hlasitá tak, abychom se museli překřikovat. „Tví spolubydlící a Nam-Joon!", řekl vesele Min-Ho. „Jin se zdržel, ale přijde později také a ještě Tae-Min tady není, ale taky slíbil, že dorazí. Zatím tady není ani Baek-Hyun, Xiumin a Chen, ale Baek volal, že už jsou na cestě! No, to je asi všechno. Min-Ki si krom Kookieho nikoho nepozval..." Min-Ki si pozval jen Kookieho? Kde, sakra, ten kluk je? Promluvím si s ním i kdyby nechtěl! Snažil jsem se zůstat v klidu, protože miláček si nesmí ničeho všimnout. Někde si toho kluka odchytnu a promluvíme si pěkně mezi čtyřma očima. Musím mu přece dát jasně najevo, že Kookie je můj, ne? Jen nechci aby to miláček věděl! Spolubydlící jsou tady, bezva. Baek-Hyun je na cestě. Hmmm... tak to jsem zvědavý. Skoro půl roku jsem ho neviděl...

Docela jsem se na něho těšil, ale taky jsem byl maličko nervózní, aby mi pak Baek neudělal malér u Kookieho. „Tae-Min...", řekl jsem s úsměvem. „To je ten kluk, se kterým jste mě potkali ve škole?", zeptal jsem se pro jistotu. „Přesně!", vycenil zuby Min. „Tae... jeden z mých lepších kamarádů... spolu s tebou myslím!", plácl mě po rameni. „Je to zázrak, že přijde, protože si na party tak moc nepotrpí... stejně jako Ki...", usmál se. „Kde je vlastně Min-Ki?", zajímal se Kookie a já se snažil ze všech sil nežárlit. „Sakra, Tae!", nadával jsem si v duchu. „Jsme na party a Ki je jeho kamarád! Můžou spolu mluvit, klid!" „Asi u sebe v pokoji... za chvíli ale určitě přijde..." „Mohl by si pohnout, jsem na něho neskutečně zvědavý!", mrmlal jsem si tak, aby mě nikdo neslyšel. „Říkal jsi něco?", obrátil se na mě Kookie. „Nic, jen že jsem zvědavý jaká ta party bude!", řekl jsem vesele. Vešli jsme dál a já se rozhlédl po místnosti. Ach... tolik prostoru! Byl to moc pěkný byt laděný do světlých barev. Byl dost moderní, ale mě se u Kookieho líbilo víc! :)

U stolu seděli mí spolubydlící a také Joon. Všichni se podívali kdo to přišel a pak na nás zahulákali „ahoj!". Gi samozřejmě s plnou pusou! :)

Taky jsme se usmáli jako dvě sluníčka.

Šli jsem za nima. Min-Ho pro nás nachystal spoustu dobrot a kluci už to do sebe nějakou chvíli ládovali. Podíval jsem se po Jiminovi, ale vypadal, že už je v pohodě. Mrkl jsem na něj, on mrkl na mě a potom jsme se oba usmáli. „Tak jak sis to v úterý užil?" Jimin se naklonil k mému uchu, aby ho náhodou někdo nezaslechl. „Bylo to boží!", řekl jsem a láskyplně se usmál na svého Kookieho, který se mezitím posadil vedle Hobiho. Ten ho hned chytl kolem ramen a nabídl mu nějakou dobrotu. „Užil sis to i za mě?" „Druhé kolo bylo za tebe!", usmál jsem se. Sledoval jsem jak miláčkovi chutná. „Fakt?" „Fakt!" „Bylo druhé kolo?" „Bylo! A lepší než to první..." „Nech toho, poslintám si košili..." Jimin se zadíval na Kookieho. „Ten se teda nezdá.", usmál se. „To se teda fakt nezdá! Nebo spíš mám někdy pocit, že zdá...", řekl jsem zasněně. Nemohl jsem ze svého chlapce spustit oči. „A ty jsi v pohodě?", zeptal jsem se starostlivě. Konečně jsem obrátil svou pozornost výhradně na Jimina. „Je to dobré! Včera jsem jí to konečně postnul a ona si mě pak zablokovala... ale ok...", pokrčil rameny s úsměvem. Snažil se působit beztarostným dojmem. „Tak fajn..." Chytl jsem ho kolem ramen a trochu si ho přitáhl k sobě. „Tak nesmutni!" „Nebudu!", přikývl horlivě. „Jsem tady abych se bavil!", řekl vesele. „Sice tu nejsou žádné holky, ale to neva... Alespoň si dám na chvíli pauzu!" „Jasně, odpočiň si!", souhlasil jsem. „To si piš!" Věděl jsem ale, že pauza v podání Jimina znamená maximálně týden bez sexu a to jen v případě, že by byl nemocný. On dokáže najít holku všude, snad po čichu... :P Chvíli jsme si ještě povídali. Potom jsem prohodil pár slov s Joonem a taky s Gi a Hobim. A ty dobroty a pití byly opravdu výborné! Šikovný Min-Ho!

„Nevím proč tu není Min-Ki?!", řekl starostlivě Kookie, kterého už zřejmě přestalo bavit sedět. Přitočil se ke mně z boku a jemně se o mě opřel. „Hrozně moc chtěl abych přišel a když tu jsem, tak on nikde..." Ach, Min-Ki... Málem bych zapomněl! Tak on hrozně moc chtěl? Nejspíš ví, že jsem tady taky a radši někam zalezl... :D „Je to divné!", zavrtěl hlavou nechápavě miláček. „Půjdu se podívat k němu do pokoje, nevadí ti to?" Podíval se na mě jako by čekal, že řeknu „nevadí, miláčku, klidně za ním běž", ale než jsem stačil cokoli říct, někdo k nám přiběhl.

„Ty už jsi tady, Kookie?", řekl šťastně a sevřel mého miláčka v náručí. „Ahoj, Ki!", vydechl Kookie s úsměvem. „Už jsem tady, ale prosím... zrovna jsem tady ochutnával různé mňamky, nechci to na tebe vyhodit, tak mě radši moc nemačkej..." Vyjeveně jsem hleděl na tmavovlasého chlapce, který si dovolil dlachmat mého kluka přímo přede mnou. Min-Ki ho pustil a jen se usmál. „Ki...", řekl Kookie. „Tady tento nádherný kluk je můj přítel!", ukázal na mě a chlapec se zvědavě otočil. Setkal jsem se s pohledem dvou tmavých očí a milým úsměvem na jeho rtech. Hned jsem si všiml jak krásnou a roztomilou tvář má a současně jsem pochopil proč mu asi Kookie podlehl. Chytl jsem podávanou ruku. „Tae-Hyung", řekl jsem vážně. Znovu mě polila vlna žárlivosti a já jsem stiskl jeho dlaň víc než bylo nutné. Nevím jestli ho to bolelo, ale jeho úsměv zmizel. „Min-Ki...", řekl potichu a dál se na mě díval s rozšířenýma očima. Vypadalo to, že dokonce zbledl. Haha, asi nečekal, že pro něho budu taková konkurence... Nějak jsem zapomněl pustit jeho ruku a tak jsem cítil, že se chvěje. Že by se mě bál?

 „Tae?!" Kookieho hlas mě vrátil do reality a já jsem konečně pustil chlapcovu dlaň. „Pardon", řekl jsem spíš ze slušnosti a dál se díval do Min-Kiho hlubokých očí. Rozhodl jsem se zastrašit ho svým pohledem. Min-Ki chvíli můj ne příliš přátelský pohled opětoval, ale pak se obrátil na Kookieho. „Jsem hrozně moc rád, že jsi tady, Jung-Kookie!", řekl rozechvěle a napatrně se usmál. „Tak se s přítelem bavte! Já si na chvíli odběhnu, jo?" „Kam chceš zase jít?", divil se Kookie, ale Min-Ki jen hodil divný pohled na mě a prostě odešel. Není to sice žádný arogantní prevít, ale i tak jsem byl rozhodnutý, že si ho opravdu později někam odvedu a v klidu si s ním promluvím. Potřebuju vědět, co se mu honí hlavou a co od Kookieho doopravdy chce... Jung-Kookie se chvíli za ním udiveně díval. „Stalo se mu něco?", zeptal jsem se a on jen pokrčil rameny. „Netuším..." Chtěl jít za ním, ale já jsem ho chytl za ruku. „Půjdeš za ním později...", usmál jsem se a Kookie přikývl. „Dobře." Chvíli jsme se potom bavili s klukama, když přišel Seok-Jin.

„Jine, hyungu!", vypískl radostně Kookie. „Tebe jsem neviděl taaak dlouho!" „Ahoj, kluci!", pozdravil Jin sebranku u stolu. „Ahoj, Tae!", obrátil se na mě a pak se otočil na Kookieho, kterého sevřel v náruči. „Ahoj, Kookie!" „Ahoj, Jine!" Sedli si spolu ke stolu za ostatníma a začali si živě povídat. Vzápětí na to se Jinův smích rozléhal po celém Gangnamu. Taky jsem se usmál.

Potřeboval jsem si odskočit. Když jsem ale udělal pár kroků směrem, kde jsem tušil záchod, někdo mě chytl zezadu za zadek. „Ahoj, zlato!" , ozval se jemně sametový hlas a když jsem se otočil, střetl jsem se s párem zářících očí a rošťáckým úsměvem. Než jsem se nadál, přitiskl o trochu nižší chlapec své rty na ty mé v něžném polibku. Znovu se rošťácky usmál.

„Ach...", vydechl jsem překvapeně. „Ahoj, Baekie. Ty už jsi tady?" Vůbec jsem si nevšiml, že přišel taky. „Kde máš zbytek?" „Já ti nestačím?" trochu povytáhl obočí a znovu, už tak nějak automaticky položil ruku zpátky na můj zadek. Po očku jsem se mrkl jestli se Kookie nedívá a když jsem zjistil, že si pořád povídá s klukama a mě si nevšímá, nechal jsem Baek-Hyunovu ruku tam kde byla. „Jistě, stačíš...", usmál jsem se. „Jen nevím co by řekl Xiu-Min na tu ruku na mém zadku?!" „Že ji má okamžitě dát pryč!", řekl přísně Xiu-Min, který se vedle mě objevil jako duch. Skoro jsem se lekl. „Ahoj, Tae." Ani se na mě nepodíval a dál zamračeně skenoval pohledem Baeka. „Ahoj, Xiu...", řekl jsem klidně a sledoval Baeka jak bude reagovat. Ruku nesundal. „Snad nežárlíš, miláčku?", zeptal se provokativně Baek a mrkl na Xiu-Mina. „Jistě že nežárlím!", usmál se sebejistě Xiu-Min. Baek-Hyun pustil můj zadek a obmotal ruce kolem Xiu-Minova krku. „Tak to máš štěstí!", řekl rozverně a políbil svého kluka na rty podstatně vášnivěji než mě. „ Člověk tě nemůže nechat chvíli samotného!", stěžoval si Xiu. „Vždyť víš, že si jenom hraju...", usmál se Baek. „a kdo si hraje tak nezlobí!" Xiu-Min jen protočil oči v sloup a zářivě se usmál. 

„Tak já ti ho tady ještě chvíli nechám, Tae...", obrátil se na mě. „Potřebujeme ještě něco s Chenem a Min-Ho dořešit. Dohlédneš mi na něho, prosím?" „Jasně!", usmál jsem se trochu nesvůj. Baek vypadal až moc hravě a Kookie sedí opodál. Vypadalo to na pořádný malér. Sotva Xiu odešel, přistoupil Baek blíž ke mně a znovu si mě chytl za zadek. „Tohle mi tak chybělo...", zavrněl. „Jak se pořád máš? Co děláš?" „Já...", začal jsem trochu nervózně. „Mám se moc dobře! Ty poslyš...", usmál jsem se na něho mile. „Ne že by se mi nelíbilo, když si dáváš svou ruku na můj zadek, ale... asi by s tím nesouhlasil můj kluk!" „Wow!", vydechl překvapeně. „Ty máš kluka? Proč jsi mi nic neřekl?" Ruku se však neobtěžoval dát pryč a já jsem nějak nedokázal tu jeho roztomilou packu odstrčit. S Baekem jsme měli opravdu dost speciální vztah. Byl na tom podobně jako já, když jsme se spolu poprvé vyspali, až na to, že on se rozešel se svou velkou láskou, s Chan-Yeolem. Moc ho miloval, ale prý už jim to delší dobu neklapalo, tak se Baek rozhodl mu dát kopačky. Přesto, že se sním rozešel on sám, dost ho to vzalo... chodili spolu totiž několik let... Baek potom chtěl zkusit něco nového, sex na jednu noc, tak jako já. Až na to, že jsme si padli do noty natolik, že u jedné noci rozhodně nezůstalo! Přešlo to v něco víc. Ne sice v lásku, ale v přátelství, které jsme si zpříjemňovali sexem... Klapalo nám to skvěle! Ren byl taky jeden z těch, u kterých jsem chtěl víc než jen jednu noc, ale on to potom pokazil tím, na rozdíl od Baeka, že se do mě zamiloval. Nebo spíš si myslel, že se zamiloval a pořád mě tím otravoval. Nebyla to vhodná doba na lásku! S Baekem náš intimní vztah skončil, když začal chodit s Xiu-Minem, ale přátelé jsme stále.

„Který to je?", zeptal se zvědavě Baek-Hyun a rozhlédl se po klucích u stolu. Pohledem zastavil na Jung-Kookovi. „Není to náhodou ten rozkošný, co sedí vedle Seok-Jina a Ho-Seoka?" „Je!", přisvědčil jsem pyšně, když jsem se ujistil, že opravdu myslí Kookieho. „Máš pořád moc dobrý vkus!", pochválil mě Baek. „Já vím!", usmál jsem se. „Právě proto jsem spal taky s tebou!" Malý kompliment nikdy neuškodí a navíc je Baek-Hyun opravdu krásný kluk. „Ty jsi vážně miláček!", usmál se Baekie. „To je fajn, že sis taky někoho našel! Mohls mi to ale říct!" „Jak asi?", zeptal jsem se dotčeně. „To TY máš tolik práce s CBX, že neodpovídáš na sms ani nezavoláš!" „Ach...", zamračil se trochu Baek. „Máš pravdu! Moc se omlouvám, ale opravdu... nevíme co dřív!" „V pohodě..." Baek se znovu usmál. „Pokusím se polepšit, jo?" „To budu rád!" „Je tvůj přítel žárlivý?", zeptal se najednou tónem, který se mi moc nelíbil. „Myslím...", vydechl jsem. „že je!" „Vážně? Tak ho vyzkoušíme!" Než jsem se nadál, přitáhl si mě víc k sobě a na zadek mi položil obě dlaně. Také mé ruce už nějak automaticky sjely k jeho zadečku. Byl to důvěrně známý pocit držet jeho pevné půlky. Nestihl jsem se vzpamatovat a on přitiskl znovu své hebké rty na ty mé.

„Tae?!", uslyšel jsem vedle sebe Kookieho naštvaný hlas, až jsem nadskočil leknutím. „Seznámíš mě se svým kamarádem?" „To... to je Baek-Hyun!", vykoktal jsem vyplašeně. Tak a je to tady! Mám malér! „Já jsem Jung-Kook.", řekl Kookie a svůj naštvaný pohled nasměroval na Baeka, ale ruku mu nepodal. "Taeho kluk!" On se jen usmál. „Já jsem Baek-Hyun!", řekl klidně. „Promiň, že jsem políbil tvého kluka, ale byl to jen polibek na rozloučenou. Od teď už bude jen tvůj!" „Od teď?", nechápal Kookie. „Jak to myslíš od teď?" „Jen tak, že jsme se dlouho neviděli a Tae se před tím nepochlubil, že s tebou chce chodit, takže jsem neměl možnost se s ním rozloučit... Ale od teď už budeme jen kamarádi!" „Ale... ale, nechodíš náhodou s Xiu-Minem? Jak to, že se loučíš až teď?", zeptal se Kookie udiveně. „Xiu nevadí, že si jsme stále bližší víc než jen obyčejní kamarádi.", usmál se pořád klidný Baek. „Nestrpěl by, kdybychom spolu spali a nebo se moc líbali, ale takové blbosti, jako je malá pusa, on neřeší!" „Aha..." Kookie se udiveně podíval na mě a pak zase na Baeka. „Tak to jo.. dobře..." Miláček byl tak zmatený, že se zapomněl zlobit.