Jung-Kook

Takže je to ona! Ještě jednou jsem se podíval na mobil a Jimin mi znovu pyšně ukázal všechny fotky.

 Než však stačil Tae cokoli říct, vyhrkl jsem jakoby překvapeně. „Ale, Tae... to je přece ta holka, co tě před dvěma týdny líbala, že? " „Cože?", vykulil oči Jimin a Tae zrudl. „Mlč!", řekl přísně, ale já jsem toužil po své pomstě. Navíc si myslím, že by Jimin měl vědět s kým to vlastně chodí! „Jsem si jistý, že to je ona... Irene jsi říkal, že?" Zatvářil jsem se nevinně. „To... to je Irene...", vykoktal Jimin a těkal očima mezi Tae-Hyungem a mnou. „Jak jako líbala Taeho? To mi vysvětli!" Tentokrát zrakem spočinul už jen na něm. Tae se na mě zamračil. Ať se klidně zlobí, miláček. Jimin musí vědět, že jeho dívka je potvora!

„Je... je to moje bývalka...", řekl konečně nevózně Tae a podíval se Jiminovi do očí. „Před dvěma týdny  jsem ji potkal náhodou v centru. Vrhla se na mě a líbali jsme se. Chtěla to se mnou dělat... Já jsem nevěděl, že je to tvoje holka! Líbali jsme se, ale nic víc nebylo!" Jimin seděl zaražený a očima se vpíjel do těch Tae-Hyungových. Já jsem bez dechu sledoval co se bude dít. Možná jsem měl mlčet... „Já jsem myslel, že jsi už byl zamilovaný tady do Kookieho...", řekl potichu Jimin. „Jak jako tvoje bývalka? To přece nemůže být ta stejná Irene?!" „Ano, byl jsem zamilovaný do Kookieho a proto jsem s ní NESPAL! Nechal jsem se  unést a líbal jsem se s ní, ale to jen proto, že mě Jung-Kook tenkrát nechtěl vidět a jak už jsem řekl, NEVĚDĚL JSEM, ŽE ONA JE TVÁ HOLKA! Nikdy jsi přede mnou nezmínil její jméno a já jsem ji nikdy nepotkal, tak jako kluci..." Jimin se pořád tvářil zaraženě a já jsem nechápal, jak je možné, že Jimin nevěděl, že Taeho bývalka je zrovna tahle Irene. A jak to, že ani Tae netušil s kým Jimin chodí???

„Nikdy jsem Irene neviděl...", povzdechl si Jimin. „Myslím tu tvou Irene..." „Protože ona nechtěla k nám na koleje vkročit a nestála o to vás poznat...", řekl Tae chvějícím se hlasem. „Věř mi, že jsem netušil, že je to ta tvoje!" „To sedí...", připustil Jimin. „Kdybychom ji tenkrát nepotkali v Game-roomu, ani kluci by ji nikdy neviděli. Tvářila se tak pohrdavě, vůbec s nima nechtěla mluvit... Já jsem ale blbec, mělo mi to dojít!" „Co ti mělo dojít?" „Že je divná! A že je to ta tvoje bývalka... Dělali jsme to i čtyřikrát, pětkrát za den, když byla škola. Pokud bylo volno, to jsme buď chodili po drahých restauracích a nebo to dělali..." „A to ses do ní i tak zamiloval?", zeptal jsem se udiveně. Oba se na mě podívali, jako by zapomněli že tam jsem a zamračili se. Raději jsem zmlkl a trochu se schoulil, jako že tam teda opravdu nejsem. Měl jsem  mlčet!

„Takže ona tě začala líbat a chtěla taky sex?" „Líbala mě a otírala se o můj klín...", řekl Tae. „Taky mi to na rovinu řekla, že chce šukat." „Ta zatracená děvka!", vykřikl najednou Jimin a vyskočil na nohy. Schoulil jsem se ještě víc, protože to vypadalo, že chce do mě kopnout. Měl jsem opravdu mlčet!!! On ale kopl do boku postele, jen to zadunělo. Tae se na něho chápavě díval a já jsem dál dělal, že tam nejsem. „Já ti věřím, Tae!", řekl už klidněji Jimin. „Ale s tou děvkou se rozejdu! To je konec, ty mrcho!" Už zase trochu zvýšil hlas, ale potom si znovu sedl a snažil se uklidnit. Zhluboka dýchal. Natáhl ruku ke mně a já sebou cukl, protože jsem měl pocit, že mi vlepí facku. Jimin se trochu zarazil, ale pak se usmál a chytl mě za ruku. „Klid, Šípková Růženko!", usmál se a přitáhl si mě k sobě. „Dík, žes mi řekl jaká je to mrcha! Děvka jedna proradná!" „Ty... ty se nezlobíš?", vykoktal jsem, ignorujíc jeho oslovení, ale to už mě Jimin tiskl v náručí. Vlastně to bylo první objetí od něho... „Nezlobím!", řekl upřímně. „Prokázals mi službu, díky! Jak to vlastně víš? Tae ti to řekl?" „Viděl jsem je...", špitl jsem potichu. Nechtěl jsem moc vzpomínat na ten den, kdy jsem zkolaboval a měl pak výpadek paměti... :( „Ty jsi je viděl?", nestačil se divit Jimin. „Aha... a nenapsals potom náhodou Taemu sms, že už ho nechceš nikdy vidět?" „Napsal..." Teď se zase nestačil divit Tae. „To vážně bylo kvůli tomu polibku? Proč jsi mi nikdy nic neřekl?" „Protože... Protože jsme spolu nechodili a já jsem neměl právo ti něco vyčítat!" „Ale vykašlat ses na mě právo měl?" „Ano... měl!" Tae se zatvářil uraženě. „To je teda hezké!", zamračil se. „Ani nevíš jak jsem se trápil!" „Ty víš zase prd jak bylo mě!", řekl jsem taky uraženě. „Měl jsi něco říct a ne se na mě vykašlat!" „Neměl jsi ji líbat!" „Ne, ty jsi neměl líbat jeho!"  Trhl jsem sebou jako kdyby mi dal facku.Tak, tohle neměl říkat! Zmlátil mě a tvrdil, že je všechno smazané a teď to tady vytahuje a ještě před Jiminem??? :(

Uvědomil si to a zakryl si ústa rukou. „Promiň!", špitl, ale já jsem se od něho se slzami v očích odvrátil. Jimin jen nestačil zírat. Vůbec nechápal o čem je řeč. „Nehádejte se, děti.", řekl potichu. „My se nehádáme!", řekl jsem chvějícím se hlasem. Chtěl jsem vstát a odejít, ale Tae byl rychlejší. Chytl mě pevně do náruče a přitiskl k sobě jak nejvíc mohl. „Moc se omlouvám, miláčku. Vyklouzlo mi to! Promiň, já jsem to nechtěl říct! Odpusť mi to, prosím!" „Hmmm..." „Vážně mě to moc mrzí! Už se to nebude opakovat, slibuju! Můžeš mě klidně taky potrestat, jo?" „Nechci tě trestat..." „Tak co chceš? Co mám udělat, abys zapomněl, že jsem to řekl? Co, Kookie?" Jen jsem pokrčil rameny. „Nic..." „Jak nic?" Tae zůstal zaražený a pustil mě. „Ty... ty mi to neodpustíš? Chceš se snad rozejít?" „Cože?", vydechl jsem zmateně. Co blázní? „Jistě že nechci!", řekl jsem nechápavě rozechvělým hlasem. „Proč bych se s tebou měl chtít hned rozcházet? Štveš mě, ale taky tě miluju! Už jsi zapomněl?" „Ach..." Tae vydechl úlevou a znovu mě sevřel v náručí. „Tak to se mi ulevilo! Taky tě miluju! Vážně mě nechceš potrestat?" „Chceš na holou?" „Ne!" „Tak se tak hloupě neptej!"

Jimin nás celou dobu sledoval. „Vy se tak máte!", řekl smutně. „Já jsem si myslel, že mám normální holku a při tom je to jen obyčejná nymfomanská děvka! Už se nehádejte, jasné? Co bylo to bylo, hoďte to za hlavu! Teď jste spolu, tak si to užívejte dokud můžete... Nevíte co bude zítra..." Do očí mu vyhrkly slzy. „Ach, Jiminie..." Byl jsem první, který ho objal a Tae se vzápětí přidal. „Je mi to líto, brácho...", řekl lítostivě Tae. „Mě taky!", řekl smutně Jimin. Já jsem radši mlčel, jen jsem ho konejšivě pohladil po zádech. „Budeš v pořádku?", zeptal jsem se po chvíli. „Ale jo...", popotáhl Jimin. „To přežiju..." „Kdy se s ní rozejdeš?", zjišťoval Tae, když jsme ho konečně pustili z našeho sevření. „Hned jak ji uvidím a to bude asi až v sobotu. Možná zítra, ještě nevěděla... Sakra! Měla zálusk jen na tebe a nebo to dělá s kdekým, když zrovna není se mnou? Už ji nechci ani vidět! Asi jí pošlu jen sms, nebo jí to dám pěkně na zeď na Facebooku, na Twitteru i na Insta!" „Ta bude koukat!", ušklíbl se Tae. „Opravdu budeš v pořádku? Měli bychom s Kookiem už jít..." Vzal mě zlehka za ruku a trochu víc ji stiskl. „Promiň... Vážně mě to moc mrzí!", řekl potichu a nejistě se usmál. Jen jsem zlehka přikývl. „Běžte kluci a užijte si to i za mě...", smutně se pousmál Jimin. „Já si pustím nějaký film a budu u něho brečet! A zítra to už bude dobré!" „Opravdu?", staral se Tae. „Opravdu..." Jimin si utřel slzu a vycenil zuby.

„Tak se uvidíme na té party u Min-Ho!", mrkl na něj Tae a vzal si sbalené věci. „Moc to s tím brečením nepřeháněj, jo? Kde jsou vlastně Hobi a Yoon-Gi?" „Dnes šli spolu do Game-roomu..." „Aha... nemám jim zavolat?" „Ne, to bude dobré, Tae, vážně! Už běžte, Kookieho zadeček čeká!", usmál se a mrkl na mě. Šťouchl jsem do něj celý rudý. Nedá si pokoj ani když je smutný... darebák! „Neboj, užiju si to i za tebe a pak ti řeknu jaké to bylo!", vycenil zuby Tae a chytl můj zadek do dlaně. Jimin se zazubil taky. „Nech toho...", sundal jsem Taeho ruku a zamračil se na ně na oba. Jen se usmáli a když jsem se otočil, Jimin mě zase plácl, až jsem nadskočil. 

„Nemysli si, že něco bude!", řekl jsem vážně, když za náma konečně zaklaply dveře mého bytu. „Ale slíbil jsi, že...", začal chabě namítat Tae. „Ty jsi taky něco slíbil!", připomněl jsem mu. „Ale to není fér!", zaprotestoval miláček. „Ten trest není adekvátní provinění!" „Že není?", podivil jsem se. „Je to málo?" „Ne, je to až moc velký trest! Nemůžeš mi odpírat svůj zadeček, když jsi mi to slíbil!" „Jen jsi zapomněl zmínit, že jsi ten slib ze mě vymámil podvodem..." „To nebyl podvod!", hájil se Tae. „Vyčůranost možná, ale rozhodně NE podvod! Byla to tvoje chyba, že ses nechal nachytat! To není fér se z toho snažit tak vyvléct, zvlášť když jsi tvrdil, že mě nechceš trestat..." „Ach jo...", povzdechl jsem si. Už zase se mě snaží přechytračit, ale taky už zase je to má chyba! Musím si dávat víc pozor na to co a jak říkám... :( „Tak dobře...", svolil jsem nakonec rozpačitě. Jednoduše jsem kapituloval. „Tak si mě prostě vem..." Tae se vítězně zazubil. „Ale nejdřív se půjdu umýt.", řekl jsem poraženě. „Bezva!",nepřestával se zubit Tae. „V klidu se umyj, já si potom taky hodím rychlou sprchu!"

Tae-Hyung

Miláček se umyl a vyšel z koupelny jen v ručníku. Bylo mi sice moc líto Jimina, ale nemohl jsem se jím víc zabývat, protože jsem se nemohl dočkat až si Kookieho vezmu. Jak je možné, že je někdo tak moc sexy a krásný? Pořád jsem nepřestával nad svým miláčkem žasnout a myslím, že nikdy ani nepřestanu! Jak bych měl po něm přestat toužit?! Šel jsem taky do sprchy. Už jsem byl umytý, když se Kookie vrátil a hledal něco ve skřínce. „Zapomněl jsem jít do lékárny...", řekl trochu nervózně. „tak si vezmu ještě starý prášek..." „Jsi v pořádku?" „Jsem...", řekl trochu nejistě. „Jen toho bylo dnes až moc... Jsem unavený a taky nervózní z toho Jimina... měl jsem mlčet!" Nejistě se na mě podíval. „Nevím, Jung-Kookie...", pokrčil jsem rameny. „Nejdřív jsem se na tebe zlobil, žes to řekl, ale popravdě... Jimin si zaslouží lepší holku než je Irene... Asi je dobře, že to tak dopadlo!" „Najde si někoho jiného, že?", ujišťoval se. „Já myslím, že určitě!", usmál jsem se. Kookie si oddechl a vzal si do úst dva prášky. Trochu se předklonil, aby je mohl zapít z kohoutku a ručník mu sklouzl dolů. Fascinovaně jsem zíral na jeho krásný zadeček, který byl ještě pořád posetý modřinama. Přesto ale byl zatraceně sexy! Byl tak... Kookie jako by si toho nevšiml. Na nic jsem nečekal a vyskočil jsem z vany. On už se narovnal, ale já se přitiskl k jeho zádům a začal ho zlehka líbat zezadu na jeho krásnou šíji. „Ach...", Kookie vzrušeně vydechl a mírně zaklonil hlavu. Já jsem pokračoval dál v drobných polibcích a miláček zavřel oči.

„Jsi to nejkrásnější stvoření na světě!", zašeptal jsem mu do ouška, zatím co jsem mu rukou jezdil po hrudníku, bříšku a také jsem se zlehka dotkl jeho přirození. „Tak moc tě chci! Nezlobíš se, miláčku?" „Ach..." To byla jediná jeho odpověď a já jsem z toho usoudil, že nezlobí. Rozhodl jsem se jednat. Opatrně jsem dal jeho ruce tak, aby se mohl opřít o umývadlo a pořád na něj přitisklý, našel jsem jeho štěrbinku. Zkusil jsem do něj opatrně vniknout i bez přípravy. Byl jsem tak nadržený, že se mi vážně nechtělo čekat! Miláček se trochu zachvěl a maličko bolestně vydechl, ale nešlo to až tak ztěžka, jak jsem se bál a on se nebránil. V okamžiku jsem v něm byl celý. Chvíli jsem počkal až si miláček zvykne. Dál jsem jej líbal na krku a také na ouško. Kookie se jen víc ke mně přitiskl a já to vzal jako pokyn k tomu, že se už můžu v něm začít pohybovat. Ze začátku jsem přirážel jen pomalu a opatrně, stále mu šeptajíc do ouška, aby věděl, že jsem to já. Došlo mi, co se asi tenkrát stalo, i když jsme už potom s Kookiem o tom nemluvili. Šeptal jsem mu a také ho stále mezi tím líbal na krk. Nemohl jsem se jeho zadečku nabažit! Jeho nitro je tak úzké, tak hebké a hřejivé! Prostě k zbláznění! Začal jsem přirážet rychleji. Jednou rukou jsem si ho držel za bok a druhou za hrudník, kde jsem mu jemně třel jeho drobnou bradavku. Kookie víc zaklonil hlavu, tak že se o mě opíral a z jeho úst vycházely ty nejkrásnější vzdechy na světě. Já už jsem taky dokázal jen sténat rozkoší. Trvalo to neskutečně dlouho. Vyvrcholili jsme potom oba, ani jsem mu nemusel pomáhat. Zhroutil se mi do náruče a já jsem se na něj zhroutil taky. Ještě že jsme se drželi navzájem, jinak by jsem skončili na zemi. Oba jsme zprudka dýchali a oba jsme se stejně chvěli. Po chvíli, kdy se naše srdce ještě nestihla zklidnit, otočil jsem si ho k sobě a naše ústa se spojila v dlouhém polibku.

„Hrozně moc tě miluju, Jung-Kookie!", řekl jsem něžně. „Prosím, odpusť mi, že jsem takový vůl! Prosím!" „Odpuštěno...", vydechl Kookie. Ještě chvíli jsme se líbali a tiskli se navzájem v náručí. „Líbilo se ti to?", zeptal jsem se a jemně sevřel jeho ouško mezi zuby. „Zopakujeme si to?", vydechl Kookie vzrušeně namísto odpovědi. Jen jsem se zasmál. Cože? Kookie chce druhé kolo? Jupíííí!!! Žádný problém! Už jen ta prostá otázka mi způsobila další erekci. Tentokrát jsem ale chtěl šetřit své nohy a záda. Sedl jsem si proto na zem a stáhl si miláčka čelem k sobě, na svůj už zase ztopořený penis. Miláček lehce dosedl a přitulil se mi do náruče. Byl jsem ten nejšťastnější člověk na světě. „Tohle kolo je za tebe, Jiminnie...", pomyslel jsem si, když se Kookie začal na mě opatrně pohybovat. Jsem úchyl, já vím! :) Políbil jsem Kookieho na jeho něžné rty a pak jsem si ho víc k sobě přitiskl. Chytl jsem ho pevně za zadeček a donutil ho zrychlit tempo.

Po nějaké době jsem do něj znovu vyvrcholil. Potom jsem miláčka opatrně zvednul, abych z něj mohl vystoupit. Otočil jsem si ho pod sebe, tak že se on posadil na podlahu a já jsem se sklonil nad ním. Vzal jsem si jeho erekci zlehka do úst a sledoval jsem co to s Kookiem udělá. Zavřel oči a potichu zavzdychal. Na tváři se mu objevil malý ruměnec, ale nijak se nebránil a nechal mě ať si s jeho chloubou dělám co chci. Vážně jsem nechápal, jak může být Jung-Kookie tak dokonalý. Nádherná tvář, nádherné sexy tělo a tak vyvinutý... Možná to bude znít divně, ale dokonce mi i chutnal! :) Začal jsem pohybovat hlavou a kopíroval tak kopulační pohyby. Bral jsem si při tom jeho penis hlouběji a hlouběji. 

Sem tam jsem svá ústa uvolnil, jen abych ho trochu podráždil a přejížděl jsem jazykem po jeho délce, včetně jeho vrcholu. Maličko jsem použil i zuby na jeho jemné předkožce. Líbilo se mi, že to už Kookie nemůže vydržet! Potichu vzdychal, celý se chvěl a oči měl stále zavřené. Když jsem si ho vzal znovu do úst, už to opravdu nevydržel. Spolykal jsem všechnu jeho hořkosladkou nadílku a vyčerpaného si ho přitulil do své náruče. „Miluju tě!", zašeptal chvějícím se hlasem Kookie. „Strašně moc tě miluju!" „Já tebe taky!" Něžně jsem ho políbil. Chvíli jsme tak zůstali přitulení na studené zemi, která trochu chladila naše potem zbrocená těla. Potom jsme se znovu umyli, já jsem uklidil koupelnu, a pak už v posteli, jsem miláčkovi natřel zadeček krémem proti pohmožděninám. Potom také jeho zápěstí na která jsem úplně zapomněl.

„O čem jste vlastně mluvili u pana doktora?", zeptal jsem se zvědavě, když jsem si hověl na zádech a Kookie, přitisknutý ke mě bokem, měl položenou hlavu na mém hrudníku. Zlehka jsem ho hladil po vlasech a současně jsem si hrál s jednotlivými pramínky. „Ani nevím...", řekl potichu Kookie, který už usínal. „Tak, o všem možném..." „Taky o mě?" „Hmmm..." Kookie měl zavřené oči. Nevypadalo to, že by si chtěl se mnou povídat, ale já jsem byl moc zvědavý. „Co jsi jim o mě říkal?" „Že jsi hrozný prevít!" „Cože? To jako fakt?", podivil jsem se. Nebyl jsem si jistý, jestli si ze mě střílí a nebo ne. „To jako fakt!", pousmál se unaveně. Pak se ale něžně usmál. „Ne! Řekl jsem, že tě hrozně moc miluju a že už nechci a nemůžu žít bez tebe!" „Vážně?" „Hmmm..."

Políbil jsem ho do vlasů a pak na ústa. „Já jsem zase řekl své mámě, že tě strašně moc miluju a že bez tebe nemůžu žít!", zašeptal jsem mu do ouška novinku. Kookie najednou ožil. „Cože?", podíval se na mě překvapeně. „Ty jsi o mě mluvil se svou mámou? Proč ses nezmínil? A co ti řekla? Zlobila se?" „Zlobila!", potvrdil jsem jeho obavy. Když ale posmutněl a sklonil hlavu, rychle jsem dodal: „Ale pak už ne! Prohlásila, že když tě miluju a ty zase miluješ mě, že ti dá šanci a přeje si abychom byli šťastní!" Kookie udiveně zamrkal a do očí mu vyhrkly slzy. „To říkala? Opravdu?" „Proč bych si vymýšlel?", podivil jsem se. „Chtěl jsem ti to říct hned jak přijedu, ale zapomněl jsem na to... ty víš kvůli čemu... tak ti to říkám až teď, ale je to pravda! Máma tě přijala a taťka taky!" Mrkl jsem na něj. „Příště pojedeš do Daegu se mnou a nechci slyšet žádné výmluvy!" Kookie se na mě chvíli díval, jako by tomu stále nemohl uvěřit. „Hlavně neplač!", usmál jsem se, když jsem viděl jeho dojetí. „Já nepláču!", pokrčil nos a pak si schoval tvář do ohbí mého krku. „Jen jsem šťastný!", řekl potichu mezi utajovanými vzlyky.