Tae-Hyung

Věřil jsem mu, opravdu jsem mu věřil! Cítil jsem ale jak mi adrenalin stále proudí žílama a potřeboval jsem se vybít. Ta žárlivost byla nesnesitelná! Musím se vybít a odreagovat se! Rozhodl jsem se, že si to opravdu vybiju na Kookiem, respektive na jeho zadečku. On sám mi to přece navrhl, co víc... on na tom trval a já jsem se jen rozhodl na to  přistoupit. Vlastně mu udělám službu! :)

„Teď?", vydechl polekaně, ale já jsem mu už neodpověděl. Začal jsem ho líbat vzadu na krku a postupoval jsem po jeho něžné šíji dolů. Potom jsem zlíbal taky jeho ramena. Vrátil jsem se zpět na šíji a postupoval jsem pomalu po páteři směrem dolů, až k jeho zadečku. Kookie slastně zavzdychal. Trochu jsem si jeho rozkošný zadeček přizvedl, ale namísto dalšího polibku jsem ho vší silou udeřil přes levou půlku. Kookie sebou trhl, bolestně zakňoural a schoval si tvář do polštáře. Na jeho jemné kůži se objevil rudý otisk. Ach... Měl jsem pocit, že to bude fungovat. Nebudu ho šetřit a pak se mi snad uleví a udělám za vším tlustou čáru! Teda, až si promluvím s Ki. A pokud to nepřejde, nechám Kookieho aby mi zmaloval zadek na oplátku!

Pohladil jsem ho po zadečku a okamžitě jsem postižené místo zahrnul stovkou drobných polibků. Po chvíli jsem se ale napřáhl a udeřil ho do druhé půlky. Kookie sebou znovu bolestně trhl a ještě víc zabořil tvář do polštáře. Cítil jsem jak se chvěje. „Dostaneš pětadvacet, miláčku!", zašeptal jsem mu do ouška. „Souhlasíš?" „Hmmm..." „Vážně, Kookie, můžu?" Maličko se pootočil a v očích měl slzy. „Můžeš...", špitl. „Chtěl jsem to, už to nebudu brát zpět, když to chceš i ty... Udělá ti to radost?" Takhle to znělo dost divně. „Asi ano...", řekl jsem nejistě. „Tak potom ano... můžeš mě potrestat... souhlasím."

„Budeš v pořádku?", ujistil jsem se ještě znovu. Možná bych to radši neměl dělat. „Budu...", řekl potichu Kookie. „Když už potom nebudeš žárlit, budeš mi věřit a odpustíš mi... Klidně mě zbij jak moc chceš, já se nebudu zlobit... slibuju..." Snažil se být statečný, přitom už teď plakal. Dobře, jeho slzy budu brát jako součást trestu. Doufám, že se na něm teď vyřádím a má debilní žárlivost někam zmizí. Jestli ne, sám se zbiju! A jemu to dovolím také! Udělám co bude chtít, jestli ten výprask nebude k ničemu...

Hladil jsem ho po zádech a doufal jsem, že vím co dělám. Kookie to chtěl a já to už chci taky, takže konec přemýšlení, jde se jednat! Třetí rána sedla dost dobře a Kookie sebou zase tak bolestně trhl. Tlumeně vzlykl do polštáře a já jsem znovu jeho zadeček zasypal polibky. Rozhodl jsem se to takhle dělat až do konce, bít ho a taky laskat! Měl jsem nádherný výhled na jeho zadeček a náramně jsem si to užíval. Dal jsem mu už dobrých patnáct ran a jeho půlky byly zbarvené dočervena. Lehl jsem si vedle něj a maličko jsem si ho pootočil abych mu viděl dotváře. „Jsi v pořádku?", zeptal jsem se. Rozechvěle přikývl, ale jeho tvář byla mokrá od slz. „Opravdu?" Moc jsem mu nevěřil. „Pokračuj...", řekl potichu a nejistě, jako by sám nevěděl, jestli to myslí vážně. „Ještě zbývá deset... Pokračuj..." „Tak dobře..." Vrátil jsem se k jeho zadečku a dal mu rovnou další ránu až Kookie vypískl. „Ach...", vzlykl. „To hrozně bolí, Tae!" „Promiň!" Něžně jsem ho políbil na ústa. „Zvládneš to?", zeptal jsem se znovu trochu nervózně. „Mám ti dát zbytek jen tak symbolicky?" „Ne...", zavrtěl hlavou a skousl si spodní ret. „Ne... udělej to podle sebe. Slíbil... slíbil jsem ti, že můžeš... Už takovou blbost nikdy neudělám! Ale když chceš aby mě to moc bolelo, tak... dělej... Dnes můžeš... tak dělej! Chci to mít za sebou!" Ještě jsem ho potom chvíli něžně líbal a pak jsem ho zase silně plácl po jeho rozkošném zadečku, aniž bych rozpojil naše rty.

Kookie mi vydechl do úst a vytryskly mu nové slzy z pod pevně semknutých víček. Bolelo mě působit mu bolest, ale na druhou stranu jsem cítil, jak se adrenalin vyplavuje z mé krve pryč a můj vztek taky. Trápilo mě to, ale taky vzrušovalo zároveň! Doufal jsem, že i on to tak má alespoň trochu. Dokončím to, tak aby si to pamatoval a bude to ještě bolet, ale taky ho chci laskat a líbat, aby to nebyl jen trest, ale i něco víc intimního a vzrušujícího. Přejel jsem jazykem po jeho půlkách. „Můžu?", zeptal jsem se. „Můžeš..." Kookie asi nevěděl co, ale to nevadí.

Přejížděl jsem i nadále po jeho zadečku svým jazykem. Sem tam jsem ho zlehka políbil. Jemně jsem mu potom roztáhl půlky a cítil jsem, jak Kookie ztuhl, ale můj jazyk už našel jeho štěrbinku. „Tae...", vydechl Kookie mé jméno, ale nesnažil se bránit. Dovolil mi dělat si co chci a zdálo se, že to hodlá dodržet za každou cenu. Dobře, miláčku, ani nevíš jak jsem rád, že mi dovolíš takovou intimní věc. Byl jsem šťastný, že mi natolik věří, že mi dovolí ochutnat jeho zadeček. Začal jsem jazykem kroužit kolem jeho otvůrku a sem tam jsem zatlačil jako bych chtěl vniknout dovnitř. Kookie zabořil znovu tvář do polštáře a tlumeně zasténal. Zbývalo ještě osm ran, ale nejdřív trochu rozkoše! Dělá mu to ten trest snesitelnějším? Chvíli jsem ho laskal a pak jsem ho zase silně udeřil. Když zbývalo šest ran, vnikl jsem konečně jazykem dovnitř. Kookie se prohl v zádech a vzdychl, zatím co já jsem si začal pomáhat prstem. Zrovna ho vzruším a připravím si ho, abych si ho potom mohl vzít. Doufám, že to bude v pořádku, ale pokud by to nechtěl, tak se pak zavřu v koupelně a udělám si to sám... Kookie ale nevypadal, že by to nechtěl. Pomalu jsem přidával prsty a nezapomněl jsem ho taky dráždit svým jazykem.

Jung-Kook

Strčil mi jazyk do mého zadku a já jsem myslel, že vyletím z kůže. Sám jsem nevěděl jestli studem a nebo vzrušením. Nebo asi obojím... Celý zadek mě bolel, minimálně týden si asi nesednu, ale zároveň jsem se cítil být hodně vzrušený. Jsem asi vážně blázen! Jak se mi může líbit, když mě Tae týrá? Mé krvelačné já jásalo za tu bolest a mé zvrhlé já se vyžívalo ve všem. Mé pravé já brečelo do polštáře a vzdychalo vzrušením. „Ach, Tae...", vydechl jsem, když po další ráně zlíbal moje půlky a pak zase vnikl jazykem tam, kde jsem si myslel, že nikdy nepustím nic jiného než jeho prsty nebo jeho penis. „Ach..." Bylo to šílené, já se už nikdy neotočím, zůstanu navždy s polštářem na hlavě! Nedovolím, aby se ještě někdy podíval do mé tváře, protože se rozplynu studem... a tím vzrušením!  

Tae hladil můj zadek a potom vzal do ruky i mé přirození. Co mám dělat? Je tohle taky součástí trestu? Asi ano... nebyl jsem si jistý už před tím, když začal jazýčkem okupovat můj zadek a nebyl jsem si jistý ani teď. Jediné co jsem věděl, bylo to, že nedokážu nijak vzdorovat a že mi nezbývá nic jiného, než se mu plně odevzdat. A taky užívat si to a trpět... Tae začal pohybovat rukou, jako by mi chtěl přivodit orgasmus. Ach, ano Tae, dělej! Ještě chvíli, ještě... Kromě bolesti jsem cítil opravdu velkou rozkoš. Ano, chci vyvrcholit! No tak, Tae... Najednou ale přestal a já jsem myslel, že se zblázním. Ne, nepřestávej, miláčku! Proč??? „Tae...", zaprotestoval jsem, ale on mě buď neslyšel a nebo mě záměrně ignoroval. „Tae, prosím...", vydechl jsem zoufale. To vzrušení na pokraji orgasmu bylo snad ještě horší než bolest, kterou jsem pořád cítil. Tae mě stále ignoroval a dělal si co chtěl. Znovu zajel jazykem mezi mé půlky a pak mi po zadku zlehka přejel rukou. „Tae!", vydechl jsem. Opravdu se zblázním! Pochybuju, že mě pan Lee dá zítra do pořádku... 

„Zbývá pět ran, Jung-Kookie!", oznámil mi Tae potichu. „Hmmm...", zahuhňal jsem do polštáře. Proč mi neudělal orgasmus? Proč je tak zlý? Proč mi prostě jen nenaplácal? Přitiskl jsem se ještě víc do polštáře. Zbytek života bude vážně těžký... „Jen abys věděl...", řekl něžně. „Do teď jsem tě potrestal za to, že ses líbal s Ki a taky za tvou nedůvěru ke mně. Hlavně za ty nervy, co mi způsobuješ! Tohle už je smazáno, ano?" „Dobře...", vzlykl jsem. Ať už to vzrušovalo jak chtělo, pořád to taky pekelně bolelo. „Zbývá poslední část trestu... Pět ran za to, že jsi nedodržel slib a ublížil sis! Potřebuješ bolest? Tak dobře... dám ti ji!" Uslyšel jsem cinknout přesku a polekal jsem se. Co chce dělat? Bál jsem se, protože jsem neměl tušení co se bude dít. Po chvíli jsem to ale měl zjistit, protože mě čtyřikrát za sebou rychle přetáhl řemenem tak, že jsem myslel, že vyrostu. Zakousl jsem se do polštáře, abych bolestí nezařval. Ale už bylo skoro po všem. Zbývala poslední rána. Na co čeká? Tae řekl, že mi dá dvacet pět ran, ještě jedna zbývá... Byl jsem zmatený. Ale on znovu vzal mé přirození do dlaní a já jsem už zase mezi vzlyky vzrušeně sténal.

Konečně po době, která mi přišla nekonečná, jsem vyvrcholil. Bylo to jako exploze a v tu chvíli jsem dostal tu poslední ránu opaskem. Myslel jsem, že umřu! Vlny rozkoše a nebeského blaha rozechvěly celé mé tělo, zároveň ta poslední rána snad byla horší než všechny ostatní. Možná si toho ani Tae nevšiml v zápalu mého uspokojování, ale švihl mě přímo kovovou přeskou. Už jsem se vůbec nedokázal ovládat. S tváří hluboko v polštáři, nechal jsem se přemoct pláčem, a vzlyky včetně odeznívajícího orgasmu lomcovaly celým mým tělem. Ale už byl konec! Padla poslední rána, už je po všem! Kdyby mi Tae dal jen o ránu víc, asi bych ho skopl z patra dolů. Ne... jen z postele. Snažil jsem se uklidnit, ale tak moc to bolelo, že jsem nedokázal přestat brečet. Tae mě hladil po bolavém zadku, ale potom si mě otočil na záda a sundal polštář z mé tváře. Opravdu jsem se snažil nebrečet. Jen na maličkou chvíli jsem otevřel oči a všiml si, že Tae už je nahý. Nevím kdy se stihl svléknout, asi někdy mezi okamžikem, kdy jsem se snažil neumřít a jiným okamžikem, kdy jsem se snažil zůstat příčetný. Přitulil se ke mně a začal mě něžně líbat. „Zvládl jsi to!", řekl a konejšivě mě pohladil po tváři. „Už neplač, je to za tebou..." „Hmmm..." To teda vážně není! „Můžu?", zeptal se Tae a já si v tu chvíli uvědomil jeho erekci. Jen jsem mlčky přikývl. Tae se usmál a roztáhl mi nohy. Opatrně do mě vnikl a zavzdychal blahem. 

Chvějící se rukou mě pohladil po tváři. Já jsem jen zaklonil hlavu a z úst mi vyšel tichý vzdech. Znovu jsem zavřel oči. Vážně ho zabiju, za to, že mě položil na ten bolavý zadek! „Neplač...", řekl rozechvěle a znovu mě pohladil. Trvalo to dlouhé minuty než vyvrcholil a mě celou dobu tekly slzy. Plakal jsem už jen potichu. Tae se potom na mě svalil a přitáhl si mě do polibku. „Miluju tě!", řekl něžně ten ďáblův učeň. „Všechno je smazáno, slibuju!" Přitulil se ke mně a zabořil nos do mého krku. „Vážně tě moc miluju, Kookie! Jsi v pořádku?" „Taky tě miluju!", zašeptal jsem mu do vlasů chvějícím se hlasem. Vím, že jsem chtěl trest a taky že jsem si to zasloužil, ale miláček je pěkný neřád! Mohl mě přece alespoň trochu šetřit. :'( Utřel jsem si slzy a snažil se zklidnit mé rozdivočené srdce a zastavit to protivné chvění. Musím si vzít prášek! „Jsem v pořádku...", špitl jsem, ale sám jsem tomu nevěřil.