Tae-Hyung

Byl jsem rozhodnutý, že si s Kookiem promluvím hned jak vstane. Pokusím se ho přemluvit, aby šel do ordinace k panu Lee. Netuším jak bude reagovat, ale moc nepočítám s tím, že tam bude chtít jít. Jestli bude protestovat, asi ho tam dotáhnu násilím! Ne, to by k ničemu nebylo! On musí chtít sám! Chodil jsem nervózně po bytě a přemýšlel jsem, jak to Kookiemu podat, aby o tom vůbec chtěl mluvit. Už když se pořezal jsem věděl, že ten problém musíme nějak řešit, ale pořád jsem ten rozhovor odkládal a pak jsem na to prostě přestal myslet. Kookie taky strčil hlavu do písku jako pštros a myslel si, že ho svět, nebo-li psychiatr, nechá na pokoji, když se bude tvářit, že není a prostě nezvedne telefon. Vím, že se cítí líp co jsme spolu, až na pár drobností, ale právě... Jak můžu vědět co ho jak moc rozhodí? Nedokážu kolem něj celý život chodit po špičkách! I když ho moc miluju, když mě naštve, jsem prostě naštvaný! Ten problém co má pořád existuje a tím, že Kookie přestal chodit na terapie se přidal ještě další problém... Nesmí mi miláčka zavřít do ústavu!

Seděl jsem v obývací části jeho bytu a čekal až vstane. Byl jsem hrozně nervózní. Přesto jsem ale sebou překvapeně trhl, když se Kookie objevil na schůdcích. Doufal jsem, že bude spát dýl. „Už jsi vzhůru?", zeptal jsem se udiveně. „Já bych pak nemohl spát v noci...", řekl na vysvětlenou. Zněl ale unaveně. Nebo snad je pořád smutný? Nepodíval se na mě a šel rovnou do kuchyňky, kde si nalil vodu do sklenice a celou ji hned vypil. Pak si nalil další. Myslím, že si vzal prášek. Napadlo mě, že má asi léky někde v kuchyňské lince. Dobře, hlavně ať je v klidu. Vypil druhou sklenici a opřel se o kuchyňskou linku. Zaklonil hlavu a zavřel oči. Vypadal tak křehce až mě z toho píchlo u srdce. Vážně ho strašně moc miluju! Musím mu pomoct!

Potichu jsem přišel až k němu. Kookie měl pořád zavřené oči, ale hlavu si opřel o skřínku. Vypadal jako by znovu usnul, až na to, že mu po líčku stékala slza. Znovu mě píchlo u srdce. Jsem fakt prevít, že jsem dovolil, aby můj miláček byl smutný kvůli mně! Asi vteřinku jsem se na něj ještě díval, ale pak jsem Kookieho prudce chytl a vtáhl ho do svého obětí. Vydechl úlekem, ale já už jsem přitiskl jeho hlavu na své rameno a zabořil si nos do jeho vlasů. „Miluju tě!", řekl jsem jak nejpřesvědčivěji jsem uměl. „A přísahám, že jsem ti nikdy nepřestal věřit! Já... jen na tebe hrozně žárlím, miláčku... ale věřím ti! Věřím ti hrozně moc a taky tě hrozně moc miluju! Promiň mi, že jsem byl na tebe tak hnusný, ano? Miluju tě, Jung-Kookie!" Kookie mlčel, ale cítil jsem jak se chvěje a mé tričko začalo být na rameni pomalu ale jistě mokré. Odtáhl jsem se od něj a podíval jsem se do jeho uplakané tváře. „Proč pláčeš?", zeptal jsem se lítostivě. Vážně neumím chodit po špičkách!

„Já...", vzlykl Kookie a snažil se utřít slzy, ale moc mu to nešlo, protože mu tekly nové. „Já... myslel jsem, že už mi nikdy nebudeš věřit... Teda první jsem si myslel, že jsi mi odpustil a že mi věříš a potom..." Nový příval slz. Kookie zmlkl a přikryl si tvář dlaněmi a jen plakal. Po chvíli se naštěstí trochu uklidnil. Já jsem ho konejšivě hladil po rameni a po vlasech a čekal až to dopoví. „Potom jsem si myslel, že mi vůbec nevěříš a že už to nikdy nebude jako dřív! Že jsem to pokazil tak moc... že... že nebudeme moct být spolu..." Utřel si slzy a podíval se mi nešťastně do očí. „Vážně mi věříš? Vážně mě pořád miluješ? Já bych už nemohl žít bez tebe!" Vyplašeně jsem se na něj podíval. Vůbec mě nenapadlo, že se cítí takhle. Že si myslí, že je to tak zlé! „Ach, Kookie...", vydechl jsem a pohladil ho něžně po tváři. „Já bych bez tebe přece už taky nemohl žít! A proto žárlím... ne že bych ti nevěřil, jen se bojím, že o tebe přijdu! Vím, že je to hloupé ale...", nestihl jsem dopovědět, protože v ten okamžik Kookie přitiskl své rty na ty mé. Zapletl jsem ruce do jeho vlasů, zatím co on si je položil volně kolem mého krku a spolkl jsem slovo, které jsem chtěl zrovna říct. Začal jsem jeho polibek opětovat. Tentokrát jsme ten polibek ani moc neprohloubili, spíš jsme si tak vzájemně hráli se rty a jazýčkem toho druhého. Já jsem v duchu jásal. Vážně by už Kookie nemohl žít be ze mě? Vážně mě tak moc miluje? Já přece jeho taky! Přemístil jsem ruce z vlasů na jeho záda a ještě víc jsem si ho přitáhl k sobě. Nechci aby byl smutný! Chci ho přece dělat šťastným! Ale na jazyku jsem ještě cítil chuť jeho slz.

Pak jsem si uvědomil, že nás čeká vážný rozhovor. Musím Kookiemu říct, že volal pan doktor Lee a že chce aby šel zítra za ním do ordinace. A já že taky chci aby tam šel! Jenže, teď je nám tak dobře, nepokazí se to zase všechno? Nebude Kookie už zase smutný? Ještě chvíli jsem ho něžně líbal. Mírně jsem polibek prohloubil, ale zatím co jsem si hrál s jeho jazýčkem, srdce mi začalo splašeně tlouct nervozitou z rozhovoru, co nás čeká.Pak jsem se od něj pomalu a velice nerad odtrhl. Kookie zrychleně dýchal. Chviličku se snažil zklidnit dech, ale pak mě popadl za krk a přitáhl si mě do dalšího polibku. Takže... rozhovor se odkládá na mnohem později. Kookie se totiž rozhodl, že nezůstane jen u polibku. Začal mi zběsile přetahovat tričko přes hlavu. „Chci tě...", zašeptal mi do ucha a já jsem jen vykulil oči. Líbilo se mi, že Kookie pomalu ale jistě ztrácí ostych, ale tomu teda říkám fofr! :)

„Chci to dělat ve vaně.", zašeptal mi znovu do ucha. Jen jsem přikývl. Jupííí, tam jsme to ještě nedělali! Rozhodně se takové možnosti nebráním, i když klasická sprcha by byla lepší... Ale byl jsem rozhodně pro! Je možné, že po orgasmu bude miláček přístupnější nepříjemným rozhovorům...

Ujal jsem se jeho svlékání a když už jsme na sobě nic neměli, co by se dalo ještě svlékat, plácl jsem ho po holém zadečku a popostrčil ho do koupelny. Ještě jsem pro jistotu zamkl dveře od bytu a pak jsem hupsl za ním do vany. Pustil jsem vodu a nastavil vodu tak, aby byla příjemně teplá. „Umyju ti záda", řekl jsem a Kookie se jen usmál. „To klidně můžeš!", řekl a mrkl na mě. Byl jsem hrozně rád, že už není smutný. Kookie a jeho nálady... dokáže plakat a hned na to se smát, nebo taky opačně. Ale teď je čas na slastné vzdechy... počkej miláčku, bude se ti to líbit!

Kookie se ke mně otočil zády, klekl si na paty a ruce si volně položil do klína. Já jsem dal sprchový gel na houbičku a začal jí pak zlehka otírat jeho hebkou kůži vzadu na krku a na zádech. Netušil jsem, že i pouhé umývání může být tak vzrušující. Jak by mohlo nebýt, když jsem přejížděl po holé kůži nejvíc sexy kluka co znám?! Jeho tak akorát široká ramena, linie zad končící tím nejkrásnějším zadečkem na světě, útlý pas... Dokonce i jeho paže jsou sexy. Soustředěně jsem mu všechno namydlil, včetně jeho rozkošných půlek. Na zadeček jsem se nakonec zaměřil nejvíc. Kookie se maličko pootočil a usmál se. „Baví tě to?", zeptal se. Přestože zněl uličnicky, všiml jsem si, že se červená. „Baví!", usmál jsem se a přejel zlehka houbičkou jeho sladký nosík. Kookie se zamračil a dal si pěnu z nosu pryč. Já jsem se taky uličnicky zazubil, ale on se najednou otočil víc a dal mi pěnu do tváře, tak že se mi to dostalo i do pusy. „Tak to teda ne!", řekl jsem jakože přísně. Otočil jsem si Kookieho zpátky, zatím co jsem plival pěnu a plácl jsem ho po zadečku až vypískl. Potom jsem se k němu přitiskl. „Opravdu to tady chceš dělat?", ujistil jsem se a jednou rukou mu přejel po bříšku těsně pod pupíkem. „Chci...", řekl a opřel si hlavu o mé rameno. Políbil jsem ho na spánek a do vlasů. „Tak dobře!", souhlasil jsem. Vypnul jsem vodu, už jsme jí měli dost. Oba jsme klečeli a Kookie se ke mně tiskl svými zády. Jednou rukou jsem si ho přidržel za hrudník a druhou jsem nasměroval k jeho zadečku abych si ho mohl připravit. Napadlo mě, že bych mohl koupit lubrikační gel, třeba s vůní jahod, ale připravovat si ho takhle nikdy neomrzí. :)

Potom jsem si sedl a opřel se zády o vanu. Dal jsem nohy k sobě, aby měl Kookie místo a opatrně jsem si ho přitáhl do klína tak, že jsem do něj mohl hned vniknout svým penisem. Kookie byl připravený a uvolněný, takže byl průnik bez problémů. Miláček potichu vydechl a já jsem si ho hned přitáhl víc k sobě, tak že se opřel zády o můj hrudník a nohy si dal kolem těch mých. Hlavu si znovu položil na mé rameno. Přitiskl jsem nos k jeho tváři a zavřel jsem oči. Být s ním je neskutečné a být v něm je ještě neskutečnější! Kookie taky zavřel oči a trochu víc ke mně natočil svou sladkou tvář. Tak jsme byli k sobě přitulení, zatímco já jsem chytl jeho boky a naznačil mu jak se má pohybovat. Pěkně nahoru a dolů... Taková malá posilovna... :P 

Ze začátku jsem mu pomáhal, ale Kookie se učí vážně rychle... Když už to zvládl sám, přesměroval jsem jednu ruku na jeho přirození. Nedosáhl jsem na jeho ústa, ale pořád jsem se k němu tiskl svou tváří. Miluju, když je vzrušený. Oba jsme vyvrcholili skoro současně. Kookie se prohl v zádech a jeho vzdechy mi zněly jako krásná hudba. Potom se mi zhroutil do náruče a ztěžka dýchal. Já jsem taky sotva popadal dech. Chvíli jsme tak zůstali mlčky a bez hnutí a já jsem pak Kookieho maličko nadzvedl abych z něj mohl vysunout teď už unavený penis. Klidně bych si dal druhé i třetí kolo, tak moc unavený zase nebyl, ale nechci už moc dlouho odkládat náš rozhovor. Teda, ne že by se mi do toho vůbec chtělo, ale bohužel musím! Kookie se otočil trochu na bok a něžně mě políbil. „Jak se ti líbí mé umývání zad?", zeptal jsem se, když se můj dech i srdce daly do normálu. Nemusím s vážnými rozhovory přece začínat sotva jsem vysunul, ne?

I jeho tep se už zklidnil. „Tohle tenkrát myslel Gi?", zeptal se udiveně Kookie. „Cože?" Nějak jsem nechápal o čem je řeč. „Tenkrát, když jsem se u vás sprchoval...", připomněl. „Neudělal ti kávu, protože myslel, že mi umýváš záda... Takhle jsi mi je měl umývat?" „Ach jo...", povzdechl jsem si. Zatracený kluk! Proč zrovna tohle si musí pamatovat? „Nevím co si Gi myslel, ale já nemám ve zvyku takhle někomu umývat záda! To jen teď tobě!" „Vážně?", podíval se na mě pochybovačně. Asi jsem nezněl moc přesvědčivě. „Ještě jsi mi neřekl jak se ti to líbilo.", zamračil jsem se. „A jo, vážně!" Zamyslel jsem se. Měl jsem sice několik vztahů na jednu noc, ale určitě jsem nikomu z nich záda nemyl! Ani jsme to nedělali ve sprše nebo ve vaně. Vlastně ani nevím... umýval jsem někdy záda Renovi nebo Baekovi? Jinak nikdo jiný opravdu nepřipadal v úvahu, teda kromě Irene, se kterou jsem chodil půl roku... „Vážně vážně!", potvrdil jsem znovu a čekal na jeho odpověď. „Nebylo to špatné..." Kookie se pousmál. „Nebylo špatné?", vykulil jsem na něj oči. „No počkej!" Začal jsem ho lechtat a Kookie ke své smůle neměl kam utéct, protože jsem ho mačkal ve svém náručí. Snažil se bránit, ale já jsem mu nedal žádnou šanci, protože by se pak přestal smát a jeho smích zněl ze všech zvuků, které jsem dnes slyšel, nejkrásněji!