Jung-Kook

Byl jsem rád, že jsme z tama odešli. Bylo to tam sice krásné, ale zároveň až moc snobské a já jsem se tam vůbec necítil dobře. Navíc mě Tae chtěl držet za ruku a já jsem měl pocit, že nás kontrolují, že nás všichni po očku sledují. Bylo by to něco jako zločin. Nepatřili jsme tam... Doufal jsem, že mi pomůže, když mi Tae konečně ukáže fotky své rodiny, ale bylo to spíš naopak. K hrozné nervozitě se přidal i smutek. Ach, jak já mu závidím, že má normální rodinu, které mu na něm záleží... Věřím, že si ani pořádně neuvědomuje jaké má štěstí.

Šli jsme mlčky a stále se drželi za ruce. Jeho něžná slova před tím mi z velké části vrátila ztracený klid. Já ho vážně strašně moc miluju! Kdysi jako malý jsem věřil na zázraky, ale pak už jsem v ně věřit přestal! Myslel jsem, že život je jen o trápení, že žádné pohádky nefungují a štěstí mají jen ti privilegovaní. Žádné zázraky! Ale po dnešku... myslím, že znovu začnu věřit i na víly a elfy... To, že jsme šli spolu ruku v ruce byl zázrak! Můj miláček se sem tam zastavil, otočil si mě k sobě a hrozně něžně mě políbil. Mlčeli jsme, ale nebylo potřeba pořád něco říkat. Už dávno se setmělo. Šli jsme po Café Street a na chvíli se zastavili u fontány. Hýřila všemi barvami a já měl pocit, že přesně odráží jak se teď cítím... duhově! 

Zastavili jsme se u Taeho na kolejích. Kluci byli doma. „Proč ses vůbec neozval?", zeptal se vyčítavě Ho-Seok. Říkal to Tae-Hyungovi. „Od včerejška se po tobě slehla zem... Snažili jsme se ti dovolat!" „To je pravda!", přidal se Jimin, když si všiml jak se Tae nechápavě dívá na svůj mobil. „Ale tys to nebral!", dodal. Usmál se a šibalsky mrkl na mě. „Myslím, že vím proč..." Tvářil se tak, že jsem zrudnul až za ušima a on se začal culit ještě víc. „Já to věděl!", vypískl spokojeně. „Kluci, ti dva to spolu dělali!", zahulákal na celý barák. „Co dělali?" Yoon-Gi se vyřítil z pokoje. „Co dělali?", zjišťoval. Tae se začal taky pitomě usmívat a já jsem litoval, že tam nemají koberec pod který bych mohl zalést.

„Spali spolu!", oznámil mu Jimin. „Fakt?", vykulil oči a přeletěl pohledem ze mě na Taeho. „No ty vole... To je boží!" Plácli si spolu s Jiminem. Tak, asi je čas utéct! Jediný kdo zůstal v klidu, s přísným výrazem byl Hobi. „Měl jsi zavolat, že jsi v pořádku, Tae!", řekl trochu naštvaně. „Moc jsem se bál!" Ale pak se usmál a podíval se na mě. „Vy dva...", zjišťoval. „Začali jste spolu chodit? Je to pravda?" Jen jsem maličko přikývl. Nevěděl jsem kam s očima. Proč mě musí uvádět do rozpaků? To je tak trapné! Zatracený Jimin a Gi. A Tae... tváří se jako nějaký malý uchyláček! To si s ním ještě vyřídím! „Je to pravda!", řekl šťastně Tae a přitáhl si mě k sobě. „Dnes ráno jsme si to spolu vyjasnili a zjistil jsem, že...", něžně mě políbil na rty. „... že mě tento rozkošný andílek taky miluje... Takže jsme vážně spolu!" Periferním viděním jsem si všiml jak Jimin a Gi radostně poskakují, zatímco si nás Hobi přitáhl k sobě a oba nás objal. „Konečně!", řekl a vypadal, že je taky šťastný.

Tae zůstal u mě až do čtvrtka jak slíbil. Uteklo to hrozně rychle, ale bylo to úžasné! Ráno jsme spolu chodili do školy. Odpoledne jsme šli něco nakoupit, uvařil jsem pro nás a pak už jsme se jen váleli, povídali si a také se opatrně mazlili. Netoužil jsem po ničem víc. Po tom posledním zážitku se mi sex vážně na nějakou dobu zprotivil! Ale Tae na mě bral ohledy a nedovolil si nic intimnějšího, maximálně mi sáhl na zadek. Ale objímali jsme se a hladili a taky se neustále líbali.

Byla středa večer a na mě začalo pomalu doléhat vědomí, že mi Tae zítra odjede. Chtěl jsem být statečný a pořád jsem si opakoval, že to je jen na pár dnů, ne na pár měsíců nebo snad roků. Ale mé srdce se tvářilo, jako by mě měl opustit navždy. Chtělo se mi z toho plakat, ale držel jsem se. Teda skoro. Tae byl zrovna v koupelně a na stole nechal ležet svůj mobil. Napadlo mě, že se znovu podívám na fotky jeho rodiny. Třeba by mi to mohlo připomenout, že já sám jsem ho přesvědčoval, že rodina je důležitá a že za nima musí jet. Ach, měl jsem ho prosit aby nejel...

Najel jsem na galerii , ale nemohl se zorientovat. Tae měl zahlcený mobil snad tisíci fotkami... „Tak kdepak jste?", mrmlal jsem si pro sebe. „Copak to je za fotky?" projížděl jsem je a najednou jsem uviděl jednu, která mi vyrazila dech. „Do háje... to je..." Vzpomněl jsem si na dlouhovlasou dívku, která tak vášnivě líbala Taeho. Jistě to byla ona! Na fotografii se vedli za ruce, jako by byli pár. Co to má znamenat??? Úplně jsem vytěsnil fakt, že se líbal s nějakou holkou i fakt, že spolu nejspíš spali. Ale vidět je spolu takhle, i když jen v mobilu... Začaly se mi chvět ruce. „Co hledáš?", zeptal se klidně Tae. 

Zrovna přišel ze sprchy a krásně voněl. „Kdo to je, Tae?", vysoukal jsem ze sebe. V krku jsem měl knedlík. Překvapeně se na mě podíval. „Koho myslíš?" Pak se ale podíval na mobil a zamračil se. „Aha..." Posadil se vedle mě a chtěl si mě přitáhnout k sobě, ale já jsem mu to nedovolil. „Tak kdo to je?", zeptal jsem se znovu. „Ty žárlíš?", usmál se na mě pobaveně. Hmmm, pěkné! :( „To je ta holka, se kterou jsi se minulý týden líbal, že?", vybalil jsem na něho. „Je to ona, že? Vážně mě miluješ?" Překvapeně se na mě podíval a pak zvážněl. „Takže byl jsi to opravdu ty...", zabručel si spíš pro sebe.

„Kookie...", řekl opatrně a přitáhl si mě k sobě i přes mé protesty. „Ta holka je moje bývalka! Chodili jsme spolu asi půl roku, ale to už je rok a půl zpátky! Jmenuje se Irene... Byl jsem do ní zamilovaný, ale ona se se mnou rozešla a zlomila mi srdce. Já už k ní ale nic necítím, je to dávno pryč! Vážně už do ní nejsem zamilovaný!!! Minulý týden jsem ji náhodou potkal... Byl jsem rozhozený z toho, že me nechceš vidět a nechal jsem se chvíli unést a dovolil jí aby mě líbala, ale...", podíval se mi do uslzených očí. „Nic víc nebylo, přísahám! Byla to chyba se s ní líbat, ale nic to neznamenalo! Vážně! Tebe hrozně moc miluju! Věř mi, prosím!" Díval jsem se mu do očí a chtěl jsem mu věřit. „A proč ji máš v mobilu?", zašeptal jsem nejistě. „Protože jsem blb a zapomněl jsem ji smazat! Myslel jsem, že už tam žádnou fotku s ní nemám!" „Takže, tahle je poslední?" „Určitě...", pousmál se nervózně a posunul to na další fotku. Ztuhl. „ Tahle je taky tvoje bývalka?", zeptal jsem se ironicky, když jsem se podíval na blonďaté stvoření. „Jak se to vezme...", pokrčil rameny a nervózně se na mě podíval. „My jsme spolu nechodili..." Přemýšlel jak to podat aby to nevypadalo ještě hůř. „Irene mi ublížila a já jsem si myslel, že nezávazný sex mi pomůže zapomenout! Dělali to tak všichni ve škole, tak jsem si řekl, že já můžu taky! Tohle ale není holka, je to kluk..." „Kluk?" Vykuleně jsem si prohlédl fotografii pořádně. Opravdu, je to chlapec! S blonďatými vlásky a s tím účesem vypadal jako holka. Byl ale moc roztomilý! „Co jste spolu teda měli?", zeptal jsem se. Skenoval jsem tu fotografii s krásným klukem, ale na Taeho jsem se nepodíval. U srdce se mi usadil divný pocit. Že by žárlivost? Na toho chlapce jsem kupodivu žárlil mnohem víc než na ni... „Jak se jmenuje?", konečně jsem se na Taeho podíval.

„Ren...", vydechl. „Představil se mi jako Ren. Poznal jsem ho na jedné party u kamaráda ze školy... Myslím, že to bylo u Min-Ho, ale to je jedno. Bylo tam tenkrát snad sto lidí. On byl takový plachý, držel se stranou a s nikým moc nemluvil. Říkal jsem si co tam dělá, když se moc nebaví. První jsem si taky myslel, že je to dívka. Mluvili jsme spolu a já jsem mu naléval panáky a sám jsem pil. A pak jsme spolu spali, to je celé... Vlastně...", zarazil se a poškrabal se na zátylku. „Spali jsme spolu víckrát... Párkrát jsme se spolu sešli, ale pak jsem to ukončil... To je všechno! Bylo to už dávno, je to minulost! Nechal jsem si tu fotku na památku, ale... smažu to!", řekl horlivě a bral si mobil do ruky. Zarazil jsem ho. Přesunul jsem to na další fotografii. Zase ten Ren! Ach... opravdu krásný kluk! Na fotografii byl v košili, ale měl odhalený hrudník a v obličeji měl takový svůdný výraz. „Vážně mi nekecáš?", podíval jsem se nedůvěřivě na Taeho. 

„Je to minulost!", řekl Tae dotčeně. „Nikdy jsem netvrdil, že jsem svatý! Ale byl jsem sám a bez závazků... chceš mě za to soudit?" „Ne...", zavrtěl jsem hlavou. „Ale nic o tobě nevím, vůbec tě neznám..." Trochu jsem znejistěl... Je opravdu tolik věcí, o kterých nemám ani tušení a Taeho sexuální život je jedna z nich... „Byl to můj první kluk...", řekl Tae. „Byl moc milý, ale já se nezamiloval... Myslíš, že tě budu podvádět, nebo co?", podíval se mi do očí napjatě. Zavrtěl jsem hlavou. „Ne...", vydechl jsem. „Jen žárlím..." „Nemusíš!", usmál se a vypadalo to, že si oddechl. „Já tě vážně moc miluju a tuhle minulost už konečně smažu jednou pro vždy!" Stejně mi to ale nedalo a podíval jsem se dál. „S tímhle jsi taky spal?", ukázal jsem mu fotku, na které dělal ksichtíky s nějakým tmavovlasým klukem. „Hmmm...", přikývl. „To je Baek-Hyun..."

Podíval se na fotografii a maličko se usmál. „Spali jsme spolu sice taky několikrát, ale zůstali jsme kamarádi! Rena jsem už pak nikdy neviděl a s jinými to byla jen otázka jedné noci... S Baekem se ale občas vídáme. Jenže má málo času..." „Aha..." Žárlil jsem jako blázen. Takže se vídají, ale Baek má málo času, proto se vidí jen občas. Znamená to, že by ho chtěl Tae vídat častěji? „Má taneční skupinu!", řekl Tae hrdě. „Založil ji po státnicích se dvěma kamarády... Jsou už docela známí! CBX..." „CBX?", vydechl jsem překvapeně. „On je jeden z CBX?" Tuhle skupinu musí znát snad každý kdo se zajímá o moderní tanec! Chen, Baek-Hyun a Xiumin! Boží skupina! Na chvíli jsem zapomněl na žárlivost. „Ty jsi spal s jedním z CBX?", vyhrkl jsem udiveně. „Už jsme ale JEN kamarádi!", řekl konejšivě a pohladil mě po tváři. „Baek chodí s Xiuminem!" „Opravdu?" „Opravdu!", přikývl vehementně. „ A já chodím s tebou!" Přitáhl si mě k sobě a vášnivě mě políbil. Natáhl jsem se ale na mobil a podíval se na další fotografii. Byl na ní Tae a dával Baek-Hyunovi květiny. Květiny! „Měl narozeniny!", vysvětlil Tae a jedním pohybem smetl mobil ze stolu. Znovu mě začal líbat. Opětoval jsem jeho polibek, ale měl jsem pořád ty fotky v hlavě.

Můžu mu věřit? No... popravdě jsem dost tušil, že má Tae divokou minulost a stejně jsem ho nepřestal milovat... Je teda nějaký důvod pro to abych mu teď nevěřil? Myslím, že není! Začal jsem se pomalu uklidňovat a poslal žárlivost do temných míst. Konečně jsem si začal vychutnávat jeho sladkou pusínku a znovu jsem si uvědomil, jak moc jsem šťastný, že jsem s ním! Tae-Hyung je můj anděl a můj přítel! Můj kluk! MŮJ!!!