Tae-Hyung

Můj Kookie, můj kakaový anděl! Musel jsem si to pořád opakovat a pořád jsem tomu nemohl tak úplně uvěřit. Příliš krásné, než aby to byla pravda! Ale je to tak, Kookie je vážně můj kluk! Vážně! Odtrhl jsem se od jeho sladkých úst a podíval se na něho zamlženým pohledem. Vážně, co mám dělat, když ho tak moc chci? Později už budeme dělat i jiné věci, ale dnes... Kookie, prosím... dnes bych si tě chtěl brát dokola a dokola... Dokud oba budeme moct. Jenom dnes! Prosím! Díval se na mě s rozšířenýma očima a jako by tušil co se ve mně odehrává. „Ty jsi opravdu hrozný!", zamračil se. „Jsem snad nějaká tvoje hračka?" „Ale no tak!", zamračil jsem se taky. „Co to říkáš? To víš, že ne! Já jen... Nebudu tě nutit, neboj... jenom, kdybys chtěl... Kdyby... Prostě by se mi to moc líbilo, kdybychom dnes pokračovali v tom co jsme včera začali. Vážně, jen dnes!"

„Jasně...", ušklíbl se. „Sliby chyby! Dopadne to pak stejně jako s tvým vyprávěním, že?!" Kde se v něm sakra najednou vzalo tolik sebevědomí? Dřív by se mnou takhle nemluvil! „Já jsem žádný slib neporušil!", řekl jsem dotčeně. „Řekl jsem, že ti budu o sobě vyprávět, ale pokud vím, tak jsme se nedomluvili na tom, kdy přesně to bude!" Wow, první hádka. Bude sex na usmíření??? „A taky nebylo řečeno jak přesně ti to budu vyprávět! Můžu za to, že se ti to nelíbilo?" „Můžeš!", zamračil se. „Schválně jsi mluvil jako dítě, tak se nedělej!" „Vážně se teď budeme hádat?", podíval jsem se na něj. Začínal jsem z toho být mírně nervózní. „O co jde?" „O nic..." Posadil se vedle mě. „Jen..." Už zase se červenal a já se na něj vyčkávavě díval. „Jen že... jsi na mě moc hrrrr... Mě se líbí sex s tebou, ale vážně to chceš dělat celý den?" „Už je odpoledne!", namítl jsem. „A dělali jsme to jen dvakrát." „Ale dlouho!" „Přesto jen dvakrát!" Podívali jsme se na sebe a začali se smát.

„Dobře...", usmál jsem se smířlivě. „Už jako malý jsem se učil hrát na saxofon. Chodil jsem na konzervatoř v Daegu a tam jsem přidal i sólový zpěv. Pak jsem začal studovat tady na Art akademii a zbytek už víš. Může to pro zatím stačit?" Trochu přikývl. „Vážně nebudeš tak posedlý sexem?", zeptal se nedůvěřivě. „Když tě nechám dnes vyřádit, budeš už potom normální?" „Já jsem normální!", ohradil jsem se. „Ty víš jak to myslím!", řekl vážně. „Já nechci mít vztah, který by se točil jen kolem sexu! Vážně ne! Já tě moc miluju, Tae, ale..." Dal jsem mu prst na rty. Pak jsem si ho přitáhl k sobě a posadil si ho na klín. „Nemusíš nic říkat, Kookie!", řekl jsem vážně. „Opravdu... já taky nic takového nechci! Asi před rokem a půl... přibližně... jsem chodil s holkou a ta byla posedlá sexem a nelíbilo se mi to! Ne, opravdu... jen dnes! Toužím po tobě hrozně moc dlouho a prostě se tě nemůžu nabažit, ale vážně to takhle chci jen dnes! Pak už to nemusíme dělat pořád, jen někdy... sem tam... Tak jednou denně..." Šťouchl do mě a já se na něj zazubil. „Jednou ale dlouho!", dodal jsem šibalsky. Kookie se usmál. „Ty tvoje srandičky...", poznamenal. „Nikdy pořádně nevím co myslíš vážně a co ne..." „Hlavně myslím vážně to, že tě miluju, Jung-Kookie!", řekl jsem něžně. „Já tě taky miluju!" Dal si ruce kolem mého krku a pak mě něžně políbil. „Takže slibuješ, že to nebude jen o sexu?" „Už jsem říkal, že nebude!" „Malíček na to?" Usmál jsem se. Vzal jsem jeho levou ruku a zaklesl jeho malíček s tím mým. „Teď ses ale chytl do pasti, víš to?" „Jaké pasti?", podivil se. „Říkal jsi, že sliby chyby, ale podívej...", významně jsem ukázal na jeho zápěstí. „kdo tady sliboval na malíček a kdo porušil slib, he?" „Já...", sklonil pokorně hlavu. „Takže...", mrkl jsem na něj. „Můžu si tě za trest tady ohnout, nebo ne?" Podíval se na mě celý rudý. Plaše se usmál. „Můžeš...", řekl potichu.

Jung-Kook

Tak a jsem v háji. Přece jen na něho budu muset vystrčit zadek a můžu si za to sám! Proč jen jsem se do něj navážel, že nesplnil slib? Ach jo... Jako bych zapomněl na to, že to já nedodržuju sliby. Trochu mě to rozhodilo. Ne, trochu víc mě to rozhodilo. Seděl jsem sklesle jako hromádka neštěstí a Tae si toho všiml. „Kookie...", pohladil mě něžně po tváři. „Prosím tě, klid! Já tě vážně nechci do ničeho nutit!" „Já vím...", vydechl jsem. Začínal jsem se pomaličku vnitřně připravovat na to, že mu opravdu vyhovím. Tae je fakt ujetý... jenže má pravdu, zasloužím si potrestat za to, že jsem si ublížil. Na druhou stranu... pořád to je on! S ním to žádný trest vlastně být nemusí! A když mu to udělá radost... Dostal mě a já mám svou hrdost, takže ok, vystrčím na něho zadek... divná logika, že? Je to vůbec alespoň trochu logické???

„Tak dobře...", řekl jsem a snažil se znít klidně. „Máš dnešek a dělej si se mnou co chceš, Tae." „Vážně?", vykulil na mě oči překvapeně. „To jako myslíš vážně?" „Vypadám jako že ne?", pousmál jsem se nervózně. „Proč bych ti to říkal, kdybych to nemyslel vážně?" „Ty jo..." Tae se nepřestával divit. „Takže to s tebou můžu dělat až do večera?" Zamračil jsem se. „Snažíš se teď o to abych to vzal zpět? Já nejsem žádná věc!" „Nejsi!", přikyvoval horlivě. „Jsi ten nejúžasnější kluk na světě a slibuju, že to nebudu přehánět! Takže... jak přesně to myslíš, že si s tebou můžu dělat co chci?" „Nevím...", pokrčil jsem rameny nejistě. „Nechám to na tobě, protože ti věřím! Věřím, že mě miluješ a že mi neublížíš... takže snad budeš sám vědět co můžeš dělat a co ne..." „Dobře!", usmál se a políbil mě jak nejněžněji uměl, alespoň mi přišlo, že se o to snaží. Bylo to sladké! „Ale ohnout si tě teda můžu?" Zabil bych ho. Co pořád má s tím ohýbáním? „Můžeš...", řekl jsem a raději se na něj nedíval. Věděl jsem, že se spokojeně usmívá. Je fakt hrozný!!!  

Tae-Hyung

Vyhrál jsem! Hurá! Ale je Kookie v pohodě? Jednou sex zezadu... to mu snad nemůže ublížit, ne? Má tak krásný zadeček, nemusí se za nic stydět, takže nevím v čem by měl být problém. Jung-Kookie ale byl celý rudý. „Dopij si kakao, miláčku!", povzbudil jsem ho. „A klid, ano?" „Miláčku?!", vydechl Kookie a celý zjihl. „Vážně jsi mi řekl „miláčku"?" „Řekl!", usmál jsem se na něj a pohladil ho po tváři. „Vždyť jsi můj miláček, ne?" „Ach...", řekl dojatě. „To... to je tak sladké!" Rychle dopil kakao a usmál se na mě i s tím kakaovým knírem. Tentokrát jsem mu ho opatrně slízl. „To ty jsi sladký, miláčku!", řekl jsem trochu rozverně. Vážně si s ním můžu dělat co chci??? Tak to abych pomalu začal... Kookie byl na měkko, tak musím jednat, než si to rozmyslí. Ne, nemanipuloval jsem s ním... teda jen trochu... ale to slovo miláček jsem myslel upřímně! Vážně ho moc miluju! Ale... taky miluju sex! Sex s ním úplně nejvíc!

Opatrně jsem mu přetáhl triko přes hlavu a naskytl se mi pohled na jeho malé prsní dvorce a sladké bradavky. Ach... už jen tenhle pohled mě dokázal vážně moc vzrušit! A co teprve jeho vypracované bříško?! Za chvíli měl dole i tepláky a spodky. Červenal se studem, ale já měl dost práce se sebou abych už konečně ze sebe serval to zatracené oblečení. Po chvíli jsem byl také nahý. Já se před ním za svou nahotu nestydím! Kdy se uvolní i on? Copak neví jak je nádherný??? „Takže...", zeptal se potichu a snažil se na mě nedívat, i když mu to moc nešlo a postupně si mě celého prohlédl. „Co teď?" „Teď pojď ke mně...", řek jsem. Když mě poslechl, přitiskl jsem naše nahá těla jedno na druhé a začal jsem ho vášnivě líbat. Sedl jsem si pak na sedačku a jeho si dal na klín tak, že měl stehna kolem mých boků. Pomalu a opatrně jsem sklouzl k jeho zadečku a aniž bych ho přestal líbat, vsunul jsem do něj dva prsty. Maličko se prohl v zádech a vydechl mi do úst, ale nechal mě. Začal jsem pohybovat prsty dovnitř a ven a postupně jsem přidával jeden prst, až je tam měl čtyři. Pořád jsem rukou pohyboval směrem tam a ven... A taky jsem pořád líbal jeho úžasná ústa. Jak může být tak sladký? Líbal jsem ho co nejdýl, abych ho snad nějak neošidil, protože za chvíli si ho otočím a ojedu ho zezadu pěkně tvrdě! Dobře, tak jen trochu tvrdě, protože je to můj křehký andílek a já mu nechci polámat křídla!

„Můžu?", zašeptal jsem při malé pauze na nádech. „Asi ano...", řekl potichu a zněl vzrušeně. Prudce dýchal. Tak snad tedy opravdu můžu... Ještě chvíli jsem ho líbal a při tom si ho stále připravoval. „Dobře...", řekl jsem nadrženě. Pomalu jsem vysunul své prsty a sundal jsem ho ze svého klína. Oddělal jsem notebook bokem a na místo něho jsem si položil svou lásku. Pěkně bříškem na dřevo stolku. Ať chtěl nebo ne, musel na mě vystrčit svůj sexy zadeček přes okraj. Já jsem si za něho klekl a bez otálení jsem do něj pronikl. Připravil jsem si ho skvěle, takže jsem do něho vnikl hned celý a nedalo mi to žádnou námahu. „Ach..." Kookie vydechl a já jsem málem zakvičel vzrušením. Jeho vzdechy a steny plné rozkoše mi samy o sobě způsobují duševní orgasmus! Začal jsem se pohybovat a za chviličku už jsem přirážel docela tvrdě. Vážně jen dnes! Pak už to budeme dělat jinak! 

A někdy zase stejně jako teď... podle nálady! Jak je to ale neskutečně krásné být v něm! Vážně, můžeme si být fyzicky blíž? Může být něco víc vzrušujícího než to heboučké teplíčko, které skrývá jeho nitro? Snad jen jeho polibky... Nějakou chvíli jsem si ho dost tvrdě bral. Chtěl jsem se víc ovládat, ale moc to nešlo! Vlastně to vůbec nešlo! Přidržoval jsem si ho oběma rukama za zadeček a nestačil se divit nad tím pohledem. Tak malý, tak pevný a sexy vytvarovaný! Nepovažuju se za básníka, ale kdybych byl básník, řekl bych, že je to brána do ráje. A to doslova, protože když jsem do něho vyvrcholil, měl jsem pocit, že jsem v nebi!

Jung-Kook

Tea konečně vyvrcholil. Vůbec se mi to nelíbilo! Ne že bych nakonec až tak myslel na svůj vystrčený zadek, ale pořád jsem si musel připomínat, že je to vážně on! Tak moc mi to totiž připomínalo chvíle na střední. Ne, nechtěl jsem na to myslet, nechtěl jsem na to vzpomínat! Ale... Tae se fakt rozjel a co příraz, to jeden záblesk...

Dong-Min... Zvedl mě ze země po té co mě skopal do kuličky. Tvrdě mě přirazil na popelnici a stáhl mi kalhoty. Matně jsem slyšel cinknout sponu od opasku.Točila se mi hlava, protože mě kopl do spánku. Mohl mě zabít... Ležel jsem bezvládně na popelnici a čekal až do mě surově vnikne... Za chvíli se tak stalo! Vyšukat duši z těla to on opravdu uměl! Duši i vůli žít... :(

Bože ne... chvíli mi trvalo, než jsem se vrátil do reality a uvědomil si, že ten co si mě bere zezadu není Dong-Min, ale Tae, můj miláček! Je to Tae a já jsem s tím souhlasil! Tedy víceméně... Ne, už další vzpomínky ne! Prosím!

Aaron... Byli jsme na klučičích záchodech a on mě tiskl na záchodovou mísu. Na řadě byl Baek-Ho... Nacpal mi ho do pusy, div jsem se neudusil. „Teď já!", řekl Taeyong. „Chci ho pořádně ošukat!" „Takže, můžu si ho nechat vykouřit?", zeptal se Aaron. Oba souhlasili a tak jsem měl pro změnu v ústech zase jeho přirození, zatímco si Taeyong posloužil v mém zadku a Baek-Ho mě tiskl na záchodovou mísu. Dusil jsem se a z nosu mi tekla krev. Jim to ale bylo jedno! Takhle se mockrát otočili... Vždycky mě jeden držel a ti zbylí dva se ukájeli. Jak dlouho se tohle dá vydržet? Oni to vydrželi dost dlouho a mě tam potom nechali prostě jen tak ležet... :(

Začalo mi být dost špatně, ale Tae konečně vyvrcholil. To bylo opravdu peklo! V životě by mě nenapadlo, že by se mi mohlo až tak živě vybavit tolik vzpomínek, když to budeme dělat zezadu. Bylo to jako by se to všechno právě dělo! Bylo to děsivé a nechutné! Ne, tohle už nechci! Tohle už nikdy nechci! Tae ze mě vystoupil a opatrně mě zvedl ze stolu, protože já sám jsem se ani nehnul. Šokovaně se podíval do mé uplakané tváře. „Kookie?!", vydechl nešťastně. „Co se ti stalo? Jsi v pořádku?" Jen jsem zavrtěl hlavou. Bylo mi strašně špatně jak fyzicky tak psychicky. Celý jsem se chvěl a srdce mi strašně rychle tlouklo, ale tentokrát ne vzrušením. Točila se mi hlava a mé tělo pokryl ledový pot.

Bylo mi opravdu hrozně špatně. „Budu zvracet!" Zakuckal jsem se a rychle si přikryl ústa dlaní. Na záchod jsem to stihl v poslední chvíli a tam jsem pak vyhodil celý náš skvělý oběd i to kakao do záchodové mísy. Hnus! Dávil jsem se a nemohl jsem přestat. Když to konečně polevilo, sesunul jsem se na zem a znovu jsem se usedavě rozplakal. To už byl Tae u mě. Byl opravdu vyděšený. „Běž pryč!", řekl jsem a až jsem se lekl svého hlasu, protože v tu chvíli zněl hrozně nenávistně. „Běž pryč, Tae! Slyšíš??? Jdi ode mě pryč!!!" Tae-Hyung na mě ještě chvíli vyděšeně zíral, ale pak se zvedl a opravdu odešel. „Nechoď!", křičel jsem v duchu zoufale. „Zůstaň prosím!" Ale on už tam nebyl...

Nemohl jsem přestat plakat. Připadalo mi to jako celé věky, když se vrátil zpátky. Byl už zase oblečený. Takže vážně odchází? Tak si běž a nech mě tady umřít! Byla mi hrozná zima! „Chci umřít!", zašeptal jsem. Ne, jen jsem si to pomyslel... Vlastně ani nevím... „Kookie!", řekl zoufale Tae. „Tohle neříkej, prosím!" Takže jsem to řekl a on to slyšel? Do háje! Sklonil se ke mně a vzal mě do náruče. „To chce zase souložit?", napadlo mě vztekle. V tu chvíli jsem ho snad opravdu nenáviděl. Ale ne, zanesl mě do koupelny a položil do vany. Byla tam už teplá voda a voňavá pěna. Ach, jak já miluju teplou vodu! „Budeš ještě zvracet, Kookie?", zeptal se starostlivě. „Myslím... asi ne...". Zašeptal jsem. „Dobře... tak snad opravdu už nebudeš.." Zase někam odešel. Chtěl jsem umřít! Zavřel jsem oči a ponořil se pod vodu. Zase to byla celá věčnost... možná to byla jen jedna minuta... Prudce mě chytl a vytáhl mě nad hladinu. Prskal jsem a kašlal a on mě držel abych se znovu nepotopil. Něco mi potom strčil do úst a donutil mě to polknout spolu s kakaem. Ach, on pro mě udělal další kakao?

Pečlivě mě přikryl peřinou a lehl si za mnou. Dlouho jsem pak byl přitulený, ale neschopný slova. Tiskl jsem se k němu, jako by mě měl zachránit před mou minulostí a před mýma vzpomínkama. Kéž by mě tak mohl zachránit! Může ale někdo? Jde to vůbec??? Tae mě hladil po vlasech a sem tam mě políbil na líčko a taky na ústa. Věděl jsem, že je na tom stejně špatně jako já, ale nemohl jsem mu pomoct. Nemohl jsem pomoct ani sám sobě. Nebyl jsem už smutný, jen prázdný a vyčerpaný. „Miluju tě, Kookie!", řekl něžně Tae a přitiskl si mě k sobě ještě víc. Skoro jsem ho nevnímal. Tae se o mě ale láskyplně staral. Dal mi znovu napít kakaa a dokonce mi znovu převázal i to zápěstí. Pořád mě pak objímal a ujišťoval mě o svých citech. Pomalu ale jistě jsem se začínal cítit líp. Milovaný Tae... Nezlobil jsem se na něho, protože nemohl tušit co všechno to ve mně vyvolá, když si mě takhle vezme zezadu a ještě tak dost tvrdě... Možná jsem to měl tušit já, ale prostě mě to nenapadlo. Až doteď se mi sex s ním moc líbil! Jak mě mohlo napadnout, že smršť nechtěných vzpomínek vyvolá konkrétní poloha? Může se to někdy do budoucna změnit? Dostanu se vůbec někdy ze zajetí minulosti? Já chci být svobodný, bez takové zátěže! Chci na to zapomenout!

„Tae...", zašeptal jsem. „Už je mi líp! Děkuji." „Řekneš mi co se stalo, Kookie?", zeptal se potichu Tae, zatímco tiskl mou ruku. Zavrtěl jsem hlavou. „Teď ne, Tae...", řekl jsem smutně. „Moc mě to mrzí, zlato!", řekl Tae smutně. „Odpusť mi prosím! Nevím co se stalo, ale nějak tuším, že... že za to můžu já! Promiň! Můžeš mi to odpustit???" Po tváři mu stekla slza. Něžně jsem mu ji setřel. Zlato? On mi řekl zlato? To je tak rozkošné! „Nemám ti co odpouštět!", řekl jsem potichu. „Ty za nic nemůžeš!" Myslel jsem to vážně. „Moc tě miluju, Tae!", zavrněl jsem mu do jeho krku. On mi dýchal do vlasů. „Taky tě moc miluju, Jung-Kookie!" Ještě víc mě stiskl. „Tae...?!", řekl jsem trochu nejistě. „Myslíš... myslíš, že bychom mohli s tímhle na chvíli přestat?"„Myslíš se sexem?", ujišťoval se Tae. „Hmmmm...", přikývl jsem. Cítil jsem se trochu provinile, když Tae sex tak miluje... Mám to po něm vůbec chtít? Ale už jsem to řekl. „Jasně že můžeme!" Rozcuchal mi vlasy. „Já s tebou přece nejsem kvůli sexu! Já tě vážně miluju!" 

Vzal mě jemně za bradu a podíval se mi do očí. „Nebudeme to dělat tak dlouho jak jen budeš chtít, ano? Budeme se milovat až budeš připravený, a až si to budeš taky užívat stejně jako já!" Vděčně jsem se usmál. „Ale...", trochu jsem se ohradil. „Já jsem si to až doteď užíval!" „Vážně?", zeptal se jako by tomu nemohl uvěřit. „Opravdu sis to užíval?" Jen jsem protočil oči v sloup. „Neříkej, že jsi to nepoznal?!" Tae se usmál a v očích mu to zajiskřilo. „Jsi tak sladký, Kookie!", vydechl a naše rty se spojily v něžném polibku.