Jung-Kook

První myšlenka, když jsem se ráno probudil, patřila Taemu. Je pořád vedle mě? Nezdálo se mi to jen? Proč spal se mnou v jedné posteli? Pak mě ale polil studený pot... Co když jsem byl já náměsíčný a vlezl jsem si za ním do Jiminovy postele? To by bylo hrozné!!! Rychle jsem se posadil a rozhlédl se. „Uf...", vydechl jsem s úlevou. Jiminova postel byla vedle a já jsem byl v té Tae-Hyungově u okna. Takže on si opravdu lehnul za mnou, NE já za ním. Stále mi to ale nedávalo smysl. Proč si za mnou lehl? Podíval jsem se vedle sebe a Tae tam pořád byl. Ležel ke mně otočený zády. Pravou ruku měl pod hlavou a levou volně položenou na peřině. Spal a zdálo se, že pořád spí tvrdě. „I z tohoto úhlu je tak krásný!", pomyslel jsem si. Nemohl jsem se na něho vynadívat.

Zlehka jsem se dotknul jeho ruky, ale ani se nepohnul. Odvážil jsem se tedy jemně sevřít jeho dlaň. Vybavil jsem si ten okamžik, kdy mě Tae chytnul za ruku a táhl mě z parku až skoro k vysokoškolským kolejím. Celou cestu mě nepustil. A potom mě držel za ruku, když mě vedl z kuchyně do svého pokoje. Bylo to tak úžasné! Že bych mu opravdu nebyl úplně lhostejný? Možná mám ještě maličkou šanci?! Nevím... Ještě chvíli jsem ho držel a díval se na jeho něžnou tvář. Pak jsem ho ale pustil a vstal z postele. Potřeboval bych se osprchovat a taky musím čůrat... Vzal jsem si věci z podlahy, abych se do nich mohl převléct, skočil si na wc a pak šel do koupelny. Opravdu luxus tahle kolej, většinou to tak nebývá! Málem mě ale trefil šlak leknutím.

V koupelně byl Yoon-Gi. Měl na sobě jen kalhoty od pyžama a čistil si zuby. Taky se lekl. Prudce se otočil a kartáček mu vypadl z ruky. Vycenil na mě zuby, ústa plné pěny od pasty. V tu chvíli jsem netušil, jestli to měl být úsměv a, nebo jestli na mě cení zuby jako nějaké vzteklé zvířátko. Zůstal jsem zaraženě civět a on se na mě taky díval a pořád cenil zuby. Bylo to dost divné! 

Už jsem chtěl vycouvat ven z koupelny, když Yoon-Gi vyplivl tu pastu a řekl: „Aha... To jsi ty..." Z jeho tónu jsem nepoznal, jestli mu zjištění že jsem to já nějak vadí. „Spal jsi tady?" Jenom jsem přikývl. „Tae ještě spí?" Znovu jsem přikývl. Yoon-Gi mě sjel pohledem od hlavy až k patě, ale měl tak neutrální výraz, že jsem nevěděl, co si mám myslet. „Chceš se osprchovat?" „To bych chtěl...", špitl jsem. Ten kluk mě vážně znervózňoval. Ten jeho divný a nečitelný pohled mě znervózňoval! Byl tak vážný. Na chvíli se otočil, aby si mohl vypláchnout ústa vodou. Byla to úleva. Pak se na mě ale znovu podíval a v jeho očích to jiskřilo. „Nahoře jsou čisté ručníky!", ukázal na bílou skříňku vedle sprchového koutu. Maličko se pousmál. „Díky!" Nevěděl jsem kam s očima. Proč se na mě pořád tak dívá? Proč si mě tak prohlíží?

Jako by mi četl myšlenky. „Víš...", řekl a jeho tón zněl najednou jinak. Už nebyl tak neutrální, zněl trochu jako by i on měl nějaké pocity. „Jsi první koho si Tae přivedl domů! Trochu mě překvapuje, že tě tu nechal i přes noc..." „První?", vydechl jsem překvapeně. „On tu nikdy neměl žádného kamaráda?" „Ne! Nikdy NIKOHO!" „Aha...", řekl jsem. Nevěděl jsem, co mu na to mám říct. Nikdy NIKOHO? Ani toho Angela? V duchu jsem jásal! Kdo ví ale jak tohle vypadá?! Cítil jsem, jak rudnu. Díval se totiž na mě jako by přemýšlel, jak moc vášnivou noc jsem s Tae-Hyungem měl.

„Ale nic nebylo!", vyhrknul jsem a on se zasmál. „Vážně?", ušklíbnul se pobaveně. „Víš, že jsem na to ani nemyslel?! Takže nebylo, jo? Dobře... jsem moc rád, že to vím..." Dělal si ze mě legraci a já jsem celý ještě víc rudý civěl do země. Poplácal mě po rameni. „Tak se v klidu osprchuj.", řekl docela mile. „Jak jsem říkal už včera... Jako doma, Kookie!" Překvapeně jsem vzhlédl. On si pamatuje mé jméno? Naše pohledy se setkaly a Yoon-Gi na mě mrknul. Najednou už nevypadal tak nepřístupně. Usmál jsem se a on mi úsměv opětoval. Hleděl jsem na něho jako bych ho viděl poprvé. Ten úsměv z něho totiž udělal úplně jiného člověka. Už byl na odchodu, ale ještě se otočil. „Piješ kafe?", zeptal se. „Chci si udělat, tak že bych udělal i pro tebe?!" „Já... jasně. Budu rád, díky!" Ty jo! Chvíli jsem se za ním díval. Zvláštní kluk... 

Ale do háje, je tady alespoň někdo ošklivý? Nešlo si nevšimnout jak má Yoon-Gi krásné tělo a jeho obličej byl taky dost pěkný! Třeba ten Jimin vypadá jako ufon... No, něco mi říkalo, že asi ne! I když, není to vlastně jedno? Já mám oči stejně jen pro Kim Tae-Hyunga!!!

 Zavřel jsem dveře, rychle se svléknul a vlezl si do sprchy. Další věc, kterou miluju, je proud teplé vody na mé kůži! Jako by voda smyla všechen stres a také všechny mé temné myšlenky! Někdy jich mám v hlavě až moc, ale pod sprchou pomalu, ale jistě mizí! Možná bych ani nemusel brát ty zatracené prášky, kdybych se mohl kdykoli a kdekoli osprchovat. 

Voda byla tak skvělá! Představil jsem si, jaké by to bylo, kdyby tady se mnou byl Tae. Naše nahá těla by se k sobě tiskla a... „Au!" Pustil jsem na sebe moc horkou vodu. Chvíli jsem se snažil vydýchat tu představu i popálenou kůži na zádech. „Ne! Nemůžu myslet na takové věci! Stejně bych to takhle nechtěl... Ne poprvé!", usměrňoval jsem se v duchu. Na to, co se dělo na střední jsem nechtěl myslet! NE, to se NEPOČÍTÁ!!! TO SE NIKDY NESTALO!!! Snažil jsem se potlačit chuť zvracet a znovu se zaměřil na Taeho. První milování... Vlastně jsem ani žádnou konkrétní představu neměl, ale ve sprše by to bylo až mnohem později... až po několikátém milování! Ach... Měl bych na sebe pustit pořádně ledovou vodu!!!

Snažil jsem se vypnout a nemyslet vůbec na nic... Za chvíli se mi to naštěstí podařilo. Sklonil jsem hlavu a nechal jsem všechny myšlenky odtéct... Jen tak jsem stál, zavřel jsem oči a vnímal tu příjemně teplou vodu. Bylo mi moc fajn, což je pocit, který nemívám tak často... Ale teď mi bylo tááááááááááák dobře! 

Tae-Hyung

Vběhl jsem do kuchyně, ale byl tam jen Yoon-Gi. Seděl u stolu s hrnkem kávy. „Neviděl jsi ho?", zeptal jsem se nervózně. „Ahoj, Tae.", řekl Gi nevzrušeně. „Tady už se nezdraví?" Zvednul jedno obočí a ušklíbnul se, ale já na tohle neměl čas! Zrovna on má co říkat, když včera večer neřekl ani „bůůůůůů" Ale neřešil jsem to! Hrozně jsem se bál, že mi Jung-Kook prostě jen tak utekl... Když jsem se totiž probudil, nebyl tam! Ani jeho věci tam nebyly!

Že by se lekl, když si všimnul, že jsem si lehl k němu do postele? Nějak by mě u něho nepřekvapilo, kdyby se polekal a reagoval pak přehnaně. Někdy fakt netuším, co se mu honí hlavou! Nejhorší je, že na něho nemám číslo a co kdyby se už zase neukázal v parku? Měl jsem strach, že mi znovu zmizí! Chtěl jsem vstávat dřív než on, ale bohužel se mi to nepodařilo...Sakra! V duchu jsem si za to nadával! V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že bych se na něho mohl zeptat na universitě.

„Jestli myslíš Jung-Kookieho...", řekl Gi klidně, když už jsem se otáčel k odchodu, „Tak ten je ve sprše!" „Ve sprše?", otočil jsem se na Yoon-Giho a zhluboka jsem si vydechnul. Ulevilo se mi! Takže neutekl!!! Gi se podíval na hodinky a zakroutil nechápavě hlavou. „To je tak, když někomu řeknete „jako doma"... Spotřebuje pak galon vody!" Nechápavě jsem nadzvednul jedno obočí. Jak to myslí?

„Je tam už minimálně půl hodiny!", vysvětlil. „A kafe má už studené!" Našpulil trochu uraženě spodní ret. Připomněl mi tím Jimina... Oba jsou jako malé děti! Usmál jsem se, ale pak jsem se zarazil. „Půl hodiny?", vykulil jsem oči. Cože? Už je tam tak dlouho? Polilo mě horko. Sakra, co když se mu zase něco stalo??? Vzpomněl jsem si na ten jeho divný stav v noci.

Hned jsem spěchal do koupelny. Zprudka jsem otevřel dveře a chtěl jsem vtrhnout i do sprchového koutu, ale zarazil jsem se. Jung-Kook stál uvnitř... Měl skloněnou hlavu, zavřené oči a jen tak na sebe nechal téct vodu. Vůbec si mě nevšiml, naštěstí! I přes matné sklo jsem viděl jeho nahé tělo. Jeho štíhlou siluetu... tak akorát pevná ramena, vypracované ruce, prsa, ploché vypracované břicho, útlý pas, dlouhé štíhlé nohy... a ... Zrovna se pootočil... malý pevný zadeček... Raději jsem odvrátil hlavu. Byl tak krásný a sexy, že jsem měl chuť tam za ním vlézt a hned si ho vzít! Ale takový já přece nejsem, nebo ano? Už od té noci s Angelem se vůbec nepoznávám! Evidentně byl v pořádku, nebudu ho rušit! Už jsem se chtěl potichu vyplížit ven, ale pak jsem zaslechl, že si potichu zpívá. Kookie si zpívá ve sprše? Jak roztomilé! Zprvu jsem to nepostřehl, jak jsem byl v šoku z jeho nahého těla...

Zpíval si dost potichu, byl špatně slyšet přes tekoucí vodu a tak jsem musel napnout uši. Nějaká povědomá melodie... Znělo to jako něco od Biebera... hmmm... Ale, ten jeho hlas! Co mě opravdu zaujalo, byl jeho hlas! Nevím, jestli jsem někdy slyšel něco tak krásného?! Tak jemný, něžný a tak sladký! Jako by u nás ve sprše zpíval anděl! Zůstal jsem zírat s otevřenou pusou. Jak může takhle zpívat? Lidé jako on by měli být trestní!!! Myslím ale, že to ani nemůže být člověk...

Najednou jsem si uvědomil, že se na mě dívá. „Tae?!", řekl nejistě. „Ano, Kokkie?", ozval jsem se a měl jsem chuť utéct. „Podáš mi prosím ručník?" Tak ručník? Ten kluk mě nepřestává udivovat. Čekal bych, že se propadne studem a, nebo uteče jen tak, nahý... Ale on vypadal, že je v klidu. Pootevřel jsem skleněné dveře a vyvalila se na mě vlna teplého vzduchu a páry. On mezitím vypnul vodu a natáhl ruku pro ten ručník. 

Hned se jím přikryl a zamračil se na mě. Jistě že byl celý rudý, ale snažil se dělat, jakože nic. „Takhle špehuješ všechny návštěvy?", zeptal se. „Nešpehuju!", usmál jsem se. „Jenom tebe!" Musel jsem se zasmát, když jsem viděl jeho pohled. „Kecám...", řekl jsem už vážně. „Byl jsi ve sprše moc dlouho a já jsem chtěl jen vidět, že jsi v pořádku... Nechtěl jsem na tebe civět..." „Ale civěl jsi, že?" Pokrčil jsem rameny. „Vlastně jsem skoro nic neviděl..." „Vážně?", zeptal se nedůvěřivě.

„Ale krásně zpíváš!", pokýval jsem uznale hlavou. Vyděšeně se na mě podíval. „Cože? Ty jsi mě slyšel?" „Přece říkám, že krásně zpíváš!" Jako by mě ale už nevnímal. „Promiň, moc se omlouvám! Já jsem si to ani neuvědomil, že si zpívám! Já už to neudělám! Promiň!", vyhrkl a trochu se schoulil, jako by se mě bál. „Cože?", nechápal jsem. Jednu ruku si položil na čelo a zavřel oči. Chvíli tak zůstal a já jsem zůstal šokovaně potichu.

Co to říkal za nesmysly? Po chvilce ale jako by se vzpamatoval. „Můžu se prosím obléct?", zeptal se potichu. Já jsem jen přikývnul a radši rychle opustil koupelnu. Sakra, ten kluk má nějaký velký problém. Tohle bylo zase dost divné!