Tae-Hyung

Mlčeli jsme a já jsem zase přemýšlel. Proč jsem se vlastně do Jung-Kooka nezamiloval? Mohl za to opravdu Angel, nebo jsem se bál, že by mě nechtěl? Měl jsem nejasný pocit, že by se mu mohli líbit kluci, ale mohl bych se mu líbit já? Mohl by mít zájem o mě?

Ale byl tu Angel! Byl jsem zamilovaný do Angela, co pak na to můžu zapomenout? Proč jsem se vlastně zamiloval zrovna do něj?

Byl tak temný, tak sobecký! Tak tajemný, uhrančivý a vzrušující! Tak děsivý! Ale vybavil se mi ten sobotní polibek... Ano, to musel být ten hlavní moment, kdy jsem mu propadl úplně. Ten něžný a sladký polibek, který byl v takovém kontrastu k celé noci... Na víc to, že mě oblékl a byl u mě až do rána, svědčilo o tom, že není až tak bezcitný! Tehdy jsem se asi do něj zamiloval... Ale on už mi nezavolal! Nemělo by mě to překvapovat, prostě sex na jednu noc, nic neobvyklého... Jenomže já jsem byl tak naivní a doufal ve víc! Jenže proč vlastně? Proč jsem doufal ve víc? Copak Angel vypadá jako někdo kdo by se chtěl vázat? Je možné, že jsem zamilovaný jen do iluze! Možná bych ho měl pustit z hlavy...

Maličko jsem si povzdechl a podíval se na Jung-Kooka. Měl vypitou asi půlku hrnku a nad horním rtem se mu udělal knír z kakaa a šlehačky. Utápěl se ve vlastních myšlenkách. Upřeně se díval před sebe, oči se mu leskly, ale nevypadal, že by se díval na něco konkrétního. Měl jsem chuť mu ten knír slíbat, ale to bych tomu teda dal... Možná si to ale všechno jen zbytečně komplikuju, možná je to tak prosté... Možná bych mu měl ten knír prostě slíbat.

Jung-Kook... Nevypadá jako chlapec, který by vyhledával sex na jednu noc! Pokud by si někoho pustil k tělu, určitě by ho ten dotyčný musel hýčkat a zahrnovat láskou, jinak by Kookie brzy zemřel na zlomené srdce! I když... Kdo ví? Vůbec ho vlastně neznám! Nic o něm nevím! Jako by postřehl, že zrovna myslím na něj. Otočil hlavu, podíval se na mě a naše pohledy se setkaly. Jeho oči byly smutné a moc unavené.

„Pojď už spát, Kookie!", řekl jsem a jemně mu prstem setřel ten čokoládo-šlehačkový knír. Maličko ucuknul, ale pak se usmál. „To se mi stává pořád!", řekl. „Už od mala... Maminka se mi vždycky smála, že si nechávám kakao na potom..." Zarazil se. „Ano, pojďme spát! Začínám říkat blbosti!" „Nezačínáš!", nesouhlasil jsem. „Líbí se mi, když mi říkáš něco o sobě! Mohl bys takových „blbostí" říkat klidně víc! Ale už je opravdu moc pozdě a vidím, že jsi naprosto grogy! Později mi to dopovíš o tom kakau na potom, jo?" Přikývnul a maličko se usmál. „Co hlava?", zeptal jsem se. „Pořád bolí..."

Vzal jsem mu jemně hrnek z dlaní a položil ho na noční stolek. „Lehni si zase u mě v posteli, jo?" „A ty?" „Já se asi vyspím v té Jiminově." „Dobře..." Oči se mu už skoro samy zavíraly. Uložil jsem ho jako by byl malé dítě. „Neměl bych se osprchovat?", zeptal se, když jsem ho přikrýval peřinou. „Osprchuješ se ráno, to je dobré, Kookie!" Už skoro spal, ale ještě měl dotaz: „ a co zuby, Tae?" „Taky ráno!", usmál jsem se. „Dobrou noc, Kookie!" „Dobrou noc, Tae..." A usnul. Chvíli jsem nad ním stál a díval se do jeho tváře. Usnul hned a opravdu tvrdě. To já nikdy tak hned neusnu! Zlehka dýchal a rty měl pootevřené. Přejel jsem mu po nich opatrně prstem. Byly tak jemné a měkké! Sklonil jsem se nad ním a něžně ho na ně políbil. Byly opravdu heboučké a chutnaly po kakau. „Kakaový anděl!", pomyslel jsem si. Ještě jsem ho pohladil po líčku a šel si dát sprchu.

Už převlečený v pyžamu jsem potom stál nerozhodně v pokoji. Mám si opravdu lehnout do Jiminovy postele a, nebo raději za Jung-Kookem do té své? Asi do té Jiminovy... Ale co když se mu zase udělá špatně? Asi bych měl být co nejblíže, abych si toho všimnul, ne? Doufal jsem, že se na mě nebude Kookie zlobit.

Nasáčkoval jsem se tedy vedle chlapce a byl vděčný, že máme na kolejích tak široké postele. Pod peřinou to bylo pěkně vyhřáté a také z jeho těla sálalo teplo. Ležel na levém boku a klidně dýchal. Otočil jsem se taky na levý bok a přitiskl jsem své tělo k tomu jeho. Svůj nos jsem zabořil do jeho krku. Levou ruku jsem si dal pod hlavu a tu druhou jsem položil na Kookieho pas a jeho ploché bříško. Nevím, co mě to popadlo, ale nějak jsem toužil ho mít opravdu hodně blízko! Vnímal jsem hebkost jeho kůže na krku i tu jeho něžnou vůni. Vnímal jsem křivky jeho těla... Vím, že ho neznám, že o něm nic nevím! Ale i tak jsem měl pocit, že je mi neskutečně blízký! Jako bych ho znal už dlouho... Možná je to něco jako spřízněná duše?! „Vždyť taky pije kakao!", napadlo mě trochu pateticky. Může se člověk zamilovat na první pohled, ale uvědomit si to až později? „Možná jsem se do něho už dávno zamiloval..." s tou myšlenkou jsem usnul.

Jung-Kook

Cuknul jsem sebou. Něco mě probudilo, ale netušil jsem co. Když jsem otevřel oči, uvědomil jsem si, že je ještě tma. Pořád byla noc. Chvíli jsem si nedokázal vybavit, kde jsem ale po chvíli mi došlo, že jsem u Taeho v pokoji a v ten moment mi taky došlo, že nejsem v posteli sám! Tae-Hyung?!? Srdce se mi prudce rozbušilo. Vůbec jsem nechápal jak je možné, že je tady vedle mě. Neměl spát ve vedlejší posteli?

Ležel jsem na boku a on se ke mně tisknul zezadu, ruku volně položenou na mém břichu. Vnímal jsem teplo jeho těla a jeho dech na mém krku a srdce mi bušilo jako zvon. Za to on si klidně oddechoval... Spal. Je to opravdu Tae? Zapomněl snad, že tu jsem a prostě si vlezl do své postele? Nějak mi to nedávalo smysl!

Byl jsem celý rozlámaný a potřeboval bych se otočit, ale on se ke mně ještě víc přitiskl a nos si zabořil do mého krku. Přejel mi mráz po těle. Proč tohle do háje dělá? Co si o tom mám myslet? Co mám dělat?

Snažil jsem se otočit a nakonec se mi to podařilo, ale nevím, jestli to byl dobrý nápad. Ležel jsem teď na zádech a on ke své ruce přidal taky nohu, takže koleno měl na mém rozkroku. Jeho ruka teď spočinula na mém hrudníku. Málem mě z toho trefil šlak. Potichu jsem zaúpěl. Jak tohle mám vydržet? On spí a vůbec netuší, co dělá, ale já už bohužel nespím! Vůbec nespím... Začal jsem se červenat, když jsem si uvědomil, jak mé tělo reaguje na jeho blízkost... Do háje, jsem fakt pako! Snažil jsem se zhluboka dýchat a zůstat v klidu. Musím to vydržet! Nesmím ho probudit! Musím dýchat...

Už jsem se v té tmě trochu rozkoukal, tak jsem opatrně otočil hlavu a podíval se do jeho tváře. Jistě že to byl Tae. Takhle zblízka jsem ho ale viděl poprvé! Téměř jsme se dotýkali nosem, takže jsem neměl až tak dobrý výhled, ale uvědomoval jsem si jeho jemné rysy, sladký nosík i ty jeho nádherné a smyslné rty! Byl tak blízko! Jeho dech mě šimral na tváři a já jsem měl velkou chuť ho políbit. V životě jsem snad neměl větší touhu ochutnat něčí rty. Co mám dělat? Tae spí... Možná bych ho tím neprobudil? Možná bych mohl jen tak maličko ochutnat? Však to ani nebude vědět! Navíc, to on si vlezl za mnou do postele, tak ať si nese následky! Dobře mu tak! Pomaličku a opatrně jsem se otočil na pravý bok. Jeho noha zůstala pořád na mě, stejně tak jeho ruka. Teď už jsme se opravdu dotkli nosem. Ztuhl jsem. On si spal klidně dál. Chvíli jsem se nehýbal, ale pak jsem se maličko nadzvednul, abych měl jeho obličej nadosah z lepšího úhlu a sbíral jsem odvahu.

Zkoumal jsem při tom každý detail jeho tváře, který jsem v té tmě mohl vidět. Zlehka zavřené oči, sladce semknuté rty... Bože, když spí, je tak rozkošný! Je tak krásný, až mě z toho bolí u srdce! Celý jsem se chvěl a myslel jsem, že mi srdce vyskočí z hrudníku. Jak já ho miluju! „Proč, Tae?", zašeptal jsem. „Proč mě takhle mučíš?" Vydechl jsem a v ten okamžik jsem, jak nejjemněji jsem uměl, položil své rty na ty jeho.

Jako by mnou projel elektrický proud! Ty jeho rty... Měkké, hebké a jakoby stvořené k líbání! Tak nádherné! Kdyby jen nespal... Kdyby jen chtěl... Ach, jak já toužím se s ním líbat, ochutnat jeho ústa...

Ale už to, že já mám své rty na těch jeho, bylo něco neuvěřitelného, že jsem zapomněl dýchat. Vnímal jsem jeho blízkost všemi póry svého těla a mé rty hořely! Nechtěl jsem se nikdy odtrhnout! Byl tak vzrušující a tak sladký! Ale pak udělal něco, čím mě málem zabil! Zlehka otevřel ústa a vystrčil špičku jazyka, jako by si chtěl olíznout rty, ale dotkl se tak mých rtů. Myslel jsem, že umřu! Trhnul jsem sebou a naše rty se od sebe oddělily. Zůstal jsem celý ztuhlý a jen na něho zíral. Do háje, měl bych se asi nadechnout, ne? Konečně jsem si vzpomněl, jak se to dělá a zhluboka jsem se nadechnul. „Ten kluk mě asi brzy zabije!", pomyslel jsem si.

„Kookie?!", zašeptal Tae a já jsem zase myslel, že vylítnu z kůže. On právě zašeptal MÉ jméno? To se mi muselo jen zdát! „Kookie?!", zašeptal znovu. „Tae?!", vydechnul jsem a překvapeně jsem hleděl do jeho tváře. Ale spal, nevzbudil se. Zvláštní, proč šeptá ze spaní mé jméno? Co to má znamenat?

Položil jsem hlavu na polštář a snažil se zklidnit svůj dech a zběsilé srdce. Už jsem se nepokoušel znovu ho políbit. Vážně nevím, jak bych mu to vysvětlil, kdyby najednou otevřel oči a já měl přitisknuté své rty na těch jeho... Mohl bych předstírat, že jsem náměsíčný? No jistě, už jsem dokázal, že jsem skvělý herec... Ne, tohle by asi neprošlo! Ležel jsem v klidu, už jsem se docela uklidnil. Snažil jsem se užívat si tu jeho blízkost a přemýšlel jsem. „Mám se ho zeptat, proč se rozhodl spát se mnou v jedné posteli? Ne, to by bylo trapné! Ale já to chci vědět!!! Do háje! A mám mu říct o tom, že šeptal mé jméno? Ne, určitě se mu jen něco zdálo a ani o tom neví, takže... Bylo by to trapné!!!"

Konečně mé srdce už tak nebušilo a mohl jsem dokonce i normálně dýchat! Přitiskl jsem se k němu, jak nejvíc to šlo a tentokrát jsem já zabořil nos do jeho krku. „Voní tak rozkošně!", pomyslel jsem si. „Tak svůdně a smyslně!" Jeho vůně mě okouzlovala stejně jako on! Položil jsem si levou ruku na jeho pas. Tae-Hyung má tak štíhlé a pružné tělo! Tak sexy! Mít ho tak blízko u sebe bylo jako nebe, ale zároveň jako peklo, protože jsem ho nemohl hladit, dotýkat se ho všude a zkoumat... Líbat... Neskutečně mě přitahuje a vzrušuje! Ale taky ho miluju! Asi je to divné, milovat někoho, koho ani neznám, ale s ním mám pocit, jako bych ho znal už dlouho... jako bych našel svou druhou polovinu! Jasně, zní to jako klišé, ale já to tak opravdu cítím! Prostě ho miluju! A právě proto ho nechám být! Nebudu ho svádět! Nechám ho, ať si jde za svým srdcem... Jen si užiju tuhle chvíli!

Bylo mi z toho smutno, ale co nadělám, když on miluje toho Angela? „Miluju tě, Tae!", zašeptal jsem. Jeho dech mi cuchal vlasy a cítil jsem, jak mu na krku pulzuje žíla. Bylo to tak uklidňující, tak příjemné vnímat, že existuje... že je živý... že je tady u mě... Přitáhnul si mě k sobě blíž. Maličko jsem se usmál a přitiskl jsem se k němu taky ještě víc, pokud to bylo vůbec ještě možné... Za chvíli jsem už zase spal.