Jung-Kook

„Hyungové?!", řekl Tae překvapeně. Kus dál totiž stál Nam-Joon se Seok-Jinem. Joon se šklebil od ucha k uchu a Jin na nás civěl stejně udiveně jako my dva na ně. Ulevilo se nám. Mysleli jsme, že bude nějaký problém ale to si jen Nam-Joon chce už zase hrát na tvrďáka?! :P „Ahoj, Tae! Ahoj, Kookie!", usmál se Jin. „Ahoj, hyungové!", řekli jsme oba zároveň. „Jine, hyungu, kde se tady bereš?", zeptal jsem se udiveně. Před Joonem jsem měl pořád jistý ostych a Jin mi hodně přirostl k srdci... ne že bych Joona neměl rád... :) „Jsem tady s ním!", řekl Jin šibalsky a ukázal prstem na důležitě tvářícího se Nam-Joona.

„Ale co vy tady děláte?", zajímal se Nam-Joon. „Chceme vidět ohňostroj!", pokrčil rameny Tae. „Myslím v Tokiu!", upřesnil Joon. „Chceme vidět ohňostroj!", ušklíbl se Tae pobaveně. „Tak jako vy, nebo ne?" Zkoumavě si je prohlédl. „Vy dva... je něco co jste mi neřekli?" Naklonil hlavu na stranu a pořád je zkoumal pohledem. „Kookie, co je na nich jinak?" „Asi je jinak to, že už nejsme jen kamarádi!", usmál se Joon a přitáhl si Seok-Jina blíž k sobě. „Já to věděl!", vyhrkl miláček až jsem leknutím nadskočil. „Všiml jsem si, že se po Jinovi sápeš, hyungu! Tenkrát u Jung-Kookieho...", mrkl na Joona Tae. „Vážně?", začervenal se oslovený. „Ale to jsme spolu teprve začínali... ty sis vážně všiml?" „Měl jsi ruku na Jinově stehně...", usmál se miláček. „Takhle!" Položil ruku na mé stehno, aby to názorně předvedl. Jin se začal červenat. „Říkals, že to nikdo nevidí!" „A není to už jedno?", zasmál se Joon a něžně políbil Jina na rty. Ach... jsou tak sladký páreček! Tae jako by se nechal inspirovat, popadl mě a taky mě začal líbat. Ne že by se mi takové inspirování nelíbilo... :) Takže jsme byli v podpalubí vyhlídkové lodě a líbali se. Dva páry z Koreje v Tokijském zálivu... Dva klučičí páry! :P „Jak se to stalo?", zajímal se Tae, když se odtrhl od mých lehce podrážděných rtů. Sotva jsem popadal dech. „Netušil jsem, že jste oba na kluky?!" „To my taky ne!", zasmál se Joon. „To je ale na dlouhé vyprávění, viď lásko?", usmál se zamilovaně na drobnějšího Jina. „Prostě nám postupně došlo, že k sobě cítíme něco víc než jen přátelství, ale to vám povíme až jindy, ano?" „Tak dobře!", souhlasil Tae a nepřestával na kluky fascinovaně civět. „Kde jste ubytovaní?", zeptal jsem se, když jsme vyšli zpět na palubu. Přece jen jsme na Hotaluna Ship a chceme z vyhlídkové plavby něco vidět.

 „V hotelu Unizo na Shibuyi!", usmál se Jin. „Ale zítra se už vracíme do Seoulu. A vy?" „Taky v hotelu Unizo, v posledním patře!", řekl jsem nadšeně. „My v předposledním!", vypískl radostně Jin. „A taky se zítra vracíte?" „My až pozítří!", řekl jsem a vyznělo to, jako by mi to bylo líto. „Cože?", zamračil se na mě Tae. „Chtěl bys raději letět už zítra? Je ti líto, že budeme mít pro sebe ještě celý den v téhle krásné metropoli?" „Ne... já...", vyplašeně jsem se na miláčka podíval. Proč se na mě mračí? Já jsem to tak přece vůbec nemyslel! „Chtěl bys letět domů s Jinem?", mračil se dál Tae. „Víš co Joonie?!", obrátil se na Nam-Joona. „Co takhle si vyměnit s Kookem letenku?! Mohli bychom zítra spolu někde zapařit, co říkáš?" „Skvělý nápad!", ušklíbl se Joon, zatím co Jin zrudl a překvapeně se na něho podíval. „Ale...ale...", začal koktat, ale to už se začali oba smát... Tae i Joon. „Podívej se na ně, Joonie!", smál se Tae. „Oni na to snad opravdu skočili! To jsou taková telata!" „To teda jsou!", smál se Nam-Joon a přitáhl si k sobě červenajícího se Jina. „Já bych přece bez tebe nikam neletěl, miláčku!", řekl něžně a láskyplně se usmál tak, že ty jeho ďolíčky vypadaly opravdu rozkošně.

„A ty, Tae?", podíval jsem se na miláčka, který nic neříkal. „Ty bys někam letěl i be ze mě?" „Klidně hned!", řekl s kamennou tváří. „Cože?", vydechl jsem překvapeně, ale to už mě popadl za pas a přitáhl si mě k sobě. „Ty jsi vážně hrozné tele!", usmál se a vlepil mi pusu na nos. „Nevíš, že bych se od tebe nehnul ani na krok? Neříkal jsem ti to už?" „A já...", zamračil jsem se. „Neříkal jsem ti náhodou, ať na mě nezkoušíš ty své etudy? Jak mám vědět co myslíš vážně a co ne, když si tady na mě procvičuješ ty své herecké dovednosti?" „Jednou ti dám autogram!", usmál se sebevědomě. „Už se nemůžu dočkat!", mrkl jsem na něj. Už nic neřekl a začal mě znovu líbat. Pootevřel jsem rty a vpustil jeho jazýček dovnitř. Je tohle taky etuda? „Tohle je skutečné!", řekl Tae a v očích mu to jiskřilo. Jako by snad uměl číst myšlenky. „Už jsem ti říkal, že to co k tobě cítím je opravdové! Moc tě miluju!" „Já tebe taky moc miluju, Tae!", vydechl jsem uklidněně, zatím co se naše rty už zase spojovaly ve smyslném polibku. Mohl bych být šťastnější??? Snažil jsem se dýchat když mě „konečně" přestal líbat a Tae se jen usmíval. Mrkl na mě a já se začervenal, protože jsem si vzpomněl, co sliboval, že se mnou bude v noci dělat... Ale jestli nebudu potom moct chodit, tak ho zabiju! :)

„Tae!", řekl Nam-Joon. „Pojď, vezmeme něco k pití, ať tu nejsme jako u suchánků!" „Dobře!", souhlasil miláček, políbil mě ještě jednou na rty a pak oba odběhli do části lodě, kde se podávalo pití a jiné občerstvení. Na chvíli jsme s Jinem osaměli. „Jak jde škola, Kookie?", zajímal se Jin. „Už máš všechna zadání na zápočty?" „Už jen něco málo zbývá dodělat, ale... ano, jde to!", usmál jsem se. „A co ty, hyungu? Bude všechno v pořádku? Teď... když jsi s Joonem..." „Tak jde všechno líp!", usmál se zamilovaně. „Tak dlouho jsme kamarádi...", zakroutil nechápavě hlavou. „a uvědomíme si to až teď, že se máme rádi jako... však víš!" Usmál se, vycenil zuby a hlasitě se zasmál. Pár lidí se na nás otočilo, ale mi to nevadilo. Taky jsem se usmál. „Je vidět, že se milujete!", řekl jsem vážně. „To u vás je to vidět taky!", mrkl na mě Jin. „Opravdu?", vykulil jsem na něj oči. Ne že by mě to nenapadlo, ale slyšet to takhle... to potěší! „Opravdu!", přikyvoval vehementně Jin. Za chvíli přišli naši miláčci a donesli nám nějaké koktejly. „Bezva, to určitě vybíral Nam-Joon...", pomyslel jsem si a spokojeně jsem si vzal barevný koktejl. Nam-Joon má smysl pro koktejly, vždycky vybere jen ty moc dobré!

Spolu jsme si potom užívali plavbu po řece Sumida. Dvacet šest mostů a každý úplně jiný! Všechno jsem to fotil, ale nejvíc se mi asi líbil most Eitai... 

a Kiyosu...

Potom jsme připluli zpět k ostrovu. Těsně před půlnocí jsme si všichni čtyři zašli na malé občerstvení do nitra lodi, kde to bylo krásně vyzdobené jako na party. Bylo to jako dvojité rande! :)

Byly tam moc milé stevardky a spousta dobrot! Také šampaňské bylo v ceně jízdenky, kterou Tae zaplatil kartou. Chtěl jsem vědět kolik Yenů to bylo, ale miláček tvrdil, že je to tajné! Rozhodl jsem se, že příště, až někam zase půjdeme, budu platit zase já, protože taky přece mám kartu od svého účtu, na který mi babička posílá peníze.

Většina lidí byla už na palubě, tak jsme měli klid na to, abychom ochutnali všechny dobroty. Potom jsme si vzali šampaňské, vyšli na palubu a čekali až to začne. Posledních pár okamžiků do Nového roku... Tři... dva... jedna... odbila půlnoc a v ten okamžik to začalo! Všichni čtyři jsme si přiťukli šampaňským. „Šťastný Nový rok, miláčku!", vykřikl do toho rámusu Tae a políbil mě na ústa. Všiml jsem si, že i hyungové se začali líbat. Byli tak sladcí! „Šťastný Nový rok!", zakřičel jsem taky. Líbal jsem Taeho a po očku sledoval nádherný ohňostroj. Nakonec jsme se od sebe odtrhli a oba jsme jen fascinovaně zírali na tu krásu.

Na hotel jsme se dostali asi ve tři hodiny ráno. „Tak dobrou noc, kluci!", usmál se Nam-Joon. „My už v deset odlétáme, takže jdeme radši spát, ať nezaspíme..." „Užijte si zítřejší den!", mrkl na nás Seok-Jin. „Díky!", usmáli jsme se oba. „Dobře doleťte!", řekl Tae. „Tak ahoj v Seoulu!", řekl jsem. Naposledy jsme se všichni objali a pak šli kluci do svého pokoje.

Byl jsem dost unavený, taky bych šel spát. Když se pak za námi zavřely dveře našeho pokoje, svalil jsem se na postel, jen tak, v bundě. „Vstávej!", usmíval se Tae a tahal mě za ruku. „Spinkat půjdeš až za chvíli, ano?" „Tae... prosím...", protestoval jsem, ale měl jsem to marné. Nakonec se mu podařilo vytáhnout mě na nohy. „Nebudeš přece spát v bundě." „To je pravda..." Bundu jsem si svlékl a taky bílou mikinu s kapucí. „A navíc...", nepřestával se usmívat Tae, ale významně se odmlčel. „Navíc co?" „Navíc mám tohle!", řekl důležitě a vytáhl z tašky dvě prskavky. „Uděláme si svůj malý ohňostroj!" Jen jsem se pobaveně usmál a jednu prskavku si hned vzal. „Kde?" „Na střeše!", přikývl vesele. „A taky musíme ochutnat něco z minibaru, víš? Je Nový rok, nechci ještě jít spát... prosím!" Nahodil psí oči. „Tak dobře...", povzdechl jsem si. Spánek se tedy odkládá... 

Tae-Hyung

„Víš, že moc alkohol nemůžu, že?", řekl Kookie a zatvářil se, jako bych nesl nějakou zbraň. „Je to jen trochu Martini!", řekl jsem klidně. „To ti neublíží!" „Vzal jsem si zrovna prášek...", pokrčil rameny. „Já nevím." Ty jeho prášky... Kéž by je už nemusel brát, není s ním pak taková legrace jak by mohla být. Já už jsem pár flaštiček toho neškodného Martini měl v sobě. Asi tři... „Tak dobře...", povzdechl si a jednu flaštičku vypil na ex. Proč by ne, vždyť je to jen malý panák! „Ještě jednu!", podal jsem mu flaštičku a miláček se na mě zamračil. „Chceš mě otrávit?" „Ne, jen chci abys byl maximálně v pohodě!" „Ale já jsem v pohodě... teda až na to, že padám únavou..." „Za chvíli půjdeš spát!", slíbil jsem. „Poslední, ano?" „Tak dobře..." Kookie vypil další flaštičku a nahodil znechucený výraz. „Jak ti to může chutnat?", podivil se. „Vodka mi nechutná, ale tohle není špatné!", pokrčil jsem rameny. Potom Kookie vypil třetí a nakonec i čtvrtou lahvičku a já si dal taky ještě jednu. Vydali jsme se najít cestu na střechu, což se nám kupodivu podařilo. Super! Měl jsem skvělou náladu. Našel jsem zapalovač, který jsem si vzal pro tuto příležitost a zapálil jsem nám prskavky. Pobíhali jsme pak po střeše jako malí a „prskali" jsme. Kookie si už bundu zpátky neoblékl, ale i tak nevypadal, že by mu byla zima. Smál se a vypadal, že je šťastný. Už nevypadal tak unaveně. Taky jsem byl šťastný a mírně... jen trošičku opilý. Ale on asi taky.

Když nám prskavky dohořely, stáli jsme jen tak a dívali se dolů na město. Všude byl ještě ruch, ale přímo u našeho hotelu byl až nezvyklý klid, jako by se všichni přesunuli o kousek dál. „Děkuji, Tae!", zašeptal mi Kookie do ucha a trochu se ke mně přitiskl. „Děkuji, že jsi mě tady vzal... tady do Tokia!" Zachvěl se zimou. „Jsi šťastný?", zeptal jsem se, i když jsem věděl, co mi odpoví. Chtěl jsem aby byl šťastný! Přitáhl jsem si ho víc k sobě a snažil se ho trochu zahřát. „Jsem, miláčku!", vydechl. „A ty?" „Já jsem moc šťastný!", řekl jsem popravdě. „Takhle šťastný jako s tebou", řekl jsem vážně. „jsem nikdy v životě nebyl!" „Mám to stejně!", řekl dojatě a po tváři se mu skutálela malá slzička. Políbil jsem ho tam kde stekla. Za chvíli už tekla další a za ní další a já byl nakonec „nucen" zulíbat celou jeho tvář. Jung-Kookie plakal a smál se zároveň, bylo to tak sladké! „Moc tě miluju!", řekl jsem a přitiskl si ho do náruče. „Já tebe taky!", vydechl. „Moc tě chci!", řekl jsem vážně. „Já tebe taky!" Udiveně jsem se odtáhl a podíval se mu do očí. „Teď?" „Teď!" V očích mu to jiskřilo a po únavě nebylo ani stopy. „Tak..." Skousl jsem si ret vzrušením. Slyšet od něj, že mě chce, i když vlastně řekl jen „já tebe taky", mě vždycky moc vzruší! „Tak si mě vem!", řekl jsem potichu. „Teď?" „Teď!" Kookie se na mě chvíli díval jako by zvažoval jak se zachovat. Rozhlédl se kolem. „Tady?"

Než jsem ale stačil něco říct, Jung-Kookie se na mě vrhl. Začal hladově líbat moje ústa a taky krk. Současně ze mě začal stahovat mou bundu a sundal i mou mikinu. Připadalo mi to, jako by to udělal jedním pohybem, tak rychlé to bylo. Pocítil jsem zimu, ale Kookie pokračoval dál ve svlékání. Bundu, mikinu i tričko pak hodil na zem. Asi brzy zmrznu! Nakonec mi přece jen nechal džínsy, které ale stáhnul z mého zadku až ke kolenům, i se spodkama. Zmateně jsem na něj zíral. Kookie mě ale znovu políbil a pak začal klouzat jazýčkem po mém krku až k bradavkám, které potom taky různě sál, cucal a olizoval. Nevěděl jsem, jestli se víc chvěju vzrušením a nebo chladem, ale bylo mi to fuk. Nedokázal jsem nevzdychat blahem. Páni... čtyři panáci Martini a miláček se tak rozjel? Tušil jsem, že bychom se měli vrátit do tepla, ale miláčkův hebký jazýček, kterým ochutnával můj hrudník a břicho, mi nedovoloval jasně myslet. Potom sklouzl až dolů nad mé ohanbí, kde se už tyčila moje erekce!

„Miláčku...", zavrněl Kookie s ústy těsně u špičky mého penisu. Klečel u mých nohou a vzhlédl k mé tváři. Vypadal v tu chvíli tak sexy, že jsem měl pocit, že se brzy udělám už jen z toho pohledu. „Myslím, že když vidím tohle, tak už ani nepotřebuju vidět Sky Tree..." „Co...cože?" Nějak jsem nemohl pochopit jeho asociaci. „Jen že ta jejich věž není ani zdaleka tak krásná jako ta tvoje!", usmál se rozpustile a pak si vložil „mou věž" do úst zatím co já jsem na něj nechápavě civěl. Nepoznával jsem ho, ale alkohol dokáže divy! Moc jsem to však neřešil. Miláček mi nedal totiž prostor na myšlení! Sotva vzal můj penis do své sladké pusínky, cítil jsem jak se má hlava pomalu ale jistě odkrvuje a já si jen užíval ten boží pocit! Chytl jsem ho na temeni za vlasy a víc si ho k sobě přitiskl. Kookie si poslušně vzal mou chloubu hlouběji do úst a já jsem zasténal. Všiml jsem si, jak skvěle mu to od posledně jde... Pohyboval svými ústy a já jsem mu přirážel naproti. Potom si mou chloubu vytáhl z úst a přejel po ní jazykem. Obkroužil můj žalud, poškádlil mou uzdičku i štěrbinku a pak si znovu vložil celý penis hluboko do své ústní dutiny. Cítil jsem, že už brzy budu. Bylo to taaaak... Kookie vyndal moje přirození ze svých úst. „Nechci ti ho vykouřit!", řekl klidně. „Co... cože?" Už zase mě donutil udiveně civět. „Tak... tak co chceš?"

Neodpověděl a jen si olízl ret jako mlsný kocourek. „Nevím..." Chvíli jsem ještě na něho omámeně hleděl a cítil jsem, jak jsou mé smysly otupělé. Hlavu jsem měl lehkou jako heliový balón. „Tak dobře...", zasmál jsem se. „Nemusíš mi ho vykouřit!" Zvedl jsem Kookieho ze země a začal z něho taky sundávat oblečení. Za chvíli na tom byl stejně jako já, až na to, že jsem ho znovu strhl na zem, pěkně na čtyři. Ještě že hodil na zem moje oblečení, na kterém pak skončilo i to jeho, takže nemusel být na studené zemi. Neprotestoval a já jsem neztrácel čas. Vnikl jsem do něj bez přípravy, zatím co jsem si jednou rukou přidržoval jeho bok a druhou jsem si pomáhal s invazí. Miláček bolestně zasténal a opřel svou tvář o své lokty, čímž na mě ještě víc vyšpulil svůj nádherně sexy zadeček a umožnil mi tak dostat se do něj hlouběji, tedy až po kořen. Něžně jsem ho pohladil po jeho nádherném pozadí a pak jsem začal opatrně přirážet. Když jsem pak poznal, že se jeho bolestné vzdechy staly slastnými, začal jsem přirážet prudčeji, až jsem se nakonec udělal do jeho hřejivě hebkého nitra. Páni, sex na střeše hotelu, v tomhle mrazu... Orgasmus mě vrátil do reality, jakmile jsem jej rozdýchal. Kookie celou dobu mlčel.

Rychle jsem zvednul miláčka ze země, oblékl mu oblečení a sám jsem se taky narval do mikiny a natáhl si džínsy. Rychle do tepla! Když jsme se vrátili do pokoje, nachystal jsem nám vanu a pak jsme se šli zahřát spolu do teplé vody a bublinek. „Nejsi unavený?", strachoval jsem se, ale miláček jen zavrtěl hlavou. „Já chci taky orgasmus, miláčku...", řekl potichu. „Ach...", vydechl jsem. V tom spěchu jsem si ani neuvědomil, že on ještě nevyvrcholil. Znovu jsem ale na něj zůstal civět. Nečekal bych, že si Jung-Kookie řekne o orgasmus... Páni, to je dnes tak skvělý den!!! :D „A co bys ještě chtěl?", škádlil jsem ho. Hověli jsme si spolu téměř zakrytí pěnou. Vana byla malá, ale nám nevadilo, že prakticky ležíme na sobě. „Tebe zase v sobě..." Kolik že toho vypil? Kolik si vzal prášků? „Nepřemýšlej a dělej!", usmíval se miláček a já ho poslechl. Tak jak byl nade mnou, jen jsem si ho nadzvedl a za chvíli můj penis už zase pocítil to těsné teplíčko, které skýtalo jeho nádherné tělo. Vůbec mi nevadilo, že je pořád tak nadržený. Já přece miluju sex! Miláček spolupracoval úžasně. Líbali jsme se s velkou vášní a já jsem hladil jeho hrudník, bříško i rozkošnou erekci. Ale po chvíli jsem ho nadzvednul víc a vyklouzl jsem ven z jeho těla. Nechtěl jsem, aby se moc unavoval! Znovu jsem si ho otočil k sobě zády a vnikl do něj zezadu, zatím co se on opřel o kraj vany. Vzal jsem potom do ruky jeho přirození a zatím co jsem přirážel do jeho nitra, pumpoval jsem jako o život, až miláček brzy vyvrcholil. Po chvíli jsem vyvrcholil i já. Vysunul jsem znavenou „věž", která ale už nestála a miláček s posledním zasténáním skloulzl do vody. Celý se chvěl.

„Tae...", řekl potichu. „Já... jsem hrozně moc unavený..." Opřel se o vanu a zavřel oči. „Nějak mi není dobře..." „Cože?", polekal jsem se. „Budeš zvracet? Jak... jak ti není dobře?" „Motá se mi hlava..." Rychle jsem vylezl ven z vany, opláchl jsem jeho tělo a potom jsem ho v náruči odnesl do pokoje. Už jsem byl úplně střízlivý. Kookie zavřel oči a přitulil se ke mně. „Je to lepší?", strachoval jsem se. „Trochu..." „Čtyři panáci Martini jsou přece neškodní, ne? Miláček je jen unavený!", uklidňoval jsem se v duchu, zatím co jsem ho opatrně položil na postel a přikryl ho peřinou. Hned jsem si lehl za ním a on se ke mně přitulil. „Zítra půjdeme na Sky Tree, ano?", zašeptal. Bylo vidět, že už skoro spí. Já jsem jen s úsměvem protočil oči. „Kam budeš chtít, miláčku!", slíbil jsem. „Až na to, že zítra už budeme v Seoulu!" Měl bych taky spát, brzy bude ráno! Kookie už usnul... Venku ale stále žilo a pulzovalo velkoměsto!