autor ::: [ adís okami ]

V psaní jsou nejlepší inspirací knihy nebo seriály stejného žánru, proto jsem se pokusila o shromáždění jak starých klasik, tak novějších trháků. Spoustu z děl jsem četla, takže mohu říct, že jsou analýzy z mého pohledu znázorněny tak, aby buď přilákaly, nebo alespoň zaujaly na principu „o tomto díle jsem slyšel/a".

Budu rozebírat staré klasiky i novodobé krásky, jejímž jádrem je neon, hologramy, technologie a budoucnost. Vše v jedné kapitole.

Držte si dráty!

//////////////////////////////////////////////////////

NEUROMANCER
[ william gibson ]

Je samozřejmostí, že začnu takzvaným „otcem kyberpunku" a jeho nejznámějším literárním dítětem.

Bible kyberpunku z roku 1984, v němž se hojně objevují prvky kyberprostoru, umělé inteligence a genetického inženýrství, získal řadu ocenění a je celosvětově jedním z nejznámějších kyberpunkových kousků.

William Gibson se tímto dílem v jeho produktivní době dostal do velmi kritické zóny společně s dalšími autory (jako třeba Bruce Sterling; John Shirley; Rudy Rucker, Lewis Shiner - tzv. Skupina zrcadlovek), kvůli čemuž se stali v osmdesátých letech autory s mnoha literárními nálepkami.

Radikální hard sci-fi. Technologičtí psanci. Neuromantikové. Kyberpunk. Těžký underground.

Neuromancer sleduje příběh kovboje (= kyberprostorový hacker) Casea, který přežívá v antiutopickém čínském městě Chiba. Antihrdinův charakter je typicky kyberpunkový; status slabého kusu, kdy přespává v Levném bydlení, pije a jí vše, co je na trhu nejlevnější.

Hledá lék pro svůj nervový systém, bez něhož se nemůže dostat do kyberprostoru zvaný Matrix.

Avšak po pár stránkách, kdy sledujeme jeho přežívání v tom nejlevnějším, co se nabízí, dostává nabídku od zvláštního obchodníka, jehož žádost se jeví jako neproveditelný zločin. Spolu s Molly, nájemným zabijákem, úkol vezmou, ale vypadá to složitěji než se na první pohled zdá.

Nastínila jsem pouhý začátek, který se nakonec rozvětví - tady mé znalosti o dílu končí.

Proč?

William Gibson je mimořádný král slov a myšlenek, při nichž je potřeba zapojit všechny znalosti o technologii, biochemii a genetiky, ale stejně bude nutné některá slovní spojení dohledat, protože každé páté slovo je cizího a vzdáleně neznámého původu.

Autor do díla vložil mnoho prvků, které dílu přidávají na reálnosti jeho budoucnosti. Když si představíme, že příběh je psán v osmdesátých letech, kdy začínal osobní počítač teprve nabírat kompatibilní hmotu, a něco jako virtuální realita neexistovala, je jasné, že se do něj opřelo tolik kritiků, protože se naprosto odchýlil od přítomnosti.

Prokousat se tímto dílem je opravdu nadlidský výkon, protože se zdá, že Gibson proplouval úplně jiným světem než jeho současnost dovolovala.

Dalo by se říct, že autor předpověděl dnešní dobu. Prvky, které do příběhu vložil, nedávají zhola žádný smysl - termíny, které využil, vypadají jako totální neologismy, technologické a biologické součástky se spojují dohromady se starým antimoderním a atypickým jazykem.

Když se ale zaposloucháte do jeho slov jako do hudby, uvidíte ty geometrické prostory a neony, které kyberpunk zveličují. Pokud přivřete oči nad všemi těmi cizojazyčnými termíny, doprovázející jednotlivou funkci scifácké vymoženosti, uvidíte neuvěřitelný adrenalinový zážitek, který k cp zkrátka patří.

Hodně lidí knihu nazývá chaosem. Je totiž potřeba ke knize povyrůst.

Soustředit se na každé slovo - Gibson vypráví a ukazuje, jak může být lidský mozek ovladatelný a hned zastíněn. Uteče vám jedna věc a utíkají vám všechny souvislosti.

Sama jsem knihu odložila čtyřikrát. Její myšlenkové mapy se nedají stíhat, pokud na ten styl nejste dostatečně vyzrálí.

V konečném výsledku mě ale vždy kniha láká. Je to velké dítě kyberpunku. Takže jakmile přijde čas, Neuromancera s radostí dočtu.

FAKT: Ve hře Cyberpunk 2077 se objevují prvky inspirované právě Gibsonem a jeho Neuromancerem. Gibson si teda inspiraci RED Project arogantně nárokoval ve smyslu „já jsem tvůrce cyberpunku", ale i přesto, když přivřeme oči, je to krásný odkaz.

//////////////////////////////////////////////////////

MÉDIUM
[ william gibson]

Aby mohl člověk přečíst Gibsona, potřebuje přijmout a pochopit jeho techniku literárního smýšlení. U Neuromancera jsem trpěla jak had, u Rozpoznávání vzorů jsem usínala s otazníky, ale jeho povídky „Jak vypálit Chrome“ mi dovolil se podívat do jeho psacího vzorce.

Trvá nám, než se do knihy zahryzneme. Trvá to skutečně dlouho. Neologismy v Gibsonově podání nám pošlou mozek na odvařovnu. Usilovně pracujeme na tom, abychom si slova spojili s něčím reálným, čekáme na vysvětlení, ale Gibson nám to rád komplikuje dalšími novými výrazy.

U Gibsonových knih je zapotřebí přestat přemýšlet. Jakmile to uděláme, dostaneme překrásné abstraktní pozadí, dechberoucí budoucnosti, absolutně promakanou disbalanci mezi realitou a digitálním prostorem a dokonce se v tomto díle Gibsonovi mistrně povedlo dosáhnout toho, abychom si oblíbili postavy, kterým obyčejně nedává prostor, abychom si je vůbec zapamatovali.

Výhoda této knihy jsou krátké kapitoly. Ano, ze začátku matoucí, ale jakmile se dostaneme do rytmu, stránky nám mizí zázračnou rychlostí. Ano, teprve až v půlce knihy pochopíme, co některá slova znamenají, ale výhoda našeho mozku je, že si ta slova do té hlavy nevědomě zapíšeme a vyčkáme, až k nám přijde prozření. Což přijde.

Občasně přijdou nudné kapitoly. Občas si říkáme, že jsou pro děj zbytečné. Jakmile pochopíme Gibsonův specifický styl psaní, tím snáz dokážeme uznat, že i tato zbytečná kapitola se může stát motorem. Ne pro děj, ale pro naši zvídavou mysl. Gibson je revolucionář a je zapotřebí v jeho odstavcích nalézt důvtip, abstraktnost a hlubokou filosofii.

Obzvlášť mě fascinovaly Nethertonovy myšlenky. Chvíli mi připadal, jako by se chtěl vzdát života, občas pro něco zahořel, ale v základu nám ta postava říkala, že budoucnost je bída a stává se stereotypní. Kapitoly z jeho úhlu pohledu jsem si oblíbila, protože přinášel vždy revoluční myšlenkářství a nasadil do hlavy mozkobrouka.

Flynne... ta její buranská tvrdohlavost byla úžasná, a zase: jakmile si odepřeme přemýšlet, co který odstavec chtěl sdělit, tak se nám ukáže skvělá ženská hrdinka. Ano, Gibson zase zdvihá prst a říká, že nám nedá šanci s postavou/postavami empatizovat, ale to je v pořádku. Postavy jsou pro Gibsona zjevně jen pohonem, adaptující se na pozadí, ale nemají za úkol se nám vkrást do paměti. U Flynne nám ale něco málo dovolil, něco víc.

Stejně tak u zbytku postav. Z té jejich hatmatilky by jeden padl smíchy. Představala jsem si to, jako by šli vesničani do prosperujícího velkoměsta. Krásný kontrast.

Uznávám, že mi kniha zabrala dva měsíce. Ale druhá polovina knihy dostala rychlejší spád, protože nás zatraceně zajímá, kdo, co a jak.

Ano, nepřekvapí nás to. Závěr nemá žádný „wau“ efekt jako u dnešní beletrie, tady jde o relaxaci. Pokud máme cit pro jazyk, můžeme nalézt v Gibsonově stylu totální poklad. Pokud milujeme různorodost budoucností, dokážeme ocenit alternativitu (ne)existujícího světa a možná nás to dovede k myšlence „co když?“ (aneb základní cyberpunková otázka).

Zkusila jsem i seriál. Což možná napomůže k lepší vizualizaci jistých literárních zmatků. Ale nemá to ten náboj jako kniha.

Autorův styl psaní nazývám „abstraktním“. Hodně nás zmate, protože se neřídí podle moderního a zjednodušeného schématu psaní. Ale nechme se „nechat (s)plynout“. Neřešit, nepřemýšlet, spatřit vlastní film budoucnosti, která se zhmotňuje s každou další sekvencí pochopených slov. Máme základ, na nějž Gibson navazuje i katastrofickou filosofií, vizemi alternativní budoucnosti a kontrasty mezi „teď“ a „potom“.

Netherton i Flynne přežívali ve svých životech, ale každý jiným způsobem. Netherton netoužil pohnout se, zatímco Flynne nezbývalo nic jiného, protože chtěla přežít.

Živé tetování na kůži, komunikační kanály prostřednictvím doteku na patro, oživení vymřelých druhů zvěře (a následná mutace), to je prostě dechberoucí.

Těším se, až si knihu za pár let přečtu znovu. Gibson je mistr v definování kyberpunku a já ho za to obdivuji. Obdivuji skupinu Zrcadlovek a také to, že se Gibson stal živoucím exemplářem literárního revolucionářství. Cit pro budoucnost, pro jazyk a nápaditost z hlediska dnešních prozatímních malých problémů, které jednoho dne vyexpandují; věřím, že se Gibson v něčem dotkne jádra (ne)předvídatelných katastrof, protože jeho představivost sahá dál, než vůbec svedeme popsat.

//////////////////////////////////////////////////////

BLADE RUNNER: SNÍ ANDROIDI O ELEKTRONICKÝCH OVEČKÁCH?
[ philip k. dick ]

Rick Deckard je lovec odměn - v tomto světě to znamená zabiják androidů. Jedná se o lidi, kteří mají lidské jádro, ale software lidský není. V čem že je rozdíl?

Androidi nedokáží polapit sílu empatie. Empatie rovná se stěžejní prvek kyberpunku podobná zákonu robotiky od mistra Asimova.

//////////////////////////////////////////////////////

SLUNOVRAT
[ james patrick kelly ]

Tony Cage se stal drogovým umělcem docela náhodou - na univerzitě byla tvrdá konkurence, takže udržoval tempo díky vaření drog, kvůli čemuž ho také později vyhodili. Ale k chemii cítil jakýsi druh zalíbení natolik, že dostal nabídku od svého učitele.

S jistým neúspěchem se rozhodl vyzkoušet pár miligramů na sobě samém, díky čemuž se stal úspěšným a jeho laboratoř se stala továrnou na peníze.

Většinu drog zkouší na sobě. A čeho se jako otec bál, i jeho dcera k drogám přilnula. Mají mezi sebou dokonalý vztah otce a dcery, ale Tonymu se zdá, že se jeho dcera oddává drogám až příliš.

Drogy, farmaceutické termíny, ochucené technologií, virtuální realitou a naprosto krásným příběhem, v němž v Tonym uvidíte člověka, který se plně obětoval své práci.

Jazyk díla je neuvěřitelně lehký, psaný stylem, který šimrá, schovává v sobě termíny drogových umělců, kyberpunku jak vyšitého, když pomyslíme na konec tohoto příběhu.

Jedna z nejkrásnějších povídek z antologie Zrcadlovky.

//////////////////////////////////////////////////////

PŮJČOVNA MASA
[ richard k. morgan ]

Richard K. Morgan byl učitelem na univerzitě.

Svět, v němž je Země matičkou lidské rasy, ale existují i další lidmi osídlené planety. Náš příběh se však odehrává právě na Zemi - protože kdybychom se přesunuli do dalších dílů této série, již jej nezapočítáváme jako čistokrevný cyberpunk, ale jako space sci-fi.

Země. Rok 2384, 25. století, v němž se dosáhlo digitální nesmrtelnosti - lidské vzpomínky se dají ukládat na takzvané kortikální čipy, implantované v krčním obratlu. Těla jsou schránkou, v tomto světě nazývaná jako pouzdra.

Zničí-li se vaše tělo a váš čip je v pořádku, vaše vědomí a vzpomínky se mohou vrátit - ale do druhého těla.

Takeshi Kovacs se po několika stech letech dostává z vězení - za podmínek, že vyřeší případ jednoho z nejvlivnějších lidí na Zemi, Lawrencea Bancrofta.

Takeshi se probouzí v novém pouzdře, v těle vojáka, což je okamžitě smrdící po podezření, že si jeho vyžádal někdo natolik mocný, aby mu získal takovou schránku.

Dostáváme se do obrovského světa, kdy do čtenářů Morgan nepřestává sršet termíny, nápady a excelentním stylem vyprávění.

Příběh je směsí thrilleru, akce, sexu a filosofie, které nejsou kyberpunku cizí. Gejzír nápadů, neony, hologramy, umělá inteligence.

Úžasný svět a nápad, který s pojmem nesmrtelnost pracuje na vysoké úrovni - což je jeden z faktorů, který z kyberpunku dělá kyberpunk.

Podle knižní předlohy je stejnojmenný seriál Altered Carbon/Půjčovna masa. Nádherný vizuál.

//////////////////////////////////////////////////////

HADÍ OČI
[ tom maddox ]

Tom Maddox je americký spisovatel známý především v hnutí raného kyberpunku.

S W. Gibsonem skvěle spolupracoval, dalo by se říct, že byli nejlepšími přáteli. Autor dokonce vymyslel literární výraz, který při jeho souhlasu William Gibson použil v Neuromancerovi.

Tom Maddox byl dříve profesorem literárních studií ve Washingtonu, proslavil se však Hadíma očima v antologii Zrcadlovky.

Hlavní hrdina George má problém. Není sám sebou od doby, co odstoupil z letectva, odkud si neodnesl jen zkušenosti, ale i něco navíc - nepřítele v mysli, kterého hlavní hrdina nazývá hadem.

Jedná se o inteligenci, kterou mu letectvo implantovalo, ale netušilo, jaké problémy Georgeovi přinesou. Nedokáže strávit jídlo, místo toho jí kočičí žrádlo.

Jedná se o krátkou povídku, která ukazuje, že umělá inteligence zabudovaná v lidském mozku může člověka pěkně ošálit. Vidět svět jinak, bát se o svůj život, ale zároveň usilovat o vlastní smrt, zatímco had vás násilím udržuje při životě. Protože jste jeho hostitelem.

Nemáte prostor ani čas si na hlavního hrdinu upnout (možná ho tak litovat?), protože je povídka krátká a některé pasáže pěkně složitě zformulované (možná tím, že číst jazyk z 80. let v přítomnosti je opravdu zážitek - když si představím, že byl autor v kontaktu s Williamem Gibsonem a celou skupinou zrcadlovek...), takže jen sledujete krátký příběh, jehož rozuzlení je nejisté, ale zároveň tak konkrétní, až o tom musí člověk po přečtení přemýšlet.

Hadí oči končí otevřeně, ale zanechává po sobě dobře vonící kyberpunkovou pachuť především v oblasti, kdy se umělá inteligence spojuje s lidskou myslí a mozkem, načež hrdina ani vy netušíte, zda jste člověk nebo něco jiného.

Jedna z otázek v kyperpunkové filosofii souvisí s myšlenkou Kdo je člověk?. A řekla bych, že přesně to povídka Hadí oči v malé míře obsahuje.

//////////////////////////////////////////////////////

VOLNÁ ZÓNA
[ john shirley ]

Po hospodářské krizi a po (skoro) zničení světa bohatý texaský podnikatel vytvořil umělý ostrov na kovových plošinách; domov pro boháče, prostitutky a gemblery. Hotový ráj na otevřeném moři.

Hlavním hrdinou je Rick Rickenharp, čistý rocker, v době, kdy tanec napojený na dráty realizuje hudbu.

Jeho kapela nemá popularitu, protože rock dávno zanikl, do skupiny odmítají drátaře a jedno hudební studio krachlo. Málokdo se odváží k tomuto žánru přihlásit. Rickenharp s jistotou očekává, že tahle show je jeho poslední číslo.

Náhled retrofuturismu na umělém ostrově, kde hlavním tématem je rock, pop, elektronika a všechno, co se kolem hudebníků točí.

Pár technologických vychytávek jsou třešničkou na dortu, které jsou nekonkrétní, ale svým způsobem jasné a zřetelné, když správně použijete představivost.

„Obraz závratné blízké budoucnosti, v níž se pop, politika a paranoia střetávají v boji o přežití."

Musím říct, že sledovat zfetovaného rockera, jak vnímá svět, zmítaný neonem, hudbou a tabákem, je skvělý zážitek. Živý tak, že jsem se cítila zfetovaná i já, když šlo o scény v podniku Teplárna.

Shirley má krásný a zvučný jazyk. Není divu, že je považován jako za jeden z autorů, kterým právoplatně patří nálepka „cyberpunker". Nádherný zvuk a obraz.

John Shirley jako člověk žil undergroundem, takže se jeho povídka dotýká přesně té vlny, na kterou byl naladěn. A byl členem kapely, takže krásně popsal, jak by mohl rock vypadat v budoucnu. Skvost.

Otevřený konec. Etapa hrdiny ukončena; nesmrtelný příběh rockera, který bez své kytaru nedá ani ránu.

//////////////////////////////////////////////////////

UNDERGROUND
[ františek kotleta ]

Moderní kyberpunk na českém trhu?

Protože jsem neměla s panem Kotletou zkušenosti, řekla jsem si, že to alespoň zkusím už jen kvůli nálepce „je to cyberpunk přece!". Česká urbanistika mě taky nikdy nelákala, zkrátka mi přišlo vše na jedno brdo, ale...

František Kotleta si s Undergroundem opravdu dobře pohrál. Svým způsobem jednoduchá, zato svižná akční jízda, která se vám nabídne už od první kapitoly.

Ovčí společnost pod vedením korporace Praha City - hlavní hrdina Petr Vachten, coby bývalý polda, dostává na krk Digitální čarodějky, které jsou součástí něčeho, kvůli čemu umírají.

Nechybí tu akce, mafie, Vachtenovy super hlášky a technologické serepatičky. Nejkrásnější je asi představa vysokých mrakodrapů, v jejichž výšinách si žijí boháči, kdežto úplně dole přežívají chudáci. Pěkný kontrast.

Pěkné a jednoduché čtení, při kterém se zasmějete, napnete při akci, a užijete si pohled na futuristické město Prahy.

//////////////////////////////////////////////////////

DALŠÍ DÍLA, NA KTERÁ MŮŽETE MRKNOUT:

- Zrcadlovky (antologie, sestavil Bruce Sterling)
- Cyberpunk: Znovuzrození (Andrzej Ziemianski)
- Médium (William Gibson)
- Hrabě Nula (William Gibson)
- Jak vypálit Chrome (William Gibson)
- Já, Robot (Isaac Asimov)
- Schismatrix Plus (Bruce Sterling)
- Zelená kniha s bílým pruhem (Zdeněk Záhora)
- Ready Player One (Ernest Cline)
- Newyorské blues (Eric Brown)
- Deus Ex: Black Light (James Swallow)
- Daemon (Daniel Suarez)
- Svět hry Cyberpunk 2077 (CD PROJEKT RED)
- 451 stupňů Fahrenheita (Ray Bradbury)
- Železná vdova (Xiran Jay Zhao)
- Zresetuj mě (Michal Sirotek)
- série ŠKODA IT:
- Dokážeme vás stvořit (Philip K. Dick)

//////////////////////////////////////////////////////

Zdroje některých informací pochází z anglické Wikipedie, třeba odstavce ze života autora, protože o některých jsem třeba vůbec neslyšela. Ne každý autor kyberpunku je celosvětově známý tak jako William Gibson, Philip K. Dick, nebo třeba Bruce Sterling.

Ovšem dojmy a postřehy z jejich literárních děl jsem sepsala z vlastních zdrojů, protože antologii Zrcadlovky mám doma, a měla jsem možnost se tak setkat s autory, kteří s kybeprunkem pracovali, usínali a začínali tak, jak ho známe.

Jednotlivý autor vložil do svých povídek či rozsáhlých projektů svou nekonečnou fantazii, kam až může člověk myslí zabloudit, načež některé práce až děsivě interpretovali do doby, která může jednoho dne skutečně (ne)nastat.

Ovšem pro mě největší poklonou je doba, ve které žili, a kterou literárně vytvořili.

V osmdesátých letech vznikl pojem kyberprostor. Samotná nálepka kyberpunk. Celá filosofie tohoto žánru se zrodila, protože se autoři nebáli překročit hranici, již kritici nerespektovali a odmítali ji pustit do společnosti. I přestože byla technologie téměř v plenkách, oni vymysleli něco, co takřka předpovědělo aktuální současnost.