Harry odešel do jednoho malého obchůdku vedle hotelu, aby nám koupil něco dobrého na zub, když zazvonil telefon. Myslela jsem si, že je to od recepce, třeba právě Harry, protože si zapomněl mobil a chtěl mi něco sdělit.
Jednou už to udělal, ale nesděloval mi nic podstatného, pouze mi oznámil, že mě miluje, a pak se za pět minut vrátil s pytlíkem bonbónů. Takový už Harry byl.

Telefon jsem samozřejmě zvedla. Ozvalo se praskání a poté odkašlání.

,,Halo?'' přerušila jsem ticho jako první já. Člověk na druhé straně si pro sebe něco zašeptal, ale co, to jsem mu nerozuměla.

,,Liv? Liv Sparksová? Jsi to ty?'' oslovil mě známý hlas Desmonda Stylese a já kývla, než mi došlo, že to nemůže vidět.

,,Ano, já,'' odtušila jsem a zamračila se, protože mi došlo, že jeho hlas zní nejistě.

,,Kde je Harry? Nebo spíš, kde jste oba dva?'' ptal se dál a já se podivila, že to neví.

,,Přece v Americe. Harry Vám to neřekl?'' divila jsem se.

,,Ne, to tedy ne. Myslel jsem, že po tom výjezdu do Švýcarska už nikam nepojede. Myslel jsem, že oba zůstáváte v Londýně,'' reagoval, zaskočen mou odpovědí.

,,Ne, Harry nám koupil lístky na 14 dní. Jsme v New Yorku,'' vysvětlila jsem a pan Styles si unaveně povzdechl.

,,Myslel si, že před tím uteče,'' zamumlal si pro sebe a já se toho chytla.

,,Před čím by měl utíkat?'' zeptala jsem se pro změnu já a posadila se k oknu. Zadívala jsem se na několik budov, které byly z okna vidět.

,,Takže o tom pořád nevíš? Pořád ti to Harry neřekl?'' odpovídal mi otázkami a mně už začínalo pěkně štvát, jak mě napíná.

,,Myslím, že ne, nebo možná ano. Je to něco důležitého? Protože Harry mi říká většinu věcí.'' Nohy jsem si dala do tureckého sedu a stále upírala pohled z okna. Žluté taxíky zastavovaly na každém rohu, aby mohli nastoupit ti, kteří se nehodlali trmácet pěšky. Zahlédla jsem i pár cyklistů, kteří vypadali jako mravenečkové v té velké koloně aut.

,,O tomhle ti zjevně ještě neřekl, i když jsem ho varoval. Ví to už přece několik měsíců,'' řekl nechápavě pan Styles a Liv na sucho polkla. Najednou jí byla hrozná zima a musela své tělo obejmout oběma pažemi.

,,Pane Stylesi, o co jde?'' položila mu otázku, jejíž odpověď měla prozradit vlastně úplně všechno.

,,Ať ti to řekne sám Harry. Já se mezi vás plést nechci. Zítra ať je zpět v Londýně, prosím, musí si sbalit všechny věci.'' Nerozuměla jsem mu. Harry někam jede? To by mi přeci řekl a nejezdili bychom sem, ne?

,,Počkejte!'' zadržela jsem ho dříve, než to stačil ještě položit. Rychle jsem oddechovala a oči mě pálily, protože jsem tušila, že se děje něco hrozného, něco, co zkazí úplně všechnu krásnou atmosféru mezi mnou a Harrym. Nic jsem ze sebe ale nevypravila, protože to nešlo.

,,Moc mě to mrzí, Liv. Možná, kdyby ti to řekl, mohla si být teď šťastná s někým jiným.'' Tímhle hovor ukončil a mně v ruce zůstalo jen hluché sluchátko.

Seděla jsem pořád na tom samém místě. Pohled přišpendlený ke sklu, za kterým se rozprostíral New York. Ten samý New York, do kterého jsme s Harrym přijeli a v kterém jsme byli šťastní.

,,Sem tady! Dostali sme jeden balíček buráků zdarma, protože prodavačovi se líbily moje tetování. Dobrý, ne?'' Harry vtrhl do pokoje s velkou dávkou pozitivní energie a v ruce třímal několik plastových balíčků. Když si všiml, jak se tvářím, pozvedl tázavě obočí.

Co mi to tajil? O čem mi lhal?

,,Volal tvůj otec. Do zítra máš být prý v Londýně,'' řekla jsem nejprve a Harry ztuhl. Položil všechno na stůl a uhnul pohledem.

,,Proč?'' zeptal se, jako bych to já mohla vědět.

,,To mi řekni ty,'' pronesla jsem klidně, ale ve skutečnosti jsem se třásla, protože jsem se bála, co se dozvím.

,,A co přesně?'' Stále se vyhýbal odpovědi, což mě bolelo ještě víc.

,,To, co mi tajíš už několik měsíců. To, co už víš dost dlouho. To, kvůli čemu musíš odsud odjet a kvůli čemu si musíš sbalit všechny věci, jak mi sdělil tvůj otec!'' zvýšila jsem hlas a postavila se. Nebyla jsem možná vysoká jako on, ale byla jsem přeci statečná. Nebála jsem se jeho. Bála jsem se jedině jeho slov.

,,Kurva,'' zaklel a otočil se ke mně zády. Ruce si položil na hlavu a tiše klel, dokud neusoudil, že byl měl nějak reagovat. Obrátil se ke mně čelem. V očích se mu zračila naštvanost, slabost a prohra. To všechno a mnohem víc jsem v těch malých nefritech viděla.

,,Pamatuješ si na to, jak sem ti poprvý řekl, že tě miluju? Pamatuješ si na ten den?'' opět mi odpovídal otázkou a já nechápala, jak to s tím souvisí. I přesto jsem kývla a zaryla své nehty hluboko do dlaní. ,,Říkal sem ti, že sem něco posral. Opakovaně sem dojížděl za svým fotrem, to taky víš. Ale v tenhle den si do toho všeho šla se mnou. Slíbilas mi, že mě budeš milovat i s vědomím, jakej sem hajzl a kolik nás čeká nepříjemností. Vždycky si mi říkala, že budeš stát při mně, ať se kurva děje cokoli.'' Dýchal přerývaně. Široká hruď se mu nadzvedala nepravidelně. Třásly se mu jeho dlouhé štíhlé prsty. Co se sakra děje, když už ani on nevypadá sebejistě?!

,,Ano, to všechno jsem ti slíbila pod podmínkou, že mě nezklameš, Harry. A tys mi to slíbil, stejně jako já jsem ti slíbila, že budu stát při tobě. To jsem ti splnila. Netlačila jsem na tebe. Ale ty mi tu zjevně lžeš už několik měsíců, Harry! A lež já tedy do seznamu zklamání počítám!'' upozornila jsem ho a Harry si frustrovaně prohrábl své vlnité vlasy. ,,Už mi dál nelži,'' zašeptala jsem a po tváři se mi svezla první slza. Nejspíš nebude dnes poslední. ,,Řekni mi to,'' naléhala jsem, protože Harry stále váhal.
Jestli mi má dál lhát a natahovat tenhle nepříjemný rozhovor nebo mi říct pravdu, která by to všechno rozlouskla. Když usoudil, že zapírání v tomhle případě už nemá cenu, narovnal se, podíval se mi do očí a vše ze sebe vysypal:

,,Říkal sem ti, že sem byl vždycky dost problémovej. Fotr mě nejenže neměl nikdy moc v lásce, ale taky mě pokaždý trestal za to, když sem vyved nějakou píčovinu. A že jich kurva bylo. Nejhorší události, co se staly, byly dvě. Ta první se stala asi dva roky zpátky, když sem uspořádal mejdlo v jeho firmě. Hodně věcí se zničilo, byl tam bordel, ale to by se ještě dalo zvládnout, kdyby příští den nepřišel s nějakejma chlápkama v sacích do jeho kanceláře, v který to vypadalo jak po výbuchu. Kvůli tomu všemu přišel o jeden z nejlepších kšeftů ve svým životě. Byl tenkrát strašně nasranej. Fakt děsně moc. A řekl mi, že jestli ještě někdy udělám něco, co přesáhne hranici jeho trpělivosti, pošle mě do zkurvený armády.'' Harry si sedl na kraj stolu a proplet si prsty v klíně. ,,A tak to bylo chvíli docela v pohodě. Stereotypní život, večírky, holky, auta, však to znáš. Jenomže pak sem to jednou posral ještě víc.
Byl sem na nějaký venkovní pařbě pod mostem. Přišel sem tam s Picta fiver, ale rozutekli sme se. A pak sem pil a byl v náladě. Ostatní byli v náladě. A jeden kretén, jeden podělanej nenávistnej kretén byl v náladě až moc. Jednou sme se dostali do potyčky proto, že sem mu přefik holku, ale myslel sem, že to už ho dávno přešlo. Zjevně ale ne.

Nevím, jak to začalo, ale najednou se mnou mluvil o mojí rodině. Jeho táta totiž pracoval s mým. Snažil se mě naštvat tím, že mě fotr nesnáší, že mě nebere jako svýho syna a že sem ostuda rodiny. Bylo mi to u prdele, protože to bylo všechno to, co už sem věděl. Pak ale zabruslil k mojí mámě. Mluvil o tom, že ví, že je mrtvá. Věděl to od svýho zkurvenýho tatíka, kterýmu to vyslepičil můj fotřík. Mluvil dost hnusně. Říkal, že by taky chcípnul, kdyby musel mít na očích takovýho hajzla, jako sem já. Neustále opakoval, že jí na mně nezáleželo, že sem byl špatnej syn a že mě nesnášela stejně, jako mě nesnáší fotr. To všechno, co tam předváděl, mě tak neskutečně vytočilo, že sem se na něj vrhnul. Kámoši mě chtěli odstrčit, ale neznal sem meze. Kdyby šlo o tebe, rval bych se stejně, možná ještě víc. Jenomže on furt do prdele mlel a nechtěl držet hubu. Byl sem tak plnej vzteku, že sem s ním praštil o železný zábradlí. Zůstal mi ležet v ruce jako leklá ryba.'' Harry se zasekl a já jen čekala, co z něj vypadne dál. Nepřemýšlela jsem nad ničím jiným, než nad tím, co mi tu říká.

,,Skončil v nemocnici s doživotními následky. Úraz hlavy ho připravil o zrak a o část vzpomínek.'' Rukou jsem si přikryla ústa a zavrtěla hlavou na důkaz, že tomu nevěřím. Harry ale pokračoval: ,,To byla ta poslední podělaná kapka, o který otec furt mluvil. Povedlo se mu nějakým způsobem ukecat, aby mě nezabásli a abych nemusel do nějakýho zkurvenýho nápravnýho ústavu. Říkal sem si, ok, dobrý, zase se všechno vrátí do starejch kolejí, teď mi možná sebere auto a zakáže mi mejdla, ale... neudělal ani jedno.'' Opět se odmlčel a zase vstal. Napjatě jsem ho pozorovala a doufala, že mi řekne něco, co už je dávno vyřešené, co už nám nebude v ničem bránit. Ale v duchu jsem stejně věděla, že to jsou jen chlácholivá slůvka, v nichž je minimum pravdy.

,,Měl sem jedinej rok na to dodělat školu. Dostudoval sem už poslední ročník, to je další věc, kterou sem ti neřekl. Složil sem předčasný zkoušky a naštěstí úspěšně. Ale stejně jako ty se už do tý školy nevrátím. Začátkem srpna narukuju do armády kvůli smlouvě na deset let, přesně tak, jak rozhodl otec v den, kdy sem překročil jeho mez. Neřekl sem ti to, protože sem byl přesvědčen o tom, že mu domluvím. Že sem se změnil kvůli tobě. To proto sem za ním furt jezdil. To proto sme si furt volali. Jenomže on neustoupil. Už mi nevěřil.''

Nedokázala jsem si to představit. Harryho v armádě. Harryho ve vojenském oblečení a se samopalem v ruce. Deset let? Deset? To přeci nemyslí vážně, určitě je to nějaký hodně hloupý vtípek. Musí být!

,,Proč si mi lhal? Proč si mi to neřekl dřív, byla bych připravená! Harry, mohlo se to změnit, tak proč si mi neustále pletl hlavu, když si věděl, že za rok tou dobou už budeš stejně v prachu?!'' rozkřikla jsem se a neměla jsem málo k tomu, abych se i rozbrečela.

,,Protože sem se do tebe, Olivie, kurva zabouch. Prostě sem tě nechtěl nechat jít, chápeš?!'' vypěnil i on, jako bych byla úplně blbá, když to nechápu.

,,Ale ještě před tím! Ještě před tím, než jsi věděl, že mě miluješ! Proč si mě nenechal na pokoji?'' křičela jsem jednu otázku za druhou a po lících se mi už kutálely další slzy.

,,Netušil sem, že se do tebe zamiluju. Myslel sem, že to bude zkurvenej flirt, nebo něco na ten způsob. Nechtěl sem to dotáhnout až sem. Teda chtěl, ale s tím, že nebudu muset odjet, do hajzlu. Pak, když už sme spolu oficiálně byli, a já si uvědomil, že tě miluju, nemohl sem ti kurva říct, že odjíždím, jinak-''

,,Proč?! Měl si, Harry! Jsi srab! Jsi slaboch! Lhal si mi a ty víš, že lež nesnáším!'' Brečela jsem a nemohla uvěřit tomu, že se tohle děje. ,,Co si jako myslíš, že teď bude?'' Rozhodila jsem rukama a čekala jeho odpověď, která ale nepřišla. ,,Myslíš, že budu čekat deset let na kluka, u kterého si nemůžu být jistá s tím, že ke mně bude vždy stoprocentně upřímný? Myslíš, že budu čekat na někoho, kdo se taky už ani nemusí vrátit, protože ho tam někdo zastřelí? Na to asi nejsem dost silná, Harry!'' Dívala jsem se na něj a kladla si otázku, proč nás do toho takhle namočil. Proč jsme to neřešili dřív... ,,Měl si tolik příležitostí. Ty lži, jak je všechno v pohodě, jak mě nezklameš, jak budeme napořád spolu... Lháři! Věděl si moc dobře, že jakmile oblékneš vojenskou uniformu, my dva jsme minulostí!'' nabírala jsem opět na hlasitosti. ,,A tak ses prezentoval jako kluk snů. Plnil si mi všechna přání, aby sis mě ještě víc obmotal okolo prstu. Vzal si mi všechny první doteky, vzal si mi první vážný vztah, vzal si mi moje poprvé, Harry! A teď si to všechno odneseš s sebou, zabouchneš se do nějaký vojandy a já budu moct jen vzpomínat na to, že my dva jsme kdysi byli spolu šťastní! To ti to nebylo do háje od začátku celý blbý?!'' nedbala jsem už na nic, na své chování, na vyjadřování se, na všechnu tu hromadu věcí v mé hlavě.

,,Bylo. Bylo mi to zatraceně blbý. Proklínal sem se za to, Liv. Nenáviděl sem se za to, že sem se nikdy neodhodlal ti říct pravdu. Ale nikdy sem ti nechtěl ublížit, i když sem to udělal. Nechtěl sem o tebe kurva přijít!'' Chytl mě za obě zápěstí, vypadal tak zničeně... Tolik nás to oba bolelo.

,,Tak si o mě přišel právě teď, protože, Harry... I kdyby si do armády nejel, tak já nemůžu být s člověkem, který mi dokázal tolik měsíců ustavičně lhát do očí. Ptala jsem se tě a tys mi odpovídal, že je všechno v pohodě. Kdyby bylo, Harry, teď se tu neloučíme!'' Vytrhla jsem se mu a odstoupila. Ukázala jsem ke dveřím a zvedla bradu o něco výš, abych mu ukázala, že nehodlám být zase za tu, co mu odpustila vše hned.

,,Ne, ne, Olivie. Tohle nedělej! Já se vrátím. Já vím, že bys čekala. Vím to. Odpusť mi to. Ale bez tebe to nedám. Bez tebe nemůžu - nemůžu nic. Sem jako loutka, který nějaký děcko utrhlo nitky a nemůže se hejbat. Ty seš ta, co mě za ty nitky tahá a pomáhá mi. Nenech mě v tom.'' Oči se mu leskly víc a víc. Měl zarudlé sítnice. Byla jsem asi jediná, kdo ho kdy viděl brečet. On přeci nikdy nebrečel, tak proč si vybral zrovna tuhle chvíli, kdy se já snažím být silná? To je to opravdu tak hrozně v háji, že brečí i sebevědomý Harry Styles? ,,Prosím,'' naléhal a pár slz mu skáplo na bílé tričko. To, které jsem mu už tolikrát přetahovala přes hlavu, abych se mohla kochat jeho dobře stavěným tělem. Milovala jsem každou křivku. Každé tetování.

,,Harry, zamysli se, ano? Když bychom si řekli, že to spolu vydržíme, myslíš, že by mi vždycky stačilo jen pár dnů na to, abych tě viděla, než mi zase odjedeš? S tím, že možná budu někde točit film? Myslíš, že bychom dokázali udržet zdravý vztah, kdyby ses vracel v nepravidelných intervalech? Já ne. Upřímně... fakt si to nemyslím. A co budoucnost, hm? Jak to bude s ní? Já chci mít děti, Harry. A chtěla jsem rodinu s tebou! Ale viděl by si svoje děti zřídka, pak by ses po několika letech vrátil a oni by na tebe koukali jako na cizího člověka. Deset let, Harry! To je... to je moc dlouho.'' Zavrtěla jsem hlavou a vzlykala dál. ,,Jak se tohle mohlo stát?'' šeptala jsem mezi vzlyky.

,,Nesmíš mě opustit. Můžu to zvládnout jenom když budu vědět, že na mě budeš čekat doma. Vždycky bych přijel a všechny ty měsíce bychom dohnali. Mohli bychom mít děti. Deset let je málo oproti zbytku života, Liv!'' přesvědčoval mě, ale byly to slabé argumenty. Slabé pro nás oba.

,,Na to nemám, Harry. Omlouvám se. Tohle ne... Tohle mělo dopadnout úplně jinak.'' Dokola jsem vrtěla hlavou, brečela a tahala se za rozcuchané vlasy. Bylo mi horko, bylo mi špatně, bylo mi úplně na nic.

,,Jiskřičko,'' oslovil mě jako tehdy, kdy mi poprvé nabídl vztah. Jako tehdy, kdy jsme se poprvé milovali. Jako tehdy, kdy bylo všechno v pořádku a kdy neexistovalo nic jako armáda, lži a konec nás dvou.

,,Odejdi, prosím. Odejdi, protože jinak to bude pro nás oba ještě těžší. Nechci se s tebou rozejít tehdy, kdy budeš bojovat někde ve Vietnamu. Nechci, aby sis přečetl srdceryvný dopis na rozloučenou o tom, že to vzdávám. To ne, Harry. To by nás zničilo úplně.'' Měl promočené řasy a skrze ně se na mě díval. Jeho zoufalý pohled mě ubíjel.

,,Miluju tě,'' zkusil to naposled a já sklopila pohled ke svým dlaním, v kterých byly ještě malé stopy po zarytých nehtech.

,,Já vím,'' reagovala jsem. ,,Já... vím,'' řekla jsem pouze, abych to ještě víc nestěžovala. Chápal to. Několikrát pohnul hlavou dopředu a dozadu, na znamení, že to chápe. Tomu gestu se říká přikývnutí, ale mně to přišlo jako smíření se se situací, která už se nedá nijak zachránit.

,,Co mám teď dělat, Olivie? Mám tě obejmout, políbit na tvář a říct ti sbohem? Mám ti napsat dopis, který si přečteš za pár dnů a tím uzavřeš všechno, co mezi námi proběhlo? Řekni mi, co mám dělat! Prosím.'' Nepoznávala jsem ho. Ten silný urostlý kluk byl pryč. Nahradil ho slabý klouček se sepjatými ručkami, který byl hodný politování.

,,Neluč se se mnou. Je to moc rychlé, moc unáhlené, moc nepravděpodobné. Udělej to někdy zítra, pozítří. V duchu. Já... sama nevím, co se v tuhle chvíli má dělat,'' blekotala jsem a slzy si zase usmyslely, že chtějí ven. Harry se odvrátil, protože ho to přemohlo taky.

Kam jsme se to dostali? Jak se to všechno mohlo dostat k situaci, kdy se my dva loučíme?

,,Ozvu se ti,'' hlesl po chvíli. ,,Když ti řeknu, že se ti ozvu, tak to je lepší, než kdybych tě tu několik minut objímal a loučil se s tebou. Takže se ti ozvu,'' mluvil třesoucím se hlasem a díval se na místo před sebou. Na obraz, na kterém byla dívka nesoucí džbán s vodou. Usmívala se. Záviděla jsem jí.

,,Taky se ti ozvu,'' promluvila jsem rozklepaně, i když jsme to ani jeden nemysleli vážně. Nechápali jsme tuhle formu loučení, ale lepší nebyla. Byly jen ty horší.

Pak už jsme nemluvili. Já si sedla zpět k oknu a dívala se ven po celou dobu, co si Harry balil svoje věci. Ani nevím, kdy odešel. Nepamatuji si nic. Vůbec.

Jenom jak jsem se ráno probudila s polámanými zády a všechno to na mě dolehlo.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Wow, dopsáno! Je 22:01 a tahle kapitola vznikla ve stejný den jako ta předešlá! Jsem na sebe hrdá. I tak Vám ji zveřejním až zítra, abych vás víc napnula.

♦ Nezabíjejte mě, víte moc dobře, že konec byl rozmyšlený už dávno. Miluju Vás xoxo