S Harrym jsme dnes nešli do školy, protože jsme potřebovali být brzo na odběrech krve. Nakonec s námi jel i Shawn, jelikož nehodlal chybět u celé akce zvané ''Edwardovi něco je''. Název toho jsem si právě vymyslela, ale to nevadí... Také hodlal darovat svou krev a zkrátka a jednoduše jsme ho s sebou vzít museli, protože se ho to také týkalo.

,,Cejtím se tu bejt trochu navíc,'' zamručel, když jsme nasedali do auta a Harry mě dlouze políbil, jak už měl ve zvyku.

,,Promiň,'' omluvila jsem s červenými tvářemi a Harry na něj významně mrkl. Měla jsem radost, že se ti dva tak spřátelili a neválčili mezi sebou, jako tomu bylo ještě nedávno.

,,Je vám ale jasný, že nám Harryho fotřík neuvěří, jakmile Edwara uvidí? Protože mně se zdá bejt docela v cajku,'' poznamenal Shawn, jakmile jsme vyjeli. Musela jsem mu dát za pravdu. Po hrozivém kašli nebylo ani stopy a Edward vypadal jako dřív. Tedy až na vlasy, způsob oblékání a jeho vyjadřování.

,,Přece to celé neodvoláme, Shawne. V nejhorším prostě jen přispějeme na charitu a půjdeme,'' odbyla jsem ho, ale to Shawnovi zjevně nestačilo.

,,Stejně je to celý divný, ještě před pár dny sem myslel, že pojde.'' Zavrtěl hlavou a Harry pokrčil rameny.

,,Takový nemoci sou. Prostě se na pár chvil vypaří a pak zase vrátí,'' reagoval nezaujatě a Shawn nasadil významný pohled.

,,Odkdy jsou neurologové vševědoucí?'' dobíral si ho a Harry protočil očima.

,,Od tý doby, co se jím chci stát já,'' trumfl ho a já raději pustila rádio, než se ti dva začali zase nehezky dohadovat.

Když jsme dorazili před ohromnou budovu, kde Harryho a Edwardův otec pracoval, trošku jsem znejistěla. Už jsem se ale nemohla dál rozmýšlet, protože mi Harry otevíral dveře, abych mohla vystoupit. Ruku v ruce jsme se vydali k hlavnímu vchodu a Shawn šel vedle mě.

,,Ty vole, jestli se to posere a tvoje dvojče na nás bude křičet, jaký sme zasraný kreténi, zdrháme!'' rozhodl Shawn, když jsme nastupovali do výtahu, a já se musela zasmát.

,,Platí. Teď ještě vymyslet únikové slovo,'' zapřemýšlela jsem se a Shawn se ke mně přidal.

,,Co třeba soufflé?'' navrhl Harry a já pozvedla nechápavě obočí.

,,Proč zrovna soufflé, Harry?'' otázala jsem se ho a založila si ruce na prsou. Shawn se začal tiše pochechtávat a Harry zvedl jeden koutek rtů nahoru.

,,Bylo to první, co mě napadlo,'' hlesl jednoduše a já dala oči v sloup.

,,Myslím, že bude trochu divný, když zařveme soufflé a pak začneme zdrhat,'' konstatoval Shawn a já mu dala se smíchem za pravdu.

,,Třeba si budou myslet, že jsme ho nechali péct v troubě a musíme se honem vrátit domů,'' řekla jsem a všichni jsme naráz vyprskli smíchy nad celou tou nesmyslností. Tak to dopadá, když jste opravdu nervózní a už ani nevíte, co jste původně chtěli řešit.

Vystoupili jsme z výtahu a dlouhou chodbou mířili ke dveřím, které se nacházely až úplně na konci. Za nimi musela být kancelář pana Stylese. Vzpomínám si, jak mi kladl na srdce, abych mu tykala... Doteď mi to přijde divné. Tykat někomu, kdo je takhle dospělý a moc ho neznám.

Harry zabušil hlasitě na dveře a já na něj vytřeštila oči. Mávl nad tím rukou a jen se opřel o stěnu vedle sebe. Otevřela nám vysoká blondýnka v sukni, lodičkách a s tmavě rudými rty.

,,Zdravím,'' pronesla opravdu nemilým tónem a mně si změřila povýšeným pohledem. ,,Olivie,'' zamumlala si pro sebe a poté ohrnula svůj červeně namalovaný ret. Odkud ta mě zná? Není to snad další holka na Harryho tučném seznamu z minulosti?

,,Dobrej,'' pozdravil ji nahlas i Shawn, aby zabránil nějaké nepříjemné potyčce. Zaškubaly mi koutky pobavením.

,,S dovolením, rádi bychom prošli,'' řekl Harry chladným tónem a ona neochotně odstoupila. Žádná Harryho ex, ale Theresa, bliklo mi v hlavě.

Zamířili jsme k dalším dveřím a otevřeli si dřív, než nás stihla předběhnout ta hrozně milá sekretářka.

Spatřila jsem pana Stylese sedět za stolem s nějakými papíry v ruce a telefonem u ucha. Jakmile nás uviděl, něco francouzsky řekl tomu na druhé straně hovoru a telefon položil. Usmál se a všechny tří si nás pozorně prohlédl.

,,Ahoj, Harry, ahoj, Liv, a ahoj...,'' vyčkával, až ho Shawn doplní.

,,Shawn. Shawn Kylen. Přišel sem s nima taky na to dárcovství,'' vysvětlil hned a pan Styles přikývl.

,,To jsem rád,'' přitakal. ,,Edward by tu měl být každou chvíli, takže poté vyrazíme. Zněl docela dobře,'' prohodil jen tak mimochodem a já se dívala na naše spojené ruce s Harrym.

,,Zlepšil se,'' reagoval Harry. ,,Vypadá líp,'' dodal ještě a jeho hlas zněl nejistě.

,,Tak to je jedině dobře,'' odvětil pan Styles a nastalo trapné ticho. Nikdo z nás nevěděl, co říct. Kromě Shawna, ten měl vždycky něco na jazyku.

,,Kam máme jít? To nám to budou brát tady?'' zeptal se překvapeně a pan Styles zavrtěl hlavou.

,,Ne, má to začít až za hodinu. Až přijede Edward, vyrazíme do nemocnice,'' ujasnil a nabídl nám, že si můžeme sednout na velký kožený gauč v rohu místnosti. Poté zavolal Theresu a ta nám všem přinesla kafe. Měla jsem dojem, že nám do toho naplivala, takže vždycky, když se pan Styles nedíval, odlili jsme kousek do květináče, který stál  opodál.

,,Jak to jde s herectvím, Liv?'' zeptal se zaujetím pan Styles a sedl si naproti nám do křesla. Udivovalo mě, že jsi to ještě pamatoval.

,,Skvěle, děkuji,'' odvětila jsem s úsměvem.

,,Viděl jsem tě v únoru hrát. Chtěl jsem ti pogratulovat, ale nějak jsem to nestihl. Bylo to báječně,'' řekl uznale a podíval se na Harryho. ,,I tys mě mile překvapil.'' Harry dělal, že ho neslyší, a tak jsem raději poděkovala za nás za oba. ,,A co ty, Shawne? Vidím, že patříš do party mého syna,'' poukázal na koženou bundu Picta fiver a Shawn kývl.

,,Jo, když je člověk mezi správnejma lidma, všechno jde líp,'' připustil a usmál se tím svým typickým úsměvem. ,,Jinak jsem pouze kámoš těchhle dvou,'' dodal, aby hovor nestál.

,,To rád slyším. Harry-,''

V půli věty pana Stylese přerušil Edward, protože vešel bez zaklepání do jeho kanceláře. Když si nás třech všiml, obočí mu vystřelilo vysoko nahoru. Koukala jsem se na zbytek kávy v hrníčku, kterou jsem ještě nestihla vylít, a modlila se, aby se to celé neobrátilo proti nám.

,,No čau,'' pozdravil nás stroze a pak se podíval na svého otce. ,,Co ty tu dělají?'' zeptal se ho nechápavě a upravil si své kostkované sako.

,,Přišli na to dárcovství,'' řekl ve zkratce pan Styles a pak si Edwarda prohlédl. Přimhouřil oči a usoudil, že mu nic není. Naštěstí to nijak nekomentoval a natáhl se pro svůj kabát. ,,Myslím, že můžeme vyrazit,'' rozhodl a vydal se směrem ke dveřím. Na moment jsme v místnosti zůstali jen čtyři a Edward se falešně usmál.

,,Tak kohopak napadlo si stěžovat, co?''otázal se klidně s přemilým úsměvem, že jsem měla chuť mu jednu vlepit. Ani si nepočkal na to, až někdo z nás odpoví, a svého otce následovat.

,,Zatím soufflé ještě nebude potřeba,'' zašeptal Shawn a já si přikryla ústa hřbetem ruky, abych se zase nahlas nerozesmála.

*

Následovali jsme stříbrného Peugeota, ve kterém seděl pan Styles s Edwardem, a po celou dobu jízdy mlčeli. Vlastně naše přehnaná starost o Eda byla skoro úplně zbytečná, protože jsme ničeho nedocílili. Než ho stačil jeho otec přemluvit, aby si zašel k doktorovi, záhadně a rychle se vyléčil.

Harry zaparkoval před nemocnicí a pak jsme všichni tři vystoupili z auta a mířili k budově, u které se hromadily hloučky lidí. Byli mezi nimi i Edward, pan Styles, a dokonce i Theresa. Nevypadala na to, že by byla ochotná někomu něco dávat...

Vytvořili jsme si svůj vlastní malý hlouček a zhodnotili celou situaci. Shodli jsme se na tom, že budeme dělat jako by nic a prostě jen přispějeme na charitu. Pak v klidu odjedeme a můžeme zajít na něco do kina.

,,Harry, pojďte sem,'' zavolal na nás pan Styles a my k němu pomalu došli. Theresa se na nás pořád dívala nemile a nějak moc se měla k Edwardovi. Ten ji objímal jednou rukou okolo pasu a vypadal být nadmíru spokojen. ,,Za chvíli jdete na řadu,'' oznámil nám pouze pan Styles a my na souhlas kývli, protože jsme nevěděli, co jiného bychom mu řekli.

,,Olivie?'' oslovila mě Theresa a já se k ní překvapeně otočila. Edward se bavil se svým otcem, takže si nás nevšímal. Harry si mě ochranitelsky přitáhl k sobě a Shawn si stoupl za mě. ,,Páni, to s tebou ty dva chodí i na záchod?'' poznamenala s úšklebkem a hned pokračovala: ,,Jen jsem ti chtěla říct, že by sis měla dávat pozor na lidi okolo sebe. Můžou ti nakecat spoustu věcí a ani nebudeš vědět, kdy mluvili pravdu a kdy ne,'' pronesla důležitě a já nakrčila obočí.

,,Ehm, bezva? Mám to brát jako varování před tebou?'' zareagovala jsem na její 'výhrůžku', nebo co to mělo být, a hlavu naklonila mírně do strany. Theresa si odfrkla, Harry mi stiskl bok a Shawn se uchechtl nad mou reakcí.

,,Vtipkuj si jak chceš. Já jenom, aby ses pak nedivila.'' Uculila se a pak pohledem propálila Harryho vedle mě. Ten jen se zatnutou čelistí stál a vypadal, že nad něčím usilovně přemýšlí.

,,Tak jděte,'' vyrušil nás pan Styles a my se společně se Shawnem a Harrym odebrali dovnitř nemocnice. Ujala se nás mladší slečna v modré sesterské uniformě a zavedla nás do jedné z ordinací.

Jako první jsem šla já, protože dámy mají přeci přednost, jak řekl ten doktor, který teď přede mnou seděl a nandaval si rukavice. Choval se moc mile a respektoval, že jsem trochu nervózní, protože jsem nikdy moc neměla ráda jehly.

,,Nemusíte se bát. Na tohle se neumírá,'' utěšil mě a já se uchechtla.

,,Snad,'' šeptla jsem.

,,Myslete na něco hezkýho a za chvíli to bude za vámi,'' poradil mi a já raději zavřela oči.

Hlavou mi létalo spoustu myšlenek. Hlavní z nich byla Harry, ale vtěsnal se mi tam i Edward, Theresa a její slova, Shawn a jeho odzbrojující úsměv. Snažila jsem se myslet na čokoládu, štěňátka a romantické filmy, ale to všechno vždycky během vteřiny zmizelo a viděla jsem jen věci, které mě moc neuklidňovaly.

,,A je to,'' pronesl spokojeně doktor a já otevřela oči v překvapení. Vůbec nic jsem necítila.

,,Aha... tak děkuji,'' vydechla jsem úlevně a nechala si na malou ranku položit papírový kapesníček.

,,Vůbec není zač, my děkujeme. Přejete si barevnou náplast nebo obyčejnou?'' zeptal se mě, když už jsem vstávala. S úsměvem jsem ukázala na tu barevnou, jako bych byla ještě malé dítě, a pak s rozloučením vyšla ven.

Po mně následoval Harry, takže jsme tam s Shawnem pár minut zůstali sami. Podupával neklidně nohou a vypadal být více rozrušený než já před chvílí.

,,Jsi v pořádku?'' optala jsem se ho starostlivě a Shawn na sucho polkl. Byl bledý a čelo měl zpocené.

,,Mám panickej strach z jehel,'' sdělil mi místo odpovědi na mou otázku a já na něj vykulila oči. On ty svoje zavřel a kousl se do rtu.

,,Proboha, Shawne, proč si mi to neřekl dřív?'' zhrozila jsem se nad jeho novým poznatkem.

,,Já nevím. Chtěl sem jet prostě s váma. Myslel sem, že to nebude tak hrozný!'' zanaříkal a já se plácla do čela.

,,Nemusíš to dělat. Určitě to tady pochopí,'' uklidnila jsem ho, ale nevypadal, že by mu to nějak pomohlo.

,,Ne, bude to fajn. Nejsem přece srab!'' prohlásil odhodlaným tónem a pak se narovnal. Vysoký a statný byl, ale i tak teď vypadal jako přerostlé vyděšené koťátko.

,,Pane Kylene, můžete jít,'' zavolala na něj sestra, když byl Harry hotový. Shawn ztuhl a pak se ještě ke mně obrátil.

,,Neříkej to, prosím, Harrymu,'' zašeptal skoro neslyšně a pak zmizel ve dveřích. Držela jsem mu palce, aby to zvládl a panu doktorovi tam neomdlel.

Harry si sedl vedle mě a pomohl mi nalepit mou náplast. Vesele zvedl jeden koutek rtů nahoru, když si všiml, že jsem si vzala tu dětskou s motýlky.

,,Jeden z miliardy důvodů, proč tě miluju.'' Políbil mě na tvář a já mu položila hlavu na rameno.

,,Jednou bych chtěla slyšet ty důvody úplně všechny,'' připustila jsem a Harry mě jednou rukou objal.

,,Tak si někdy vyhradíme jeden den a já ti je klidně řeknu,'' navrhl a oba jsme se nad tím zasmáli. Na moment jsem zavřela oči, protože mě přemohla únava. Harry mě hladil po ruce a malinko se mnou kolébal.

,,Kurva, víckrát už tam nejdu!'' zaklel Shawn a já po jeho slovech otevřela okamžitě oči. Byl ještě bledší než předtím, ale v očích se mu zračila úleva, že už to má za sebou.

,,Copak, hrdino? Snad tě to nebolelo?'' poškádlil ho Harry a Shawn mu ukázal vztyčený prostředníček. Zavrtěla jsem nad nimi pohoršeně hlavou a Harrymu jeho ranku také zalepila.

Seděli jsme v nemocniční hale do té doby, než Shawn nabral trochu barvy, a pak se vrátili dolů k ostatním. Ti už to měli za sebou a nadšeně spolu diskutovali o práci. Tohle téma ani jednoho z nás nezajímalo, takže jsme se s nimi rychle rozloučili a zamířili k autu. Akce 'Edward' byla neúspěšně ukončena. I když vlastně... vyléčený byl, tak co...

,,Víte, co mě mrzí?'' položil nám Shawn řečnickou otázku, když už jsme zase seděli v autě a on vypadal být dočista v pořádku. Zavrtěla jsem spolu s Harrym hlavou a on nám odpověděl: ,,Že nikdo nezakřičel to soufflé.''

Rozesmáli jsme se na celé kolo, protože to bylo opravdu trefné. Smáli jsme se tak nahlas, že jsme pak trochu chraptili, a vždycky, když jsme chtěli pak promluvit, záchvat začal znovu.

Z toho jsme usoudili, že do kina raději nepůjdeme a pustíme si něco v Doupěti v televizi.

,,Teda, Kylene, že ty to vždycky tak krásně zabiješ!'' Zavrtěl Harry pobaveně hlavou a uznale si s ním plácl.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Příští díl bude určo delší! Slibuju! ♥ Já jsem jen chtěla něco přidat, protože jsem teď měla chvíli volna a příští týden bude docela náročnej:/

♦ Děkuju za přečtení, jste boží! <3