Ráno jsem se probudila a Harry už byl na nohou. Telefonoval a nandaval si přitom překotně kalhoty. Možná bych se i smála, jak komicky vypadá, kdyby se nemračil a člověka na druhé straně hovoru neoslovoval 'tati'.

,,Kurva do prdele! Říkám ti, že má nějakou divnou chřipajznu! Musíš s ním promluvit, protože na nás sere!'' mluvil tiše, ale i tak ho bylo dost slyšet.
Vyslechl si něco, co mu jeho otec řekl, a pak nakvašeně odvětil: ,,Jedu za tebou. Zbytek si řeknem pozdějc.'' Típl hovor a mobil si zastrčil do kapsy. Na sebe si ještě natáhl triko a pak se otočil k posteli. Když zjistil, že jsem vzhůru, pokřiveně se usmál.

,,Jaktože nespíš, lásko?'' zeptal se s povzdechem. ,,Vzbudil sem tě?'' Starostlivě mě pohladil po tváři a já zavrtěla hlavou.

,,Ne, sama jsem se probudila,'' uchlácholila jsem ho. ,,Jedeš pryč?'' zeptala jsem se, i když jsem odpověď dávno znala předem.

,,Jo, ale do pondělka sem tu. Chci to pro jednou vyřešit,'' zamumlal a mně bylo jasné, že nemyslí jen Edwardovu náhlou nemoc.

,,Pojede i on?'' optala jsem se váhavě a Harry hned věděl, koho myslím.

,,Ne, potřebuju s tátou mluvit osamotě. Pak ať už si to vyříděj mezi sebou. Dle mýho názoru to chytil někde tam.'' Harry pokrčil rameny, líbl mě do vlasů a pak vstal.
,,Volal sem Shawnovi, dá na tebe pozor, ale i tak, k Edwardovi se nepřibližuj, ano?'' Kývla jsem a Harry se spokojeně usmál, jako by dosáhl něčeho výjimečného. ,,Pa, lásko,'' řekl, ještě než odešel.

,,Pa,'' šeptla jsem a opřela si bradu o kolena. Setrvala jsem v téhle pozici ještě pár minut, dokud se nerozrazily dveře a dovnitř nevlítl Shawn.

,,Pojď, kotě. Mám tě na starost. Pojedeme na malej výlet,'' sdělil mi a až pak si uvědomil, že mám na sobě jen Harryho tričko. Nic nebylo vidět, ale i tak zrudl a podíval se jinam. ,,Sorry, princezno,'' omluvil se ihned a prohrábl si nervózně vlasy.

,,Dobrý, dobrý,'' uklidnila jsem ho a natáhla se po teplákách, které byly pečlivě složené na židli vedle postele. ,,Kam na výlet?'' zeptala jsem se se zvědavostí v hlase a Shawn, stále otočený zády ke mně, začal nadšeně sdělovat své plány.

,,No, dneska probíhá tady v Londýně oslava na počest svatýho Patrika, toho zelenýho skřeta z Irska. Všichni budou v zeleným, bude se pít zelený pivo, kupovat různý zelený sračky a sbírat čtyřlístky. Prostě to bude fajn strávenej den, nemyslíš?'' navrhl a pak už se otočil. Rozzářila jsem se a spokojeně tleskla.

,,Perfektní!'' zvolala jsem a vstala, abych se oblékla.
U Harryho už jsem měla svou vlastní poličku ve skříni, kde byly jen mé věci, takže jsem si vybrala bílé tričko, zelenkavý svetr, obyčejné džíny a zavřela se v koupelně. ,,Víš, kam Harry jel?'' zavolala jsem na Shawna přes dveře a vlezla do sprchového koutu.

,,Jo, říkal mi to. Prej za svým tátou kvůli Edwardovi. Bylo načase. Ten kluk tu zamořuje vzduch svejma bacilama. Vsadím se, že Lisa na tom bude za chvíli podobně,'' křikl nazpět a já přitakala na souhlas.

,,Asi se budeš divit, ale mám docela strach. Nevypadá dobře,'' řekla jsem své obavy nahlas a zaslechla, jak si Shawn odkašlal.

,,Ehm, myslím, že můžeš bejt v pohodě. Ani mně to není volný, a to mě ten pičus fakt sere,'' přesvědčoval mě a já se zasmála.
Vylezla jsem ze sprchy, osušila se a oblékla.
Když už jsem byla konečně hotová, vylezla jsem ven a spatřila Shawna, jak si prohlíží mou fotku v Harryho oblečení, která stála na nočním stolku. Vzpomněla jsem si, jak před měsícem vznikala, a zasmála se. Jakoby uběhlo hrozně moc času...

,,Copak?'' optala jsem se s úsměvem a posadila se vedle něho na postel. Shawn zvedl jeden koutek nahoru a pak neslyšně polkl. Dlouhé řasy se mu zachvěly, když párkrat mrkl, a oči pod nimi se mu v ranním světle zaleskly.

,,Přemejšlel sem na tím, jaký by asi bylo, kdybys na sobě měla něco mýho,'' řekl upřímně a já se kousla do rtu. ,,Kdybys něco takovýho dala mně.'' Vzal rámeček s fotkou do dlaní a pohladil něžně mou zmenšeninu.

,,Myslela jsem, že... že už tohle období máme za sebou,'' zašeptala jsem váhavě a Shawn s úsměvem sklonil hlavu.

,,Princezno,'' vydechl. ,,To, že ti denně nevyznávám lásku. Že se snažím ignorovat, že miluješ Stylese a on tebe... To neznamená, že tě nechci. Naopak. Každým dnem je to pro mě těžší a těžší,'' řekl k mému překvapení a díval se do země.
,,Neříkej mu to, ale nevzdám se tě tak snadno. Jasný?'' Teď už se naše pohledy střetly a já otevřela ústa v údivu. Hruď se mi nadzvedala rychleji a zorničky jsem měla skoro přes celou modrou duhovku...

,,Shawne,'' oslovila jsem ho opatrně. ,,Nedělej to.'' Sama jsem pomalu nechápala, co tím myslím, ale i tak to vypadalo, že mě Shawn pochopil. Uchechtl se, vstal a natáhl ke mně ruku.

,,Pojď, princezno. Leprikoni už čekají.''

FLASHBACK

Lisa's point of view

Odcházela jsem od davu ruku v ruce s Edwardem a cítila jsem, že jsem rudá až na zadku. I tak jsem na sebe byla hrdá. Chtěla jsem, aby to viděla Sparksová. Přebrala mi Harryho, tak mám aspoň Edwarda... Dobře si zašukáme, a když se mi poštěstí, Olivie bude žárlit.

Edward se mnou vyšel schody, a co chvíli se rozkašlal.
Zamrazilo mě z toho zvuku, ale neřešila jsem to. Chřipku při sexu přežiju.
Jde mi o detaily a o malou pomstu. Navíc... aspoň, když to chytnu, uleju se z dobrýho důvodu ze školy.

,,Můžu mít nějaký otázky?'' zeptal se chraplavým hlasem a já párkrát zamrkala dlouhými řasami, až jsem cítila, jak se silná vrstva řasenky lepí na moje horní víčka.

,,Ty můžeš dneska všechno, zlato,'' odvětila jsem a on se pokřiveně usmál.

Otevřel dveře od nejbližšího pokoje, kterej byl nejspíš pro hosty, a zabouchl za náma.
Otřela jsem si okolo očí nepatrné černé šmouhy a nahodila svůj typický povrchní pohled, který mě naučila Glorie.

,,Fajn, otázka číslo jedna,'' začal a přiblížil se. Ať s ním nemoc cloumala jakkoli, hezky voněl a pořád byl svým způsobem sexy.
,,Bereš?'' položil mi první otázku a já ihned kývla, jako by to nebyla předem evidentní samozřejmost. ,,Otázka číslo dvě, šukala si s mým bratrem?'' zeptal se a já s hraným tónem pronesla:

,,Bohužel ne.'' Edward se zachechtal a pak mi položil otázku poslední.

,,Děláš to taky kvůli Liv?'' Zarazila jsem se po jeho slovech a na chvíli se lekla, že to třeba celý odvolá, pak jsem to ale riskla a přikývla. ,,Pak si to pojď co nejlíp užít.'' Zazubil se a vrhl se mi na rty.

Nebylo to špatný.

Naopak...

Vlastně to bylo dost dobrý...

Snažil se co nejlíp zadržovat kašel, což se mu překvapivě úspěšně dařilo, ale odmítal si po celou dobu sundat tričko.
Chápala jsem to, i když jsem se chtěla pokochat pevným břichem aspoň jednoho z dvojčat.

Když vše skončilo, Edward si odskočil a já se z celého aktu vydýchávala.

Cejtila jsem se divně. Jako bych už vážně zašla i za svoje hranice... Ale nemohla jsem teď působit jinak, než spokojeně...

Dělala jsem to přece kvůli Sparksový...

KONEC FLASHBACKU

Liv's point of view

,,Zkus to,'' pobízel mě pořád dokola Shawn. ,,No tak, dělej!'' Před obličej mi podstrkoval zelený nápoj s bílou pěnou a já ohrnovala nos.

,,Vypadá to jako ústní voda, do které někdo naplival pastu,'' řekla jsem znechuceně a Shawn se zatvářil stylem - jestli se okamžitě nenapiješ, přísahám, že to na tebe vychrstnu a donutím tě to ze sebe slízat. ,,Dobře, jdu na to!'' ujistila jsem ho, když už se pomalu rozmachoval.

Chutnalo to podobně jako normální pivo. Možná bylo o něco sladší a cítila jsem v něm bylinkové aroma.

,,Hm, docela to ujde,'' uznala jsem, ale raději to Shawnovi vrátila. ,,Minule to se mnou moc dobře nedopadlo,'' připomněla jsem mu večírek, kde se hrál beer pong, a Shawn se zasmál.

,,Jo, Styles mi něco řikal,'' přitakal a napil se sám.
,,Pojď, prodávaj tu domácí koláče,'' popohnal mě a chytl za ruku. Prodírali jsme se davem až k velkému zelenému stánku, kde se to hemžilo nejvíce lidmi a na velkém pultu bylo spoustu koláčů, dortů a jiných zákusků. ,,Co si dáš?'' Obrátil se ke mně Shawn a já se zapřemýšlela.

,,Asi to zelené,'' odtušila jsem nezaujatě a Shawn nasadil výraz, který mi jasně říkal, že 99% těch zákusků je zelených. ,,Dobře, tak támhleto. To vypadá dobře.'' Ukázala jsem na krásný velký muffin s limetkovou polevou.

Shawn nám oběma nandal a pak jsme odstoupili do trochu většího klidu. Ukusovala jsem sladký dortík a rozhlížela se po okolí. Kolem se míhali lidé v zelených barvách a ulicemi pochodovaly zvětšeniny Leprikonů s kartónovými čtyřlístky.

,,Ale, ale... to je mi překvapení,'' ozvalo se za mými zády a já se zastavila v pohybu.
Shawn zpozorněl a napřímil se. Nenápadně mi očima naznačil, že mám jít k němu, a pak se na nového příchozího zářivě usmál.

,,To tedy, Stylesi číslo dvě,'' odvětil Shawn a rysy v obličeji mu ztvrdly. Úsměv byl ta tam.

,,Vždycky tak vstřícný,'' poznamenal Edward a pak se rozkašlal. Pro sebe si zaklel a bílý kapesník, který mu doteď spočíval v ruce, si natiskl na ústa.

,,Proč to děláš, Edwarde?'' vypadlo ze mě a v duchu jsem si za to hned nadávala. ,,Jdi se vyléčit,'' radila jsem mu, ale už předem jsem věděla, že je to marné.

,,Jsem naprosto zdráv. Tohle je jen přechodnej kašel.'' Mávl nad tím rukou a pak se na mě podíval takovým divným způsobem, který jsem u něj doposud nezažila. ,,Mohl bych tě pozvat na kafe?'' položil mi otázku, která mě zaskočila a Shawna zjevně taky.

,,Prosím?'' vyhrkla jsem udiveně.

,,Na kafe. Do Starbucks,'' upřesnil a já na něj zírala, jakoby se úplně pomátl.

,,Nikam nepůjde. Drž se od ní dál,'' vložil se do toho Shawn a ochranitelsky si mě k sobě přitáhl. Edward se uchechtl a prohrábl si své nagelované vlasy.

,,Tebe jsem se snad neptal,'' ucedil směrem k Shawnovi a opět obrátil pozornost ke mně. ,,Jedno kafe. Jen jedno. Prosím,'' požádal mě a jako bych slyšela toho starého milého Edwarda. Toho, který tu pro mě předtím vždycky byl...

,,Proč bych měla?'' vyzvala jsem ho k tomu, aby mi to celé vysvětlil a on se mou reakcí zjevně bavil.

,,Chci si s tebou promluvit,'' řekl jednoduše.
Shawn začínal být malinko netrpělivý a svými prsty mi skoro drtil bok. Povzdechla jsem si a přikývla.

,,Jen jedno kafe,'' zopakovala jsem a Shawn se na mě nevěřícně zahleděl. Dala jsem mu pusu na tvář a ujistila ho, že budu v pohodě. Tím jsem ho naprosto odrovnala, čili nestihl ani nic namítat. ,,Za hodinu přesně tady,'' zavolala jsem na něj a následovala Edwarda pryč.

Vlastně jsem nechápala, proč jsem mu na to kývla. Byl to zcela jiný člověk. V podstatě jsem ho teď neznala. Ublížil mi... Ale já jemu vlastně taky.

,,Tak co? Je to s Harrym dobrý?'' zeptal se po chvíli Edward, když už jsme kráčeli klidnou uličkou do nejbližší kavárny.

,,Co máš na mysli?'' odpověděla jsem mu otázkou.

,,Vztah s ním,'' upřesnil. ,,Jestli je to to, co si chtěla,'' dodal, ale na mě se nedíval. Zíral před sebe a mnul si každou chvíli paže, jako by ho bolely.

,,Ne,'' hlesnu. ,,Je to mnohem lepší,'' řeknu a poté se usměji. Edward našpulí rty, ale nijak jinak na to nezareaguje.

,,Tak to jsem rád,'' zašeptal, když jsme došli ke dveřím. Znělo to neupřímně, ale nekomentovala jsem to.
Vstoupila jsem do vyhřáté kavárny a nasála charakteristickou vůni kávových zrn. ,,Je to na mě,'' řekl, když už jsem si vytahovala peněženku. ,,Pojď si sednout,'' pobídl mě a zavedl nás k nejvzdálenějšímu stolku úplně vzadu u okna.

,,Nemusíš za mě platit,'' řeknu mu, ale on zavrtí hlavou.

,,Okrádám tě o tvůj drahocenný čas, kterej bys mohla strávit s Harrym. Placení je pro mě maličkost,'' neodpustil si a já protočila očima.

,,Harry tu není, jinak bych tu nebyla,'' oplatila jsem mu to a on se ušklíbl.

Každý si objednal svou kávu a pak jsme jen seděli a míchali horké nápoje v hrníčkách.

,,Co jsi mi chtěl říct?'' zeptala jsem se, když už bylo ticho moc dlouho. Edward si odkašlal a promnul si zpocené čelo.

,,Přemýšlel jsem o tom, co se mezi námi stalo, a chtěl bych, nebo bych si spíš přál, abysme byli znovu přátelé,'' řekl na rovinu a já ztuhla.
Vstřebávala jsem v hlavě tu informaci a snažila se pochopit, proč to po mně chce, když byl ještě před několika dny tolik nenávistný.

,,To myslíš vážně?'' dostanu ze sebe přiškrceně a on bez projevu jakékoli emoce přikývne.

,,To myslím vážně,'' zopakuje tajemně a já už se radši ani neptám, proč. Lituji, že je to kafe tak horké, protože bych ho nejraději celé vypila na jeden lok a pak rychle zmizela.

,,Nechám si to-Nechám si to projít hlavou,'' vykoktám a podívám se dovnitř šálku na béžovou pěnu posypanou skořicí.

,,Dobře,'' odtuší Edward.

,,Co se to s tebou stalo?'' vypálím najednou. ,,Odkdy se chováš jako naprostý idiot, nedbáš na svoje zdraví a zahazuješ se s holkami z O Barbies? Odkdy, Edwarde?'' Zahledím se na něj zamračeně a Edward se na židli napřímí. Promne si levé rameno a pak v klidu vydechne.

,,Nedělej, že to nevíš, Olivie,'' osloví mě celým jménem a mě z toho zamrazí. ,,Přece od tý doby, co sis vybrala místo mě mýho bratra. To ty můžeš za to, jak se teď chovám,'' vyčetl mi, ale nevypadal nijak sklesle. Naopak. Usmíval se a tvářil se jako vítěz, i když nic nevyhrál.

,,Já tě nezměnila. Pouze jsem se rozhodla. Zbytek sis zavinil sám.'' Vstala jsem a na stůl hodila několik liber. Nemohla jsem to tam s ním už déle vydržet. ,,Nech mě být, Edwarde. Já o tvé přátelství nestojím,'' sykla jsem naštvaně, i když mě to bolelo říct takhle nahlas.

Rychle jsem vystřelila ze dveří a chtěla se rozběhnout na místo, kde naposledy stál Shawn, ale do někoho jsem narazila.
Zmateně jsem zvedla pohled a omluvila se, ale když jsem spatřila hnědé starostlivé oči, uklidnila jsem se.

,,Shawne,'' vydechla jsem, ale on se mračil.

,,Už nikdy se ode mě nevzdaluj, je ti to jasný? Mám tě na starost! Mohlo se ti něco stát!'' vynadá mi jako malému dítěti a já provinile skloním hlavu. ,,Co chtěl?'' naléhá a já zavrtím hlavou.

,,Chce, abychom byli přáteli. Toť vše,'' vysvětlila jsem mu a vyrazila zpět k autu. ,,Prosím, Shawne, neříkej to Harrymu,'' poprosila jsem ho tiše a chytla ho za ruku. Byl hodně naštvaný, snad jsem ho takhle ani nezažila.

,,Neboj, mám se docela rád na to, aby mi někdo rozbil držku,'' prohodil ironicky a já zrudla.

,,Promiň, Shawne, hlavně se nezlob,'' žádala jsem, ale on se na mě tentokrát neusmál tak, jako obvykle.

,,Nevím, co si myslíš, Liv. Akorát pak budeš brečet,'' vpálil mi přímo do očí a já sebou cukla. ,,Promiň, nechtěl sem bejt zlej,'' omluvil se zběžně a zase to byl můj milovaný hodný Shawn.

,,V pořádku, jen se na mě nesmíš zlobit. U tebe bych nenávist nesnesla,'' zašeptala jsem skleslým tónem a Shawn mi s povzdechem položil ruku okolo ramen.

,,Nezlobím se na tebe. Měl sem jenom děsnej strach, promiň,'' omluvil se podruhé a tím byla negativní nálada zahnána. Společně jsme došli k autu a vrátili se do Doupěte.

Věděla jsem, že nás celou dobu Edward pozoruje...

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Tak je tu další díl... Snažím se to moc neprodlužovat, ale zase to nechci unáhlit:)

♦ Děkuju za podporu u mého nového příběhu, jste skvělí <3