Hrozně děkuju za Vaši podporu na mém novém blogu - fajn, vznikl v srpnu xD! - kdo ho ještě nečetl, tak ať to napraví, myslím, že by Vás to mohlo bavit! :) <3 (odkaz na profilu)

*

,,Harry? Kam to jedeme?'' zeptala jsem se zvědavě, asi po hodině jízdy.

,,Chtěla ses naučit lítat, ne?'' Šibalsky se uculil a já zvedla nechápavě obočí. ,,Cituju: ''Přeji si být pták nebo motýl, abych alespoň na pár dnů mohla odletět.'' Pamatuješ?'' No jistě, můj seznam přání! Stále ho má u sebe, zmetek...

,,Harry, kde tam máš zmínku o tom, že se chci naučit létat? Je to metafora. Prostě jsem toužila být pryč!'' vysvětlím mu pobaveně a Harry nad tím mávne rukou.

,,Vím, že chceš lítat. Věř mi! Dneska ti to kurva že umožním,'' pronesl vesele a já mu tu radost raději nekazila. Chytla jsem ho za ruku, dívala se z okénka a nepřestávala se usmívat.

Za chvíli už Harry zaparkoval na rozlehlém parkovišti, kde stálo jen pár aut, a políbil mě na hloubky mých prstů.

,,Tohle se ti bude líbit!'' ujistil mě, pak mi dal pusu a vystoupil. Otevřel mi dveře, uklonil se a já protočila se smíchem očima.

,,Šašku,'' utrousila jsem na oko pohoršeně a plácla ho do ramene.

,,Pro tebe budu cokoli,'' řekl důležitým hlasem a chytl se za srdce. Pak se rozesmál a vzal mě kolem ramen. ,,Nemůžu za to, nutíš mě k tomu, Olivie.'' Sklonil se, aby mě políbil do vlasů, a já se zahihňala. Asi jsme vypadali jako přeslazený páreček, který se nikdy nehádá, ale to nebyla pravda... Jen výjimečně se našel den, kdy bychom se my dva nedostali do konfliktu.

,,Harry? Co tu děláme?'' zeptala jsem se už trochu podezíravě, když jsem spatřila na velké louce hlouček lidí a několik barevných plachet. Harry se zakřenil a tomu menšímu davu zamával.

,,Říká ti něco paragliding?'' zeptal se jako by nic a já zamrzla na místě.

,,Ne,'' řekla jsem rezolutně. ,,Ne, Harry, na tohle mě nedostaneš!''

*

,,Nemůžu uvěřit, že jsi mě na to dostal!'' zanaříkala jsem, když už jsem seděla připoutaná k Harrymu. Na sobě helmu, brýle a složité vázání.

,,Mám svoje zbraně,'' pošeptal mi do ucha a mě z toho zašimralo v břiše. I v takovéhle situaci se mnou dokázal flirtovat. Ale musela jsem mu to odsouhlasit, přemlouvat tedy uměl.

,,Pane Stylesi, vy už to znáte. Přeju příjemný let,'' zavolal na nás jeden z mužů, stojících uprostřed vyvýšené louky. Otočila jsem hlavou, abych se na něj podívala, ale to už jsme se začali pohybovat a já vykřikla.

,,Neboj, nespadneme,'' řekl ještě Harry.

Náš start si moc nepamatuji. Vím jen, že se Harry rychle rozběhl a my se pomalu vznesli. Asi jsem hodně pištěla, protože mě Harry musel každou chvíli uklidňovat, že to bude dobrý.

A pak, když jsem se uklidnila, a podívala se dolů... tak i přes to, že to bylo hrozně moc vysoko a že nás jistila jen malá plachta, pár pásů a Harry, bylo to nádherné... Ten výhled dolů. Ty lesy, voda a volnost... nepopsatelný pocit.

Vydýchávala jsem ten šok a najednou se chtěla začít smát. Z toho štěstí, které se pode mnou rozprostíralo. Z toho, že je za mnou Harry, drží mě a usmívá se nejspíš taky. Chtěla jsem se smát, protože to bylo báječné!

,,Já létám!'' zvolala jsem nadšeně. Harry se rozesmál a odsouhlasil mi to. Kroužil s námi nad rozlehlou krajinou a byl se mnou v ten nepopsatelný moment, kdy jsem si opravdu připadala jako pták nebo motýl, i když ten tak vysoko nelétá.

A tyhle maličkosti, tyhle společné chvíle a zážitky, ty se člověku vryjí do paměti. Ty tam zůstanou a předčí všechny ty špatné momenty, hádky a konflikty.

Když jsme se pak snesli dolů a já zase stála nohama pevně na zemi, první, co jsem udělala, bylo, že jsem se Harrymu vrhla kolem krku. Křečovitě jsem ho objímala a děkovala mu za to, co pro mě udělal. Že kvůli mně začal plnit nějaký přihlouplý seznam mých momentálních snů, i když vůbec nemusel.

,,Vůbec jsem to nečekala,'' přiznám se. ,,Myslela jsem, že pojedeme k tobě a tam...,'' zasekla jsem se a sklopila zrak. ,,Moc si tohohle vážím, víš to?'' Pohlédnu na něj a on se usměje.

,,Proto to taky dělám, Olivie.'' Prohrábl mi vlasy a poletující prameny mi strčil za ucho. ,,A teď bysme mohli jít ke mně,'' zašeptal mi do ucha a já se zasmála. Znovu jsem ho objala a tentokrát se nechala vyzvednout do vzduchu.

,,To bychom tedy mohli.''

*

Ranní vstávání je nejhorší část dne. Musíte se totiž dostat z krásně vyhřáté postele a nechat Brada Pitta nebo Ryana Goslinga ve vašem snu , který Vám stále ještě dohrává v hlavě, být.

Dříve jsem stávala skoro ještě před zazvoněním budíku, naučila jsem se to už jako malá, ale poslední měsíce jsem ráda, že jej nezaspím.

Maya na tom není o moc lépe, takže naše dřívější spory o tom, kdo půjde jako první do koupelny, jsou minulostí.

,,Co máme za hodinu?'' zeptala se mě schlíple, když jsme vycházely z pokoje.

,,Historii,'' hlesla jsem a s rukou před pusou si zívla.

,,Ach jo, už aby byl víkend,'' postěžovala si a já ji povzbudivě vzala okolo ramen.

,,To vydržíš. Už jen dnešek,'' řekla jsem, abych ji podpořila, a ona mě jednou rukou objala nazpět.

,,Pokusím se neumřít, slibuju,'' zasmála se a já s ní.

Mířily jsme do učebny společně a usedly jsme na to samé místo, co vždycky. Na místo, kde jsem kdysi sedávala s Edwardem...

Ten do třídy přišel mezi posledními a sedl si vedle Dylana. Věnoval mi jeden krátký pohled bez emocí a pak se zaměřil na mobil ve své ruce. Dělala jsem, že mě jeho přítomnost vůbec nevzrušuje a raději si pročetla poslední kapitolu v učebnici.

S Edwardem jsme se k sobě chovali, jako bychom byli jen pouhými spolužáky a neměli prakticky nic společného. On patřil teď do jiné skupiny lidí a já se změnila... Doby, kdy jsme my dva byli nerozluční, upadly v zapomnění. Jak pro něj, tak vlastně z části i pro mě.

Rozhodla jsem se. Vybrala jsem si Harryho, ne Eda, a to nás bohužel odloučilo...

,,Slečno Sparksová, opravte prosím pana Stylese,'' promluvil ke mně pan učitel Wooley a já párkrát zamrkala.

,,Prosím?'' vyhrkla jsem ihned a pan Wooley povytáhl obočí. Nestávalo se, že bych JÁ nedávala pozor.

,,Řekněte prosím panu Stylesovi, kdy došlo k rozpadu Sovětského svazu,'' zopakoval svůj požadavek a já se začala konečně soustředit. Podívala jsem se směrem k Harrymu, ale ten si čmáral cosi po lavici a vůbec nevnímal, čili jsem usoudila, že jeho asi nemyslí. ,,Tady, panu Edwardu Stylesovi,'' pomohl mi pan Wooley a já se zaměřila na Edwarda. Vypadal otráveně, ale při pohledu na mě se ušklíbl.

,,Sovětský svaz zanikl 26. prosince 1991,'' odpověděla jsem konečně a pan Wooley pokýval spokojeně hlavou.

,,Děkuji. A vraťte se zase k nám, slečno Sparksová, nerad bych viděl zrovna u Vás nezájem,'' řekl pan Wooley mírným hlasem a já se zastyděla za to, že se mi to stalo zrovna u něj v hodině. Po zbytek vyučování už jsem se soustředila.

Jen mě znervózňoval Edward, který si co chvíli odkašlal a upozorňoval tak na svou přítomnost...

*

,,Olivie? Olivie!'' zavolal na mě Niall přes půlku chodby a já se zmateně otočila. Doběhl ke mně a ještě než se stačil vydýchat, už na mě chrlil informace:

,,Zejtra je v osm mejdlo u nás, přijdeš, že jo?'' ujišťoval se a já si povzdechla.

,,Moc se mi nechce,'' přiznala jsem a jeho výraz se změnil na nekompromisní. ,,Ale nemůžu tam chybět, je mi to jasné,'' dodala jsem rezignovaně a Niall se zazubil.

,,Bude prdel, zahrajeme si zase nějakou fajnovou hru!'' zavolal na mě ještě při odchodu a já protočila s úsměvem očima. Jako bych o to zrovna já stála...

Konečně jsem se mohla vrátit na pokoj, abych si dala horkou sprchu a podívala se na nějaký náhodný film s Mayou. Mé plány na víkend totiž nezahrnovaly nic moc náročného, dokud mi Niall nesdělil, že jsem zvaná na večírek...

Vyšla jsem z hlavního vchodu a ihned zatočila do uličky, která vedla k ubytovnám, když jsem za rohem zaslechla povědomý hlas. Byl trochu nakřáplý, jako kdyby byl daný člověk nachlazený, a telefonoval. Opřela jsem se o zeď a nakoukla do míst, odkud se hlas ozýval.

Edward postával u stojánku na kola a kouřil cigaretu. Zamračila jsem se a dívala se na to, jak do svých plic dostává zapáchající nikotin z podlouhlé tyčinky. Harry s tím přestal a Edward začal? To je jak z nějakého filmu, ve kterém se ze špatného stane ten dobrý a z dobrého zase ten špatný...

,,Thereso... říkal jsem ti už mockrát, že to bylo jen pobavení na několik týdnů.... už jsem zase ve škole a ty děláš svou práci... nehodlám se tam vrátit, dokud nedodělám vejšku,'' mluvil na někoho na druhé straně a já tak zvládala zachytit alespoň útržky z jejich rozhovoru. Vím, že by se to nemělo dělat, ale měla jsem potřebu vědět, co se to teď kolem Edwarda děje.

Hlasitě zakašlal a dokouřenou cigaretu hodil na zem. Zadupl ji a pokračoval:

,,Dávám na tvoje slova. Děkuju ti za všechno, jasný? Pomohlas mi,'' usmál se a zase se rozchrchlal. ,,Jo, to je jen nějakej otravnej kašel, budu v pohodě. Měj se, Thes. Pa,'' rozloučil se s údajnou Theresou a mobil si zastrčil do zadní kapsy svých roztrhaných džín. Otřel si zpocené čelo a zaklonil hlavu dozadu. Dýchal zrychleně a nevypadal moc dobře.

,,Jsi v pořádku?'' vypadlo ze mě dřív, než jsem si uvědomila, co říkám, a ruku jsem si okamžitě dala před pusu. Edward sebou trhl, a když zjistil, že se jedná o mě, překvapeně zamrkal.

,,Liv?'' oslovil mě úplně stejným tónem hlasu, jako to dělával ještě před pár měsíci, když jsme byli přátelé. Pak ale nasadil opět ten namyšlený pohled a slizce se usmál. ,,Co že se staráš?'' neodpustil si.

,,Ehm, máš pravdu. Mělo by mi to být fuk. Ale není. Vypadáš hrozně. Měl by sis jít lehnout,'' poradila jsem mu, i když mi to k ničemu nebylo. Edward se na mě zaujatě podíval a propálil mě kalným nehezkým pohledem.

,,Pořád tak panovačná a přechytralá. Ani mi to moc nechybělo,'' řekl kousavě a mně se to kupodivu dotklo.

,,Zato ty jsi úplně jiný,'' opětovala jsem mu. ,,A... do jisté chvíle jsi mi i scházel.'' Edward se napřímil, rukou si přikryl ústa, aby se mohl v klidu vykašlat, a pak se ušklíbl.

,,Myslíš do chvíle, kdy jsem ti dal jasně najevo, že už pro mě nic neznamenáš? Na tu si pamatuju úplně přesně,'' pronesl a zdálo se mi, že si to dokonce užívá. ,,Drahá Liv, ten Edward, kterého jsi znala půl roku, je pryč. Nadobro. Teď jsem tu já. A mně je úplně jedno, jestli si myslíš, že bych si měl jít lehnout,'' uzemnil mě a prohrábl si nagelované vlasy. Najednou se mi stýskalo po Harrym, protože s ním jsem si připadala chráněná. Z tohohle nového Edwarda mi vstávaly chloupky na krku.

,,Jsem ráda, že jsem tvou pravou tvář poznala dříve, než tuhle nechutnou masku,'' zakončila jsem to zase já, pak se otočila a ladnou chůzi mu zmizela z dohledu.

S lidmi jsem jednat uměla. Měla jsem léta praxe s těmi, co mi dávali najevo mé nedokonalosti, ale Edward, tenhle Edward, s tím to bylo snad nejtěžší. Musela jsem v něm totiž pořád nacházet toho roztomilého kudrnatého kluka se sladkými ďolíčky a kostkovanou košilí. Ale ten byl pryč.

Zazvonil mi mobil, takže jsem ihned začala šátrat v tašce. Na displeji bylo Harryho jméno a naše společná fotka, která měla být původně jen se mnou, ale Harry si usmyslel, že se se mnou vyfotí.

Usmála jsem se a hovor zvedla.

,,Lásko?'' ozvalo se na druhé straně a já si nahlas oddechla. Byla úleva slyšet jeho hlas po tom, co jsem se setkala tváří v tvář Edwardovi.

,,Ano, Harry?'' odvětila jsem a vešla do chodby, kde se nacházely dveře do Mayina a mého pokoje.

,,Děsně si mi chyběla,'' zaznělo jak v telefonu, tak někde u mě. Zvedla jsem své modré oči a spatřila vysokou pokérkovanou postavu stát několik kroků ode mě.

Šťastně jsem vydechla a i navzdory tomu, že jsme se viděli docela nedávno, jsem k němu doběhla a skočila mu do rozpřažené náruče. Zvedl mě jako pírko a já okolo něj obmotala nohy. Naše typické gesto uvítání, když jsme sami.

,,Co se stalo, kotě?'' poznal okamžitě, že nejsem ve své kůži. Zabořila jsem mu prsty do vlnitých vlasů a dala mu pusu na krk.

,,Edward,'' řekla jsem pouze a Harry se celý napnul. Políbila jsem ho a prohrábla mu kudrliny, abych mu dala jasně najevo, že teď to řešit nechci. Pochopil mě a smířlivě zareagoval:

,,V tom případě by to chtělo horkou sprchu.'' Rozrazil dveře do pokoje a se mnou v náručí v něm i zmizel...

FLASHBACK

Edward's point of view

Se svou novou vizáží jsem byl spokojený. Vlasy jsem si nechal sestřihnout tak, abych je nahoře měl delší a po stranách kratší. Změnil jsem svůj styl oblékání, nasadil arogantní masku a všechno mohlo začít od znovu. Novej Edward. Nový chování. Novej slovník a tak podobně.

Vešel jsem do tátovy kanceláře a zářivě se usmál na jeho pohlednou sekretářku, která byla právě na odchodu. Dlouhý nohy, špinavý blond vlasy a pevnej zadek... Tady se bude pracovat dobře.

,,Ahoj, tati,'' pozdravil jsem ho a on se s úsměvem zvedl.

,,Edwarde,'' uvítal mě vřele a krátce si mě přitáhl do objetí. ,,Rád tě vidím. Máš nový sestřih?'' všiml si ihned a já kývl. ,,Sluší ti,'' pochválil mi mou novou image a hned navázal další poznámkou: ,,V telefonu si zněl sklesle. Co tak najednou?'' zeptal se starostlivě a já se bezstarostně uchechtl.

,,Chci nasbírat nějaký ty zkušenosti. Kdo jiný by měl po tobě převzít firmu?'' položil jsem mu otázku, u které jsem ani nečekal odpověď.

,,S tím jsem počítal už dávno. Harry bude mít jiný starosti.'' Zatvářil se trochu provinile, ale rychle to zamaskoval a poplácal mě po rameni.

,,Tahle kancelář bude teď pár měsíců tvoje. Moje sekretářka Theresa je s tím už srozuměna a stává se tvou nynější pravou rukou. Se vším se obrať na ni,'' sdělil mi, pak se podíval na hodinky a povzdechl si. ,,Už budu muset jít, každý pátek tě přijdu zkontrolovat. Vše ostatní ti vysvětlí Theresa.'' Poté se už jen rozloučil a odešel.

Ehm... tak se vším, jo?

,,Thereso? Přijďte prosím do mé kanceláře. Potřebuji s něčím pomoct,'' řekl jsem do záznamníku a ušklíbl se.

A nejen jednou...

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Amber Heard jako Theresa Jennerová

♦ Tuhle holku si dobře zapamatujte, protože ta bude hrát VELMI důležitou roli... Ano, je tu dost postav, já vím :D! Ale tahle je možná už poslední :D

♦ Zatím si žádáte více AYSD než FM, ale pokud by to chtěl někdo změnit, budu teď pořádat častěji hlasování na svojí FB stránce (mattonkamattstyles), tak to sledujte, ať ovlivníte hlasování <3 Každé 'To se mi líbí' mě potěší :D:)

♦ Tak papa, příště <3