,,Kam půjdeme dál?'' zeptala jsem zvědavě a víc se uvolnila, protože už jsme zase stáli na chodníku.

,,No, řekněme, že si dnes jen moje,'' řekl tajemně Harry a já to nestačila ani pochopit, protože už mě táhl někam jinam.

Šli jsme po ulici ruku v ruce a občas se na nás okolí zastavovalo pobaveným pohledem. Nedivila jsem se jim, měla jsem na sobě Harryho velké tepláky, mikinu a bílé conversky nějaké neznámé holky, která je nechala na party.

,,Harry? Nemohla bych si jít koupit jiné oblečení? Lidé se na mě koukají dost divně,'' řekla jsem mu tiše a on svraštil obočí.

,,Mně se v tom líbíš,'' odbyl mě jednoduše a já dala oči v sloup.

,,Možná tobě, ale pro ostatní jsem jako zábavná atrakce,'' poukázala jsem na smějící se hlouček náctiletých dívek a Harry pokrčil rameny.

,,No a? Není to kurva jedno?'' odtušil. ,,Nezáleží přece, do prdele, na tom, co si myslí ostatní, ne? Sama to říkáš,'' připomene mi a já už raději mlčím. Stisknu mu ruku a opřu se o jeho paži. Teď aspoň vypadáme roztomile. ,,Olivie?'' osloví mě Harry po nějaké době, kdy už přemýšlím nad něčím úplně jiným.

,,Ano?'' Nevědomky zívnu a on se ušklíbne.

,,Sme tady,'' sdělí mi a ukáže před sebe. Vidím jen velké prázdné parkoviště. Rozhlédnu se kolem a nechápavě pozvednu jedno obočí, čímž žádám po Harrym vysvětlení, které se po pár minutách dostaví. ,,Naučíme tě řídit, Olivie,'' řekne naprosto pohotovým tónem hlasu a já okamžitě zavrtím hlavou.

,,Ne!'' zamítnu jeho návrh. ,,To nejde! Já nemůžu!'' odmítám a stále vrtím hlavou. ,,Navíc tu ani nemáš auto!'' snažím se z toho vykroutit.

,,Auto je přesně tamhle.'' Ukáže na své černé Porsche 918, které stojí vedle zavřeného bufetu, a já udělám váhavý krok vzad. Harry mě chytne za pas a přitáhne si mě ke svému pevnému tělu. ,,Jednou se to naučit musíš. A já vím, že to chceš!'' uzemní mě a já obličej zformuji do zoufalé grimasy.

,,Harry!'' zakvílím. ,,Vždyť víš, že se bojím aut!'' upozorním ho, ale i tak ho nepřesvědčím. Postrčí mě směrem k bufetu a já vím, že z tohohle jen tak nevycouvám.

Dojdeme až k černému autu a on mi galantně otevře dveře od řidiče. Ještě naposledy se na něj prosebně podívám, než si do auta sednu, ale on se pouze sladce usměje a jen mě popožene dovnitř.

Dosednu na koženou sedačku a na sucho polknu. Harry obejde auto a sedne si na místo spolujezdce. Hned se přikurtuje a já to po něm zopakuji. Vezme mě za obě mé třesoucí se ruce a vážně se mi zahledí do očí.

,,Nic se ti nestane. To ti kurva že slibuju. Ale musíš mi věřit,'' připomene mi dnešní hlavní téma jménem důvěra a já nemám sílu ani na to, abych mu to odkývala.

Moje ruce položí na volant a otočí klíčky v zapalování. Silný motor zavrní a já volant stisknu silněji. Harry mě uklidní tak, že mě políbí na odhalený kus kůže na krku a ruku položí na mé opěradlo.

,,Fajn, kotě. Jela si už někdy sama?'' zeptá se mě, ale i on ví, že odpověď zná už dávno. I tak zavrtím hlavou a on jeden koutek rtů zvedne nahoru. Podívá se k mým nohám a trochu mi rozkročí nohy, což mi nahrne červeň do tváří. ,,Ta šlapka úplně nalevo se nazývá spojka. Když je spojka nahoře, motor zabírá a auto jede. Když spojku sešlápneš, motor nezabírá, ale auto jede samo. A když ji sešlápneš jen napůl, motor taky zabírá jen napůl. To se nedělá za jízdy, ale jen při rozjíždění a řazení,'' poučuje mě a já to nestačím pobírat. Samozřejmě o autech něco vím, ale v praxi jsem to nikdy nevyužila.

,,Zlato?'' osloví mě Harry a já se vrátím zase do reality.

,,Jsem v pořádku, pokračuj,'' pobídnu ho a dívám se na místo, které právě popisuje.

,,To prostřední je brzda, tou brzdíš, ale to ti snad došlo,'' řekne a pak se zasměje nad právě vyřčenou větou, která zněla opravdu směšně.

,,Máte opravdu skvělé postřehy, pane učiteli,'' poškádlím ho a on se uculí.

,,Nedělej si ze mě kurva srandu,'' uzemní mě s jiskřičkami pobavení v očích a já zvednu ruce v obraně. ,,A ta poslední šlapka je plyn. Víc ti říkat nebudu, protože by sis zase neodpustila ty svoje posraný poznámky,'' uchechtne se a já na něj vypláznu jazyk. ,,Fajn, sešlápni spojku, zkontroluj ruční brzdu, to je tohle,'' ukáže na dlouhou páku mezi námi. ,,A zařaď jedničku. Tady,'' představí mi páku číslo dvě. S jeho pomocí udělám, co po mně chce, a pak čekám na další pokyny. ,,Přidej trochu plyn a drž!'' Nohou nahmatám pedál úplně vpravo a auto zavrní.

,,Teď opravdu pomalu pouštěj spojku a pořád drž plyn,'' radí mi znale Harry a já se pokouším synchronizovat své roztřesené dolní končetiny. Auto se pomalu rozjede. ,,Super, skvělý!'' pochválí mě Harry nadšeně. ,,Teď pusť spojku a polož levou nohu vedle tý šlapky,'' říká dál a já se v duchu zasměji nad tím, že prostě nedokáže říct pedál. ,,Přidej plyn,'' pokračuje a já přitlačím na svou pravou nohu. Auto se rozjede rychleji, jen se párkrát zadrhne, když zpanikařím a plyn pustím.

,,No vidíš, jak ti to jde. Seš náhodou dobrá,'' složí mi obdivně Harry poklonu a já se šťastně usměji. Já řídím auto! Pane bože! Řídím auto!

,,Jo, není to tak hrozné,'' řeknu rozklepaně a rozzářím se, když se mi povede s volantem otočit a my zabočíme do leva, aniž bychom se vybourali.

,,Fajn, lásko. Tady zatím nejsme na silnici, ale když bude potřeba blikat, zablikáš touhle páčkou.'' Namíří prst vlevo vedle volantu. ,,Zatočila si skvěle, takže to tě chválím, jen zkus sundat nohu z plynu a bude to ještě zkurveně lepší. Kdybys takhle zabočila třeba na dálnici, srovnáš si volant a zase přidáš plyn, okay?'' Kývnu, protože tohle pochopím.

,,Jen nevím, co s tím řazením,'' zamumlám, protože to mi přijde asi nejtěžší.

,,Olivie, to je úplně snadný. Jediný, co musíš vědět, je rychlost. Takže, jedničkou řadíš do třicítky, tu máš právě teď. Dvojkou řadíš do padesátky. Trojkou do sedmdesátky a dál to dělám prostě podle zvuku. Zpátečkou jdeš dozadu, to chápeš,'' řekne si poslední slova spíš pro sebe a já jen mrkám, abych všechny informace pobrala.

,,A jak tedy řadím?'' zeptám se netrpělivě, protože už objíždíme okruh hlemýždím tempem pár minut a mě to přestává bavit.

,,Nějaká nedočkavá,'' houkne pobaveně Harry. ,,Nejdřív si zjistíš, co máš za rychlost. Pak ubereš plyn, skoro dáš nohu z pedálu, sešlápneš spojku a zařadíš pákou novou rychlost,'' mluví, mezitím co se já snažím plnit vše, co mi diktuje. ,,Pusť spojku a pak přidej plyn.'' Udělám to a auto zrychlí. Zajásám a udělám okolo parkoviště rychlejší kolečko.

,,No jo, když máš dobrýho učitele.'' Harry pokrčí sebevědomě rameny a já se na něj ušklíbnu.

,,Zase tak moc si nevěř. Mám k tomu holt vlohy,'' prohodím nenuceně a zasměji se, protože z toho mám opravdu radost. Sedím za volantem a jsem v pořádku!

,,Já si stejnak myslím, že sem prostě zkurveně dobrej učitel,'' šeptne u mého ucha a k mému překvapení mě kousne do ušního lalůčku. Vyjeknu a stočím volant prudce doprava. Auto sebou trhne a Harry se svalí na mě.

,,Promiň!'' omlouvám se rychle a raději rychle dupnu na brzdu, což nás vyhodí zase dopředu. Auto ale naštěstí zastaví a já se pomalu vydýchám...

,,Kurva, Liv! Seš docela nebezpečná,'' zvolá Harry a odhrne si vlnité vlasy z čela. Raději převezme řízení on a já se pohodlně usadím na sedačce spolujezdce, kde už to moc dobře znám.

,,Myslím, že mi to stačilo,'' zamumlám si pro sebe, ale i tak se usměji, protože mám ze sebe radost. ,,Umím řídit! Dá se to za to považovat, ne?'' Podívám se na Harryho, který kontroluje, jestli je vše s jeho milovaným autem v pořádku. Když usoudí, že je, přenese pozornost zase na mě.

,,Jo, dá. Ale pár lekcí ještě potřebovat budeš,'' prohodí pobaveně a znovu nastartuje.

,,Ale,'' mávnu nad tím rukou. ,,Kam jedeme teď?'' Uvolním se, protože mě to začíná bavit. Trávím den se svým klukem a cítím se naprosto báječně.

,,Chci tě s někým seznámit,'' řekne trochu hlubším tónem hlasu a vyjede z opuštěného parkoviště.

,,S kým?'' Zpozorním a narovnám se, protože mě to začne zajímat.

,,Olivie, měla by ses kurva naučit bejt míň zvědavá v situacích, kdy tě chce člověk prostě jen překvapit,'' pokárá mě a já se stáhnu.

,,Když já jsem hrozně napnutá, Harry, a ty mi nikdy nic neřekneš. Nemám pak ani čas se rozmýšlet,'' svěřím se mu protestně a on nahodí výraz, který až moc dobře znám.

,,Možná by bylo fajn, kdyby si chvíli dělala věci bez přemejšlení,'' poradí mi a já mu dám za pravdu. Propletu si s ním prsty a zadívám se z okna. Prostě jen dneska nebudu Olivií Sparksovou. To zvládnu.

Jedeme déle, takže mě za chvíli dívání z okna unaví a já si položím hlavu na chladné sklo. Zavřu oči a naslouchám zvuku dobře jdoucího motoru. Zanedlouho usnu a probudím se, až když mě Harry políbí na tvář a trochu mnou zatřese. Protáhnu se a párkrát zamrkám, abych se úplně probrala. Poté vystoupím z auta a čekám, až ke mně Harry dojde.

Stojíme před velkou černou bránou, která je zahalená hustými korunami dvou mohutných vrb, a díváme se jeden na druhého. Já nechápu, co tu děláme, a Harry vypadá nervózně. Důkladně si to místo prohlédnu a zamrazí mě, když si uvědomím, že je to hřbitov.

,,Co tady, Harry?'' zeptám se šeptem a Harry mě chytne za ruku.

,,Pojď,'' řekne pouze a zatáhne mě směrem ke vstupu. Jeho dlouhé prsty se obemknou okolo železné kliky a rzí prolezlá brána dlouze zanaříká. Naskočí mi z toho zvuku husí kůže.

Na nic se neptám a jen Harryho následuji dovnitř. Přijde mi divné, že by se s námi chtěl někdo stýskat na hřbitově, ale nechám to na Harrym. Pokud tu nebude chtít strávit noc, nic proti tomu nemám.

Prohlédnu si vysoké topoly, které obklopují jednotlivé hroby, a ošiji se, když se chladný vítr otře o mou citlivou pokožku. Koruny stromů jsou vypelichané větrem a na zbylých listech se ještě třpytí zbytky zmrzlého sněhu. Celkový zjev hřbitova je ponurý a smutný.

,,Olivie?'' osloví mě Harry, když se zastaví. Vzhlédnu k němu a s letmým úsměvem mu odpovím. ,,Seznam se s mou mámou,'' hlesne a ukáže před sebe. Úsměv mi na tváři ztuhne a já se tím směrem podívám.

Anne Stylesová (X – X) V našich srdcích zůstaneš navždy...

Stojí na mramorovém náhrobku zlatou kurzívou a já si dám ruku automaticky před ústa. Nemůžu uvěřit, že mě vzal za člověkem, kterého jsem si tolik přála poznat. Měla jsem jedinečnou příležitost poděkovat Harryho mámě za to, že přivedla na svět a vychovala úžasného mladého muže.

,,Těší mě,'' řeknu skoro neslyšně. ,,Jsem-Jsem Harryho přítelkyně,'' představím se nejistě a nakonec zvednu koutky rtů mírně nahoru, abych odlehčila situaci. Harry mi stiskne ruku, aby mi dodal odvahu, a já pomalu vydechnu. ,,Asi bych Vám měla poděkovat,'' začnu nervózně, když mi dojde, že to Harry nechává opravdu na mně. ,,Protože díky Vám jsem měla šanci poznat tak skvělého kluka jako je Harry. Vychovala jste ho báječně, i když udělal spousty chyb, tak je to pro mě jeden z nejdůležitějších lidí v životě. Myslím, že na něj tam nahoře můžete být pyšná, protože udělal velké pokroky. Já sama na něj pyšná jsem.'' Podívám se na Harryho a zjistím, že se také usmívá. ,, Jo, je pravda, že není dokonalý a že bych si tu na něj mohla stěžovat donekonečna, ale i tak vím, že má daleko více kladných vlastností, než těch záporných. A to díky Vám. Děkuji za to,'' zakončím svůj krátký proslov a kousnu se nervózně do rtu. Mluvila jsem dost nesouvisle a vlastně ani nevím, co se to tu během těch pěti – deseti minut odehrálo, ale i tak jsem s tím spokojená, protože jsem řekla vše, co mi poslední týdny vrtalo hlavou.

,,Já děkuju,'' ozve se Harry a já zakloním hlavu, abych mu nahlédla do tváře. Trochu se mračí, ale jinak je na něm znát, že je šťastný. ,,Vážně, Olivie. Seš jediná, kdo ve mně ještě věří,'' šeptne a já pokrčím rameny.

,,Taky jsem asi jediná, komu to opravdu myslí.''

Oba se nad tím zasmějeme a Harry mě obejme okolo ramen. Díváme se na kamenný hrob, čteme si stále dokola ta samá slova a já si pomyslím, že bych od začátku už rozhodně začínat nechtěla, jak jsem psala ve svých stech přáních. Ne. Takhle to mělo být a takhle mi to vyhovuje. Já a Harry. Navždy ve svých srdcích.

*

Vyjdeme z hřbitova a mně zakručí v břiše. Zrudnu a doufám, že si toho Harry třeba nevšiml. On se na mě ale zašklebí a pohladí mě na místě, odkud se ten bručivý zvuk vydral.

,,Myslím, že je čas na to, abychom se oba přežrali,'' zhodnotí situaci a já se zasměji.

,,To beru. Ale platím!'' upozorním ho a on se sladce usměje.

,,Na to kurva zapomeň,'' ucedí se stálým úsměvem a pak svou rukou sjede k mému boku.

,,Harry!'' zakňourám protestně.

,,O tomhle nehodlám, do prdele, debatovat. Olivie! Seš moje holka, tak si zvykej na to, že si tě budu zkurveně rozmazlovat!'' zakončí tuhle krátkou diskuzi a já protočím očima. Všichni kluci jsou v tomhle stejní.

,,Hm,'' zamručím. Hned na to ale vyjeknu, protože svou dlaní sjede na můj zadek a silně ho zmáčkne.

,,Neprovokuj!'' napomene mě a já s červenými tvářemi raději kývnu.

,,Hlavně ale nevyber žádnou další předraženou restauraci,'' požádám ho, protože při vzpomínce na to, jak jsme jednou úplně mokří vešli do luxusního podniku s křišťálovým lustrem a lidi na nás koukali jako na nějaké houmlesáky, mě polije stud.

,,Neboj, to bych ti neudělal,'' ujistí mě s chechotem a otevře mi dveře od auta.

*

Nakonec jsme skončili v KFC se dvěma kyblíky, dvěma bezednými kelímky s colou, hromadou hranolek a dvěma twistery. Dívala jsem se na to dost pochybně, protože fast foodům se zásadně vyhýbám, ale Harry mě popohnal a prakticky do mě polovinu jedno kyblíku nacpal.

,,Budu tlustá,'' postěžuji si, když ve mně zahučí další pytlík hranolek.

,,Jo, jasně.'' Harry protočí očima. ,,A i kdybys byla, což si myslím, že je v tvým případě fakticky  nemožný, tak je mi to kurva jedno. Naopak. Aspoň budeš mít větší prsa i zadek, a to já mám rád.'' Pokrčí rameny a mně se nahrne krev do obličeje. Zasměji se a pokroutím hlavou.

,,Ty prostě myslíš pořád jen na věci, co jsou spojené se... sexem,'' dostanu ze sebe a pro jistotu se ohlédnu, jestli mě někdo neslyšel. Naštěstí ne.

,,To vadí?'' Usměje se lišácky a mně zašimrá v podbřišku.

,,Ani ne. Dělá tě to tebou,'' přiznám a dojím svou porci. Harry sní jeden celý kyblík a polovinu mého. Nemluvě o tom, že spořádal dost velkou část hranolek a jeden twister, který mně osobně chutnal nejvíc. ,,Jak je možné, že tolik jíš a vůbec netloustneš?'' zeptám se nevěřícně, protože jsem si jistá, že Harry nijak moc nesportuje.

,,Posilování,'' řekne a pak dodá. ,,A taky prostě moje nezaměnitelná dokonalost,'' pronese sebevědomě a já dám oči v sloup.

,,Spíš rychlý metabolismus, tím to bude. A ego,'' neodpustím si a vstanu. Poplácám se po plném břiše a vydechnu. ,,Teď prosím žádný velký pohyb nebo prasknu!'' kladu mu důrazně a on se smíchem souhlasí.

,,Neboj,'' uchlácholí mě. ,,Teď půjdeme udělat jednu věc, při který se moc hejbat nebudeš.'' Přimhouřím oči, ale následuji ho.

*

,,Harry! Už můžu?''' zavolám na něj už nejméně po sté a podívám se na své hodinky. Už asi tři hodiny sedím na tom samém místě zády k Harrymu a kontroluji hodinky. Je půl sedmé a začíná se stmívat.

,,Ještě chvilku, buď trpělivá, Olivie!'' odvětí a následně zakleje.

,,Můžeš mi říct, co tam aspoň vyvádíš. Každých deset minut buď vykřikneš anebo zanadáváš!'' postěžuji si a on se zasměje.

,,Neřeknu,'' odmítne ihned. ,,A nediv se mi! Sem v dost debilní pozici a je to dost namáhavý!'' křikne ke mně a zase si neodpustí své oblíbené sprosté slovo.

,,Doufám, že to bude stát za to, protože už necítím zadek,'' zavrčím, ale Harry mě neslyší. Povzdechnu si a znovu se podívám na hodinky. Když zjistím, že se ručička posunula jen o čtyři minuty, otráveně zamručím.

Harry mě dovedl na nějakou neznámou lavičku se zavázanýma očima a upozornil mě, že jestli se otočím, hodí mě do studené Temže. Myslím si, že by toho byl opravdu schopný. Dívám se před sebe a snažím se zjistit, kde to právě jsme. Bohužel tohle místo vůbec neznám, musíme být na druhé straně Londýna.

,,Harry? Proč si to neudělal dříve a nedovedl si mě sem, když už bys to měl hotové? Takhle tu strávíme celý zbytek dne!'' stěžuji si opět a uslyším za sebou žuchnutí.

,,Protože sem to nestihl dodělat, slečno Netrpělivá!'' ozve se už blízko mě. ,,Je to hotový, ale není to žádnej zázrak, jasný?'' řekne těsně u mého ucha a já sebou trhnu. Přesto kývnu a vstanu. Stále se neotáčím a čekám, až mi Harry zadá další pokyn.

Vezme mě něžně okolo ramen, vlepí mi malý polibek na tvář a pak se se mnou pomalu otočí. Když spatřím to, co spatřím, zatajím dech.

,,To aby se na tebe nezapomnělo, Jiskřičko,'' vysvětlí a já si dám ruku před pusu. Zamrkám, abych zadržela slzy dojetí, které se mi během vteřiny nahrnuly do slzných kanálků, a celý ten výtvor si prohlédnu.

,,Pane bože,'' zašeptám.

Dívám se na sebe samu asi tak třicetkrát větší. Malinko se usmívám a v očích se mi třpytí jiskřičky radosti. Harry mě namaloval. Namaloval mě na starou oprýskanou budovu, aby se na mě mohli dívat lidé, a celé místo tak oživil. Namaloval mě tak krásně, že jsem pomalu ani nemohla uvěřit, že jsem to já.

,,Proč-,''

,,Protože svou slibnou budoucnost si už zařídíš sama. Tady zanecháváš jen stopu,'' přeruší mě a já šokem nedokážu zareagovat. On mě namaloval! Na dům!

,,Já-Já,'' začnu koktat. ,,Hrozně moc ti děkuji, Harry! Tohle pro mě ještě nikdy nikdo neudělal,'' vzlyknu a přitisknu se k němu. ,,Děkuji,'' opakuji omámeně a stále si sebe samu prohlížím.

,,Stálo ti to za to čekání?'' zeptá se pobaveně a já užasle přikývnu.

,,Jo,'' vydechnu. ,,Jo, stálo.'' Opřu se o jeho mohutnou postavu a přivřu oči.

Dnešní den je ten nejlepší v mém životě. Hned po tom, co jsem se s Harrym dala dohromady, samozřejmě.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Ahoj, já vím, že nejsem moc aktivní, ale znáte to... rodina, prázdniny, shon... Není to jednoduchý...

♦ V sobotu jedu na tábor, ale mám rozepsaný ještě jeden díl. Dopíšu ho, to slibuji, ale jestli budou ještě dva, to nevím <3

♦ Děkuji za vaši trpělivost a že mé příběhy zvedáte výš a výš. Miluju Vás <3

♦ P.S. Jestli tam jsou nějaké chyby, tak se omlouvám, ale moc jsem to nekontrolovala :D