4. POHYBY

   Nemůžu uvěřit, že už za šest dní ukážu Harrymu své nové já. A přitom mi přijde, že jsem se skoro nic nenaučila. Ano, je pravda, že jsem měla teprve tři lekce, změnila jsem make-up a vlastně i styl oblékání, ale jinak se vyjadřuji a prezentuji stále, jako ta Olivia Sparksová, která v září nastoupila sem na Akademii.

No, uvidíme, jaké ovoce to přinese v osudný den D.

Dnes jsem měla s Harrym dohodnuté menší rande. Přijde mi, že jsme si už delší dobu neudělali čas sami na sebe a že jej většinou teď trávím jen se Shawnem.
Mám Shawna ráda, je skvělý, pozorný a kupodivu i citlivý, ale bojím se, že by mi to mohlo také přerůst přes hlavu, když s ním teď sdílím svůj nudný život.

,,Liv? Můžeš na minutkuu?'' zavolá na mě Maya z pokoje, zatímco já si urovnávám šedé legíny s vysokým pasem.

,,Joo, hned!'' odpověděla jsem stejným tónem. Pak jsem si uvědomila, že jsem přeci jen změnila trochu slovník. Naučila jsem se zase říkat jo. Měla jsem ze sebe radost, takže jsem vyšla z koupelny se spokojeným úsměvem.

Maya stála uprostřed pokoje ve fialové krajkové podprsence a titěrných kalhotkách, které zakrývaly tak procento jejího klína. Zrudla jsem a podívala se na ni s otázkou v očích.

,,Mám dilema, kotě. Co si mám vzít na sebe? Overal nebo šaty?'' Ukázala mi dva černé kusy oblečení a já si každý důkladně prohlédla.

,,Asi se mi v tom spíše ukaž, takhle to neposoudím,'' poradím jí a ona mě poslechne. Nasouká se nejdříve do šatů, které mají na ramenou volánky a těsně ji obepínají okolo pasu.

,,Tak co?'' zeptá se zadýchaně.

,,Sluší ti, ale nemůžu ti dovolit v tom jít,'' řeknu rezolutně. Maya se zatváří nechápavě a pozvedne trochu překvapeně obočí.

,,Proč?'' zní malinko ukřivděně.

,,Protože vypadáš až moc dobře a je mi jasné, že z tebe nespustí žádný kluk oči!'' odpovím jí se stálým chladným tónem, ale nakonec to nevydržím a zacukají mi koutky. ,,Nebudu mít šanci tě uhlídat!''

,,Olivie! Ty seš tak zatraceně dobrá herečka, že nikdy neprokouknu, co se ti rojí v hlavě!'' Zasměje se a plácne mě po rameni. ,,Ale děkuju. Vážně v nich vypadám dobře?'' zaváhá.

,,Ano, sice jsem neviděla ten overal, ale tohle ti zatraceně sluší. A také nestíháme, čili bys mohla trochu pohnout!'' upozorním ji a natáhnu se po své tašce.

Maya vypadá spokojeně a prohlédne si mě. Překvapením se jí ztvarují ústa do o, když se zastaví na elastických leginách.

,,Liv?'' osloví mě. ,,Odkdy nosíš... tohle?'' poukáže na můj černý rolák bez rukávů, který končí těsně nad leginami.

,,Nevím, líbilo se mi to?'' odpovím váhavou otázkou a Maya se uculí.

,,Mně taky. Sluší ti,'' zhodnotí a já se začervenám. To jsou ty komplimenty. Neumím je přijímat. Poděkuji jí a vyrazím ven z pokoje.

,,Papa, Livrolde, a nezlob!'' zavolám ještě na černého buldočka, který se líně protahuje v pelíšku. Je to ten nejhodnější pes, kterého znám.

*

Dnešek byl únavný. Aspoň že už je poslední hodina, protože jsem se celou dobu choulila do černého cardiganu, který jsem si pro jistotu vzala, a snažila se udržet pozornost. To mi v poslední době moc nejde. Buď myslím na sebe, na Harryho, na Edwarda nebo na Shawna.

Na sebe myslím proto, protože se obávám, že skončím jako druhá Glorie či Lisa. Že ze mě ta změna udělá až moc jiného člověka.
Na Harryho myslím pořád, takže to zase tak překvapující není. Bojím se jen, že to, co mi tají, ublíží nám oběma.
Edward mi vrtá hlavou delší dobu, stále se mi nechce věřit tomu, že jsem mu ukradená. Nejdřív Vám slibuje lásku a pak je mu vlastně jedno, co se s Vámi stane? To kdy přišlo do módy?

A proč na Shawna?

Musí to být tím, jak se mi svěřil o své babičce a rodičích. Pohlížím na něj teď úplně jinak.

,,Olivie?'' ozve se hlas pana Wooleyho.
Aby bylo jasno, proč mám teď tak často historii. V druhém pololetí jsme si mohli vybrat už jen předměty, které nás opravdu zajímají, a mohli jsme se jim věnovat. Já si vybrala jen ty humanitní a umělecky zaměřené.

,,Pane Wooley?'' oslovím i jeho jménem a on se usměje.

,,1947 až 1989?'' zeptal se jen a mně byla odpověď ihned jasná.

,,Studená válka. Někdy se ale uvádí až 1991,'' opravila jsem ho a on se spokojeným úsměvem pokračoval ve svém výkladu.
Stále se mi zdál nějaký bledý, unavený a na čele se mu třpytily kapičky studeného potu. Byl to můj oblíbený učitel, takže jsem o něj měla starost.

Na konci hodiny mi to nedalo a šla jsem za ním. Dobrá duše Sparksová. Už pár týdnů ho pozoruji a zdá se mi divný, prostě se teď jen ujistím, že mu nic není.

,,Pane Wooley?'' promluvím těsně za ním a on se otočí.

,,Ah, Liv, moje nejoblíbenější studentka,'' řekne pro mé potěšení a já ho obdaruji zářivým úsměvem. ,,Děje se něco?'' To byste mi měl říct spíše vy...

,,Ne, jen... Vlastně ano,'' přeřeknu se. ,,Jste v pořádku?'' optám se ho přímo a nasadím starostlivý tón, po kterém ztuhne. Pokusí si urovnat své prořídlé vlasy, ale akorát to ještě zhorší.

,,Ale jistě, proč bych nebyl?'' odvětí vyhýbavě a začne si balit věci. Jeho pohyby jsou zbrklé a několikrát mu vypadne ten samý zápisník, protože se mu třesou ruce.

,,Protože jste poslední týdny,'' odkašlu si. ,,Jiný?'' zkusím to nějak formulovat, ale ani já pomalu nevím, jak jeho chování a vzhled vysvětlit.

,,A já myslel, že si toho nikdo nevšimne,'' zamumlá si spíše pro sebe a pak si povzdechne.
Nakrčím obočí a vyčkávám, jestli bude pokračovat.
Když už dál nic neříká, přešlápnu z nohy na nohu a najednou si přijdu trapně. Co jsem si myslela? Že mi tu bude vykládat své problémy? ,,Stárnu, Liv. Tím to je,'' promluví nakonec. Chci něco namítat a ujistit ho, že je plný života, ale nepustí mě ke slovu. ,,Tohle je můj poslední rok tady. Pak dávám učitelování a přednáškám sbohem,'' uvede mě do děje a já spatřím, jak se mu zalesknou ty jeho vřelé oči, které mě tu před několika měsíci tak mile uvítaly.

,,To ne... Vždyť ještě nemusíte odcházet, pokud Vás to baví,'' reaguji smutně.

,,Musím, Liv. Tvůj tatínek si to přeje. Má žena si to přeje. A... Většina studentů už o mé staré řeči nestojí,'' připomene mi Harryho hloupé chování, při kterém pana Wooleyho nehezky shodil, a vzpomenu si i na Shawna a jeho ''Holoukost''.

,,A vy si to přejete?'' zeptám se nedůvěřivě. Pan Wooley zavrtí hlavou a poté pokrčí rameny.

,,Už potřebují mladé lidi. Já jsem svůj úkol tady splnil.'' Chvíli tam ještě mlčky stojíme, já zaražená jeho sdělením, on smutný ze svého odchodu.
Po pár minutách se s krátkým poděkováním rozloučíme a já zamířím na pokoj.

Po cestě o tom přemýšlím a je mi víc a víc smutno. Hrozně to všechno utíká.

Maya stojí v kabátu před zrcadlem a má našpulené rty. To dělá, když přemýšlí. Zpozoruje mě a hned se jí tvář rozjasní.

,,Ahoj, Liv, jdu teď ven, ale mohly bysme si večer zase pustit nějakej film, co říkáš?'' navrhne a já na souhlas kývnu.

,,Ráda, užij si to,'' řeknu jí na rozloučenou a ona se zamáváním zmizí ve dveřích.

Nechám si na sobě to samé oblečení, které jsem měla ve škole, protože je ještě voňavé a čisté, a pohlédnu na mobil. Mám tři nové zprávy. Hned vyhledám Harryho jméno a usměji se, když zjistím, že mi napsal.

Dnes nemůžu, Jiskřičko. Vynahradím ti to jindy. – Harry x

Párkrát zamrkám a přečtu si SMSku pozorně ještě jednou. Doufala jsem, že dnes si spolu užijeme pěkný den.

Co se stalo? Chybíš mi. – Liv x

Čekám na jeho odpověď a netrpělivě bubnuji prsty o své stehno. Když hned neodpovídá, rozkliknu si dvě nepřečtené zprávy od Shawna.

Princezno, v pět na parkovišti. A vem si toho černýho čokla. Půjdem do parku. – Shawn :3

Jo, a řekni si pro sebe aspoň jednou prdel! – Shawn :3

Protočím očima, když si přečtu, jak nazval mého Livrolda, a pak s trochou zdráhání zašeptám požadované slovo. Pomalu jsem to neslyšela ani já, ale úkol jsem splnila. Mobil mi zavibruje přímo v ruce a já si přečtu příchozí zprávu.

Ty mně taky. Jsem u táty. – Harry x

Zklamaně si povzdechnu a podívám se na hodinky. Za sedm minut pět. Vklouznu do vansek a připnu Livroldovi vodítko. Ten nadšeně štěkne a dokolébá se ke dveřím. Vezmu si už jen kabelku a zamknu za sebou.

Hned, jak nás Shawn uvidí, skloní se k Livroldovi a pěkně mu pomuchlá kožich i přebytečnou kůži na čumáku. Livrold na něj zavrčí, ale to Shawna neodradí a ještě se na něj zakření.

,,Čau, princezno. Ty legíny ti sluší,'' zhodnotí uznale a pak ukáže na svoje auto. ,,Bod číslo čtyři čeká,'' řekne hrozně 'důležitým' tónem a nabídne mi rámě.

,,Děkuji,'' zasměji se a následuji ho ke dveřím auta, které mi otevře. Livrold mi skočí do klína a Shawn si sedne za volant. ,,Už si prodal všechen sýr?'' zeptám se s mírným pobavením a Shawn se zakření.

,,Ještě ne, lidi holt neoceněj kvalitu.'' Nastartuje a vyrazí směrem do parku, kde jsme za pár minut. Cestou mlčíme a já přemýšlím nad tím, co asi Harry se svým tátou řeší. Má to něco společného se mnou?

Vystoupíme těsně před hlavní bránou a Livrold s veselým štěkotem zatahá za vodítko. Nechám se tím štěnětem dotáhnout až k počuranému sloupu, který si začne zaujatě očichávat, a se zoufalým pohledem kouknu na Shawna.

,,Na mě nečum, po mně to nemá.'' Zvedne dlaně v obraně a já se smíchem protočím oči.

Vydáme se po hlinité písčité cestě podél parku a já poslouchám Shawnovy rady.

,,Asi si myslíš, že umíš zatím velký hovno, ale mejlíš se. Už se dokážeš oblíkat tak, že nevypadáš na dvanáct, a seš víc odvázaná. Myslím, že to už pude všechno snadnějc,'' povzbudí mě a zvedne koutky rtů vysoko nahoru.

,,Děkuji, Shawne. I přes to tvé vyjadřování jsem hluboce dojata.'' Chytnu se za srdce a dramaticky přivřu oči. Rozesměje se a pokroutí nade mnou hlavou.

,,Ok, tak dneska máme na seznamu pohyby. De o to, že jako holka, nebo žena, říkej si tomu, jak chceš, musíš chodit tak, aby se za tebou opačný pohlaví otáčelo. Takže ne shrbeně, ne stydlivě, ne upjatě a ne jako moje prateta Sissi.'' Všechno krátce ukázal a já si uraženě odfrkla.

,,Rozhodně jako tvoje prateta Sissi nechodím,'' odseknu a založím si ruce na prsou. Livrold protestně zakňučí, protože tak zatáhnu i za jeho obojek.

,,Jo? Tak mi to dokaž. Projdi se tady jako sexy kočka, jako by ti to tu patřilo a všichni chlapi v tomhle parku taky. Já ti zatím podržím tu zmačkanou deku.'' Převezme si ode mě Livrolda a já ho bouchnu do ramene.

,,Neříkej mu tak! Jmenuje se Livrold a je moc roztomilý,'' upozorním ho a Shawn se ušklíbne.

,,Livrold je děsný jméno,'' ucedí posměšně Shawn a já ho zpražím pohledem.

,,To říkal Harry taky.'' Poodstoupím od něj, abych mohla začít se svou neodolatelnou chůzí.

,,Tak to je snad poprvý, co s tím kokotem souhlasím.'' Odkašlu si, abych ho upozornila na to, jak mluví o mém příteli, a on omluvně zvedne dlaně do vzduchu.

Jednu ruku si dám v bok a nakročím si pravou nohou. Pak se pokusím o ladnou chůzi a nezapomenu vlnit boky. Váhavě se podívám na Shawna, který mě zaujatě sleduje, zatímco mu Livrold kouše jednu botu.

,,Je to dobrý, jen zvedni trochu bradu vejš a vypni prsa,'' radí mi a já to s rudými tvářemi udělám. ,,Bezva, teď nasaď trochu povýšenej výraz a našpul pusu,'' pokračuje a já ho poslouchám.

Za chvíli si to už vykračuji po parku jako malá Glorie Baldwinová a užívám si na sobě mnou vymyšlené pohledy neexistujících hezkých kluků a mužů.
Shawn mi zatleská a odstrčí od sebe Livrolda, protože se mu zakousne i do druhé boty. Tohle by měl někdo točit. Ti dva jsou spolu komičtí.

,,Jo!'' zvolá Shawn nadšeně. ,,De ti to, princezno!'' řekne popravdě a já se uculím. ,,Snad ti to takhle půjde i s jehlama na nohách,'' řekne tiším zamýšleným hlasem a podívá se na mé krásné boty s plochou podrážkou.

,,Co? Já nebudu-''

Přeruší mě hlasitý štěkot Livrolda a oba se Shawnem se za ním ohlédneme. Musel se Shawnovi vytrhnout, když ho odstrkoval, protože se plnou rychlostí řítil k nějakému hloučku mladých lidí. Na sobě jsem neměla brýle, takže jsem na dálku neviděla, o koho se jedná. Naštvaně jsem zavrčela a rozběhla se za ním.

,,Liv!'' zavolal za mnou Shawn a rozběhl se stejně rychle jako já.

Zadýchaně jsem doběhla až ke shluku podobně starých lidí a ztuhla, když mi došlo, že je vlastně skoro všechny znám. Livrold se sápal po nejvyšší mužské postavě, která mě s mírným šokem pozorovala, a ostatní v hloučku kmitali pohledem mezi mnou a Shawnem. Tomu nejvyššímu jsem věnovala tázavý a ublížený pohled.

,,Harry?'' dožaduji se vysvětlení.

,,Liv-,''

,,Shawne?'' zvolá i Lisa k mému doprovodu, který se zapřel o kolena, aby se mohl vydýchat. To dělají ty cigarety.

,,Co tu-,''

,,Děláte?'' přeruší Niall Glorii.

Byly tu všechny holky z O Barbies, teď už i celá Picta fiver a pár dalších lidí, které jsem znala buď od vidění, anebo vůbec.

,,Tak s tátou, jo?'' ujmu se toho já a jsem pyšná na můj pevný hlas, který se mi v hlavě láme z toho obrovského zklamání.

,,No, původně - vlastně vůbec - prostě,'' koktá a je vidět, že je celý nesvůj z této konverzace. ,,Musel sem tu něco vyřešit,'' řekne nakonec.

,,Proto jsi odvolal rande se mnou?'' zeptám se přímo. Už nehodlám chodit okolo horké kaše. ,,Kvůli nim?'' Ukážu vyčítavě na ostatní, kteří nás napjatě sledují.

,,Jo, ale nebylo to-,''

,,Kde je to tvé Miluju tě, Olivie?'' přeruším ho dotčeně a Louis nahlas hvízdne. ,,Co už jim to říct, hm? Už jsme to ty i já odkládali dost dlouho!'' přisadím si a zním naštvaně. Harry polkne a Glorie s Lisou si vymění šokované pohledy. ,,Tak dělej, Harry! Nebo to mám říct sama? To chceš?!'' zvýším hlas a Harry si povzdechne.

,,Dámy a pánové, představuju vám svou přítelkyni. Já, Harry Styles, chodím s Olivií Sparksovou a miluju ji. Stačí ti to?'' Naštve se i on.
Ignoruji několik zalapání po dechu a nepřestávám toho tupce, libra, vraždit pohledem.

,,Víš, co? Nestačí! Proč jsi tady a proč ne u táty?'' ptám se dál a on si prohrábne nervózně vlasy. ,,Proč mi lžeš? To, co mi nechceš říct, to toleruji, ale proč mi lžeš i teď?'' nepřestávám přidávat na hlasitosti. Než mi stačí odpovědět, vloží se do toho Lisa. Skvělé...

,,Řekni jí to, Harry. Řekni to i nám. Proč se s ní zahazuješ? Co si měl v plánu po celou tu dobu, co si s tou nickou ztrácel čas?'' Naprosto mě svými slovy omráčí a i Harry zkamení.

,,Do prdele,'' ucedí a bouchne silou do kmene stromu vedle něj.

,,Harry?'' vzlyknu. Takže... Tohle je ta pravda?

,,Ne, Olivie, v žádným případě si nemysli, že sem tě využíval, to nikdy. Není v tom žádná výzva ani jiný sračky, to, že tě miluju, je pravda!'' ujistí mě a proti mé vůli mu to uvěřím.

,,Tak proč si mi předtím v obchodě tvrdil, že je Olivie jen nějaká součást tvýho podělanýho plánu?'' nechápe Lisa a dá si ruce v bok.

,,Abych ti zavřel tu tvou nevymáchanou držku, Liso! Předtím sem nechtěl, abyste o mně a Olivii věděli, protože mi bylo do prdele jasný, že jí budete kvůli tomu ubližovat. A já vás to kurva dělat nenechám!'' křikne nabroušeně Harry. ,,Řek sem to, aby nás přestali řešit, Livie. Nikdy bych to nemyslel vážně, do hajzlu, mluvím pravdu!'' ujišťuje mě a já si promnu vlhké oči. Lisa si nás oba přeměří a pak s rudým obličejem a zahanbeným výrazem odkráčí. Glorie ji ale nenásleduje a jen tiše pozoruje dění uprostřed kruhu, který se kolem nás s Harrym utvořil.

,,Mluvíš pravdu?'' zopakuji po něm. ,,Možná v tomhle, ale jinak ne, Harry. Proč jsi tady a ne u otce?'' zeptám se už poněkolikáté a tentokrát mi odpoví Liam.

,,Chtěl nám něco říct.'' Podívá se na Harryho a pak na mě. ,,Můžeš to říct i před ní, Harry,'' pobídne ho Liam, ale Harry zavrtí okamžitě hlavou.

,,To právě nemůžu,'' řekne chladně a najednou mi přijde, že je mi hrozně vzdálený.

,,Proč?'' optá se pro změnu Niall.

,,Protože já přeci nejsem natolik důležitá,'' odpovím za Harryho a hned se otočím k odchodu. Nevnímám, nereaguji, jen odcházím.

Vím, že to tak není, ale pro jednou, ať trpí on.

Shawn se táhne pomalu za mnou a v náručí nese Livrolda, který se tentokrát zaměřil na jeho koženou spolkovou bundu.

Shawn mlčí.

Já mlčím.

Oba mlčíme.

Jsem za to vděčná.   

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Omg, mám toho tolik na srdci, ale i tak nevím, čím začít a co říct! Taky to tak někdy máte?

♦ No, hele, lidičky, chci vám sdělit, že mám předepsáno hodně kapitol, což je super. Takže Vám je teď budu postupně publikovat a na počítači si předepisovat další. Nejsem genoš? (to u mě znamená geniální :D)

♦ Teď jdu zeditovat kapitolu u FM a vy se těšte, pupíci! (Já to říct musela :3333) LU ♥