2. OBLEČENÍ

Dnes jsme měli předposlední zkoušku s divadlem, ale ještě před tím jsem se měla sejít se Shawnem, abychom probrali další bod naší dohody. Tedy... Oblečení. Přísahám, že se vyhnu všemu s krajkou, výstřihem nebo s červenou barvou.

,,Jdeš?'' houkla Maya z našeho pokoje a já zavřela tubu od řasenky.

Seděla jsem před zrcadlem v koupelně, namalovaná, a cítila jsem se jinak. Řasy jsem měla další, rty výraznější a líce růžovější. Slušelo mi to, ale necítila jsem se jako Liv...

Vyšla jsem z koupelny a Maya při pohledu na mě hvízdla. Netušila jsem, že to bude tak viditelné.

,,Teda, Liv. Vypadáš dost dobře!'' zhodnotí a usměje se. Úsměv jí oplatím a cítím se o něco lépe. ,,Ale teď už pojď, tak trochu nestíháme,'' popožene mě.

Olivia Sparksová nestíhá, to snad ani není možné.

Šla jsem na historii společně s Mayou a sedla si do první řady jako vždy. Vzpomněla jsem si na Edwarda. Jak se mnou pokaždé nakráčel do třídy a sedl si ke mně do lavice.
Teď jsem mu úplně volná... Po tom všem, co jsme zatím prožili. Po dopise a vyznáních. Možná jsem to vážně všechno pokazila.

Studenti se shromáždili v cele velké třídě a Picta fiver usedla dozadu. Po boku pár koketujících blondýnek a na rtech vulgární narážky.
Harry má ve tváři neutrální výraz a ihned mě vyhledá pohledem. Jen jemně na mě kývne, ale víc nic. Nevím, co se to s ním děje, co se to s námi děje, ale doufám, že už to brzy bude zase jako dříve.

,,Princezno? Sluší ti to!'' zavolá na mě Shawn a já zčervenám. Zahlédnu Harryho, jak zatne čelist a probodne Shawna nepřátelským pohledem. Ten si z toho hlavu nedělá, a jen se s úsměvem posadí vedle něho.

Za chvíli už vejde pan Wooley a začne normální hodina, při které poslouchá jen minimum lidí. Picta fiver vzadu neustále pokřikuje a chová se jako dobytek. Pan Wooley to zvládá statečně ignorovat a já s ním soucítím. Proč musím chodit s takovým grobiánem?

Po historii jsem doufala, že si odchytnu Harryho a zkusím si s ním promluvit. Potřebovala jsem od něj slyšet, že se včera s Lisou potkal náhodou, že ho otravovala, nebo něco podobného. Prostě bych si přála, aby byl ke mně upřímný.

Ale ihned po hodině vypálil ze třídy a ani se za sebou neohlédl. Zklamaně jsem se došourala do další učebny a snažila se na to raději nemyslet.

*

Po vyučování jsem napsala Shawnovi, kde se máme sejít, a on mi odpověděl, že mě vyzvedne za pár minut před kampusem.

Šla jsem se proto ještě převléci do pohodlnějšího oblečení, jako do světlých džín a svetru s límečkem.

Čekala jsem venku jen chvíli, než Shawn dorazil. Sjel mě pohledem, zavrtěl hlavou, ale nic neřekl. Pozvedla jsem obočí a dožadovala se vysvětlení.

,,Tohle se musí změnit!'' řekl rezolutně a otevřel mi dveře od auta. Sedla jsem si za něj a zatvářila se ublíženě. Všiml si toho ve zpětném zrcátku a povzdechl si. ,,Princezno, já to nemyslím zle, ale oblíkáš se tak, že je evidentní, že se Stylesovi nezvedne!''

,,Shawne!'' syknu celá rudá.

,,Mluvím pravdu. Ty chceš, aby si ho vzrušovala. Nechceš, aby čuměl na holky jako je Lisa a Glorie, proto ti dneska předvedu, jak se budeš správně oblíkat.'' Nastartuje auto a já po zbytek cesty mlčím.

Co asi teď dělá Harry? Je s Lisou? Nebo s jinou holkou?

Zavrtím hlavou. Kde se to ve mně bere? Nikdy předtím jsem nežárlila. Nikdy předtím jsem neměla takové obavy, že by mě mohl někdo opustit, kvůli tomu, jak vypadám a jak se chovám. Tohle musí vyjít. Chci, aby Harry viděl, že nejsem jen holka, co se pročítá knížkami.

Zaparkujeme před nákupním střediskem a Shawn, hned jak vejdeme dovnitř, zamíří do jednoho z obchodů s dámským oblečením.

Většinou jsem vždycky nakupovala věci pastelových barev, ale Shawn se vydal k oddělení, kde bylo všechno v tmavých a křiklavých barvách.

,,Tak, princezno, tady si můžeš vybrat. Pokud se mi to nebude líbit, vyberu ti outfit sám. Takže bejt tebou, vybírám pečlivě.'' Ukázal na všechna ta ramínka a poličky, které přetékaly naprosto rozdílným vkusem ošacení.

Po dlouhém rozmýšlení jsem hrábla po šedém tričku s dlouhým rukávem, které mě sice moc obtahovalo, ale zakrývalo, a k tomu jsem zvolila černou kolovou sukni.
Byla jsem vcelku spokojená, ale Shawn nespokojeně mlaskl a ujal se toho sám.

Sedla jsem si na malé křesílko a sledovala ho, jak se prohrabuje ženskými hadříky a něco si pro sebe mumlá.

Vybral mi krátké černé upnuté šaty s hlubokým výstřihem, černé silonky a lodičky na tak vysokém podpatku, že jsem musela měřit tak o půl metru více. Trvalo mu dlouho, než mě přemluvil si to obléct, protože to vypadalo otřesně a moc vyzývavě.
Já se v tom rozhodně necítila dobře, ale on vítězně tleskal.

Jeho druhý výběr byla džínová minisukně, rudé lodičky a červené tílko.
Z tílka mi lezla prsa a z minisukně stehna, takže jsem se cítila opravdu nepříjemně. Neustále jsem si všechno popotahovala, protože mi to vůbec nebylo pohodlné, ale Shawn mě za každý neohrabaný pohyb napomenul.

,,Princezno, sluší ti to, ale škubeš sebou jak čerstvě přejetá koza kamionem. Nevypadá to hezky.'' Pokroutil hlavou a sepjal ruce. ,,Teď zkus tu kombinézu, na tu se těším nejvíc.'' Pohled mi spadl na latexový ohoz a vysoké kozačky.

,,Do toho nejdu, Shawne,'' odmítla jsem. ,,Stačilo mi tohle, dál nejdu.'' Pořád jsem vrtěla hlavou, ale Shawn mě ignoroval. Podíval se někam za mě a zatvářil se zničeně.

,,Co to říkáš, Harry? Že si se rozešel s Olivií. Proč?'' přeháněl s hraným brekem. ,,Chápu. Někdy se lidi prostě navzájem nepřitahujou.'' Svěsil ramena a já ho na místě zavraždila pohledem.

,,To je citové vydírání!'' procedila jsem skrz zuby.

,,Ne, princezno, to je dohoda,'' usmál se a já si od něj kombinézu převzala.

Operace, jak se nasoukat do latexového čehosi, začala. Nejdříve jsem se pokusila do úzkých nohavic prostrčit své nohy. To se po nekonečné době povedlo. Pak následovalo tělo, ruce a nakonec jsem to za zběsilého skákání i zapnula.

Byl to opravdu divný pocit. Všechno se to na mě lepilo a hruď jsem v tom měla tak nacpanou, že jsem se bála, že prasknu a vypadnou mi mé vnady.

Obula jsem si i ty hrozivě vypadající kozačky a vyklopýtala z kabinky. Shawn projížděl něco v mobilu, ale odpoutal zrak od displeje a přišpendlil ho na mě. Zadržovala jsem dech a snažila se udržet rovnováhu.

,,Kurva, jo!'' zvolal. ,,Jo!'' křikl ještě hlasitěji a já zrudla. ,,Tak tohle by teda šlo!'' zhodnotil. ,,To si vezmeš na tu party,'' sdělil mi a já vytřeštila oči.

,,Ne, Shawne! Vypadám, jak z hodně špatného sprostého filmu pro dospělé, nemůžu pomalu dýchat a leze mi z toho všechno!'' stěžovala jsem si, ale Shawn mě neposlouchal.

,,Já řekl, že to v tom půjdeš, princezno. Ne -neberu jako odpověď.'' Zoufale jsem si povzdechla, ještě chvíli čekala a doufala, že si to rozmyslí, ale nic už neříkal a já se šla tedy převléct do svého. V duchu jsem ho proklínala a nadávala si, že jsem do toho vůbec šla.

,,Jo a, princezno?'' zavolal ještě na mě. ,,Máš kurevský krásný tělo!''

*

Tašky jsem měla plné oblečení, které sice nevypadalo tak odvážně, ale stačil pohled na kombinézu, a hned jsem si připadala jako lehká děva. Shawn byl s výsledkem spokojený a vysadil mě u školy těsně před zkouškou divadla.

Usmál se na mě a komicky zakmital obočím. Zavřela jsem za sebou se smíchem dveře od auta a ještě mu zamávala na rozloučenou. Otočila jsem se směrem ke vstupu do školy a strnula při pohledu na vysokou postavu v černém oblečení.

Stál tam Harry.

Mračil se...

A měl zatnuté pěsti.

Polkla jsem na sucho a váhala, jestli jít k němu. Než jsem ale stačila něco udělat, rozešel se rychlou chůzí směrem ke mně a zastavil se pár kroků přede mnou. Nahlas oddechoval a sjížděl mě naštvaným pohledem.

,,Harry,'' oslovila jsem ho překvapeně chvějícím se hlasem.

,,Olivie,'' udělal to samé. Čekala jsem, co mi k tomu všemu řekne, ale k ničemu se neměl.

,,Víš-,''

,,Co si kurva myslíš, že děláš?!'' přerušil mě znenadání. ,,Co?!'' Chytl mě za bradu a prohlédl si můj obličej. ,,To kvůli němu se takhle fintíš? Jo?! A co já, co?'' zvýšil hlas.
Měla jsem z něho trochu strach, byl tak naštvaný. Až přehnaně. Netušila jsem, že dokáže tak moc žárlit. ,,Olivie, pokud je ti milejší on, tak mi už do prdele nemotej hlavu!'' Párkrát jsem zamrkala a pak zakroutila hlavou. Nemotej hlavu?

,,Ne, Harry, ty to nechápeš-,''

,,Já že to nechápu? A co nemám chápat? Že s ním zjevně randíš? Že se ti líbí? Já vidím, jak se na něj díváš, je mi jasný, že spolu-,''

,,A co ty, hm?'' skočila jsem mu nasupeně do řeči. ,,Co ty a Lisa? To, jak se díváš ty na ni? To mi nemá vadit?'' Harry ztuhne a vypadá trochu zaraženě. Hned se ale vzpamatuje a odstrčí mě od sebe.

,,To může bejt tobě u prdele.'' Otočí se a svými dlouhými kroky zamíří ke vchodu, ve kterém také zmizí během několika vteřin.
Co se to tu právě stalo?

Stojím opařeně na místě a nemůžu uvěřit tomu, že to opravdu řekl.
Liv, bude to dobré. Jen žárlí. Jen žárlí, nic víc v tom není...

Opravdu pomalým tempem jsem se dostala dovnitř budovy a ještě pomalejším vystoupala schody do divadla. Všichni už tam byli, kromě pana Watkinsona, a zkoušeli si kostýmy.

Já svůj už měla vybraný a připravený na generálku.

Dívala jsem se po Harrym. Seděl v rohu a koukal se do mobilu. Naprosto mě ignoroval a byl hrozně vytočený. Ale i já měla právo být vytočená. Já se Shawnem nikdy nic neměla a ani nic mít nebudu. A Harry? U toho si být jistá nemůžu, protože jeho promiskuitní povaha určitě jen tak neodešla, když jsme si spolu začali...

Pan Watkinson vešel do sálu a postupně si nás všechny roztřídil. Začali jsme místem, kde jsme naposledy skončili, a to těsně před nejznámější balkónovou scénou.

Byla jsem na řadě a cítila se nervózněji, než kdy předtím.

,,Ach, Romeo, Romeo! Proč, proč jsi Romeo? Své jméno zapři, odřekni se otce, anebo, nechceš-li, zasvěť se mně, a přestanu být Kapuletová,'' začala jsem odříkávat text, ale chyběla tomu má obvyklá jiskra a energie, protože tentokrát jsem si to neužívala. Jen jsem se dívala pozorně na Harryho a sledovala jeho dosavadní náladu.

,,Mám ještě poslouchat? Či odpovím?'' mluvil Harry, ale zněl otráveně a unaveně.

,,Jenom tvé jméno je můj nepřítel. Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek. Co je to Montek? Ruka ne, ni noha, ni paže, ani tvář, ni jiná část, patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno? Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně. A tak i Romeo, nebýt Romeo zván, by nebyl o nic méně drahocenný než s tímto jménem. Romeo, svlec to jméno! A za ně, které není části tebe, si vezmi mne!'' hrála jsem svou roli, ale i přes velkou snahu mi to dnes nešlo. Nemohla jsem se soustředit, a jediné, co mě zajímalo, bylo, jestli se Harry stále zlobí.

,,Stop!'' ukončil to učitel a podíval se starostlivě na mě a Harryho. ,,Co se děje?'' zeptal se a rozhodil ruce do strany. ,,Protože... Vy dobře víte, že Romeo a Julie je zamilovaná tragédie. Tak to hrajte! Jste zamilovaní, mladí, zoufalí... Nejste otrávení ani znudění,'' poučoval nás.

Povzdechla jsem si, ale uklidnila ho, že už to bude lepší.

,,Beru tě za slovo. Říkej mi ''milý'', já se nechám překřtít a nebudu už nikdy Romeo,'' navázal Harry, ale neslyšela jsem žádné zlepšení. Přesto jsem pokračovala a po očku sledovala učitele.

,,Kdo jsi ty, cos tu ve tmě schovaný vyslechl mou samomluvu?'' Pomalu jsme se blížili k části, kde si máme oba vyznat lásku, ale učitel to utl.

,,Jste dobří, všichni, ale to už víte. Jenomže musíte být dobří, i když nemáte svůj den.'' Pohlédl na mě a pak na Harryho. ,,Necítím tam ten hluboký cit mezi těmi dvěma lidmi. Musíte si umět vyznat city, aby tomu publikum věřilo!'' poučoval nás a pak tleskl. ,,Fajn, stoupněte si naproti sobě!'' přikázal nám a my tak s váháním udělali.

Dívala jsem se Harrymu na hruď, protože jsem se nedovažovala podívat do jeho obličeje.

,,Tak, teď se podívejte navzájem do svých očí a vyznejte si lásku. Prostě řekněte tomu druhému, že ho milujete. Pokud to bude dobré, můžeme jít hrát dál, ale pokud v tom nebudu cítit tu vášeň, tu pravdivost, budeme muset trochu pozměnit scénář.'' Oba jsme vytřeštili na učitele oči a on nás popohnal. ,,No tak, rychle! Vím, že je to těžké zrovna pro vás dva, když se nemáte moc v lásce, ale hrajeme divadlo. Nejsme na seznamce.'' Zatleskal a všichni ostatní si sedli na židle před jevištěm.

Otevřela jsem ústa, abych něco namítla, ale věděla jsem, že z tohohle se nevymluvím. A navíc jsem tu roli nechtěla ztratit. Byla to úžasná příležitost ukázat všem, co ve mně je.

,,Liv, začni,'' řekl mi tiše učitel a já kývla.

Podívala jsem se na mračícího se Harryho a uvědomila si, že je to vlastně úplně jednoduché. Já přece nemusím nic hrát. Já to přeci takhle cítím.
Harry a já jsme rozdílní, ale možná právě proto jsem v něm našla člověka, který mě tolik přitahuje. Který mi rozbuší srdce, jakmile otevře tu svou prořízlou pusu.

Hádáme se a jsme opravdu nedokonalý pár, ale neměnila bych. Kdepak Shawn. Nebo Edward... Nebo kdokoli jiný. Harry je Harry. Harry je moje první opravdové pobláznění. Opravdové zamilování. Vždyť kvůli němu jsem schopná se i změnit...

Takže ne, nebylo těžké to říct. Konečně jsem to mohla říct nahlas. I když to bylo pouhou součástí hry, mohla jsem mu to sdělit. Přiznat mu, že on je právě tím člověkem, ke kterému cítím něco tak hlubokého.

,,Mi-Miluji tě, Harry,'' řekla jsem s takovou upřímností v očích, že by snad i nevidomý pochopil, že to neříkám jen v rámci divadla. Cítila jsem, jak mi hoří tváře a třásly se mi ruce, protože jsem se bála, jak zareaguje.

Harrymu se vyhladily vrásky na obličeji a jeho výraz se změnil na nevěřícný. Bylo ticho, nikdo ani nedutal, a Harry se na mě díval krapet zděšeně. Byl šokovaný, určitě mu muselo dojít, že to myslím vážně. Ale jeho reakce nepřicházela.

,,Úžasné, Olivie. Takhle si to představuju. Teď ty, Harry,'' vyzval ho Watkinson, ale Harry na mě stále jen zíral a snažil se moje slova pochopit. Kmital mezi mými ústy a očima a skoro jsem ho neslyšela dýchat. ,,Harry?'' oslovil ho váhavě učitel a on sebou trhl. Zavrtěl hlavou a udělal krok dozadu.

,,Ne,'' hlesl. ,,Ne, já nemůžu. Nejde to, ne. Prostě, ne. Já-,'' zasekl se a pohlédl na mě. ,,Já musím jít.'' Seskočil z pódia a dlouhými kroky se dostal ke dveřím. Ohlédl se přes rameno a pak prostě zmizel.

Stála jsem tam s naprostým klidem. Věděla jsem, že to Harry nemůže cítit stejně, a i když mě to mrzelo, tak jsem s tím nic dělat nemohla.
Prostě Vás ten člověk miluje, anebo Vás má pouze rád a chodí s Vámi. Tak si to vždycky představoval Harry. Že spolu budeme  jen chodit a on se ke mně nebude cítit spoutaný.

,,Uh, Liv, bylo to fajn, jen nechápu, proč-,''

,,Půjdu to zjistit,'' přeruším pana Watkinsona a slezu opatrně z pódia. ,,Myslím, že je to pro něj jen těžké. Pořád je to člen Picta fiver,'' uchechtnu se trochu smutně a on pokývá chápavě hlavou.

Vyjdu z divadla a rozhlédnu se po chodbě. Na té není nikdo. Vyjdu tedy ven na schody a po nich sejdu pomalu dolů.

Když Harryho nevidím v žádném patře, zamířím ven před školu. Prohlédnu si celé parkoviště i dvůr a spatřím ho sedět na lavičce s hlavou v dlaních.

Pomalu k němu dojdu a posadím se na kraj. Všimne si mě, ale nehýbe se. A tak mlčíme. Trvá to pár minut a já se nepovažuji ani nahlas nadechnout. Pak si promne oči a kousne se do rtu. Zadívá se před sebe, a dokonce zahlédnu, že se mu trochu lesknou oči.

Cokoli, jen ať nebrečí. Nikdy jsem ho brečet neviděla, takže nevím, jak bych se pak měla chovat.

,,Olivie-,'' zamumlal mé jméno a umlčel se. ,,Proč mi to kurva děláš?'' mumlá dál a já nakrčím obočí. ,,Já netušil, že to takhle dopadne. Fakt sem to do hajzlu nechtěl. Myslel sem, že spolu budem chodit, randit, líbat se a tak. Jako sem to vídal ve filmech. Ale city?'' Snažila jsem se ho pochopit, ale mluvil hrozně nesouvisle. ,,Proč mě miluješ? Proč mě do prdele miluješ, když sem takovej pojebanej zkurvysyn?!'' šeptal naštvaně a gestikuloval rukama. Lítostivě jsem si ho prohlédla a navlhčila si rty.

,,Proč?'' zopakuji po něm. ,,Protože jsi mi ukázal mou stránku, která se směje. Naučil si mě plavat a zbavil mě strachu z vody. Před tebou se už skoro nestydím a dělám věci, které se mi líbí, ale naprosto mě nevystihují. Proč? Protože si člověk, kvůli kterému se dokáži cítit krásná, kvůli kterému mi buší srdce jako o závod a o kterého se bojím za každé situace. Jsi to ty, není to Edward, a už vůbec ne Shawn.
Jsi jediný kluk, kvůli kterému žárlím, když se baví s jinou dívkou. A proč tě miluji? Protože vím, že už k nikomu jinému nebudu cítit to, co cítím, když jsem v tvé přítomnosti,'' vyklopila jsem a Harry mě pozoroval s rozšířenými zorničkami. Oba jsme nahlas oddechovali a Harry polkl.

,,Olivie, něco sem posral. Moc posral. Tak hrozně, že vím, že už nikdy nebudu moc žít s čistým svědomím. Nikdy. Vím, že bys takovýho člověka nikdy nemilovala, ale pokud ano, pokud mi teď slíbíš, že mě budeš milovat i přesto, že jsem hajzl a že nás čeká spoustu nepříjemností, pak si buď jistá, že tě nikdy nezklamu. Že tu budu pro tebe a-,''

,,Ptát se, co jsi udělal, je asi zbytečné... Ale dobře. Zamilovala jsem se do nynějšího Harryho, takže ti slibuji, že tu pro tebe budu. Jen musím vědět, že to cítíš stejně,'' skočím mu jako obvykle do řeči a Harry zamrzne v pohybu. Chvíli ani nedutá, ale pak se uvolní.

,,Miluju tě, Olivie,'' promluví tím svým sexy chraplavým hlasem, z kterého mi zašimrá v břiše, a z jeho slov slyším upřímnost.

Pane bože...

,,My-Myslíš to vážně, nebo-,''

,,Ne, kurva, kecám ti!'' Protočí ironicky očima a uchechtne se.
,,Fakt tě miluju, protože pokud to znamená, že se s žádnou jinou holkou takhle necejtim, že mám chuť zabít každýho zmrda, kterej se na tebe jen podívá, a že mám potřebu tě chránit za každý situace, tak jo.
Neznám to, ale jo.
A Lisa může jít do prdele, stejně jako ostatní lehký kurvy, co za mnou lezou.
Já mám svoji slušnou a netknutou šprtku, která je jenom moje! A to je daleko víc, než blonďatá hlava s rudou hubou.'' To bylo snad to nejromantičtější, co mi kdy řekl. I když to bylo plné sprostých slov, řekl to upřímně a jen mně.

Vrhla jsem se mu kolem krku a málem ho povalila na zem. Políbil mě se smíchem do vlasů a naše starosti byly prozatím pozapomenuty.

Ať mi tají cokoli. Teď je mi to jedno. Já jsem tu pro něj, on je tu pro mě.

Teď už bych mu odpustila úplně všechno...

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Ahoj, dnes je kapitola konečně delší a je to taková menší oslava padesáté části. Taky slavíme už 80k přečtení, wooow! ☺️

♦ Doufám, že vysvědčení dopadlo dobře, já jsem spokojená, mám samý, ale opouštím svou milovanou třídou a kamarády, protože jdu zase za další etapou... Gympl...😔😔😔

♦ Ani nevíte, jak jsem brečela... No jo, tomu se říká život😣. Mám Vás ráda a užijte si, co nejlépe prázdniny, já o nich snad budu více psát😊❣️