Něčí paže mě chytly těsně před tím, než jsem se dna dotkla. Přitáhly si mě k sobě a pomohly mi nahoru. Pokoušela jsem se nadechnout, nebo alespoň otevřít oči, ale nešlo to. Pusa zůstala pootevřená a hrdlo se mi rychle naplnilo vodou. Nemohla jsem dýchat, nemohla jsem nic. Byla jsem jako v transu.

A pak, když už jsem byla na břehu, ležela na studené zemi a pokoušela se o to samé, akorát se to zhoršovalo. To chceš vážně odejít takhle, Liv? Tak nedůstojně a nehezky? Ve dvaceti?

Prober se, holka! Ty neumřeš jen proto, že jsi zapomněla plavat! Už se staly i horší věci... Třeba... Jak Harry najel do té plechové budovy a ty jsi se o něj tak bála. Nemůžeš odejít, protože Harry potřebuje tvou oporu... Nechceš ho opustit. Tak otevři ty zatracené oči!

Někdo mi pootevřel ústa, ale ani tak jsem se nemohla nadechnout. A pak se svými plnými rty přitiskl na ty mé. Hned jsem poznala Harryho. Ten si tedy vybral správnou chvíli... Líbat mě, když jsem polomrtvá...

Místo toho, aby mě ale políbil, mi do úst foukl čerstvý vzduch. A pak znovu a znovu. Zacpával mi i nos, zakláněl mi hlavu a vše dělal s takovou jistotou, že mi bylo až líto, že ho nevidím.
Kdybych mohla otevřít oči, je mi jasné, že bych viděla jeho starostlivý a soustředěný obličej. Na moment se odtrhl a zařval:

,,Zavolejte záchranku, kreténi! Nečumte a dělejte!'' Byl sprostý za jakékoli situace. I tak jsem ho slyšela nějak moc z dálky.
Četla jsem, že když oživujete topícího, voda se začne sama vstřebávat. Proč mi přijde, že je stále všude?

Znovu mi do plic vdechoval kyslík a zoufale se mě pokoušel přimět k tomu, abych se probudila. Pak mi položil dvě velké dlaně na místo mezi prsy a začal pumpovat.
Srdeční masáž.
Není to nic příjemného, ale i tak jsem začala pociťovat, že se voda hrne pryč.

Každou sekundu dvě stlačení.

,,Tak dělej, Olivie! Dělej, kurva! Přece mě v tom nenecháš!'' řekl hlasitě. Byl zadýchaný, ale nepolevoval.

Probuď se!

Dělej!

,,Do hajzlu! To mám za to, že se s tebou neustále hádám?!''

Něco se zlomilo. Nevím přesně co, protože jsem neměla v tem moment čas na přemýšlení, ale povedlo se mi otevřít oči. Převrátila jsem se na bok a vykašlala velké množství vody. Na okolí jsem se neohlížela, ale ještě jsem se podívala na vystrašeného Harryho.

,,Ne. Na hádky s tebou jsem si už zvykla,'' zašeptám a pokusím se o malý úsměv.

Sirény. Nosítka. Harry.

*

   Probudím se v nemocniční posteli a zmateně se rozhlédnu kolem sebe. Bolí mě hlava a mám sucho v ústech. Nikdo jiný v pokoji není, ale z chodby slyším nějaký hluk. Pokusím se vstát, ale zamlží se mi před očima. Otřesu se a mžitky zmizí.

Do pokoje vrazí Harry a hned v závěsu za ním doktor a sestřička.

,,Livie, řekni jim kurva, že tu můžu bejt!'' zahřmí a vražedným pohledem probodne vousatého doktora, který vypadá zoufale. Hádání s Harrym nezvládá moc lidí. Já překvapivě ano, ale jsem asi jediná.

,,To nepřipadá v úvahu, pokud budete tak řvát!'' osočil se na něj zamračený doktor a sestřička si nahlas povzdechla.

,,Nemám na vybranou, když sou tu tak debilní doktoři!'' oplatil mu to Harry, a to už jsem se do toho musela vložit já.

,,Pánové, prosím. Omlouvám se, pane doktore, za svého přítele. Pokud by to nevadilo, mohl by tu se mnou zůstat?'' Prosebně jsem zamrkala a Harry si odfrkl. Vydal se ke mně a dal tak doktorovi jasně najevo, že patříme k sobě.

,,Jestli to neublíží Vám, tak ano. Za pár hodin budete moci jít domů,'' řekl mi vstřícně a na Harryho se už radši ani nepodíval. Spolu se sestřičkou opustil místnost a zůstala jsem jen já a Harry.
Neměla jsem sílu na to, abych ho pokárala za jeho neukázněné chování, a tak jsem si jen povzdechla.

,,Seš v pohodě? Spala si dost dlouho.'' Zamračila jsem se a podívala se na stěnu, jestli nezahlédnu hodiny.

,,Cože? Jak?'' ptala jsem se, ale hodiny jsem nezahlédla.

,,No... Je pondělí odpoledne,'' podrbal se na hlavě a já se zhrozila.

,,Prošvihla jsem školu!'' To bylo první, co mě napadlo. Harry protočil oči a s nevěřícným výrazem ve tváři se posadil vedle mě.

,,Malém ses utopila, Olivie, a první, co tě napadne, je posraná škola?'' zeptá se a já si přemítnu včerejší událost.

,,Co se vlastně stalo?'' Pohlédnu na něj a čelo se mi zkrabatí usilovným přemýšlením.

,,Ta kunda-,''

,,Ehm,'' odkašlu si a upozorním ho tak na jeho slovník.

,,Tak ta píča-,''

,,Harry!'' okřiknu ho.

,,Fajn! Ta zmalovaná kurva s žádným mozkem-,''

,,Mluvíš o Glorii?'' skočím mu zase do řeči.

,,Ne, o tý druhý. Lise. A nepřerušuj mě, do prdele, už!'' řekne naštvaně. Zvednu ruce v obranném gestu a naznačím mu, že může pokračovat. ,,Strčila tě do vody a ty ses začala topit. Asi z posranýho šoku, protože plavat přece umíš. Učil sem tě to,'' řekl mi nechápavě a já sebou trhla.

,,Nevím, co se stalo, prostě to najednou nešlo. Mám akvafobii,'' šeptnu a Harrymu dojde, co tím myslím.

,,Počkat! Kurva, co? Vždyť si se mnou ve vodě byla!'' Jednu ruku zvedl do vzduchu a tou druhou se zapřel, aby se na mě mohl dívat.

,,Já vím. V ten moment to bylo jiné. Nebála jsem se. Nebo aspoň ne tolik.'' Zjevně jsem ho svým přiznáním potěšila, protože se mu vyhladily vrásky na obličeji.

,,Vážně?'' Zdálo se, že se uklidnil.

,,Ano, Harry. Děkuji ti za záchranu života.'' Chytla jsem ho za ruku a pokusila se o úsměv.

,,Kdykoli, Olivie. Hrozně sem se bál,'' přiznal se skloněnou hlavou a mě ta slova zahřála u srdce.

,,Já taky, Harry.'' Seděli jsme tam v tichosti pár minut, dokud se Harry nerozzářil a nevstal.

,,Mám pro tebe překvapení. Počkej tady!'' Vystřelil ze dveří a já párkrát zamrkala. Přemýšlela jsem, co by to mohlo být. Harry mi vlastně nikdy dárek nedal. Pokud si dobře pamatuji, ale vzhledem k tomu, že si moc nevybavuji ani včerejší události, mohu se plést.
I když... dal mi přeci ten krásný diář!!!

Za chvíli se vrátil, ale než vešel dovnitř, neodpustil si několik sprostých nadávek na účet personálu. To bude zase ostuda. Zabouchl za sebou hlasitě dveře a otočil se. V náruči držel černé štěně, které se zvědavě rozhlíželo okolo sebe. Bylo mi povědomé.

,,Poznáváš ho?'' zeptal se s úsměvem Harry a já nakrčila obočí. Když mi to došlo, vyskočila jsem nadšeně z postele.

,,To je ten, kterého jsme zachránili u Vás na chatě, že ano?'' zvolala jsem a pomalu k němu došla. Po dlouhém ležení jsem měla trochu ztuhlé končetiny, ale nezabránilo mi to v tom, abych toho povyrostlého prcka přivítala. Vypadal mnohem lépe. Už to bude taky více jak měsíc.

Harry mi ho položil do náruče a černý buldoček mi přitiskl vlhký čumák na krk. Očuchal si mě a pak mě vděčně oblízl.

,,Vzpomněl sem si na něj, když si mi řekla o tý Nině. Jakmile sem ho poslal k veterináři, šel do zkurvenýho útulku. Občas sem se za ním šel podívat, ale nikdo si ho nechtěl vzít, protože byl zájem jen o velký psy,'' vyprávěl Harry, potěšený svým nápadem. ,,Doufám, že si ho necháš. V útulku ho jinak časem utratí.'' Pohladil ho po hlavě a já se usmála.

,,Jasně, že si ho nechám! Já nádherný a jenom můj! Děkuji, Harry!'' Líbla jsem ho na tvář a pak se podívala na to malé černé klubíčko.

,,Jak ho pojmenuješ?'' zeptal se Harry.

,,Livrold,'' řekla jsem rozhodně.

,,Co? To je hodně debilní jméno,'' poznamenal nespokojeně Harry.

,,Livie a Harold. Livrold,'' vysvětlila jsem mu, aby pochopil význam

,,Je sice hezký, že chceš shipovat naše jména, ale nemůžeš na psa volat Livrolde, Liv,'' zhatil mi můj nápad a já našpulila protestně ret.

,,Proč ne?''

,,Protože to je kreténský,'' reagoval jednoduše. Kde pořád bere ty výrazy? ,,Co Harvie? Je to jako Harry a Olivie. Jen je trošku poupravená koncovka,'' navrhl a já se zamyslela.

,,Ne,'' odmítla jsem pro změnu já. ,,Zní to jako Hermie z Prolhaných krásek. Nehodlám na svého pejska volat tak, jako se volalo na Lucase, promiň.'' Obrátila jsem se čelem k posteli a sedla si na ni. ,,Viď, Livrolde?'' oslovila jsem buldočka jeho novým jménem a on naklonil hlavu nechápavě do strany.

,,Vidíš? Nelíbí se mu to!'' chytl se toho hned Harry.

,,To protože to jméno ještě nezná. Postupem času na to bude slyšet.'' Harry se tvářil pořád nespokojeně.

,,Nemrač se, moc ti za něj děkuji.'' Dala jsem mu letmou pusu a Livrold to po mně zopakoval.

,,Dobře, dobře! Fajn! Přestaňte mě oblizovat!'' řekl a neubránil se pobavenému úsměvu.

*

Vyšla jsem z nemocnice s Harrym v závěsu a Livroldem v náručí. Ano, přiznám se, že to jméno není moc obvyklé, ale zní vznešeně, a to se mi na něm líbí. Můj pes bude vznešený!

Nasedla jsem k Harrymu na místo spolujezdce a poprosila ho, aby mě odvezl do kampusu. On ale rezolutně zavrtěl hlavou a nechtěl o tom nic slyšet. Chce mě teď mít prý pod kontrolou.

,,Harry, je ti jasné, že když mě teď odvezeš do Doupěte, tak všem dojde, že-,''

,,Že spolu chodíme? Jo, Liv. Je mi to kurva jasný, a pokud s tím máš sebemenší problém, tak je mi to líto, ale už je načase to všem říct, protože takhle ti budou ostatní akorát tak ubližovat!'' přerušil mě a nastartoval. Vyjel z nemocničního parkoviště a zapnul radio, čímž mi znemožnil cokoli říct. Radio jsem ztlumila a zakabonila se na něj.

,,Harolde! Neopovažuj se mi ještě někdy skákat do řeči, to můžu jen já!'' zvýším hlas, ale Harrymu akorát tak zacukají koutky.

,,Je roztomilý, když si naštvaná,'' začal si mě dobírat a já zrudla ještě víc.

,,Harry!'' okřikla jsem ho nasupeně. ,,To není vtipné!''

,,No tak, Liv. Sama si to chtěla.'' Touhle větou rozhovor skončil, protože jsem se zadívala z okna a dala mu za pravdu. To já jsem chtěla, aby všichni věděli, že je Harry se mnou. Jenomže teď jsem se toho prostě bála.

*

   Vystoupili jsme před Doupětem a já s povzdechem zamířila ke dveřím. Harry se loudal z neznámého důvodu za mnou, a tak jsem proto musela otevřít sama. V domě byla tma, takže mi chvíli trvalo, než jsem našla vypínač, abych rozsvítila. Jakmile žárovka zablikala, ozvala se muzika a dav známých i neznámých obličejů zařval: ''Vítej, Liv!''

Otevřela jsem pusu v překvapení, ale nestačila jsem ani nic říct, protože se na mě všichni postupně vrhli. Celá Picta fiver bez Harryho mě vyzvedla do vzduchu a začala skandovat mé jméno.
Vůbec jsem to nepochopila, a tak jsem jen každého objala a stoupla si na zem. Pak následovala Maya, s kterou jsem se seznámila na té bazénové party. Úplně jsem na ni zapomněla.

Dala mi pusu na tvář, objala mě a něco mi říkala, jenomže přes hudbu jsem toho moc neslyšela. Mávla nad tím rukou a vytratila se.
Postávala jsem tam sama a jen se vítala s lidmi.
Ale pak jsem zahlédla Emmu, stojící vedle Zayna, a vykřikla radostí.

Ještě jsem neměla tolik síly na to, abych se za ní rozeběhla, ale tu vzdálenost překonala sama.
Bříško měla vypouklé, tváře červené a vypadala spokojeně. Jen na mě se koukala se starostlivým pohledem.

,,Liv,'' vydechla a objala mě. Zayn stál opodál, v černém svetru a normálních džínách.Vytřeštila jsem nad jeho výběrem oblečení oči a on pokrčil rameny.

,,Vypadáte báječně,'' řekla jsem celá šťastná, že je vidím. Ano, i Zayn pro mě byl teď přítel.

,,Děkujeme. I ty. Jen trochu vyčerpaně,'' poznamenala Em a prohlédla si mě na délku paží.

,,Nediv se, je toho moc. Představení, O Barbies, Ha-,'' zasekla jsem se, protože mi došlo, že o tom Em ještě neví. ,,No, však to chápeš,'' zamluvila jsem to a Em kývla. ,,Jsem ráda, že jste přijeli. A vůbec že tady jsou všichni kvůli mně. Pomalu je ani neznám.'' Rozhlédla jsem se po místnosti a ukázala na dav.

,,Když mají možnost se zadarmo opít, pobavit se a zatancovat si, tak má člověk najednou plno kamarádů,'' vysvětlila mi Em a zasmála se. ,,Musíš mi toho tolik říct. Co se stalo s Edwardem? Slyšela jsem, že odjel.'' Zamrzla jsem na místě a váhala, jestli jí o tom říct.

,,Víš, Em. Odjel kvůli mně,'' řekla jsem nakonec, ale dál jsem se nedostala, protože mě přerušil něčí hlas v mikrofonu.

,,Dámy a pánové, jsem rád, že Vás vidím na uvítacím večírku mé úžasné kamarádky Olivie Sparksové!'' zvolal Dylan a usmál se od ucha k uchu. Nemohla jsem uvěřit, že to všechno zařídil on. Nebo aspoň většinu, protože si nemyslím, že by tu byl někdo jiný, komu by na mně tolik záleželo.
A Harry? Kde vlastně je?
,,Tahle party je jen tvoje, Liv! Všichni, co tu jsou, jsou tady hlavně kvůli tobě! Tak se bav, zlato! Zbožňuju tě!'' Poslal mi vzdušný polibek a já ho s radostí přijala. Hned jak seskočil ze stolu, vrhla jsem se mu kolem krku.

,,Děkuji, Dylane. Taky tě mám ráda,'' řekla jsem a nechala se v jeho objetí skoro rozdrtit. ,,Jak tě to napadlo?'' zeptala jsem se stále celá ohromená.

,,No, víš, nikdy jsem party neuspořádal, a teď byla nejvhodnější příležitost. Taky jsem to mohl celý zařizovat a promluvit si s těma kocourama z Picta fiver, protože tě mají fakt rádi a s tímhle vším okamžitě souhlasili! Máš víc přátel, než si myslíš, Liv,'' vysypal na mě hromadu informací a já nemohla být šťastnější.

,,Všem Vám moc děkuji,'' zvolala jsem jak k Picta fiver, tak k Em i Dylanovi. ,,Vážím si toho, moc,'' řekla jsem upřímně.

Pohledem jsem stále vyhledávala Harryho, ale nikde jsem ho neviděla. Rozhodla jsem se proto nenápadně vytratit a zamířila do jeho pokoje.

Byl tam. Seděl na posteli, v náručí měl Livrolda a díval se na obraz, který jsem mu namalovala k Vánocům. Úplně jsem zapomněla, že jsem mu ho předtím dala.

,,Proč jsi tu a ne tam? Ty přeci miluješ mejdany.'' Sedla jsem si vedle něho a on zakroutil hlavou.

,,Promiň,'' omluvil se. ,,Sem trochu nasranej,'' vysvětlil a pohlédl na mě.

,,Proč? Ty jsi se na tom snad nepodílel?'' nechápala jsem to a převzala si od něj Livrolda.

,,Ale jo. Právě že jo. Ale ten hajzl nepřišel. Doufal sem, že totiž přijede i Edward, ale ten kretén mi to nejdřív nevzal a pak mi úplně na pohodu řekl, že na nějaký takovýhle debility sere a že mu je to u prdele.'' Opařeně jsem na něj hleděla a skoro se mi tomu nechtělo věřit.

,,On kašle na mě?'' otázala jsem se šokovaně a Harry, i když s velkou nechutí, kývl.

,,Promiň, Liv. Vím, že ti na něm záleží. Tohle sis nezasloužila, ale ten debil to zjevně nechápe. Táta mi odmítá cokoli říct,'' sdělil mi, ale už se na mě nepodíval.
Kousla jsem se do rtu, abych se nerozbrečela, protože tahle zpráva mě opravdu zasáhla. Po tom všem... To mám vážně za to?

,,A to ti řekl, i když věděl, co se mi stalo?'' Harry nijak nereagoval, protože mi nejspíš nechtěl ještě víc ublížit, ale nakonec mi to opět odsouhlasil.

Edward se na mě vykašlal? On na mě zapomněl? To už mu na mně nezáleží?

,,Pak dobře. Pak jsem s ním myslím už definitivně skončila,'' řekla jsem a měla ve všem jasno.

,,Liv,'' zkusil to urovnat Harry, ale já ho utnula.

,,Ne, Harry. Jemu jsem já jedno, pak mi je i on volný,'' uzavřela jsem tuhle kapitolu a vydechla horký vzduch, který mě nepříjemně pálil v krku.

,,Dobře,'' povzdechl si. ,,Tak dem, ať nás tam nepostrádaj.'' Vstal a natáhl ke mně ruku.

Chytla jsem ho za ni a společně jsme vyšli z pokoje.
Na chodbě jsme se od sebe automaticky odtáhli a Harry nic nenamítal.

,,Asi tomu dáme vážně čas. Až si budeš fakt jistá, že to chceš všem říct,'' řekl, ještě než se rozešel na úplně opačnou stranu. Byla jsem ráda, že alespoň my dva jsme spolu momentálně v pohodě.

Vrátila jsem se k ostatním a Livrolda raději nechala nahoře v klidu. Muzika by ho mohla vyděsit a v Harryho pokoji se zatím prospí.

,,Zatancujem si, princezno?'' ozvalo se za mými zády a já se otočila. Nebyla jsem úplně vhodně oblečená na party, ale Harry mi do nemocnice přivezl nějaké čisté oblečení, takže jsem naštěstí nebyla v tom samém, co v neděli.

,,Ráda, Shawne,'' souhlasila jsem a oplatila mu jeho zářivý úsměv.

Zavedl mě doprostřed obýváku, kde už mnozí tancovali, a chytl mě do tanečního držení. Hráli něco pomalého, což mi vyhovovalo, protože jsem opravdu neměla sílu na nějaké složité taneční kreace. Em se na mě zadívala s údivem a zhodnotila se spokojeným úšklebkem Shawna. Protočila jsem očima a raději se věnovala jemu.

,,Musím říct, že sem fakt nečekal, že se Harry zachová tak, jak se zachoval. Promiň, že sem váš vztah odsuzoval,'' navázal rozhovor a já se vděčně pousmála.

,,V pořádku, Shawne. Já a Harry budeme ještě překvapením pro mnoha lidí,'' usoudila jsem a nechala se od něj zatočit.

,,Jo, to jo. Ale budu tě mít rád stejně, i když už budeš veřejně Stylesová,'' zakřenil se a já se uchechtla. ,,Jen doufám, že to nebude mít nějaký blbý následky.'' V to jsem vlastně doufala taky.

,,Myslím, že to oba zvládneme,'' ujistila jsem tím hlavně sebe a raději už na to nemyslela.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦️ Byla jsem teď nějakou dobu neaktivní, protože jsem byla na škole v přírodě, ale nebojte, jsem zase zpět, a doufám, že teď budu mít zase čas na psaní.

♦️Taky už mám napsanou další kapitolu, ale vydám ji až zítra. Teď jdu vydat Forest Monster😊

♦️A jinak ke kapitole, co říkáte na Livrolda? Nechápu, že jsem ho tak pojmenovala 😂😂😂 Ale mně se to jméno kupodivu líbí a i ten buldoček je s ním spokojený.

♦️ Tenhle díl byl trochu návratem do minulých kapitol, protože jste mnozí chtěli vědět, co se s tím drobečkem stalo❤️

♦️ Mám Vás moc ráda a omlouvám se, že někomu třeba neodpovím na komentář tak jako dřív, ale je jich holt moc💁💕