Friday

Snad nikdy jsem nevstávala tak ráda kvůli tomu, že už je poslední den v týdnu. Nevím, kam se podělo to přehnané nadšení pro školu, ale teď dokáži myslet jen na Harryho a vše s ním spojené.
Dnes s Harrym a mými rodiči jdu na večeři. Musím mu nějak sdělit, že se mám zítra se Shawnem sejít. A ještě k tomu přetrpět tu hroznou hádku, která mezi námi nejspíš vypukne. Skvělé...

V růžovém svetru, světle modrých džínách a bílých keckách jsem vyrazila z kampusu na hodinu. Míjela jsem po chodbě ostatní žáky, kteří se netvářili moc nadšeně, a sama si povzdechla. Cítím, že dneska ten den nedopadne dobře.

Došla jsme ke své skřínce, vzala si věci a mávla na Shawna, který se ležérně opíral o tu svou. Culil se na mě svým typickým úsměvem a já se raději vydala do třídy.
Kvůli zítřku se cítím provinile. Jako bych tím Harryho podváděla, nebo tak něco.
Sám Shawn řekl, že je to něco jako rande, a já ho neumlčela, protože jsem o mně a Harrym nemohla mluvit. Když se to tak vezme, vlastně za to nemůžu.

První hodinu jsme měli historii, kterou nám přesunuli z úterka. Sedla jsem si sama do přední lavice a smutně hleděla na prázdné místo vedle sebe. Tak moc mi chybí Edward. Nejdřív musíte o člověka přijít, abyste si uvědomili, co pro vás opravdu znamená.

Do třídy nakráčela už kompletní Picta fiver i se Shawnem. Harry šel vpředu, pohled ledově klidný. Nevyhledával mě a ani se na mě nepodíval, jen si sedl do své lavice a Niall, Louis, Liam a Shawn ho následovali. O Barbies šly ihned za nimi a posadily se do okolních lavic.
Odvrátila jsem z nich pohled a začetla se do učebnice. Už jsem zase byla tichá šprtka Sparksová.

Pan učitel Wooley za sebou zavřel dveře a dobelhal se k tabuli. Narovnal si brýle na nose a urovnal kravatu. Byl celý zpocený, i když venku mrzlo, a neustále si kontroloval své stříbrné hodinky.
Mlčky nám pokynul, ať si sedneme, a jen zběžně zkontroloval docházku.

,,Dnes budu zkoušet,'' oznámil zničeho nic. ,,Kdo chce jít dobrovolně?'' zvedl pohled, a já se nadšeně přihlásila. V zadních lavicích to otráveně zašumělo, ale já se nedala. ,,Tak pojď, Liv. Ty nikdy nezklameš,'' povzdechl si pan Wooley, ale usmál se na mě.

Stoupla jsem si před tabuli, přešlápla z nohy na nohu a vyčkávala na jeho otázky.

,,Hlavní představitel nacismu?'' zeptal se vzápětí.

,,Adolf Hitler,'' odpověděla jsem pohotově. To vím už od základky.

,,Lehké. O co se pokusil Hitler 8. listopadu 1923?'' Dneska to jsou ale primitivní otázky.

,,O převrat. Tak zvaně ''Pivní puč''. Odehrál se v bavorském Mnichově. Jeho pokus byl ale neúspěšný,'' řekla jsem stručně a pan Wooley kývl.

,,Proč se mu říká Pivní puč?'' Skoro jsem si zívla, jak mi ta otázka přišla jednoduchá.

,,Adolf Hitler nechal obklíčit měšťanský pivovar Bürgerbräukeller, kde se konala schůze představitelů bavorských elit, a pokusil se násilím uchopit moc v Bavorsku.'' Pan Wooley obdivně pokroutil hlavou.

,,Správně. Jaké následky to pro Hitlera mělo?'' ptal se dál a já se uvolnila. Pohledem jsem zavadila o zadní lavici, kde seděl Harry, a raději se koukala na učitele před sebou.

,,Po neúspěchu přímo v pivnici se Hitler druhý den pokusil spolu s generálem Ludendorffem dostat k moci pochodem do centra Mnichova. Policie jim v tom však zabránila a dva dny po této události byl Hitler zatčen a odsouzen. Ve vězení byl ale jen devět měsíců, místo pěti let,'' zodpověděla jsem mu položenou otázku a pan Wooley si něco zapsal.

,,Skvělé, skvělé, skvělé,'' mumlal si pro sebe. ,,Věděl jsem, že mě nezklameš. Sedni si. Píšu Ti bonusové body, které se Ti na konci roku budou hodit.'' Usmála jsem se na něj a sedla si zpět do lavice.

Tohle je to, co mě baví. Ukazovat ostatním, že jsem lepší.

,,Pane Kylene? Pojďte sem, prosím,'' zavolal na Shawna pan Wooley. Shawn se otráveně zvedl, ale nepřestával se usmívat. To se směje snad i v noci? ,,Vás jsem si ještě moc neprověřil,'' poznamenal Wooley. ,,Víte, co bylo předchůdcem NSDAP?'' zeptal se Shawna, a ten se zasmál. Pak v nechápavém gestu zvedl ruce a malinko pozvedl obočí.

,,Ne,'' přiznal. ,,Ale na mou obranu, já ani netuším, co je to ta zkratka.'' Nepřestával se usmívat ani tehdy, kdy si pan učitel Wooley přiložil ruku na čelo a něco zamumlal.

,,Národně socialistická německá dělnická strana,'' odpověděl mu učitel tiše. ,,Jejím předchůdcem byla DAP,'' poučil Shawna, který byl duchem už někde jinde. ,,Věděl byste aspoň hlavní znaky nacismu?'' optal se ho zoufale pan Wooley a Shawn se podrbal na hlavě.

,,Určitě,'' uchlácholil ho. ,,Tak ta PSANDA, tak ta ho uplatňuje, a-''

,,NSDAP, žádná PSANDA,'' skočil mu do řeči učitel a celá třída se zasmála. Ani já se nevyhnula uchechtnutí.

,,Však to říkám.'' Mávl nad tím Shawn rukou a učitel Wooley ho raději nechal být. ,,Pak taky Hitler, protože ten ho vlastně nejvíc prosadil,'' pokračoval Shawn, kupodivu správně, a pan Wooley kývl. ,,Taky židi, protože ty nacisti vraždili,'' mluvil dál, ale pan Wooley ho opět přerušil.

,,Víte, jak se tomu říká? Vyvražďování a pronásledování židů?'' položil mu naprosto triviální otázku, ale Shawn vypadal, že neví, která bije.

,,No,'' začal důležitě. ,,Je to dost důležitej pojem, protože nám říká a shrnuje, co to vlastně to vraždění židů je. Taky samozřejmě pronásledování, protože Němci židy sledovali neustále,'' okecával to Shawn, ale bylo mu to k ničemu, protože ho pan Wooley prokoukl. ,,No a-''

,,Stop,'' utnul ho a zvedl ukazováček. ,,Holokaust. To jste to opravdu nikdy neslyšel?'' zeptal se ho vyčerpaně a otřel si mokré čelo.

,,Jo,'' řekl rychle Shawn. ,,Holoukost slýchám každej den. Chtěl sem to říct, fakt, jenže vy ste mě přerušil,'' pokrčil rameny a třída opět vybuchla smíchy.

,,Je mi to jasný. Jděte si sednout, než Vám ty Vaše holý kosti zpřelámu já!'' zaburácel Wooley a Shawn s koutky vysoko zdviženými odkráčel do své lavice.

Po zbytek hodiny už raději nikdo k tabuli nešel.

*

Odpoledne jsem se vrátila na pokoj, abych si připravila věci. S Harrym jsem se nestihla domluvit, jestli mě vyzvedne nebo jestli každý pojede sám. Zdál se mi být divný. Nechtěla jsem mu volat zase jako první, protože bych mohla působit jako stíhačka a o to opravdu nestojím. Tak jsem se jen oblékla do světle růžových koktejlek, sedla si na postel a čekala, než se mi ozve.

Za dvacet minut se ozvala známá melodie písničky Perfect od Eda Sheerena a já po mobilu doslova skočila. Zvedla jsem jej a vyčkávala.

,,Olivie?'' oslovil mě Harry a v mém břiše se rázem vše sevřelo.

,,Ano, jsem tu,'' odpověděla jsem.

,,Vyzvednu tě za deset minut. Buď připravená,'' sdělil mi stroze. Než jsem stačila nějak zareagovat, hovor položil.

Co se to s ním děje?

Už od včerejška je nějaký divný.

S povzdechem jsem si přes rameno přehodila tašku s věcmi, na nohy si obula bílé lodičky a zamkla za sebou dveře.
Míjela jsem opět Edwardův pokoj a smutně se pousmála. Doufám, že aspoň ten se má teď dobře.
Zavrtěla jsem hlavou, abych zahnala vzpomínky, a vystoupila před kampus.
Většina žáků už byla pryč, aby si co nejvíce užila víkend, a tak na parkovišti stálo jen pár aut.
Dnes měla být nejspíš další velká party, jsem zvědavá, jak budou ostatní reagovat, když zjistí, že slavný 'král' nedorazil.

Černé Porsche zastaví pár metrů ode mě a vystoupí z něj Harry v černé košili, úzkých kalhotách, které jsem na něm ještě neviděla, nejspíš budou nové, a v černých kotníkových Chelsea botách. On je tak hrozně sexy...

Co? Ne! Liv! Ticho! Argh!

Mávnu na něj. Na sobě má pořád Picta fiver bundu a tmavé pilotky. Dojde ke mně, ve tváři nic neříkající výraz, a pomůže mi s taškou.

Mlčky nastoupíme do auta a Harry se neobtěžuje ani přikurtovat. Protočím nad tím oči a zahledím se do mobilu, abych se nemusela dívat na něj. Buď to ví, anebo se něco stalo... Nemám odvahu se zeptat.
Kdyby to o Shawnovi ale věděl, byl by Shawn dávno v nemocnici, nebo by jeho obličej vypadal jako vodovky. Takže za tím bude něco jiného.

,,Jaký jsi měl den?'' otáži se ho váhavě a Harry trhne ramenem.

,,Na hovno,'' řekne jen. To mi toho tedy prozradil...

,,Aha,'' pípnu. ,,Děje se něco?''

,,Ne,'' odsekne.

,,Takže děje,'' vydechnu.

,,Kdyby jo, tak ti to asi kurva řeknu, ne?'' Podívá se na mě, jako bych byla ten nejhloupější člověk na světě, a pak zase svůj pohled zaměří na silnici.
To je přeci jasné, Liv. On by ti to řekl, promluví ironicky mé podvědomí.

Hodinu cesty mlčíme. Začínám být netrpělivá a zároveň mě neskutečně deptá, že nevím, o co Harrymu jde.

,,Dobře, Harry, když se nic neděje, proč si tak... nepříjemný?'' Lepší definice mě nenapadne. Harry sebou trochu cukne, protože po dlouhé době nemluvení nejspíš netušil, že to ticho přeruším.

,,Do prdele, Liv, nech mě kurva na pokoji! Stala se debilní věc, pak ještě debilnější věc, a teď se ta druhá debilnější věc ještě zhoršuje. Takže na mě nemluv, abych mohl udělat dobrej dojem na tvoje rodiče. Fakt si nechci posrat i tuhle zkurvenou večeři!'' utne dokonale náš rozhovor a já stačím jen párkrát zamrkat. Dobře. Mohl to říct slušně.

,,Jak chceš,'' zamumlám a opřu si hlavu o okýnko.

*

Harry zastaví před domem mých rodičů, kde už to jakž takž zná, protože tu jednou nebo dvakrát byl. Teď si nevzpomínám.
Společně vystoupíme a zamíříme ke vstupním dveřím. Já zazvoním a Harry si prohrábne vlasy.

Otevře nám mamka a zářivě se usměje. Nejdříve obejme mě, a potom Harryho. Ten nahodí přátelský a vřelý úsměv a nechá se pozvat dovnitř. Hodina herectví začíná.

,,Pojďte se posadit,'' pokynula nám mamka, když jsme si odložili. Prohlédla si mě a zvedla palec nahoru. ,,Moc ti to sluší, zlatíčko,'' usmála se. Alespoň někdo si všiml. Letmo pohlédnu na Harryho, ale ten se nechává zavést do jídelny a nevšímá si mě.

,,Děkuji, kde je táta, mami?'' zeptám se zmateně, když ho nikde nevidím.

,,Za pár minut tu bude. Z Londýna sem do Manchesteru je to vcelku dálka,'' vysvětlí a odběhne do kuchyně.
S Harrym zůstaneme u stolu sami a já k němu váhavě zvednu oči. Mračí se a prohlíží si vyřezávaný stůl. ,,Liv! Táta už je tady!'' zavolá mamka z kuchyně. Úlevně si oddechnu a jdu ho přivítat, i když ho vídám daleko víc častěji než mamku.

Potřese si s Harrym rukou a usadí se do čela stolu. Tváře má mírně zarudlé a očima nervózně těká po místnosti. Mamka přijde za okamžik a na stůl položí velkou pečeni i s bramborami. Když jsem se nabídla, že jí půjdu pomoct, odmítla.

Když už jsme konečně všichni seděli a jedli výborné jídlo, začalo vyslýchání, což je ta nejnepříjemnější část. Modlila jsem se, aby se to nějak nepokazilo, nebo aby Harry nemluvil sprostě. To by mamka asi neunesla.

,,Jaké plány do budoucna máš, Harry?'' zeptal se ho nejprve tatínek.

,,Baví mě herectví a hraní na klavír, takže bych se tomu chtěl věnovat. Ale jako povolání se vidím neurolog.'' Zaskočí mi sousto, když to vysloví a zakuckám se. Neurolog? Harry? Co se to tu děje?

,,Uhm, vážně? To zní zajímavě. Proč to?'' optá se zaujatě mamka a já se na Harryho zadívám. Proč?

,,Moje máma zemřela na Multisystémovou atrofii. Chci se pokusit lidem s podobnými nemocemi pomáhat,'' odpoví vážně a já překvapením pootevřu ústa. A to říká teprve teď?

,,To jsi mi neřekl,'' vyčtu mu nahlas a Harry se zarazí.

,,Neptala ses,'' odvětí jednoduše. Nastane chvilkové ticho.

,,Neřekl bych do tebe, že se toužíš stát lékařem,'' poznamená táta a Harry jeden koutek zvedne nahoru.

,,To nikdo. Většina lidí totiž soudí podle zjevu a klepů,'' neodpustí si trochu ostře Harry a já raději tenhle rozhovor ukončím.

,,Já chci být taky herečkou a skoro nikdo mi to nevěří,'' nadhodím. ,,To je normální, že lidé soudí. Pak toho člověka ale poznají a názor změní, že, tati?'' převedu pozornost na něj a táta s úsměvem kývne.

,,Jistě, zlato. Máš pravdu,'' souhlasí. V duchu se poplácám po rameni a napiji se minerálky.

,,Máte to výborný, paní Sparksová,'' pochválí Harry mámě jídlo a ona se pyšně celá rozzáří.

,,Opravdu? Děkuji ti. Jsem ráda, že Vám chutná.''

Dojíme a přesuneme se do obývacího pokoje. Táta roztopí v krbu, mamka každému nalije skleničku vína a já s Harrym se usadíme na prostorný gauč.

,,To seš ty?'' Harry mě zatáhne za rukáv a ukáže na trapnou fotku z dětství, kde mám trochu nadváhu, velké brýle a hraji na kytaru.

,,Ano, ale je fakt-''

,,Tys byla oplácaná?'' zní nevěřícně a pak si mě prohlédne. ,,Vždyť si jak nic!'' Zčervenám, protože to pro mě bylo vždy citlivé téma.

,,Liv byla při těle asi do čtrnácti let, pak zhubla. Chceš vidět její album fotek?'' Mamce se rozjasní obličej a já se plácnu do čela. Jen to ne..

,,Ale jistě!'' souhlasí se stejným nadšením Harry a já se na místě propadnu.

Máma přinese tlustou vazbu plnou mých hezkých i nehezkých fotek a položí ji doprostřed stolu. Harry si sedne vedle ní a začne obracet polepené listy. Je vidět, že zadržuje smích.

,,To-To má bejt zvíře?'' přeřekne se Harry a poklepe na fotku, na které objímám Ninu. Nina byla Peruánský naháč a nepatřila mezi nejhezčí psy, ale i tak jsem ji milovala.

,,To je Nina. Fenka, kterou jsme s dědečkem našli v lese,'' řeknu smutně.

,,Aha,'' pochopí Harry. ,,A proč nemá jednu nohu?''

,,Musela si ji chytit do želez. Když jsme ji totiž našli, kulhala,'' zavzpomínám se.
,,Nina byla hrozně chytrá a vděčná za každé pohlazení. Dědeček si ji nechal u sebe,'' promnula jsem si oči, protože se mi do nich nechtěně nahrnuly slzy. ,,Zemřela před pár lety stářím,'' zakončím to a mamka si soucitně povzdechne.

,,Nina byla nejšťastnější pes na světě. Poznala opravdovou lásku, kterou jsme jí, hlavně tedy Liv, dali.'' Mamka mě pohladí po ruce a já se vděčně usměji.

,,Páni. Tos mi neřekla,'' podiví se Harry.

,,Neptal jsi se, Harry,'' oplatím mu jeho nedávný argument a napiji se ze skleničky.

*

Když si Harry doprohlédne album, jdu mu ukázat svůj pokoj. Růžová postel s nebesy a plyšáky a květinové tapety působí tak dětsky, že zrudnu, když Harry vstoupí dovnitř.
Postel je dost velká pro nás oba, ale představa, že v něčem takovém spím zrovna s ním, je dost znepokojující.

,,Nebudu ti lhát. Úplně sem věděl, že takhle tvůj pokoj bude vypadat,'' prohlásí a ruce si dá v bok.

,,Fa-Fakt? A je to-to špatně?'' vykoktám celá nesvá, že stojí uprostřed mého malého království.

,,Ne, jen je to nezvyklý na dvacetiletou holku.'' Pokrčí rameny a sedne si na postel. Posadím se vedle něho a pohladím růžové povlečení. Mlčíme, dokud ticho neprotrhnu svým hlasem já.

,,Už je všechno dobré?'' zeptám se úzkostlivě a Harrymu zase ztvrdne výraz.

,,Ne,'' procedí skrze zuby.

,,A proč? Tak mi to řekni, Harry!'' pobídnu ho už zoufale.

,,Já? A neměla bys mi spíš něco kurva říct ty?'' zvýší hlas. ,,Furt, že k sobě máme bejt upřímný, a ty se ani nepochlubíš, že deš na rande s tím zkurvencem Shawnem!'' vyprskne naštvaně. Zblednu... takže už to ví.

,,To není rande!'' bráním se. ,,Alespoň pro mě ne! Já mu jen odsouhlasila, že s ním půjdu ven jako kamarádka,'' vysvětlím Harrymu.

,,Jo? Tak proč ten šulin tolik jásal?! Hovno jako kamarádi! A já jenom čekal, až mi to aspoň vyklopíš. Tos mu nemohla říct-''

,,Co, Harry? Že s tebou chodím?'' skočím mu do řeči a Harry se zasekne v pohybu. ,,To zjevně asi ne, když to sám nechceš,'' připomenu mu.

,,Možná je načase to vypustit do světa,'' zasyčí a já polknu.

,,Vážně?'' zním nadějně.

,,Jo, mně už je to u prdele. Vždyť stejně o nic nejde.'' Zatvářím se ublíženě a Harry dá oči v sloup.

,,Víš, jak to myslím, do pí-prdele,'' opraví se kvůli mně a já pohoršeně mlasknu.

,,A co mám Shawnovi tedy zítra říct? Už jsem mu to odsouhlasila,'' zoufale si prohrábnu vlasy.

,,Di tam. Já tam přijdu taky, ztropím scénu a pak pudem domů,'' řekne jednoduše.

,,Ale-''

,,Žádný ale, prostě mě aspoň jednou poslechni, když už mi nedokážeš říct pravdu!'' přeruší mě.

,,Že to říkáš zrovna ty, Harry,'' odfrknu si a Harry strne.

,,Jak to myslíš?'' polkne.

,,No, třeba dneska u té večeře. To s tou neurologií.'' Zmateně zakmitám řasami a Harry si oddechne.
Vstane a dál to řešit nehodlá. ,,To je podstatné, myslela jsem, že jsem pro tebe člověk, kterému se budeš svěřovat. Neříkáš mi skoro nic!'' vyčtu mu.

,,A co chceš furt slyšet?!'' Prudce se otočí. ,,Chceš slyšet, jak moc mi chybí máma, a proto se nedokážu dotknout štětce ani barev? Chceš mě litovat, protože sedm let trpěla a já to nevěděl? Nevšimnul jsem si, že špatně chodí, ignoroval jsem, že mě někdy nepoznává, že se motá. A pak, když mi to řekla, všechno jsem si uvědomil?
Pohybovala se pomaleji a pomaleji. Třásla se, zapomínala a pomalu se ztrácela. Chceš slyšet, jak na sračky sem byl? Že kvůli tomu sem se na všechno vysral?!'' Harry už skoro křičel.
,,Nerad mluvím o svým životě z jedinýho prostýho důvodu. Byl to tak zkurvenej život, že to snad už ani víc nejde. Pomalu si ho začínám užívat a můžeš za to zjevně ty, tak na mě do prdele netlač!'' Zatnul pěsti a já se odsunula dál, protože mě vyděsil.

,,Já vím, že jsi trpěl, Harry. Já to přeci vím! Ale nechci po tobě upřímnost jen proto, aby si trpěl, ale proto, že ti chci pomoct. Dostaneš to ze sebe a bude ti lépe, opravdu,'' utěšuji ho, ale hlas mě zradí a já vzlyknu. ,,Já ti nechci ubližovat, vždyť pro mě moc znamenáš, Harry.'' Hlavu si dám do dlaní a rozpláču se. Proč musím neustále brečet? Měla bych ty slzy víc šetřit.

Silné paže si mě za moment vtáhnou do náručí a měkké rty se mi obtisknou na čelo.
Nechám se Harrym kolébat, jako by mi bylo sedm, a tisknu se k němu, protože se bojím, že odejde.

,,Promiň,'' omluví se mi a já se zprudka nadechnu.

,,Ne, ty promiň. Já jsem opravdu nechtěla.'' Zabořím mu hlavu hluboko do hrudi a rozbrečím se nanovo.

,,Jiskřičko, tohle mi nedělej.'' Slábne mu hlas. Vím, že on plakat nedokáže, ale tenhle tón je daleko víc, než jen par kapek slané vody.

A tak tam tak sedíme na mém dětinském povlečení, houpeme se ze strany na stranu a tiskneme se k sobě tak těsně, že pomalu ztrácíme dech.
A tehdy jsem měla stoprocentně jasno.
Úplně jasno v tom, co k Harrymu cítím.
Protože... Já už si nedokázala představit, že bychom se my dva rozdělili. Že bych ho měla nedej bože ztratit.
A i když on to nikdy nebude cítit tak jako já, nehodlám to před sama sebou tajit.
Zamilovala jsem se do Harryho Stylese...